Jiøí Žáèek
JIò× úáãEK
JiÒÉ úÁÃek se narodil 6. listopadu 1945. Tento ÃeskÙ bÁsnÉk a prozaik pÉÓe kromÅ svÙch bÁsnickÙch sbÉrek pro dospÅlé (OkurkovÁ sezÏna, RÙmy pro koÃku) i verÓované nebo prozaické knihy pro dÅti (AprÉlovÁ Ókola; DobrÙ den, Praho). Proto se také stal nejoblÉbenÅjÓÉm spisovatelem mého pÅtiletého bratra pro verÓované knÉÚky pohÁdek Kdo nevÅÒÉ, aÔ tam bÅÚÉ; PoÃÉtÁnÉ oveÃek a sbÉrku Bajek.
SbÉrky tohoto spisovatele jsem si vybrala jako pÒedlohu pro svou prÁci o Ãeské poezii 70. a 80. let 20. stoletÉ. K této prÁci jsem si zvolila dvÅ sbÉrky: RÙmy pro koÃku a pod psa a Vy mnÅ taky! (ObÅ trefnÅ doplnil svÙmi ilustracemi malÉÒ Adolf Born)
SbÉrka RùMY PRO KOãKU A POD PSA navazuje na pÒedchozÉ sbÉrku RÙmy pro koÃku a obohacuje ji o dalÓÉ epigramy a humoresky. Jsou v nÉ zahrnuty bÁsnÅ od roku 1982 aÚ do roku 1987.
Je rozdÅlena na pÅt ÃÁstÉ: Nerozumy, Cherchez la femme, MalÁ domÊ, /Li/terÁrium a Morality.
Tyto ÃÁsti vÅtÓinou nejsou urÃeny tématy, protoÚe vÓechna témata se prolÉnajÉ. úÁÃek se v této sbÉrce zabÙvÁ mnoha nÁmÅty. ZaobÉrÁ se zde jak otÁzkami lidskÙch vlastnostÉ (vÅtÓinou ÓpatnÙch), morÁlky, nové doby a mladé generace, manÚelstvÉ a Úen, ale také otÁzkami historickÙmi, vlasteneckÙmi i nÁboÚenskÙmi. V ÃÁsti /Li/terÁrium se zaobÉrÁ literaturou a hlavnÅ tÅmi, kteÒÉ ji tvoÒÉ. AÔ je to ale jakékoliv téma, úÁÃek se ho ujÉmÁ s humorem a dÁvÁ mu satirickÙ nÁdech.
MorÁlka a lidské vlastnosti je nejÃastÅjÓÉm nÁmÅtem této sbÉrky. Tomuto je vÅnovÁna celÁ poslednÉ ÃÁst sbÉrky – Morality – a mnoho bÁsnÉ z dalÓÉch ÃÁstÉ. úÁÃek podÁvÁ velmi nelichotivÙ obraz lidÉ, kterÙ se vÓak hodÉ i na dneÓnÉ generaci. KaÚdÙ ÃlovÅk, kterÙ mÁ funkce, penÉze nebo tÒeba auto, aÔ je hlupÁk nebo ne, je hned povaÚovÁn za inteligentnÉho (AutomobilovÁ horeÃka, PoznÁmka k teorii elit). ãlovÅk se mÊÚe dÒÉt jak chce, ale kdyÚ nespolupracuje se Stranou, nic z toho stejnÅ nemÁ (õdÅl mlÃenlivÙch). Na to navazuje dalÓÉ myÓlenka, Úe hlupÁk mÁ mnohem snazÓÉ Úivot (õtÅcha). V pÒedeÓlÙch dobÁch byl sice ÃlovÅk „tele“, ale mÅl srdce na pravém mÉstÅ, na rozdÉl ode dneÓka(Sursum corda!, òeznické rozpoÃitadlo). Podle úÁÃka byli lidé v minulosti mnohem lepÓÉ (OtÁzka). TeÄ kdokoli je trochu nadprÊmÅrnÙ, musÉ se potrestat. NynÉ je Ãas prÊmÅrÊ (ChvÁla prÊmÅru). AÔ ÃlovÅk udÅlÁ cokoliv ÓpatnÅ, svede to na své druhé jÁ (DvojnÉk na druhou, Schizofrenické ÒÉkadlo). V bÁsni DiktÁt vÅdy zlehÃuje tehdejÓÉ reÚim – i k lÁsce bude brzy tÒeba povolenÉ. Kritikou komunistického totalitnÉho reÚimu se zabÙvÁ i v bÁsnÉch ZkuÓenost z historie, ZkuÓenost z pohÁdek, PouÃenÉ z vÙrokÊ nepouÃitelnÙch, PouÃenÉ z Ãetby korespondence. Tento reÚim pÒinesl lidem hlavnÅ vykoÒisÔovÁnÉ. ãlovÅk kdyÚ Òekne pravdu jindy, neÚ se hodÉ, bÙvÁ potrestÁn (Za pravdu, Triumf chemizace, Epitaf souÃasnÉka, Epitaf nadÃasovÙ). Jen ten, kdo umÉ ohnout zÁda a krÁst, bÙvÁ uznÁn a mÊÚe zbohatnout KopÒiva; Kdo krade, mÁ za tÒi.
úÁÃek se vÅnuje zde i mladé generaci – V bÁsni TeleviznÉ dÅti se zamÙÓlÉ nad tÉm, Úe dneÓnÉ dÅti vÓechno umÉ a vÉ pÒÉliÓ brzy. A to pro nÅ nenÉ dobré – ÃÉm dÒÉv dospÅjÉ, tÉm dÒÉv umÒou. DÅtem je dnes vÓtÅpovÁno, Úe hlavnÉ je mÉt penÉze a ne bÙt dobrÙ ÃlovÅk (ãÉm budu). – a dobÅ, kterÁ nastala a dÁle se bude vyvÉjet nejspÉÓ stejnÅ ÓpatnÙm smÅrem. TeÄ je pro hlupÁky najÉt uplatnÅnÉ (Pokrok). ãlovÅk bez protekce nemÁ Óanci nÅÃeho dosÁhnout (õÒednÉ vÙnos o ÒeÓenÉ stÉÚnostÉ na protekci, HÁÃek), ale i dnes se jeÓtÅ najde hrstka pracovitÙch lidÉ (DÊvod k optimismu). „VlastnÉ pitomost nÁm ÓkodÉ vÉce neÚ cizÉ“ ÒÉkÁ bÁseÎ AntivlasteneckÙ zÁvÅr z Ãetby óvejka.
ZmÅnila se nejen doba, také se zmÅnili ãeÓi, Ãeské myÓlenÉ i ÃeskÁ zemÅ. DÚÉnovÙ song aneb ChvÁla ÃeÓtiny, Nad velkofilmem z importu – autor se pozastavuje nad tÉm jak ÃeÓi ztrÁcejÉ svou originalitu uÚÉvÁnÉm cizÉch slov a nÁzorem, Úe svÅtové je nejlepÓÉ.. V bÁsni MÁ vlast v bÅhu generacÉ ukazuje, jak se naÓe zemÅ zmÅnila k horÓÉmu, tak Úe dneÓnÉ ÃlovÅk ani nevÉ, co je mléko, strdÉ, ryby, ale ani Òeky, vzduch a zemÅ. Podle nÅho za vÓe mÊÚou idioti (JÁdro problému). V bÁsni Epitaf malého Ãeského dobrÁka si úÁÃek vysvÅtluje to, Úe ÃlovÅk se umÉ vysmÁt darebÁkÊm jen v divadle, ale v ÚivotÅ to nedokÁÚe.
OtÁzka literatury a poezie, jejÉho obsahu a formy je nÁplnÉ Ãtvrté ÃÁsti této sbÉrky /Li/terÁria. O soudobém problému cenzury mluvÉ v bÁsnÉch LiterÁrnÉ diskuse, PrvnÉ pÒikÁzÁnÉ satirikova desatera, Lesk a bÉda kritiky, Nad jednou prvotinou a DobrÁ rada. Satirik ani kritik nesmÉ v podstatÅ ÒÉct, co si myslÉ, protoÚe by byl potrestÁn. Kritiky na neznÁmé autory bez konexÉ zÁsadnÅ nemohou bÙt dobré, i kdyby dÉlo bylo sebelepÓÉ. Jen lÉbÉ-li se dÉlo StranÅ je „dobré“. úÁÃkovi se ale nelÉbÉ ani spisovatelé, bÁsnÉci a kritici, kteÒÉ, pÒestoÚe majÉ své vlastnÉ odliÓné nÁzory, jsou poplatnÉ reÚimu pro „kus Úvance“ a mÉsto, kde spÁt (KanÁÒi). Ve svÙch verÓÉch také kritizuje kritiky – na kritikÁch, které pÉÓÉ si léÃÉ své vlastnÉ nedostatky, nikdy se jim nemÊÚe zavdÅÃit, i kdyby nakrÁsnÅ psal jen o radostech Úivota a niÃem jiném – Epitaf zlého kritika, Poezie versus kritika, Radosti Úivota. PÉÓe zde i o Õloze poezie – dÁvÁ lidi dohromady (ZaruÃenÅ pravdivÁ romance a magické sÉle poezie). BÁsnÉk mÁ dÁvat své tvorbÅ vÓe, co v nÅm je (Exkurze v pracovnÅ bÁsnÉka). MluvÉ i o ÚenÁch bÁsnÉkÊ a o ÚenÁch vÊbec – velebÉ je jako jejich mÕzy (RozmarnÙ sonet o ÚenÁch bÁsnÉkÊ, TvÊrÃÉ disciplÉna).
V této sbÉrce je vidÅt úÁÃkÊv nÁzor na povahu a myÓlenÉ Úen. Podle nÅho Úena je vdavekchtivÁ (MnoÚiny, RomÁnek), netouÚÉcÉ po niÃem jiném neÚ po majetku, sexu (MatÃina dobrÁ rada, StydlivÁ, KosmopolitnÉ rozpoÃitadlo, MinisuknÅ, Pocta Casanovovi, úenskÁ kouzla) a nadvlÁdÅ nad muÚem(Robot nulté série, ãeskÁ panÉ 1986) a pro dosaÚenÉ cÉle se neohlÉÚejÉ na nic (MalÁ instruktÁÚ pro vdavekchtivé). Emancipace je jenom odpor k muÚÊm – bÁseÎ Emancipace. StÉm souvisÉ otÁzka manÚelstvÉ (Povzdech uÃitele autoÓkoly, ãeskÙ muÚ 1986)
MÊÚeme zde najÉt i odkazy na nÁboÚenské otÁzky – „bÊh se rozhnÅval, Úe nenÉ“ AteistickÙ vÙklad Bible na pÒÉkladu z meteorologie; o nevÅÒÉcÉch, kteÒÉ vÓak dodrÚujÉ boÚÉ uÃenÉ o mnoÚenÉ Cherchez la femme; nespravedlnost boÚÉho hnÅvu – po zniÃenÉ svÅta budou vÅÒÉcÉ mrznout v nebi a nevÅÒÉcÉ se hÒÁt v teple - Konec svÅta – paralela na komunistickou stranu; PouÃenÉ z mytologie.
SbÉrka obsahuje nÅkolik bÁsnÉ na vÁleÃné téma. RozdÉl ÓarÚe – ukazuje nespravedlnost vÁlky, kdyÚ generÁl dostane metÁl a pro vojÉna zbude jenom hrob. DiplomatickÁ Ãtverylka – lidé se snaÚÉ ÒeÃmi zabrÁnit vÁlce, ale je to marné, jde to jenom „kyjem“.
V jeho bÁsnÉch se objevujÉ i bÁsnÅ jen pro pobavenÉ napÒ. JarmareÃnÉ pÉseÎ o tÅÚkém ÚivotÅ Bianky Braselli, Úeny s dvÅma hlavami – atmosféry dosahuje pouÚitÉm nespisovného jazyka.
Ve sbÉrce jsou tÒi skladby o zvÉÒatech nebo neÚivÙch vÅcech, o kterÙch mluvÉ autor jako o ÚivÙch, myslÉcÉch vÅcech napÒ. OtevÒenÙ dopis holubÊm (lidi nepotÒebujÉ holubi, aby jim kÁleli na hlavu, umÉ to sami moc dobÒe), TrÁva (rÁda se stane senem, ale nechce pak bÙt trusem), VÁnoÃnÉ kapr (nechtÅjÉ bÙt svÁteÃnÉ pochoutkou).
K dosaÚenÉ humoru pouÚÉvÁ úÁÃek hÒÉÃek se slovy (MnoÚiny, KosmopolitnÉ poÃitadlo,…), paralel (Nespravedlnost,…), nezvyklÙch nÁmÅtÊ, cizÉch slov (francouzskÙch, odbornÙch), ale i nespisovnÙch slov.
Z jeho bÁsnÉ poznÁme, Úe jde o vzdÅlaného ÃlovÅka, protoÚe nÅkteré z jeho bÁsnÉ jsou na téma nÅjaké knihy (Schizofrenické ÒÉkadlo – o knize R.L.Stevensona PodivuhodnÙ pÒÉbÅh dr. Jekylla a pana Hyda), historického pÒÉbÅhu (Povzdech lyrickÙ – Caesar a Brut; JarmareÃnÉ pÉseÎ na poÃest prvnÉch vzduchoplavcÊ – Daidalos a Ikarus), nebo je tam odkaz na urÃitou filozofii (Rozvodové rozpoÃitadlo – na Freuda)
PÉÓe i bÁsnÅ o sklÁdÁnÉ bÁsnÉ – PotÉÚe s rÙmem
SouÃÁstÉ sbÉrky je také bÁseÎ MÁj 1986 aneb ModernÉ love story – Na motivy MÁchova MÁje. Ale s MÁjem nemÁ nic spoleÃného. Kritizuje zde zdlouhavé televiznÉ seriÁly, jak mohou z krÁsného pÒÉbÅhu udÅlat dlouhé nic. Je rÁd, Úe toho nemÊÚe bÙt MÁcha svÅdkem.
SbÉrka VY MNå TAKY! byla vydÁna v roce 1999. JejÉ souÃÁstÉ jsou nÅkteré bÁsnÅ z pÒedeÓlé tvorby. Proto je také sbÉrka rozdÅlena podle dob, ve kterÙch byly bÁsnÅ psÁny:
OkurkovÁ sezÏna (1966 – 1980) – bÁsnÅ psÁny v dobÅ uvolnÅnÉ a jsou plné nÁmÅtÊ ze Úivota, urÃeny pro zasmÁnÉ. VerÓe o manÚelstvÉ, zÁlibÅ pÁnÊ v chozenÉ na pivo, pÒechÁzenÉ na Ãervenou, o drzé mlÁdeÚi (Z denÉÃku PepÉka dÊchodce). IdeÁlnÉ Úena podle autora – SerenÁda pro otylku, La mode mediterranée – u muÚÊ je jedno, jak vypadÁ, hlavnÉ je Úe je bohatÙ.
OdrhovaÃky (1977 – 1985) – VerÓe se zabÙvajÉ otÁzkou hodnoty penÅz: Blues o vÙkladnÉ skÒÉni (mÁ mÁlo penÅz, a proto nemÊÚe koupit své dÉvce vÓe, co by chtÅla), Blues o penÅzÉch (dilema – ÃlovÅka kazÉ majetek, ale i nedostatek). Blues o svÅtabÅhu – jen ten, kdo se umÉ Ãemukoli pÒizpÊsobit, mÁ Óanci pÒeÚÉt. OdrhovaÃka o ÚenskÙch srdcÉch – v Úenském srdci je muÚ jako v kleci, ale mÁ s nÉ pohodlÉ. V bÁsni OchotnickÁ pÒirovnÁvÁ Úivot ke hÒe (tragikomedii), ve které mÁme kaÚdÙ svou roli, kterou si mÊÚeme pÒeÃÉst v protokolu. MyslÉm, Úe v Blues pro BernardÙna narÁÚÉ na lidi, kteÒÉ se ÃlovÅka zÒeknou, kdyÚ jde do tuhého.
MalÁ domÊ (1978 – 1987) – vÅtÓina bÁsnÉ spoleÃnÁ s pÒedchozÉ bÁsnickou sbÉrkou. Reaguje na morÁlku lidÉ. Podle úÁÃka je ÃeskÙm krédem: „smrÁdek, ale teplouÃko“ (MalÁ domÊ). ãastuÓka pochodovÁ – zdÁ se mi, Úe chce naznaÃit lidskou zaslepenost, kdyÚ slepÅ plnÉ pÒÉkazy („Kampak dojÉt mohou chodci s jednou nohou?“). Kritizuje totalitnÉ reÚim – „Tam, kde jsou lvi v kleci, vlÁdnou za nÅ voli“ (Co by Òekl Ezop).
RÙmy pod psa (1975 1986) – ironicky mluvÉ o naÓich pÒedcÉch (praotec óvejk; nÁrod holubiÃÉ, vÓechno zniÃÉ), a o ÃeskÙch emigrantech – ãastuÓka o praotci óvejkovi a jeho potomcÉch. Bajka volebnÉ - Lidi oblékl do rolÉ zvÉÒat, kteÒÉ si zvolili velevola do vedoucÉ role i kdyÚ strÁdajÉ stÁle mu provolÁvajÉ slÁvu.
Erotikon (1982 – 1991) – velmi otevÒenÅ a upÒÉmnÅ mluvÉ o sexu. Dumka o snu a realitÅ – ÒÉkÁ, kdo ho pÒitahuje a kdo ne. OpÅvuje krÁsu Úeny – Dumka zelinÁÒskÁ.
VÅtrné spodky (1982 – 1989) – o dobrém ÃlovÅku mluvÉ jako o ohroÚeném druhu – DobrÙ ÃlovÅk jeÓtÅ Úije. Spodky vlajÉ na ÓÎÊÒe jako „hold naÓÉ kultuÒe“ (VÅtrné spodky) – dÅlÁ si z nÅj srandu z Ãeského nÁroda. Kdyby Óly hodiny pozpÁtku, vÓechno by se dalo napravit – ZpÁteÃnÉ hodiny. úÁÃkovi se pÒÉÃÉ olÉznout znÁmku, na které je podobizna stÁtnÉka – ZnÁmka. KaÚdÙ ÃlovÅk mÁ dvÅ tvÁÒe, jednu dobrou a druhou Ópatnou – Dr.Jekyll a mr.Hyde.
Sonety (1984 – 1988) – nespravedlnost doby, kdy pracant se nikdy nedostane nahoru, zato hlupÁk, kterÙ mÁ v hlavÅ jenom frÁze stojÉ na vysokÙch postech – Sonet o dialektice Úivota. Jsou zde i bÁsnÅ opÅvujÉcÉ krÁsu Úeny – FatÁlnÉ Úeny – a bÁsnÅ zlehÃujÉcÉ vztahy mezi muÚi a Úenami – Sonet o povinné lÁsce, Sonet o lÁskyplné marnosti. Problémem alkoholismu se zabÙvÁ v Sonetu o dÅravé hlavÅ. Ve Skeptickém sonetu o pravdÅ autorovi vadÉ, Úe ÃlovÅk klidnÅ pÒijme leÚ za pravdu hlavnÅ kdyÚ se dobÒe najÉ, a proto Husovo heslo „Pravda vÉtÅzÉ“, platÉ jen „kdyÚ se hodÉ lhÁÒÊm do krÁmu“.
Epitafy (1991) – úÁÃek zde vyjadÒuje svÊj nÁzor na slavné autory, kteÒÉ opÅvovali jen sami sebe, byli slavnÉ a majÉ velkÙ pomnÉk na hrobÅ, ale byli malÉ duchem (NÁpis na hrob VelikÁna). Také odsuzuje „informÁtory“. Podle nÅj prÁskaà zÊstane prÁskaÃem i v „nebi“, kde bude Úalovat PÁnubohu (NÁpis na hrob informÁtora). Jsou zde ale i epitafy o obyÃejnÙch lidech napÒ. NÁpis na hrob kuchaÒky.
HurÁ zpÁtky do Evropy (1990 – 1994) – BÁseÎ ãerstvé zprÁvy je dokladem, jak se mÊÚe ÃlovÅk radostÉ zblÁznit. MÊÚe si totiÚ pÒeÃÉst v novinÁch o Ãem chce a to v pÒedeÓlÙch dobÁch neÓlo. OpÅt se tu objevuje nÁmÅt Ãeské povahy – pÒirovnÁvÁ ji k vepÒové, Úe se vÚdy umÉ jen ÓpatnÅ zachovat. On sÁm se poÃÉtÁ k nÉ. Kritizuje ale kritiky naÓÉ povahy, kteÒÉ se chovajÉ ÕplnÅ stejnÅ (Ta naÓe povaha ÃeskÁ).
Dumky (1982 – 1989) – Dumka o svÅdomÉ – podle autora bychom nemÅli zpytovat svÅdomÉ, aÚ v zÁvÅru je pointa – vÓichni totiÚ zpytujÉ jen „to cizÉ“. Pozastavuje se nad lidskou blbostÉ – neznÁ hranic (Dumka z celnice).
Zbrusu nové jarmareÃnÉ pÉsnÅ Ãeskotuzemské (1990 – 1994) – My jsme chytÒÉ hoÓi – mluvÉ o tom, jak si u nÁs lidi nakradli a ostatnÉm nic nenechali. HovoÒÉ také o tom, co u nÁs dÅlÁ velikÁny. òÉkÁ, Úe jenom doba. StÒÉdajÉ se stejnÅ rychle jako jejich pomnÉky, kde po nich zÊstÁvajÉ jen sokly (VlasteneckÁ pÉseÎ k poctÅ velikÁnÊ). GumÁci – autorovi pÒipadajÉ GumÁci z televize ÕplnÅ jako ÚivÉ. UÚ ani nevÉ, jestli on sÁm nenÉ také gumovÙ.
Prostopravdy (1980 – 1995) – úÁÃkova prostÁ pravda je, Úe kdyÚ je nÅkdo v mlÁdÉ tele, v dospÅlosti bude vÊl (ókola Úivota), nebo Úe kmÁn vÓe odÒe za svého pÁna, aby on mÅl kolÁÃe (Bez prÁce nejsou kolÁÃe). Z Anatomie charakteru – „BezpÁteÒnÉ nevÅÒÉ v existenci pÁteÒÉ.“
Balady (1980 – 1995) – Autorovi vadÉ velkÁ rychlost Úivota, nemÊÚe v nÅm najÉt trochu klidu (Balada o ÚivotÅ v klusu).
Postskriptum – Sonet o ideÁlnÉm ÃtenÁÒi – mÁ to bÙt jeho spÒÉznÅnou duÓÉ, krÁskou, nejlepÓÉm pÒÉtelem s ÕsmÅvem na tvÁÒi. Tento model VenuÓe mÁ mu promÉjet vÓechny naivnÉ nÁpady a milovat ho vÅrnÅ, nebo spÉÓe jeho dÉlo.
ZáVåR:
VerÓe JiÒÉho úÁÃka vynikajÉ svÅÚÉ obraznostÉ, vtipem a smyslovÅ radostnÙm pÒÉstupem k Úivotu. PostupnÅ v nich sÉlÉ satirické prvky. Z vÅtÓiny jsou jeho bÁsnÅ krÁtké Õtvary, ale delÓÉ bÁsnÅ se u nÅj vyskytujÉ také (v pozdÅjÓÉ dobÅ ÃastÅji). JiÒÉ úÁÃek si také perfektnÅ umÉ hrÁt se slovy napÒ. v bÁsni PÊlnoÃnÉ dumka – kdyÚ kape vodovod, úÁÃek ÒÉkÁ, Úe chytl kapavku apod.
BALADA O BLBOSTI
(Vy mnÅ taky!)
SvÅt ze mÅ poÒÁd dÅlÁ vola,
muÚi i Úeny, tisk i stÁt,
a jÁ se brÁnÉm uÚ jen zpola,
brzy to budu muset vzdÁt.
MÁm koupit ÓpagÁt nebo drÁt
a Úivotu dÁt adié?
I jÁ mÁm pÒece blbost rÁd…
Ona nÁs vÓecky pÒeÚije.
Blbost je vÅÃnÁ. SkvÅlÁ Ókola,
pramÁti ÓÔastnÙch lidskÙch stÁd.
A kdo se liÓÉ musÉ z kola,
jak pÒikazuje vÅÃnÙ ÒÁd.
A tak to pÊjde napoÒÁd –
blbcÊ jsou celé legie
a dovedou se dobÒe prÁt…
Ona nÁs vÓecky pÒeÚije.
Rozum je vratkÙ, pravda holÁ,
za pÙchou jak stÉn kluÓe pÁd.
Blbosti nikdo neodolÁ,
kaÚdÙ jsme jejÉ kandidÁt.
UmÉ nÁs bavit, tÅÓit, hÒÁt,
je mocnÅjÓÉ neÚ magie.
Sladko je blbnout na kvadrÁt…
Ona nÁs vÓecky pÒeÚije.
ChceÓ klidnÅ ÚÉt a zdravÅ spÁt?
Blbost je skvÅlÁ partie,
aÔ Úije jejÉ majestÁt!
Ona nÁs vÓecky pÒeÚije.
Rozbor bÁsnÅ
- lyricko-epickÁ bÁseÎ
- rozdÅlena do ÃtyÒ slok – tÒÉ pravidelnÙch o osmi verÓÉch a Ãtvrté poloviÃnÉ Þ vÙstavba jako villonskÁ balada
- rÙm ABAB CDCD
- personifikace: svÅt ze mÅ poÒÁd dÅlÁ vola
(blbost) nÁs vÓecky pÒeÚije
pÒikazuje ÒÁd
- epiteton: vÅÃnÙ ÒÁd
- refrén: Ona nÁs vÓecky pÒeÚije.
- Ironie a sarkasmu uÚÉvÁ úÁÃek v celé bÁsni
- Je to v podstatÅ Ïda na blbost. Ironizuje v nÉ celé lidstvo, které se nechÁ unést jejÉ mocÉ. Na svÅtÅ je teÄ tolik blbcÊ, Úe normÁlnÉ lidé jsou v menÓinÅ a musÉ opustit nÁÓ svÅt, protoÚe mezi blbci by neobstÁli. Komu totiÚ blbost vlÁdne, lehce se mu Úije. Blbost je prostÅ dokonalÁ umÉ vÓe, co si kdo mÊÚe pÒÁt. Ale hlavnÅ je vÅÃnÁ a mÁlokdo ji pÒemÊÚe.
APR×LOVù SONET O TUZEMSKùCH MUDRC×CH
(RÙmy pro koÃku a pod psa)
Co ãech, to vÓevÅd. Je to naÓe hobby –
v hospodÅ s vervou pÒedÅlÁvat svÅt.
Tam ÃlovÅk saje rozum do zÁsoby.
ToÔ ÃeskÙ ÕdÅl – vÓemu rozumÅt!
Po dvou tÒech pivech ÃlovÅk zvlÁdne hravÅ
umÅnÉ, vÅdu, politiku, sport…
Po Ãtvrtém pivu se lÉhnou v hlavÅ
nÁpady zralé rovnou na export.
Mozkové trusty pÒedou v kaÚdém Óenku;
ãech nikdy nemÁ nouzi o myÓlenku,
po pÁtém pivu svÅtu vytÒe zrak.
V praxi se, pravda, vÚdycky nÅco zhatÉ,
leà v teorii, ach mÉ milÉ zlatÉ,
jsme kabrÎÁci – tak a nejinak.
Rozbor bÁsnÅ:
- lyricko-epickÁ bÁseÎ
- rozdÅlena do ÃtyÒ slok – dvou po ÃtyÒech verÓÉch a dvou po tÒech verÓÉch Þ vÙstavba sonetu
- rÙm v prvnÉch dvou slokÁch ABAB
v druhÙch dvou slokÁch AAB CCB
- personifikace: nÁpady se lÉhnou v hlavÅ
mozkové trusty pÒedou
- autor pouÚÉvÁ cizÉ vÙrazy: hobby, trusty
- uÚÉvÁ ironie a sarkasmu
- VysmÉvÁ se ãechÊm, kteÒÉ vysedÁvajÉ v hospodÁch a hovoÒÉ o svÅtovÙch problémech. Velice dobÒe jim rozumÉ, vÓe vÉ a umÉ lépe neÚ vÓichni ostatnÉ. KritizujÉ kaÚdou hloupost, kterou provedli ostatnÉ a pÒitom o tom sami vÊbec nic nevÉ, natoÚ aby to umÅli lépe. Svou moudrost sajÉ jedinÅ z piva. ãÉm vÉc toho pak vypijÉ, tÉm vÉc toho vÉ.
PØIDEJTE SVÙJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Pøidat referát