Kritický realismus a naturalismus
Kritický realismus a naturalismus ve světové literatuře
Charakteristika
Realismus se projevuje po celou dobu literární historie, kritický realismus se rozvíjí od II.pol.19.století. Předchůdci: romanopisci 18.století, hlavně Angličané – Daniel Defoe (Robinson Crusoe,Moll Flandersová), Jonathan Swift (Gulliverovy cesty), Henry Fielding (Tom Jones). Společenská nálada: porevoluční (1848) atmosféra, rozvoj průmyslu – nástup kapitalismu a rozmach dělnického hnutí. Do literatury začínají pronikat přírodovědné teorie (Darwinova evoluční teorie atd.). Cílem realistických autorů byl rozbor problémů, jež sužují společnost. Analogie mezi vědou a literaturou. Objektivní přístup, častá er-forma x vylíčení společnosti může být často velmi subjektivní (náhled na duchovenstvo apod.). Zachycují současnost, z historie berou jen to, co je společné větší skupině lidí.
Hrdina: Zobrazen ve vývoji (narození, život, smrt x romantismus). Obyčejní lidé typičtí pro určitou společenskou třídu, kterou představují. Vytvářejí prostředí kolem sebe, zároveň jím jsou však ovlivněni. Charaktery se vyvíjejí (pod vlivem prostředí – vzdor, přizpůsobení, podlehnutí).
Nejužívanější formou je román, často vícesvazkový, a povídka. Méně častá jsou dramata a poezie.
Těžiště světového kritického realismu se nachází v ruské literatuře. Jeho projevy jsou patrné také ve francouzské, anglické, polské a americké literatuře.
Naturalismus navazuje na kritický realismus, jeho snahou je zobrazovat stinné stránky života. Zaměřuje se na člověka determinovaného svými pudy, geny, příslušností ke společenské třídě atd. Časté jsou obrazy destrukce osobnosti, drastické scény. Člověk nemá možnost vymanit se ze svého osudu (alkoholismus, prostituce).
Přelom století byl ve vědě a filozofii ve znamení positivismu, filozofie orientující se na to, co je faktické, a odmítající vše vyspekulované. Zakladatel: August Comte.
Pod vlivem positivismu se naturalisté snažili o objektivní zachycení pomocí uměleckých prostředků s dokumentární hodnotou. Ústup od typizace. Život je chápán víceméně jako biologický boj o existenci.
Přehled autorů a děl
Francie
Stendhal (Henri Beyle, 1783-1842)
Červený a černý
Kartouza parmská
Honoré de Balzac (1799-1850)
Lidská komedie (cyklus B.děl)
Otec Goriot
Ztracené iluze
Lesk a bída kurtizán
Žangrénová kůže
Evženie Grandelová
Gustave Flaubert (1821-1880)
Paní Bovaryová
Citová výchova
Salambo
Guy de Maupassant (1850-1893)
Kulička
Miláček
Emile Zola (1840-1902)
Rougonové-Marquartové (cyklus)
Zabiják
Nana
Štěstí Rougonů
Břicho Paříže
Anglie
Charles Dickens (1812-1870)
Kronika Pickwickova klubu
Oliver Twist
David Copperfield
Rusko
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852)
Petrohradské povídky
Mrtvé duše
Hráči
Revizor
Ivan Sergejevič Turgeněv (1818-1883)
Lovcovy zápisky
Ivan Alexandrovič Gončarov (1812-1891)
Oblomov
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910)
Dětství, Chlapectví, Jinošství
Vojna a mír I.-IV.
Anna Kareninová
Vzkříšení
Živá mrtvola
Vláda tmy
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821-1881)
Chudí lidé
Bílé noci
Zápisky z mrtvého domu
Zápisky z podzemí
Uražení a ponížení
Zločin a trest
Idiot
Běsové
Výrostek
Bratři Karamazovi
Stendhal
Pomezí romantismu a realismu – romantické příběhy, reálná doba. Byl stoupencem fr.revoluce, s Napoleonem se dostal do Ruska. Po pádu Napoleona do Itálie. Nucený návrat do Francie.
Červený a černý. Hlavní hrdina Julian Sorel chce překonat dobu, z níž vyšel. Zprvu touží po kariéře v armádě, po Napoleonově pádu chce být knězem, ale ani to není ta pravá cesta. Dostane se do rodiny starosty de Renal jako učitel a zaplete se se starostovou. Potom odjede do Paříže, najde si vhodnou manželku, k sňatku však nedojde, neboť Matylda obdrží dopis od paní de Renal a Sorelově minulosti. Sorel se vrací do městečka, postřelí paní de Renal (zároveň si ale uvědomuje, že ji stále miluje – osudová láska). Dostane se před soud, kterým opovrhuje. Skončí na popravišti. Psychologický román (dlouhé vnitřní monology), kritika církve (zdroj předsudků).
Honoré de Balzac
Do Paříže přichází jako chudý venkovan, chce udělat kariéru.Přestože otec udělal vše, aby mohl studovat práva, nebaví ho to. Aby se uživil, začíná psát. Rozporuplný – touží po bohatství, rád utrácí. Zadlužený. Najde si vhodnou nevěstu. Ta si ho však vezme až před jeho smrtí. Umírá, kvůli svému životnímu stylu, mladý, přesto napsal asi 100 románů.
Cyklus Balzacových děl, Lidská komedie, obsahuje studia mravů, filosofická a analytická. Jádro tvoří Otec Goriot, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán.
Otec Goriot, řeší téma nevděčných dětí. Zbohatlý kupec provdal obě dcery za zchudlé šlechtice (peníze↔titul). Rozdá jim svůj majetek,sám chudý – dcery se za něj stydí, a tak se ocitá v předměstském penzionu, kam přichází i mladý ambiciózní student Rastignac Rastignac zprvu odmítá morálku dravého kapitalismu, brzy však pochopí, že nadání a píle nestačí. Dojat Goriotovým osudem, postará se mu o pohřeb. Na scénu se ale dostává trestanec Vautrin, pod jehož vlivem se z Rastignaca stává vypočítavý intrikán, zbavený veškeré ušlechtilosti. Při svém vzestupu dokonce naváže intimní vztah s jednou z Goriotových dcer.Vylíčení soudobé francouzské společnosti, kde jsou nejvyšší hodnotou peníze.
Ztracené iluze. Hl.hrdina Lucien stojí před rozhodnutím, zda žít mravně, leč v chudobě, či získat bohatství za cenu zaprodání se společnosti. Lucien se rozhoduje pro bohatství. Opakem mu je vynálezce Davic, morální a čestný člověk. Jeho vynálezů se ale zmocní bohatý muž a David je rád, že zachrání holý život.
Lesk a bída kurtizán. Hl.hrdinou opět Lucien, žene se bezohledně za penězi a slávou. Doplácí na to řada lidí, i jeho milenka, kurtizána Ester. Lucien ve vězení pro dlužníky spáchá sebevraždu.
Žangrénová kůže je jedním z prvních děl, úspěšné. Hl.hrdina je mladý ctižádostivý Rafael, který touží stát se vědcem. Po poznání večírků opouští vědu, rozpráší peníze, až nakonec chce spáchat sebevraždu. Dostane ale žangrénovou (oslí) kůži, která symbolizuje délku života – vždy, když se mu splní nějaké přání, o kus se zmenší. Žije velmi nevázaně. Po zdědění velkého majetku a sňatku s bohatou manželkou se rozhodne, že už si nic nebude přát. Stále si ale podvědomě něco přeje a kůže se zmenšuje. Odjíždí do hor, kde bilancuje svůj život. Umírá smířen se světem – smysl lidského bytí není v touze po penězích a lidském štěstí, ale se splynutí s přírodou. Faustovský motiv, vylíčení mnoha postav, realistická společnost, romantický děj.
Gustave Flaubert
Finančně zajištěný, nepsal pro obživu. Žil na venkově, mravný. Protipól Balzaca. Psychologické romány, zachycení vášně. Méně postav než Balzac, ale propracovanější charaktery.
Paní Bovaryová je příběh mladé Emy, která se stává druhou manželkou venkovského doktora Karla Bovaryho. Pod vlivem romantické četby však uniká z šedi života hledáním erotické lásky. Nachází si milence Rudolfa, kterého si udržuje drahými dary. Tím přivádí rodinu na mizinu. Když pochopí, že mladí milenci si ji nevezmou, chápou takový vztah jako pouhé dobrodružství, spáchá sebevraždu. Karel, který je zdrcen ztrátou milované ženy, majetku i společenského chování, taktéž. Zobrazení tragického úniku od reality do snů a iluzí
Guy de Maupassant
Jeho dílo nese prvky kritického realismu i naturalismu. Konání svých postav nekomentuje, chladná objektivita. Je autorem asi 200 povídek a krátkých próz.
Kulička je povídka, v níž kritizuje buržoazní společnost. Odehrává se za prusko-francouzské války. Z okupovaného Rouanu odjíždějí dostavníkem představitelé několika společenských tříd. V hospůdce nedaleko Rouanu je zastaví německý důstojník, který je odmítá pustit dál, nestráví-li noc s prostitutkou Kuličkou. Kulička odmítá. Až pod tlakem cestujících je důstojníkovi po vůli. Po návratu je místo vděčnosti zahrnuta opovržením a ignorací. Povídka řeší otázku mravnosti.
Miláček je román, je příběh muže, který ke své kariéře využívá náklonnosti žen. Dosáhne vysokého postavení, má peníze a moc. Silný vliv naturalismu-vše založeno na přirozeném (sexualita, pudy). Vylíčení politickosexuálního mumraje ve Francii v 80.letech – cesta vzhůru je spojena s politikou, tiskem a penězi.
Emile Zola
Nejvýznamnější naturalista. Proti antisemitismu a odmítání nižších vrstev. Zobrazení prostřednictvím přírodních věd, hlavně biologie. Člověk je determinován místem narození. Impresionistické prvky.
Experimentální román je teoretickým spisem o naturalismu.
Rougonové a Marquartové je mnohadílný cyklus o osudech Marquartů, kteří patří do dělnické, živnostnické třídy, a Rougonů, členů buržoazie.
Štěstí Rougonů, Zabiják, Nana, Germinal, Břicho Paříže a další.
Zabiják popisuje zhoubný vliv alkoholu na charakter lidí. Venkovská dívka Gervaisa přijíždí do Paříže se dvěma dětmi a druhem Lantierem, který ji opustí. Pracovitá Gervaisa si zařídí prádelnu, dokonce časem zaměstnává i několik dělnic. Znova se provdá za klempíře Coupeaua, mají dcerku Nanu. Nejprve se jim daří dobře, ale po úrazu manžel začne pít a nechce už pracovat. Umírá. Gervaisa přichází o práci a také propadá alkoholu. Nana se nechává vydržovat.
Charles Dickens
Přední představitel anglického realismu (tradiční - Defoe, Swith). Z rodiny úředníka, osm dětí. Otec se zadlužil, byl ve vězení pro dlužníky (tehdejším zvykem – do vezení šla celá rodina). Od 11 let musel tvrdě pracovat. Častým námětem jsou nešťastné děti, které se musí probíjet životem.
Oliver Twist – námět nešťastného dítěte.
Kronika Pickwickova klubu je jedním z mála děl kritického realismu, které využívá humoru, obraz Anglie je vykreslen většinou laskavým tónem. Jádrem jsou příběhy čtyř členů Pickwickova klubu, kteří v touze po poznání běžného života, cestují po krajině. Jsou naivní a neschopní čelit zlu. Dickens zde odhaluje pohled na bídu a neštěstí.
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Součastník Puškina. Pocházel z Ukrajiny, první část tvorby spjata s Ukrajinou. Touha být slavným novinářem – odchází do Petrohradu, kde se seznamuje s životem chudých vykořisťovaných úředníků.
Mrtvé duše. Hl.hrdina Pavel Ivanovič Čičikov je úředník-kariérista. Každých 10 let se konalo sčítání lidu, při kterém bylo důležité mít nevolníky (duše), ne půdu. Kdo má hodně „duší“, tomu banka půjčí peníze. Za duše ale musí následujících 10 let platit daně. Chystá se ke sčítání. Čičikov objíždí statkáře (mnoho charakterů) a odkupuje od nich mrtvé nevolníky. Zařizuje si půjčku. Nakonec je ale prozrazen. Gogol zde kritizuje byrokratickou společnost, líčí zlov lidském charakteru. Po útocích kritiky na psal i druhý díl, v němž líčí kladné charaktery. Později chtěl oba spálit – druhý zničil, ale první byl již v oběhu.
Revizor je komedie. Hl.hrdina, Chlestakov, je petrohradský úředníček. Cestuje na venkov k otci, po cestě ale prohraje v kartách všechny peníze, a tak čeká v jednom malém městě, dokud mu otec nepošle další. V onom městě se očekává příjezd revizora, a tak dojde k domněnce, že revizorem je Chlestakov. Všichni mu začnou podlézat, dokonce hejtman mu nabízí svou dceru. Když se na nátlak sluhy rozhodne odjet, napíše dopis příteli, v němž vše vylíčí. Pošťák si dopis přečte. Všichni si uvědomují, jak naletěli. Hra končí příjezdem skutečného revizora. Zprvu přijato kladně, později mu byly vyčítány útoky proti režimu a musel opustit Rusko.
Ivan Sergejevič Turgeněv
Řadu let žil ve Francii, proto i jeho tvorba je blízká francouzské literatuře (Zola, Maupassant).
Lovcovy zápisky je 25 povídek z prostředí ruského venkova. Líčí statkáře a nevolníky (měl to být útok proti nevolnictví?). Řada zvláštních postav (ruští šlechticové – Hamleti nebo Don Quijotové).
Ivan Alexandr Gončarov
Oblomov je dobrý, slušný, ale pasivní člověk. Je to typický Rus, který nemůže dosáhnout úspěchu, protože jenom sní. Je v konfrontaci s mladým, ctižádostivým Němcem.
Lev Nikolajevič Tolstoj
Významný ruský spisovatel a filozof (neodporovat zlu násilím – vliv Chelčického). Pocházel z významné šlechtické rodiny, ze čtyř dětí. Brzy se však stal sirotkem – vychováván tetičkami.Studií zanechal, odešel do rodné Jasné Poljany, kde se snaží vzdělávat nevolníky. Nebyl ale pochopen, a tak znova odjíždí – na Kavkaz. V 50.letech se účastnil Krymské války, zde si poprvé uvědomuje nesmyslnost války a rozhoduje se proti ní bojovat. Odjíždí ze Sevastopolu a sbližuje se s ostatními ruskými realisty. Pro svou vysokou individualitu ale nezapadá do žádného proužku. V 60.letech se oženil, měl 13 dětí. Zastával silně patriarchální názory (nutil manželku kojit,…). Pro své útoky na církev z ní byl vyloučen. Začíná zastávat svou filozofii, z Poljany se stává centrum Tolstého přívrženců (přijíždí sem i Masaryk, Nejedlý,…). Později opustil rodinu a vydal se znovu na cesty. Byl ale starý, dostal zápal plic a zemřel.
Vojna a mír je čtyřdílný román zachycující události r.1805-1820. První dva díly zachycují války v Rakousku a bitvu u Slavkova (1805-1807), zbylé dvě Napoleonovo tažení do Ruska – Vpád do Moskvy a bitvu u Borodina. Hl.hrdina Andrej Bolkonskij je energický, racionální, zpočátku mu patří úspěchy (do armády utíká před nemilovanou manželkou). V bitvě u Slavkova je zraněn. Uvědomuje si nesmyslnost válek. Vrací se, manželka je ale mrtvá. Vychovává svého syna. Seznamuje se s mladičkou Natašou Rostovovou (dokonalý typ ženy podle Tolstého). Druhým hrdinou je Pierre Bezuchov (má asi nejblíže Tolstému), snílek hledající smysl života. Je to nemanželský syn šlechtice, o svém původu se dozvídá až po smrti otce. V bitvě u Borodina je Bolkonskij zraněn, znovu se setkává s Natašou. Nakonec umírá. Bezuchov se zprvu nadšen, potom si uvědomuje krutost válek a dopsívá k názoru, že vinen je Napoleon. Chce ho zabít, je ale zadržen. Napoleon odchází i se zajatci, z nichž je ale každý šestý propuštěn – Bezuchov je volný. Navrátí se do Ruska, Bere si Natašu a společně vychovávají syna Bolkonského. Vojna a mír je obrazem ruské společnosti na počátku 19.století na pozadí dějinotvorných evropských událostí.
Anna Karenina je krásná mladá žena, která se vdala za státního úředníka Karenina. Je dobrou manželkou, ale nemiluje ho. Touží po lásce. Seznamuje s mladým úředníkem Vronským. Její cit vyplouvá na povrch, Anna opouští syna i manžela. (Vztah společnosti – Vronský je přijímán, Anna nikoli.) Mají spolu dceru, Anna si ale uvědomuje svoji touhu po synovi. Přestože ji manžel nabízí návrat, život končí sebevraždou – skočí pod vlak. Detailní psychologie postav, otázka mateřské lásky a osudové lásky.
Vzkříšení. Základem je soudní případ: mladý porotce šlechtického původu pozná v odsouzené prostitutce dívku, jež kdysi svedl. Otřesen jejím osudem nabízí jí sňatek. Odchází s ní na Sibiř, Kaťuša ho ale odmítá.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Měl krutého otce (znásilňování žen a dcer nevolníků,…) – nenáviděl ho. Nedostudoval vojenské učiliště, rozhodl se věnovat se literatuře (okouzlen Balzacem). Zatčen, obviněn ze zrady a odsouzen k trestu smrti. Nakonec trest zmírněn na 10let vyhnanství na Sibiř. Přesto to zanechalo na Dostojevského psychice doživotní následky. Znamená to zlom v jeho životě. Je pasivní, žádá cara o milost a nabízí mu své služby. Nakonec mu byl umožněn návrat do Petrohradu.
Zápisky z mrtvého domu jsou vylíčením jeho zážitků z vězení. Zločinci jsou nešťastní jedinci, kteří své zločiny páchají z hladu – může za to vlastně Rusko.
Zápisky z podzemí vyjadřují jeho nesouhlas s revolucemi – nemají se o co opřít, protože jen hluboká víra v Boha spasí svět.
Zločin a trest je vlastně úvaha o tom, jestli má člověk právo zabít jiného člověka. Dostojevskij dochází k negativnímu závěru. Chudý petrohradský student Raskolnikov provede loupežnou vraždu staré lichvářky a její sestry a dostává se do psychické krize. Seznamuje se s prostitutkou Soňou, dcerou jeho náhodného přítele Marmeladova. Soně je líto zločinu, který na sobě spáchal a radí mu, aby se přiznal a přijal trest. Zprvu odmítá – neudělal to pro peníze, ale aby si dokázal, že dokáže překročit pravidla, která jsou v Rusku beztak prohnilá a nespravedlivá. Když ale policie označí za viníka někoho jiného, Raskolnikov se jde udat. Je odsouzen k nuceným pracím na Sibiři. Soňa se cítí spoluvinná na jeho osudu (na její podnět se šel udat) a odchází s ním.
Nepatrná zápletka, mravní a psychologické analýzy. Poprvé zde dochází k přechodu od vnitřních monologů k vnitřních dialogům.
Idiot. Hl.hrdina Lev Myškin se vrací do vlasti po léčení duševní poruchy ze Švýcarského sanatoria. Je dobrý, ale není schopen vypořádat se se složitými vztahy s ostatními lidmi. Nakonec opět upadá do duševní choroby.
Bratři Karamazovi. Děj se rozvíjí kolem kriminální historie otcovraždy a hledání viníka mezi čtyřmi syny zavražděného. Obviněn je Dimitrij (ztělesnění vášně, impulsivnosti), který otci vyhrožoval vraždou za to, že mu svedl milenku. Vrahem byl ale nejmladší, nemanželský Smirďjakov, který se tak chtěl zalíbit nejstaršímu Ivanovi (racionální ateista). Přizná se Ivanovi, spáchá sebevraždu. Ivan to oznámí u soudu, soud to ale chápe pouze jako pokus o osvobození Dimitrije, který je nakonec odsouzen k vyhnanství na Sibiř. Nábožensky založený Aljoša se stane mnichem. S Dimitrijem na Sibiř odchází i ona milenka. Ivan zešílí.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát