VÝVOJ ČESKÉ SATIRY
VÝVOJ ČESKÉ SATIRY
SATIRA = báseň, próza nebo drama vysmívající se nedostatkům ve společnosti nebo lidským pokleskům a chybám; tvorba kriticky hodnotící a odsuzující dané nedostatky.
HUMOR = jedna z forem komična, úsměvné, chápající a laskavé hodnocení směšných jevů, osob a věcí.
- jako umělecká realizace směšného se nejvíce rozvíjel v komedii, humoresce humoristickém románu.
- odlišuje se od satiry, ironie, parodie, sarkasmu (které vyjadřují odmítavý postoj k zobrazovaným jevům)
tím, že je výrazně emocionální formou úsměvného vztahu ke skutečnosti, v níž vedle „smíchu“ je
nevyhnutelně přítomen i „pláč“; slučování komična s určitými vážnými prvky tragična se projevuje v
individuálním zabarvení humoru.
- původní latinské slovo humores (šťávy v lidském těle, které určují individuální temperament - sangvinický,
cholerický, flegmatický a melancholický); z toho se v renesančním dramatu vyvinula humorální teorie,
podle níž mají postavy jednat ve shodě se svým temperamentem.
IRONIE = jemný výsměch, posměšné vtipné vyjádření, zpravidla užitím slov v opačném významu;
SARKASMUS = ironie nebo sebeironie vystupňovaná do jízlivého, někdy až nenávistného posměšku.
- sarkasticky vyostřeny bývají zejm. aforismy (=, stručný vtipný výrok; krátká literární forma úvahového,
nebo satirického, tj. kriticky hodnotícího rázu, většinou s využitím antiteze,tj. přirovnání nebo spojení dvou
protikladů, paradoxu, tj. tvrzení, které se zdá být současně pravdivé i nepravdivé, ironie.
NADSÁZKA = druh tropu, tj. výraz založený na významových posunech;
- pojmenování expresívně zveličující určitý rys nebo jeho vlastnost.
- v satirické literatuře (J. Hašek: To bych mohl inzerovat sto let, že se mně ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let!);
1) 14. STOLETÍ
SATIRA - nový žánr s hl. znaky - zesměšnění, kritika s použitím humoru, ironie, sarkasmus
Mastičkář : nejstarší české drama, velikonoční hra - staročeská veršovaná scéna satirického obsahu
- tři Marie, které nakupují vzácné masti, aby nabalzamovali Kristovo tělo. Mastičkář je prodavač mastí na trhu. Dochovala je pouze scéna, kdy nabízí své zboží, hledá místa na trhu. Jazyk je zde hovorový, nespisovný až vulgární.
Zesměšnění středověkých podvodných lékařů a chudiny a sloužili pro pobavení obecenstva
Ukázka: Mastičkář se svými sluhy – Rubínem a Pustrpalkem - hledají místo na trhu.
Potom ho schválí – přehnaně a zároveň ho zesměšňují, aby přilákali zákazníky.
„ kromě žeť perdí neskrovně …“ (prdí)
„…každý mastičkáře pacient musí duše zbíti … „ (zemře)
Jsou známy dva zápisy: jeden tvoří vložku latinsko-české hry Tří Marií, druhý je obsažen ve zlomcích
rukopisu několika latinsko-českých náboženských her. Děj se odehrává v prostředí středověkého trhu; -
Žákovská poezie - Plná rozmaru, veselí, výsměch příslušníkům jiných vrstev, vlastní bídě a nouzi,
Píseň veselé chudiny - nemají co na sebe, ale na zimu se těší, přistupují k tomu s humorem, těší se, radují se, s humorem si zpívají o vlastní chudobě
Podkoní a žák - česká veršovaná satira neznámého autora z konce 14. stol.
- hádka žáka a panského sluhy (vychloubání a vzájemné hanění stavu žákovského a dvorských úředníků)
- umělecky vyspělé dílo žákovské poezie.
- forma dialogu a sporu - velmi častá v té době, má dvě části, přou se o své postavení,kdo se má líp
1.řeč podkoní žákovi - žák nemá co na sebe, kde spát, dře se a nic z toho nemá. Podkoní nechtě přiznává, že na tom není taky dobře - pán ho mládí a spí na hnoji.
2.řeč žák podkonímu - žák se bude mít lépe, ale podkoní se bude mít pořád špatně, žák se chce stát biskupem, vidí výhodu v budoucnosti. On bude bohatý, ale podkoní bude stále chudý a hloupý.
Není zde zhodnocení od autora - má si to zhodnotit čtenář sám, oba mají pravdu.
Hradecký rukopis - soubor 11 veršovaných skladeb z 2. poloviny 14. stol.,
- objevený J. Dobrovským v Hradci Králové
- jsou dílem neznámého autora;
- střídají se v nich nábožensky i světsky zahrocené kritické pointy.
1. část - Satiry o řemeslnících a konšelích
- „ŘEZNÍK“ – kritika řezníka - řezník zaměňuje druhy masa, namáčí maso do vody a nechá ho nasáknout a tak šidí zákazníky na váze;
-kritika pekařů - pekař zase dává hodně kvasnic = díry v chlebu
2. část - Desatero kázání boží
- autor ukazuje, jak se lidé prohřešují proti přikázání
- autor často vyhrožuje, že na to lidé doplatí, protože se prohřešují pro Bohu – lidé od šlechty, podkoní, žáci, jeptišky, kanovníci i kněží a chudí poddaní.
O lišce a o džbánu – významná bajka (slovesný útvar velmi oblíbený ve všech literaturách středověku),
- u nás se ale uplatňují jenom ojediněle
- spojováním jednotlivých bajek, často až antického původu, vznikl tzv. „zvířecí epos“ – rozšíření hlavně ve Francii a v Německu.
SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC - (asi 1350 - 13. 8. 1403)
- český básník; nejvyšší zemský písař, příslušník vysoké šlechty,
- postavil se na obranu soudobého společenského zřízení
Nová rada - didakticko-satirické básnické alegorie
- napsaná v duchu stavovské kritiky vlády Václava IV.
- hájí zájmy vysoké šlechty a otřesené pozice církve
- rozsáhlá skladba má podobu zvířecí alegorie – mladý král lev (míněn asi Václav IV.) si pozve při
svém nastoupení na trůn různá zvířata, která mu mají radit, jak vládnout, a zvířata radí podle své
přirozené povahy nebo podle vlastností, které se jim připisují
- Flaškovi nebo tzv. Smilově škole bývají připisována i další díla, např. Rada otce synovi, Svár vody s vínem
2) HUMANISMUS A RENESANCE
BOHUSLAV HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC (asi 1461- 1510)
- český básník a prozaik, hlavní představitel humanismu jagellonské doby.
- Studoval na univerzitě v Boloni a ve Ferraře, kde r. 1482 získal doktorát církevního práva.
- 1483 -král Vladislav II. Jagellonský ho jmenoval proboštem vyšehradským.
- 1490–91 podnikl cestu do Středomoří a do Palestiny, pak se bezúspěšně pokoušel o církevní kariéru;
- 1503 - odešel na hrad Hasištejn a věnoval se především literatuře a matematice.
- Psal podle klasických antických vzorů.
- Zabýval se a) soudobým politickým děním
Žaloba k sv. Václavu - káral mravy předků a obyvatelů své vlasti a vytýká šlechtě rozmařilý život
b) filozofickými otázkami – O lidské ubohosti, O lakotě, O štěstí
3) BAROKO
- soubor lit. projevů existujících mimo oficiální proud literárního vývoje a spjatých s lidovým prostředím.
- Pololidová tvorba se uplatnila zejména v 17. a 18. stol., kdy oficiální literatura stagnovala.
- Rozvinulo se více žánrů, např. tzv. sousedské hry s náměty náboženskými, historickými, současnými a
komediálními, lidové zpěvohry, loutkové divadlo,
kramářské (jarmareční) písně– žánr pololidové literatury -v Čechách od 17. do 19. stol.
- zpívali je na trzích potulní zpěváci, kteří rozdávali za peníze slova písní v sešitkových vydáních, které měly funkci novin, zpívali se i nápěvy jiných písní, které byly známé a měly aktuální témata.
- předvádění písní bylo spjato s výjevy na obrázcích
- písně byly velmi dlouhé, 1. sloka byla úvodní formule a jejím cílem bylo přilákat posluchače
- tematika náboženská i světská (zločiny, pověry, zázraky, přírodní katastrofy, milostné vztahy).
- jazyk vycházel z barokní poetiky (mnohomluvnost, kontrasty, naturalismus, apostrofy, řečnické otázky).
- na tradice kramářských písní navázala obrozenská poezie (Š. Hněvkovský).
- poetika kramářské písně imitována a parodována např. v písních Osvobozeného divadla (Píseň strašlivá o Golemovi).
- Oblíbené byly i knížky tzv. lidového čtení, tj. německy Volksbücher – prozaický žánr německé literatury
16. – 18. stol., který dosáhl masového rozšíření.
- Většinou anonymní díla, z nichž některá se stala látkovým pramenem pro novější německou i světovou literaturu (např. History o životu D. Jana Fausta, Fortunatus).
- Pololidová tvorba někdy napodobovala oficiální literární tvorbu, jindy vycházela z lidové tradice.
Interludia = frašky hrané o přestávkách, ale později se osamostatnily, hrálo se při masopustech, posvícení,
v hospodě, po chalupách, hráli kantoři se svými žáky
- téma: sedlák – výsměch jim
- velmi jednoduché, vulgární, hrubé a primitivní
4) NÁRODNÍ OBROZENÍ
JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK (19. 5. 1783 - 12. 2. 1844)
- český dramatik, herec, režisér a 1824 – 34 ředitel Stavovského divadla v Praze
veselohry: Čech a Němec, Pivovar v Sojkově
VÁCLAV KLIMENT KLICPERA (23. 11. 1792 - 15. 9. 1859)
- český dramatik, prozaik a básník.
- hodnotné jsou především jeho frašky, navazující na tradici plautovské komedie - Rohovín čtverrohý,
Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast
- Rozvoj českého divadelnictví podporoval vydáváním her -edice Divadlo Klicperovo
- Almanach dramatických her
FRAŠKA = komediální žánr dramatické literatury, jehož námětem je anekdotická zápletka zdůrazňující
situační komiku a zveličující komické rysy schématicky vykreslených postav.
- Vznikla již v antice, rozvíjela se zejm. ve středověku (např. Fraška o kádi); v 19. stol. byla rozšířena fraška z maloměstského prostředí.
JOSEF KAJETÁN TYL (1808 – 1856)
A.) Drama ze současnosti
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (1834) – veselohra z pražského lidového prostředí
- drobní živnostníci, o lásce dvou mladých lidí, kteří se nakonec vezmou
- poprvé se objevila píseň – „Kde domov můj“, kterou zpívá slepý houslista Mareš, hudbu k hymně složil Václav Škroup
B) Dramatické báchorky –historicky ohraničený žánr s pohádkovými motivy, který vykrystalizoval na přelomu 18. a 19. stol. Je tam dvojí svět – svět lidí a svět pohádkových, nadpřirozených bytostí. Jde o spojení romantického pojetí lásky s realistickými záběry životní skutečnosti ve formě přístupné širokým lidovým vrstvám obecenstva.
Strakonický dudák– vesnické – hospodské prostředí, veseloherní prvky
- děj: Švanda odejde do světa a má velký úspěch. Seznámí se s Vocilkou – podvodník – chtěl mu dělat tajemníka a manažera, šlo mu jenom o peníze, chtěl se jenom přiživit, žvanil, odrodilec – nemá vlastenecké cítění. Dostali se do Turecka k princezně Zulice – namyšlená a rozmazlená, marnivá, vzteklá. Chce si Švandu vzít za muže, ale její snoubenec to zjistí a Švandu uvězní. Dorotka s Kalafunou jedou za Švandou. Švandovi pomohla matka – pomocí kouzel – osvobodila ho. Matky je za trest vrhnuta mezi divoženky. Divoženky chtějí Švandu utancovat k smrti, může ho zachránit jenom dívka, která ho má ráda – věrná láska. Dorotka se dověděla, že ho může zachránit, ale byla na něj rozzlobená. Švandu popadnou divé ženy na popravišti do kola, Dorotka ho zachrání.
- kladné postavy – Dorotka, Švanda – skoro kladná, Kalafuna - záporné postavy – Zulica, Vocilka
Švanda – dudák z Pošumaví – „Strakonický dudák“ – usne v lese a víla Rosava mu očarovala dudy
- důvěřivý, nezkušený, naivní, tvrdohlavý, citlivý a podnikavý, syn polednice Rosavy, touží
po rychlém zbohatnutí, nejen kvůli sobě, ale i kvůli Dorotce, aby si ji mohl vzít za ženu.
Kalafuna – starší a moudřejší přítel Švandy, dobrák, který hraje na housle zadarmo nebo za nějaké jídlo, snaží se Švandovi vysvětlit, že peníze nejsou nejdůležitější
Šavlička – chvástal – „všechno ví a všechno zná“, peníze jsou pro něj to nejdůležitější
Dorotka – obětavá, věrná, upřímná
5) REALISMUS
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
- gymnázium v Německém Brodě; filosofie; kněžský seminář; vychovatel v Moskvě
- kritika formou SATIR – hlavní a nejdůležitější část Havlíčkovi činnosti, ostrá kritika – zesměšněním
Epigramy – jako včelí žihadla, útočné, kritické, výsměšné, krátké, stručné, básně, rýmované – jako lidové popěvky,
- jsou určeny – CÍRKVI, VLASTI, MÚZÁM, KRÁLI, SVĚTU
- „Králi“ – „Ruská konstitucí“ – ústava - „Múzám“ – „Z historie literatury české“ - doba pobělohorská
Odjakživa dovoluje Českých knížek hubitelé lítí: - pálení knih jezuity
ruský car velmožům – statkáři, šlechta plesnivina, moli, jezoviti. (tzv. doba temna)
míti třeba tisíc duší,
jenom žádný rozum.
- „Církvi“ – „Selský“ - „Vlasti“ – „Etymologický“ - kritizuje zastaralost
Farář dělá z chleba a vína Odkud vzalo – zkouším žáky - rakouské vlády –
pro duše selské jméno Rakous počátek? - zpátečnictví
tělo a krev - hostie a mešní víno „Od raků, neb oni taky ETYMOLOGIE – součástí
sedlák dělá tělem a krví chodí pořád nazpátek! jazykovědy
pro tělo kněžské -nauka o původu jazyka
víno a chléb.
- „Světu“ – „Versus memoriales“ - „Demokratický“ – Nechoď Vašku s pány na led,
Chceš-li v strachu, v nepokoji žít, mnohý příklad máme,
musíš k tomu vtip a rozum mít. že pán sklouzne a sedlák si
Chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, za něj nohu zláme.
bývej hloupým, kde je toho třeba. – určíme ho vlasti nebo světu
- Epigramy dle autora: „malinké nádobky, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežralo“
Tyrolské elegie – básnická skladba, elegie = žalozpěv (rozmluvy s měsícem), ironie, paradoxy
- vypráví o Havlíčkovu zatčení a deportaci do Brixenu a o životě ve vyhnanství
děj: Žandar (policejní hlídka) ho vytáhne z postele, donutí ho nastoupit do vozu - odvoz do vyhnanství
- odehrává se v noci – skutečný popis zatčení. Po cestě se koně splaší, Havlíček řídí sám kočár a dojede do hostince, kde se nají a počká na hlídku – stráž. Ti ho odvezou do Brixenu. Když se vrátil zpět domů, zjistí, že je jeho žena 2 týdny mrtvá – zanedlouho umře také na tuberkulózu – díky tvrdé a kruté přírodě v Brixenu.
- v zajetí nejčastěji mluví s měsícem
- jednoduché verše, satira, sarkasmus
hl. myšlenka = kritika absolutismu a policie – odehrává se v období „bachovského absolutismu“ –
- Bacha zde líčí satiricky, jako hodného pána, který má starost o Havlíčkovo zdraví.
- Dedera – policejní komisař, který pro Hav. přijel – popisován také satiricky, že má strach o jeho zdraví
INTERNACE – nucený pobyt, trvá 4 roky, má malý kontakt s lidmi – motiv vlastního zážitku
OBTROJÍRKA – obtrojovaná – nucená ústava. To, co byla vnuceno, ale neplnilo se.
Král Lávra (1854) – otištěn až 1870
- psán v Brixenu, na motivy irské pohádky – o slaboduchosti krále Ferdinanda „dobrotivého“ – zasazeno do českého prostředí
děj: Starý irský král zanevřel na holiče. Holiči ho chodili stříhat a za odměnu byli dáni katovi. Až jednou vše změnil holič Kukubín. Když krále ostříhal, přišla jeho matka, který ztratila svého muže (také holič krále), aby jejího syna ušetřil, a také chtěla vědět, proč to všechno dělá. Král nakonec dal Kukubínovi milost, ale musel mu slíbit, že si tajemství, které zjistil, nechá pro sebe. Kukubín se ale trápil a jeho matka to poznala a ho poslala do lesa za poustevníčkem, který mu poradí. Ten mu řekl, že má tajemství našeptat vrbě (na soutoku řek). K. to udělal a ulevilo se mu. Zanedlouho pořádal král bál – spousta hostů. Šel tam také muzikant Černíček, který ztratil po cestě kolíček do basy a tak si udělal náhradní právě z oné vrby. Když pak začal na bále hrát, basa zazpívala,že má král oslí uši. Král chtěl nejdříve dát basu pověsti = nesmysl.
Národ se nakonec shodl, že králi oslí uši sluší, ale nikdo nevěděl, jak se tajemství do basy dostalo.
- nejdříve je král krutý, ale nakonec z toho všeho vyjde jako král hodný
- král je osel, protože má oslí uši
- hl. myšlenka – zesměšnění krále
Křest sv. Vladimíra – rozsáhlé dílo, směšnohrdinský epos o zániku pohanství v Rusku
- vznikal v letech 1852 – 1855, napsáno jen 10 zpěvů – skladba nedokončena a vydána asi v r. 1876
děj: císař Vladimír chce, aby mu bůh Perun – pohanský, zahřměl na jeho svátek. Perun si ale stěžuje na těžkou službu u cara a přijít nechce. Car se rozzlobí a dá Peruna utopit v Dněpru. Vše zůstalo při starém, jen církev byla nespokojená (stěžovali si i feudálové) k carovi, že jim opatřit nového boha. Car vyhlásí konkurz na nového boha. Přichází hodně zájemců z různých církví, předvádějí se a každý říká, že právě jeho církev je nejcírkvovatější. Tímto zpěvem nazvaným „Konkurz“ kniha končí
- autor si poznamenal názvy dalších zpěvů – „Bitva rozhodující mezi katolíky a Řeky“ a „Křest. Konec. Veselost“
- hl. myšlenkou – výsměch carovi a církvi = satira a satira absolutismu
JAN NERUDA
- bydlel v domě „U dvou slunců“, redaktor časopisu „ČAS“, „HLAS“, „Národní listy“, cestoval, svobodný, bez rodiny,
Hřbitovní kvítí – sbírka má ironický tón, pochmurná nálada,
hl. myšlenka = nabádal lid, aby se snažil v životě něco dokázat a zlepšit, aby po něm něco růstalo pro
následující generace. Aby člověk nezanechával své problémy pro následující generace.
děj: autor prochází hřbitovem a někde usne. Ve snu vidí postavu chlapce, který je krásný, nadaný, mění barvu šatů – „rouše“
- vyjádření životního pesimismu
pocity – vyčerpání, znavení životem, v hrobě ho už nic nebude trápit, pomýšlel na smrt jako na vysvobození, vše je pomíjivé a nic není navždy
bás. prostředek – PARALELA – vedle sebe postavená stejná myšlenka, která je vyslovena několikrát (6x). Podobná paralela je u K. H. Máchy v „Máji“
- sbírka byla přijata nepříznivě, kritika mu vytýkala pesimismus – odmlčel se na proto na delší dobu.
Balady a romance - vrátil k obrozenské tradici lidových balad, křesťanských mýtů a historických romancí, aby je přiblížil současnému vnímání
- BALADA – vážný a pochmurný tón, často tragický konec
- ROMANCE – menší lyricko-epická báseň, milostná nebo romantická, lehčí tón, vyznívá optimisticky
„Balada česká“ – lehce ironická tón, nemá pochmurný děj, ale vtipný, nemá asi tragický konec
děj: rytíř Paleček – ochránce spravedlnosti a českého národa, snažil se pomáhat slabým a českému národu
- Vesna – v pohanské mytologii je to bohyně jara, Paleček se probouzí na jaře a jen na 8 dní.
Má vždy souvislost s revolucí v roce 1848 na jaře, kdy byla optimistická nálada jen krátká – vzbuzené naděje se vzbudí jen asi na 8 dní.
„Romance helgolandská“ – ostrov Helgoland je v Severním moři u Velké Británie. Je to příběh strážce majáku Johna, který se snaží loupeží získat věno pro svou dceru – ze ztroskotané lodi, chce ukrást zlato. Při tom činu ale nevědomky zabije svého nastávajícího zetě – když chtěl udělat do hřbetu díru, uslyšel někoho křičet o pomoc. On ale odešel a druhý den díru vysekal a z pod lodi vyplavala mrtvola jeho nastávajícího zetě.
- užívá opačná označení pro své básně – to, co je ve skutečnosti balada označil jako romanci a naopak.
SVATOPLUK ČECH – patří ke generaci ruchovců
- POEZIE – Hanuman – básnická skladba, Hanuman je opičák, s námořníkem se dostane do cirkusu a do lidského světa, pak se vrátí zpět do pralesa a zavádí tam lidské způsoby a zaměstnání.
- forma bajky, vysmívá se lidské společnosti, satira na polický aparát, vládu a zaměstnání, lids.spol.
- PRÓZA – romány – hrdinou je Matěj Brouček, říká se jim „Broučkiády“
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století – Brouček je pražský měšťan, chodil do hospůdky „Na Vikárce.“ Jednou, když se opilý vracel domů, spletl si cestu a šel na dvůr a dál se mu všechno zdálo. Propadl se do tajné chodby – poklad Václava IV. – stiskl pero na obraze a objevil se v Praze. Seznámil se s Jankem od zvonu – Domšíkem. Dověděl se, že je v roce 1420 a Husité bojují proti Zikmundovi – Praha je obléhána a hrozí bitva na Vítkově – šli později k Jankovi domů a potom na obhlídku Prahy – najednou je přepadli Zikmundovi vojáci. Brouček zakopl a upadl – vojáci si mysleli, že je mrtvý a on se odplížil pryč. Pak narazil na vojáky Jana Žižky, kteří ho vzali sebou do tábora na Vítkov. Jednoho dne je přepadl Zikmund – boj – Brouček toho využil a utekl. Jeli za ním křižáci a on začal mluvit německy – oni mu řekli, proč se vzdává, když to jsou češi. On tedy řekl, že je také Čech, nevěřili mu, křičel ať se zeptají Janka od Zvonu, ale on právě padl za Prahu. Odsoudili ho na smrt, chtěli ho upálit u sudu. Najednou se probudil a byl na dvoře hospody.
- Brouček – obtloustlý, líný a lakomý, moc se bál, bezzásadový
- Husité – nebojácní, ochotní a stateční, bojující na obranu Prahy a proti byl Brouček.
- Brouček se seznámil s mnoha lidmi – když byl s Husity, pokládal se za Husitu a když byl s Křižáky tak za Křižáka
- porovnání malosti a zbabělosti měšťáka z 19. stol. s hrdinstvím a obětavostí husitů.
Pravý výlet pana Broučka do měsíce – vydán už jako první
děj. „Na Vikárce“ se opije a vleze na zídku – vznáší se a zdá se mu, že se dostal na Měsíc. Dříve vedl řeči o tom, zda je Měsíc obydlen. Později se na Měsíci setkává hlavně s básníky, malíři, hudebníky –neuznávají potravu – žijí jen z umění – pokládají ho za přízemního člověka – jsou upjatí a přejemnělí a přecitlivělí. Brouček jim nerozumí a ten jejich život nemá nic společného s reálným životem.
- satira na pozemské umění, které je nepravdivé a nepřesvědčivé, falešné a nemá co dělat se skutečným životem, na politiky – satira jejich politického chování
JAROSLAV VRCHLICKÝ
- Emil Frída, 270 knih, překládal z 18 jazyků,
drama: Noc na Karlštejně (zfilmováno)
- Karel IV. jako velký panovník a milující manžel Alžběty (Eliška), která porušuje jeho zákaz vstupu ženám na Karlštejn a hlavně ne do nejposvátnějšího místa – kaple sv. Kříže.Byla o hodně mladší –o 24 let a dala mu 6 dětí. Je zde zaznamenána podobnost Karla s Vrchlickým – milující manžel. Napsáno k 500. výročí úmrtí Karla IV. Tématem je ukázat velkou sílu lásky.
- další postavy: Alena, Pešek, Arnošt z Pardubic ….
JOSEF VÁCLAV RAIS
- venkovský učitel, jeho vzory Neruda a Čech, próza
román: Pantáta Bezoušek
Děj v Podkrkonoší – 40. léta 19. stol.
- hrdinou je starý venkovský výminkář Bezoušek -prostý venkovský člověk – jede na návštěvu syna do Prahy. Synova rodina ho má ráda. Prahu vidí poprvé – je unešený. I lidé se k němu chovají dobře. Synova žena má sestru – žije s nimi, má ráda studenta medicíny. Pantáta je uznávaný a vážený, a proto přemluví syna, aby sestru dali milovanému chlapci.
- postava ze zidealizovaná – Bezoušek je moudrý, všichni ho mají rádi, jeho rady jsou přijímány
IGNÁT HERMANN
- píše městskou prózu
- popisuje jednotlivé pražské postavičky – s humorem a satirou
U snědeného krámu, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Tchán Kondelík a zeť Vejvara
LADISLAV STROUPEŽNICKÝ
- Největšího úspěchu dosáhl veselohrou Naši furianti (1887)
děj: V jihočeské vesničce Honice na Písecku se má rada rozhodnout, kdo bude ponocným, který dostává 130 zlotých ročně. Rada má dva kandidáty:
1) vysloužilý voják Bláha – chudý, čestný, zkušení – 12 let na vojně ve světě
2) místní krejčí Fiala – chudý, podvodník, nepoctivý, vychytralý, podlézavý
Starosta Filip Dubský má 2 grunty, nejvyšší postavení a pocit nadřazenosti a moci, do věcí mu ale mluví jeho žena. Má syna Václava, který se má oženit s Verunkou, dcerou prvního radní Buška, který má jenom 1 grunt a s Dubským se předhánějí. Bušek má slabost pro vášnivé pytláctví. Tito dva se přou o věno.
Habršperk je také v radě, je to místní švec. Je zkušený – byl dlouho ve světe. Dubský chce Bláhu a Bušek Fialu. Fiala pomlouvá Bláhu a jeho dcera Kristýna vylepí dopis, že když nebude Bláha pomocným, vznikne požár. Na švindl se přijde a ponocným je zvolen Bláha. Bušek jde pytlačit, vidí ho Habršperk, ale při vyšetřování ho neprozradí. Verunka s Václavem se nakonec vezmou.
Furianti = sedláci, kteří mají pocit nadřazenosti. Ironický pohled, výsměch hlouposti českých boháčů, jihočeské nářečí a dialekty .
- tato hra předznamenala novou vlnu realistického divadla.
ukázka: Odehrává se při ujednávání výše věna. Spor se odehrává mezi Dubským a Buškem. Nakonec se
dohodnout, že Dubský zaplatí punč, o který se dohadovali a Bušek přidá – zvýší Verunce věno ze 7000 na 8000.
- vysmívá se hlouposti venkovských sedláků
VIKTOR DYK
- gymnázium, práva, novinařina, za 1. svět. války vězněn za polit. názory – obhájce samostatnosti ČSR
Dílo: Satiry a Sarkasmy
Pohádky z naší vesnice – úročí na politický život, nehybnost
Prohrané kampaně - kriticky a ironicky glosoval politický a kulturní život národa.
Milá sedmi loupežníků
- lyricko-epická skladba. Dívka se dostává do bandy loupežníků a stává se dívkou všech.
- všichni loupežníci jsou nakonec chyceni, protože ona je zradila.
- skladba velice zkratkovitá
FRANTIŠEK GELLNER
- básník, karikaturista, ilustrátor, žurnalista, z rodiny žid. obchodníka, „Lidové noviny“, zemřel v 1. sv. válce?
- ironické a sebeironické básně, inspirovány pražskou pololidovou písní – vycházeli z nich, zpívali se v hospodách.
- ve verších vystupuje sám autor – je naprosto upřímný – až provokace, pracuje s hovorovým jazykem a vulgarismy
- ačkoli se vysmívá druhým i sám sobě, prožívá osobně deziluzi – rozčarování
Po nás ať přijde potopa – „Po nás ať přijde potopa“ – píseň na rozloučenou přátelům
- „Přetékající pohár“ – symbol srdce na dlani, chce se rozdat
- „Perspektiva“ – sarkasmus, výhled do budoucnosti, užít si tenhle moment,
- pravidelný verš, rým střídavý, forma popěvku nebo písně – často refrén, blíží se
hovorovému jazyku a prozaickému sdělení – vyjadřování přímé, bez obrazů, jako próza
- často obraz velkoměsta – hospody, kabarety, noční podniky
- vše provokující – zaměřeny na měšťáky, kteří si hrají na moralisty
- zakrývá to touhu po lásce (provokace a ironie), vyjadřují bolest a zklamání ze života
Radosti života – tématicky i formálně podobná, většina básní nemá vlastní název
- psána jako rozloučení s bohémským životem ve Vídni, kde byl na studentském pobytu, ale on nestudoval, ale užíval si a chodil do kaváren, také zatčen za anarchistické projevy,
- píše na sklonku života – z pozice zmoudřelého muže se loučí s životem, který zaplnil jeho mládí
6) PRVNÍ POLOVINA 20. STOLETÍ
JAROSLAV HAŠEK
- povídky a fejetony, 1. sv. válka, Rudá armáda, novinář, cestoval, bohémský život, zemřel náhle
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – cílem díla bylo ukázat 1. svět. válku ve válečné mašinérii – z úhlu podřízených a nadřízených, humoristicko-satirický román – prostřednictvím Švejka
1. díl – „V zázemí“ – Švejk odchází do války, je vojenským sluhou polního kuráta, a potom nadporučíka Lukáše. Na konci díku přeloženi k 91. pluku do Českých Budějovic.
2. díl–„Na frontě“ –při cestě do Budějovic nestihne vlak a jde pěšky. Stává se vojenským ordonancem–vyšší sluha
3. díl – „Slavný výprask“ – prožívá konflikt s Dubem – podezírán z velezrady
- Švejk má s Haškem společného – oba majitelé psince, pijani a výtržníci, sloužili u stejného „91. budějovického pluku“
- 2 skupiny postav = nadřízení lidé – vládnoucí – nadporučík Lukáš, poručík Dub, plukovník Kraus, Baloun (rozporuplná postava). Reprezentují starý konzervativní svět – před nimi si Švejk nasazuje masku blba.
- postavy vesměs záporné
= postavy lidí – hostinský Palivec, pí bytná Milerová,obyčejní vojáci, někdy Baloun, spoluhráči Švejka - když je s nimi – je to lidový mudrc – oni k němu vzhlížejí
význam románu – odsuzuje válku, popis je realistický až naturalistický
forma – kompozice – nesouvislá, skládá se z volně navazujících epizod, dialogy – hodně retrospektivy
jazyk – hovorovou až lidovou češtinou, nespisovná slova a vulgarismy, hodně germanismů, doplněn novinovými články, doslovnými vojenskými rozkazy, slova z latiny a maďarštiny,
- napsán formou literární koláže
- novým uměleckým prostředkem je groteska
překlady – skoro do všech svět. jazyků
- několikrát zfilmováno i zdramatizováno v divadle E. F. Buriana
VLADISLAV VANČURA
- člen KSČ, proti nacismu, zatčen gestapem, popraven, prozaik, dramatik, publicista, scénárista, režisér, bohatý slovník, osobité postupy – z pověstí, usiloval o vnitřní umělecký řád
Rozmarné léto – humoreska je napsaná ve znamení poetismu – novela
- odehrává se na malém městě Krokovy Vary, kde Antonín Důra vlastní se svou ženou Kateřinou
lázně na řece Orši. Je první červnová neděle,ale počasí není ke koupání, na plovárně se sejdou kanovník Roch, milovník klasiků a poezie major Hugo a lázeňský mistr Antonín a povídají si. Poklidný a stereotypní život maloměsta naruší příjezd potulného kouzelníka Arnoštka a jeho krásné pomocnice Anny. Tři dny strávené v přítomnosti komediantů prožívá městečko jako ve snu. První se pokusí získat Anninu přízeň Antonín, ale je přistižen Kateřinou, která se uražená odstěhuje k Arnoštkovi. Další večer se o ni pokouší Roch, ale místní ochmelkové mu natrhnou ucho a Antonín mu ho přišívá háčkem z udice. Třetí noc se snaží major, ale dostává výprask od samotného Arnoštka. Kateřina se rozhodne pro návrat domů, z čehož má kouzelník velkou radost, zatímco Antonín to nese s nelibostí. Teprve, když vetřelci zmizí, nastává v městečku dřívější nerušený klid.
- je to jako parodie na maloměšťácké způsoby, jak lidí žijících stereotypně, jak se předvádějí
- Kateřina je výřečná a hubatá, vidí více chyby a někdy to přehání
- Antonín – spáč, pijan
KAREL ČAPEK
Loupežník – drama, hra vyznívá jako oslava mládí, odvahy, proti pokrytectví a konservatismus starých
- loupežník – symbol mládí – chlapec, chce získat lásku Mimi z rodiny profesora, který se o ni po
špatné zkušenosti se starší dcerou – nemanželské dítě – velmi bojí
- loupežník se dostane do domu a získá Mimi, ale nakonec z domu odejde za jinými výboji a opět
pokračuje v lámání dívčích srdcí
Povídky z jedné kapsy
Povídky z druhé kapsy – povídky pro noviny, jsou napsány v 1. os. a každá má svého vypravěče
- zůstává skeptický vůči možnostem lidského poznání
KAREL POLÁČEK
Muži v ofsajdu – hlavními postavami jsou židovský obchodník s konfekcí Načeradec a otec Habásko se svým synem, lidé ze židovské periferie, autor v díle zesměšňuje živnostníky. Tyto postavy kritizují fotbalové fandovství, je zde ukázáno klubové prostředí a psychologie sportovních diváků
- zvláštním způsobem používá sportovní slang v hovorové mluvě mimo sportovní oblast
- otec a syn fandí Viktorii Žižkov X Načeradec je stoupenec Slavie, stále se škorpí a jsou v konfliktu
Bylo nás pět – povídka určená pro mládež, lyricky humorný příběh o dětství rychnovských kluků
- staví do protikladů – konvenční svět dospělých, kteří se pohybují při vyjadřování i jednání ve
vyznačených hranicích společenského postavení a polování X dětská napodobivost a hravost s neodolatelnou výrazovou a situační komikou
- autor – Petr Bajza - popisuje své dětství, které prožil se svými kamarády Antonínem, Čeňkem, Edou a Pepkem
- je to autobiografie – podkladem vzpomínky z dětství, vzpomínání mu přináší radost, svět bez zla,
oddech, pohoda a humor
VOSKOVEC A WERICH A OSVOBOZENÉ DIVADLO
- V a W vystoupili v hospodě s „Malou revue“ – viděl je režisér a najal je do divadla
- ve 20. letech uvedli tzv. „Revue“ - Vest pocket revue a po nich Smoking revue
- revue – pásmo, složené z různých výstupů, založeny na jakékoli komice – zesměšňovaly pohodlné myšlení a přežité životní formy
1) hry 20. letech – nejdříve měly hry pobavit a zesměšňovat
2) hry ve 30. letech – hry mají charakter politické satiry,
- 1927 – 1938 napsali 27 inscenací
- navazovali na tradici improvizovaného herectví
- proslavili se „vor Bühne“ – forbínami – před oponou bavili obecenstvo
= reagovali v nich na současnou politickou a společenskou situaci
= navazovali drobný kontakt s posluchači
VOSKOVEC A WERICH – se zaměřovali na hloupost, nadutost a bařtipánství českého maloměsta
- používali podobnou zbraň jako J. Hašek ve Švejkovi
- zamíchali dosavadními hodnotami i historií, protože byli přesvědčeni, že to opravdové se začíná dít
v přítomnosti è převraceli dosavadní divadlo. Hry:
1. komické adaptace dobrodružných románů
2. dramata a poetické hry z exotického prostředí jazzové fantazie
Sever proti jihu Golem Don Juan & Comp Ostrov Dynamit Fata Morgána
- na těchto hrách se hudebně podílel skladatel JAROSLAV JEŽEK (1906 – 1942)
Revue Caesar (1932) – bojovně satirické hry proti sociální nespravedlnosti, nezaměstnanosti, fašistickým diktátům a válečným hrozbám, vystupují zde antické postavy
- politická satira na současné poměry v Evropě
- alegorie na morální rozklad buržoazní společnosti
Kat a blázen (1934)
Osel a stín (1933)
- hýkající ose je symbolem diktatury – výtržnosti fašistů při představeních, protesty německého vyslanectví
Balada z hadrů (1935) – lyrická
- hrála se v nouzových podmínkách, když V + W na krátký čas odešli ze svého divadla a vystupovali pod protestním názvem „Spoutané divadlo“
- hlavní hrdina je středověký básník Villon – mluvčí trpícího lidu
- obměny skutečných textů básníka tak, aby mířily do přítomnosti
Rub a líc – námět pro film Hej rup !
Těžká Barbora (1937)
Pěst na oko (1938) – touto hrou chtěli dát sbohem dávné i současné historii, kdy lid doplácel na zvůli bohatých a mocných
- dovršily V + W boj proti válce, proti lživlastenectví a za jednotu všech sil pokroku
- záchranu společenských hodnot nacházeli v lidu, který poctivě pracuje hlavou a rukama
- až do posledních chvil před uzavřením „Osvobozeného divadla“ vyzívali V + W k odvaze, pozvedali bojovou náladu a varovali před skepsí
- V + W uměli pracovat s češtinou
ZDENĚK JIROTKA
- vstupuje do literatury během okupace
Saturnin – kritika maloměšťáctví
- vypráví o trochu potřeštěné rodině, která se skládá z tety Kateřiny, jejího syna Milouše, z dědečka a z vypravěče knihy (dědečkův vnuk) a ještě ze Saturnina, to je velice bláznivý, ale i docela dobrý sluha vnuka. Dědeček bydlí v horách a ve své chaloupce s ním žijí jeho 2 služebné a zároveň kuchařky. Vnuk přijme Saturnina a ten je hned přestěhuje do najaté lodi – houseboatu. Nakonec se ukáže, že loď je vlastně Saturninova. Jednou se všichni rozhodnou, že pojedou na dovolenou k dědečkovi. Všichni se tam sejdou i s tetou a Miloušem, které nemá nikdo rád. Přijede i pan doktor Vlach, který má nedaleko chatu, kde teď je na dovolené slečna Barbora, do které se zamiluje Milouš i vnuk. Barbora se zamiluje do vnuka a Milouš je velmi rozzloben. Zažijí spolu mnohá dobrodružství, z nichž některé vyústí do komických situací. Například, když dědeček předvádí, že se zbláznil, jenom kvůli tomu, aby si teta nemyslela, že jí odkáže celé své jmění. Ale některá už nejsou tak komická. Jako např. když se jim utrhne most při povodni a jim v chatě docházejí potraviny. Vydají se na cestu do chaty doktora Vlacha. Odtamtud se vypraví na cestu do města. Když dojdou na území odkud je vidět na dědečkovu chatu, s hrůzou zjistí, že most je na svém místě a kuchařky, které povodeň odřízla od chaty i se zásobami potravin ve městě, sedí na prahu a čekají až se vrátí. Nakonec dovolená končí tak, že Saturnin zůstává u dědečka a zakládají spolu dramatický spolek. Vnuk začíná chodit se slečnou Barborou a teta Kateřina se znovu bohatě vdá „už se nemusí starat o zabezpečení Milouše“
7) PO ROCE 1945
JIŘÍ ŽÁČEK
- představitel lit. 70. a 80. let oficiální proud, liší se od ostatních tím, že má velký smysl pro humor, satira
- vystudoval ČVÚT – stavební inženýr
- pracoval jako úředník a pak se jen věnoval literatuře
Česká paní – vysmívá se emancipovaným ženám a dívá se na ně z pohledu muže è je to stanovisko velké většiny
mužů – názor: žena by se měla chovat jako víla è značí to mužskou ješitnost
Máj aneb Moderní lovestory– znaky – smysl pro humor, satira, paradox
- jazyk – hovorový až slangový – z běžného života – báseň je odpoetizovaná – rým je však zachovaný
- témata – z běžného života – snaží se o zcivilnění poezie
Ráno modřejší večera – nejvýznamnější, aktualizace v názvu – něco jiného, než čtenář čeká
Anonymní múza
Okurková sezóna 80. léta – 1976, sbírky
Tvorba pro děti:
Aprílová škola
Slabikář
Ukázka: „Písnička o škaredých holkách“ – přesně vystihl pocity dívek – především v období dospívání,
- závěr – žádná žena není škaredá – ony si to jen namlouvají
IVAN VYSKOČIL* 27. 4. 1929
- český dramatik, prozaik a herec, Vystudoval herectví a psychologii, profesor na DAMU
- autorem groteskních povídek a her
- V 50. a v 60. letech patřil k významným iniciátorům hnutí malých divadel.
- Uváděl literárně divadelní pořady čtených textů, zv. text-appealy,
- podílel se na založení (1958 – 62 umělecký vedoucí) Divadla Na zábradlí – umělecký vedoucí
- Od 60. let uvádí autorské pořady se souborem Nedivadlo – dříve Reduta
- osobitých nonsensových próz - Vždyť přece létat je snadné
Próza
BOHUMIL HRABAL * 28. 3. 1914, † 3. 2. 1997
- dětství v Nymburce, jeho otec správce pivovaru, strýc Pepin, mnoho zaměstnání – během okupace znemožněno studium na VŠ, přišel do styku s mna lidmi, o kterých potom psal
- po válce vystudoval práva – obchodní agent a pojišťovák
- jeden z nejvýznamnějších prozaiků současnosti.
- V díle čerpal z bohatých prožitků autentické životní zkušenosti, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična,
- někdy poznamenaných i skepsí a sardonickým černým humorem
Postřižiny
Krasosmutnění
MIROSLAV HORNÍČEK * 10. 11. 1918
- český herec, režisér, prozaik a dramatik.
- Významné bylo zejména jeho působení v Divadle satiry (1946 – 49), v Divadle ABC (scéna Městských divadel pražských 1955 – 61) a v Semaforu (1965 – 68).
- Mistr improvizovaného, partnersky inspirativního dialogu;
- schopností jemného intelektuálního nadhledu obohacuje svou uměleckou výpověď o světě.
- Působí v rozhlase, ve filmu (Kam čert nemůže) i v televizi (Hovory H, Kabaret U dobré pohody).
- Autor dramatických děl (Tvrďák Pokušitel, Dobře utajené housle, Malá noční inventura aj.)
- prozaických prací (Dobrý den, socho, Jablko je vinno, Javorové listy, Hovory s Janem Werichem,
S paní ve spaní).
Exil a samizdat
KOHOUT
MILAN KUNDERA
Drama
VÁCLAV HAVEL
Zahradní slavnost – komedie, odehrává se v ČSR za totalitního režimu,
- hl. postavou je rodina Plutkových a 2 synové – typická rodina, která na sebe nechce upozorňovat v těžké době a vyčkává, až přijde vhodná situace
- Při zahradní slavnosti se snaží jeden syn Hugo získat výhodnější společenské postavení. Ale Hugo se odcizí sám sobě – dostává se do společnosti povrchních lidí – tato společnosti je úzkoprsá a prázdná.
- nic se neříkalo upřímně a přímo
- kritika – kariérismu a přizpůsobivosti lidí
IVAN VYSKOČIL
- dramatik, dramaturg, režisér a herec, autorem groteskních povídek a her
- nejdříve v Divadle Na Zábradlí – umělecký vedoucí – v divadle Reduta – místo toho je nyní Nedivadlo
- Autor divadelních her Kdyby tisíc klarinetů – s J. Suchým – 50. léta
Haprdáns – 60. léta – experimentuje v divadle
- dramatická hra je otevřená – dává možnost hercům i divákům, aby se do ní zapojili
- vychází ze Shakespearovy tragedie – „Hamlet“
- hraj e pojata humorně – až klaunská podoba – hl. postavy mají pozměněný cha-
rakter – Claudius, Hamlet – přezdívka Hami, oidipovský komplex, vystupuje jako
rozmazlené princátko
- konec je smírný
– je to kritika společnosti, která aby neměla problémy, uzavírá kompromisy
DIVALDLA MALÝCH FOREM
- do roku 1955 – nastává zlatá éra našeho divadla – vzniká velké množství těchto divadel v Praze, Brně i jinde
REDUTA - pracovalo s tzv. text-appealy = pořady, které se skládaly ze čtených povídek, komentářů, písniček
- působili zde Jiří Suchý a Ivan Vyskočil
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ – předvádělo činohru a pantomimu
- „Kdyby tisíc klarinetů“ – nejslavnější
- „Haprdáns“
SEMAFOR – SEdum MAlých FORem
- hudebně zábavné divadlo původní autorské dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr
= poslech: „Jonáš a ting-tangl“ – části: - „Milano“ – Jonáš se představuje – vypravuje o svém dědovi, který
do láhve od rumu dělá koráby
„Koráb v Lahvi“
„Písně“
- po smrtí Šlitra spolupráce s Miroslavem Horníčkem a Jitkou Molavcovou
- písně – „Klementain“ „Klokočí“ „Proč se lidi nemaj rádi“
- jsou melodické,
- texty – hluboké myšlenkové úrovně, dokáže posluchači něco dát
- „Zuzana je sama doma“ – 1960
- i hudební komedie – Suchý texty
- Suchý je i prozaik a básník – „Klokočí“ – nejznámější sbírka
- divadlo lehčího rázu – kabaretního typu tzn. sloužilo k uvolnění nálady, odpočinku
- od roku 1968 – Jiří Grosmann a Miroslav Šimek
PARAVÁN
ROKOKO – zaměřeno na satiricko-hudební komedie
VEČERNÍ BRNO
DIVADLO JÁRY CIMRMANA – 1966
- vznik v roce 1967 na základě rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka
- založili ho: Ladislav Smoljak, Jiří Šebánek, Zdeněk Svěrák, Miloš Čepelka
- herci hráli divadlo ochotnicky, bez žen – i ženské role hrají muži
- první polovinu večera tvoří série přednášek – vědecké sympozium a teprve po přestávce účinkující předvedou některou ze svých her
- nikdo z účinkujících neabsolvoval hereckou školu a všichni stále vykonávali svá civilní povolání
- divadlo nestahuje své hry z repertoáru – nejstarší je hrána téměř 30 let
- od roku 1992 – sídlí divadlo v Žižkovském divadle
- hry: „Dobytí severního pólu“ – nesměli myslet na nic jiného než na zimu
„Vyšetřování ztráty přídní knihy“
„Akt“
„Blaník“
„Dlouhý, široký a krátkozraký“
Písničkáři
- psali texty ve formě básniček, zpívali za doprovodu kytary
JAROMÍR NOHAVICA – „Dokud se zpívá“
IVO JAHELKA
KAREL KRYL – „Bratříčku zavírej vrátka“ – nejznámější
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát