1. světová válka v próze

- první světová válka je významným mezníkem moderních evropských ději a velmi významně zasáhla do politického a kulturního vývoje. Po skončení války propuká nadšení a radost, což jasně dokládá vzedmutá vlna vitalismu. Ze slovesné tvorby poválečných let vymizela historická i vesnická tematika, ustupovala také psychologická próza.

Demokratická próza

Vladislav Vančura (1891 – 1942)

- narodil se v Háji u Opavy. Mládí prožil v Davli u Prahy a v Praze, kde vystudoval gymnázium a medicínu. Oženil se s kolegyní lékařkou a zařídil si praxi na Zbraslavi. Později se věnoval pouze literatuře. V květnu 1942 byl za své protifašistické postoje zatčen gestapem a krátce nato popraven. Jeho díla stojí blízko lyrismu moderní poezie, vyznačují se básnickými metaforami, „přeskoky“ času, prostoru i témat, mají pevnou, promyšlenou kompozici.

Dílo:
1. „Pekař Jan Marhoul“ – román o naivně zaslepeném dobrákovi, který si myslí, že svou počestností změní svět. Marhoul má velmi ušlechtilou povahu, ale stále více jej začíná ničit kapitalistická konkurence. Musí prodat svou zadluženou pekárnu a najímá si opuštěný mlýn. Opraví jej, peče chléb a rozváží ho po vesnicích. Celý den od rána až do večera je na nohou. Krutost a vypočítavost ostatních lidí jej dohání k žebrácké smrti.

2. „Pole orná a válečná“ – protiválečný román, navazoval na český básnický poetismus (nesouvislý děj, volné řazení scén z fronty, zázemí), odsuzuje násilí a vraždění.

3. „Rozmarné léto“ – příběh situován do Krokových Varů. V říčních lázních Antonína Důry je prázdno, protože červen byl pouze deštivý. Scházejí se tu pan Antonín, kanovník Roch a major Hugo. V jejich společnosti se objevuje také Antonínova manželka Kateřina. Jednoho dne do města přijel provazolezec Arnoštek se svou krásnou společnicí Annou. Tři dny, které komedianti ve Varech tráví vytrhnou obyvatele z pasivity. Paní Kateřina nemůže spustit oči z Arnoštka a Anna přitahuje pozornost Antonína. O půvabnou Annu se také pokouší abbé Roch, ale vyvázl s natrženým uchem. Majora Huga od Anny vyhání výpraskem sám Arnoštek. Po odjezdu komediantů se vše vrací do starých kolejí. Antonín se musí spokojit se svou uštěpačnou Kateřinou a tlacháním s Rochem a Hugem.

4. „Markéta Lazarová“ – děj románu se odehrává ve středověku na hradu Roháček (v románu Kozlík), Obořiště (v románu Lazar) a k Mladé Boleslavi (v románu Šerpinský hvozd). Vančura ukazuje přednosti společnosti, ve které není člověk omezován. Popisuje život loupežníků, kteří obývali turnovské a boleslavské lesy. Mezi nejobávanější patřil Kozlík. Měl devět dcer a osm synů. Svou silou z nich vynikal nejvíce Mikuláš. Kozlíkové si moc dobře nerozuměli se sousedním loupežnickým rodem Lazarů. Jednou Lazar odmítl pomoci Mikulášovi proti královskému vojsku. Mikuláš se mu pomstil a unesl jeho krásnou dceru Markétu. Ta se měla původně stát služebnicí Boha a odejít do kláštera. Markéta se ale do Mikuláše zamilovala a trpěla tím, že je jeho milenkou, přestože dala otci jiný slib. Další mileneckou dvojici tvoří zajatý německý hrabě Kristián a Kozlíkova dcera Alexandra. Nepokoje vyvrcholily bojem mezi loupežníky a hejtmanským vojskem. Několik lidí padlo, Kozlík a někteří synové byli zajati. Ostatní synové je chtěli vysvobodit, akce se ale nepovedla a všichni lupiči zemřeli na popravišti. O život přišel Kristián. Alexandře i Markétě, která navíc čekala Mikulášova syna, bylo odpuštěno. Román prostupují prvky lyrismu. Jazyk působí vznešeně a knižně. Román o nezničitelnosti lidského života, jeho krásách a síle.

5. „Útěk do Budína“ – román z česko-slovenského prostředí.

6. „Obrazy z dějin národa českého“ – „Kosmas“ – děj povídky se odehrává v Praze od roku 1114 a končí v roce 1120. Tato povídka popisuje část Kosmova života – kanovník svatovítské kapituly. Po světě putovali 4 žebráci – pohan „zvířecího vzhledu“, uprchlý otrok, jeden bezruký a druhý trochu dýchavičný zbrojenec. Neustále trpěli hladem, až potkali Kosmase. Nabídl jim pohostinství za vyprávění jejich příběhů. Roku 1116 však přišlo suché léto, paní Božetěcha Kosmova žena onemocněla a Kosmas musel starce vyhnat. Neměl už čas na jejich vypravování. Snažil se být co nejvíce se svou ženou. Božetěcha nakonec zemřela. Její smrt nesl těžko. Z jeho smutku mu pomohli přátelé Bruno a Šebíř.

7. „Řeky“ – vrah a blázen, který je pochován se všemi poctami jako neznámý vojín – hrdina.

8. „Luk královny Dorotky“ – povídka

9. „Konec starých časů“ – román, zbohatlík koupil zámeček a chce žít stylem šlechticů, ale neumí to. Objevuje se záhadný muž, který tvrdí, že je ruský kníže. Vetře se do společnosti, všechny okouzlí a nakonec se zase vytratí.

10. „Kubula a Kuba Kubikula“ – pohádka pro děti

11. „Jezero Ukereve“ – děj se odehrává v Africe, kritika kolonialismu. Hlavní hrdina je lékař hledající lék proti malárii. Nakazí se, ale před smrtí se dozvídá že němečtí lékaři lék objevili.

12. „Josefína“ – veselohra o nadané zpěvačce, která se neumí chovat.

13. Natočil dva filmy: „Před maturitou“, „Marijka nevěrnice“.


Karel Poláček (1892 – 1944)

- pocházel z Rychnova nad Kněžnou z rodiny židovského kupce. Vystudoval gymnázium, první světovou válku prožil na ruské a srbské frontě. Pracoval v redakci Lidových novin, kde proslul jako autor celé řady vynikajících soudniček, sloupků, fejetonů a povídek. Redakci musel z rasových důvodů roku 1939 opustit. Zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi.



Dílo:
1. „Muži v ofsajdu“ – román se stal velmi populární. 2 Hlavní postavy, 2 fanoušci. Fanda Slavie pan Načeradec a otec a syn Habáskovi ti fandí Viktorce. Habáskovi jsou chudí, syn nemá matku. Dostanou se do sporu s panem Načeradcem a jsou odvedeni na policii, musí zaplatit pokutu. Pan Načeradec pokutu zaplatí a zaměstná syna pana Habáska. Mladý Habásko si najde dívku a vezmou se.

2. „Dům v předměstí“ – satira na maloměšťáctví, hlavní postavou je majitel domu. Je to člověk neurvalý, deptá své nájemníky a chce od nich co nejvíce peněz. Nastěhuje se mladý pár, který deptá, ale oni zdědí dům a místo nich se nastěhuje mladý právník, který mu vše vrací

3. „Hlavní přelíčení“ – román charakteristický sarkasmem a ostrou kritičností.

4. „Okresní město“, „Hrdinové táhnou do boje“, „Podzemní město“, „Vyprodáno“ – románová pentalogie, pátý díl je nezvěstný, hrdiny těchto románů sleduje autor v zatuchlé atmosféře venkovského městečka těsně před vypuknutím první světové války, provází je na haličskou frontu a nakonec předvádí válečné zázemí, hladovějící obyvatelstvo a válečné zběhy.

5. „Se žlutou hvězdou“ – deník z koncentračního tábora

6. „Hostinec U kamenného stolu“ – humoristická próza o venkovských lázních a letních hostech.

7. „Bylo nás pět“ – humoristická próza vzpomínající na radostné dětství strávené v klukovské partě v Rychnově nad Kněžnou. Vypravěčem je chlapec Petr Bajza, v němž se zároveň slučuje osoba autora, který popisuje nezbedné, ale šťastné a veselé dovádění jeho dětských kamarádů. Do party dále patřili: Petrův nejlepší kamarád Bejval Antonín, věřící Jirsák Čeněk, nebojácný Éda Kemlink a Zilvar z chudobince. Společně se chlapci chodili koupat k nedalekému rybníku Klobouku, bojují s Dražáky, Ješináky a Habrováky, škádlí rychnovské obyvatele svými lumpárnami a čelí pohlavkům a trestům svých rodičů. V příbězích vystupují i další postavy: služka Kristýna (Rampepurda), Bajzovi, mravokárce Fajst, řezník Štverák atd. Próza je oslavou bezstarostného mládí, jeho nebojácné podnikavosti, živého elánu a radostné plnosti dnů. Tato kniha byla filmově zpracována.

Eduard Bass (1888 – 1946)

- vlastním jménem Eduard Schmidt. Narodil se v Praze jako syn majitele kartáčnického závodu. Absolvoval obchodní akademii a krátce pracoval v otcově firmě. Nakonec utekl ke kabaretu (zpěvák, konferenciér a textař v lit. kabaretu Červená sedma). Po válce pracoval v Lidových novinách, je autorem tzv. rozhlásků – veršovaných komentářů k týdenním událostem, napsal jich víc než 700, kázáníčka zase představují jeho nejlepší sloupky.

Dílo:
1. „Klapzubova jedenáctka“ – knížka pro děti, napsaná ve stylu moderní pohádky, byla velice oblíbená, později zfilmovaná.

2. „Cirkus Humberto“ – román, psán za okupace, ovdovělý zedník Karas odchází se svým synem Vaškem hledat práci a náhodně získá práci v cirkuse. Vašek vyroste a cirkus je jeho vášní. Chce odejít s Růženkou, ale ředitel cirkusu mu chce předat vedení za podmínky že si vezme jeho dceru. Vašek se rozchází s Růženkou a bere si Helenu, mají spolu syna, který odmítá vést cirkus. Nakonec tradici převezme vnučka Liduška, takže tradice nezahyne.

3. „Lidé z maringotek“ – novely, poutavé příběhy z cirkusového prostředí.

Společenská próza

Ivan Olbracht (1882 – 1952)

- vlastním jménem Kamil Zeman. Syn advokáta a spisovatele píšícího pod pseudonymem Antal Stašek. Po nedokončených studiích práv a historie se věnoval žurnalistice v redakci vídeňských Dělnických listů, později přešel do Práva lidu. Stal se také jedním z prvních redaktorů Rudého práva. Roku 1929 se rozešel s KSČ. Na sklonku okupace se účastnil ilegálního odboje. Po roce 1945 zahrnut veřejnými funkcemi. Silně na něho zapůsobil pobyt na Podkarpatské Rusi, kde našel mnoho motivů pro svou práci.

Dílo:
1. „O zlých samotářích“ – tři povídky, „zlí samotáři“ jsou vyděděnci společnosti.

2. „Žalář nejtemnější“ – psychologický román o chorobné žárlivosti a sobectví slepce při sestavování hlavní postavy se inspiroval poznatky soudobé psychoanalýzy a hlubinné psychologie.

3. „Podivné přátelství herce Jesenia“ – román, děj se odehrává před první světovou válkou a během ní v Praze. Jiří Jesenius patří mezi nejuznávanější umělce. Hraje v Národním divadle. Miluje Klárku Brožkovou. Jesenius se snaží odradit Klárku od úmyslu stát se operní zpěvačkou. Klárka však s tímto názorem nesouhlasí, a staví se tak trochu i proti Jiřímu. Do Prahy přichází venkovský herec, ambiciózní Jan Veselý. Jesenius mu zajistil místo v divadle Urania a pomohl mu i do Národního divadla. Oba herci se však rozcházejí, neboť Jesenius se dozvídá, že Klárka Veselého milovala. Veselý navíc v Itálii zabil Gabrielu svou bývalou lásku. Jesenius je otřesen tím, co se dozvěděl. Klárka i Veselý odjíždějí z Prahy pryč. Klárka Jeseniovi posílá dopis, v němž se mu ke všemu přiznává. Sděluje také, že má s Veselým dítě. Jesenius je hluboce otřesen, přestává se věnovat umění a pomýšlí na sebevraždu. Tyto myšlenky jej opustí přesně 20. července 1915 v okamžiku, kdy mu ze stěny spadnou hodiny. Jesenius opět získává sílá k životu, hraje, slaví mnohé úspěchy a do Prahy se vrací i Klárka s dítětem. 20. července byl Jan Veselý zabit na frontě. Stalo se to ve stejnou chvíli, kdy Jesenius upustil od sebevraždy. Román má šťastný konec. Jesenius zůstává s Klárou a s dítětem a tím i současně s Janem.

4. Anna proletářka – obraz politické situace 20 let, příběh služky z venkova, která slouží bohaté rodině v Praze. Pod vlivem svého muže dělníka si uvědomí, že je třeba bojovat proti bohatým.

5. „Zamřížované zrcadlo“ – próza s prvky reportáže, využil vlastní zkušenost z vězení.

6. „Golet v údolí“ – Golet = židovská osada, svět ortodoxních židů, povídka O smutných očích Hany Karadžičové. Tři prózy z podkarpatského Ruska.

7. „Nikola Šuhaj loupežník“ – baladický román, děj situován do vesnice Koločava na Zakarpatské Ukrajině do doby 1. světové války a po ní. Nikola je vojenský zběh, který se svým přítelem dezertoval z vojenského pluku v Ďarmotech. Nejdříve se spolu ukrývají u staré čarodějnice, která má dvě ošklivé dcery. Nikola miluje svoji věrnou a laskavou Eržiku, ale má si vzít Vasju, Němec Jevku. Baba oba zaklela, ale přesto utekli. Nikola se vrátil do rodné Koločavy, ale protože jej pronásledovali četníci, musel se ukrývat po lesích. Živil se zbojnictvím. Nikolova skupina, do které patřil i jeho bratr Jura, brala bohatým a chudým dávala. Proto je měli lidé rádi a pomáhali jim. Četníci vypsali za Nikolovo dopadení peněžitou odměnu. Zradili jej tři kamarádi z Koločavy a zabili i jeho bratra Juru.

8. „Biblické příběhy“ – pro děti a mládež převyprávěný Starý zákon.

9. „Ze starých letopisů“, „O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách“ – převyprávění staroindické bajky.

10. „Země beze jména“ – reportáž, rozšířena pod názvem „Hory a staletí“

Marie Majerová (1882 – 1967)

- novinářka, spisovatelka společenské prózy, pocházela z Úvalů u Prahy. Jako novinářka se vypracovala v Paříži a ve Vídni. Pak se trvale věnovala literární činnosti.

Dílo:
1. „Nejkrásnější svět“ – zachytila český venkov před první světovou válkou, kde se zatím nepodepsal vliv města. Majerová zcela chápe útisk a špatné podmínky, které zde vládnou. Hlavní hrdinka je Lenka Bilanská. Příběh začíná jejím narozením na venkově. Kromě sourozenců Antonína, Josefa, Marie a Anny měla velmi přísného, zlého a hrubého otce. Naštěstí ji však chránila matka, která měla Lenku ze svých dětí nejraději. Lenka mohla chodit i přes odpor otce do školy. Přátelila se se svým spolužákem Otíkem. Sestra Anna se dobře provdala za řezníka a Marii si zanedlouho odvedl pražský Procházka. Lenka odmítala Otíkovu lásku. Milovala lékaře Romana. Lenka onemocněla. Román končí v nemocnici, kde se Lenka pomalu uzdravuje.

2. „Přehrada“ – utopický román, vidina změny společnosti.

3. „Siréna“ – děj situován do Kladna a jeho hnutí. Současně s příběhy rodiny Hudců. Autorka ukazuje vývoj dělnického hnutí. Jedná se o skutečnou událost druhé poloviny 19. století. historický podklad k románu Majerová získala studiem kladenského archivu. Děj vytvářejí osudy rodiny Hudců, jejíž první generaci zastupuje Hudec vynálezce. Když slyšel o těžbě uhlí v Kladně, odešel tam i se svým tříletým synem Pepíkem. Hudec se snaží v nově vzniklém podniku vynalézt a zdokonalovat. Stává se obětí kapitalismu a až do své smrti pouze živoří. Pepík v románu ukazuje další stupeň vývoje pracujících k proletářskému uvědomění. Podobně jako kamarádi si užíval v hospodách a vedl rušný život. Zahynul při důlním neštěstí. Pepík měl manželku, říkali jí „Hudcovka“, která se těžce probojovávala životem po boku svého muže. Když byla zastřelena dcera Emča a později přišla i o druhou dceru Růženu, poznala, že musí bojovat proti nespravedlivému řádu a pro záchranu vlastní existence. Hudcovka radí stávkujícím a mění se v pokrokovou ženu. Nadějně v románu působí Hudcovčin syn Josef, přezdívaný Hudec policajt. Nejdříve pracoval v hutích, pak odjel do Ameriky, kde se zúčastnil stávky. Životní zkušenosti přispěly k tomu, že i s matkou věnoval mnoho energie dělnickému hnutí a uvědomoval i ostatní hutníky. Plody jejich práce se dostavují až při druhé stávce, kdy dosahují úspěchu. Rodinu Hudců uzavírá „cukrový Jožka“, Hudcovčin vnuk.

4. „Havířská balada“ – volně navazuje na „Sirénu“

5. „Robinsonka“ – novela o dívce, které zemřela matka a ona zůstala jen s otcem a malým bratrem Péťou, který je v kojeneckém ústavu. Musela se sama starat o domácnost a poznává že to není tak lehké a proto se přirovnává k Robinsonovi, který ztroskotal na ostrově. Robinsonce často pomáhala přítelkyně Tonička, kterou si tatínek nakonec vzal a Péťa se mohl vrátit domů.

6. „Bruno“ – tvorba pro děti

7. „Panenství“, „Náměstí republiky“, „Přehrada“

Marie Pujmanová (1893 – 1958)

- dívčím jménem Hennerová, pocházela z Prahy. Po prvním sňatku se jmenovala Zátková. Pujmanová psala sociálně laděné prózy, ale působila také jako publicistka. Přispívala svými články do Tribuny a Noviny.

Dílo:
1. „Pacientka doktora Hegla“ – povídka. Proti maloměstské morálce, za práva svobodné matky.

2. „Lidé na křižovatce“, „Hra s ohněm“, „Život proti smrti“ – románová trilogie. První díl „Lidé na křižovatce“. Autorka srovnává svět levicové inteligence s proletariátem. Ve středu dění stojí osudy rodin Gamzových a Urbanových. Gamzovi a Urbanovi spolu žili v jednom domě. Levicový advokát, bojovník za práva dělnické třídy Gamza měl v domě svou kancelář. Starý otec Urban v domě pracoval jako správce. Gamza měl ženu Nellu, dceru Helenu a syna Stanislava. Anna Urbanová žila v domě u svého otce s dcerou Růženou a jejím bratrem Ondřejem. Chlapci se již od mládí přátelili, ale Helena s Růženou se rády neměly. Zůstalo to tak po celý život. Helena se Stanislavem absolvovali gymnázium, Helena pak začala studovat medicínu. Růžena se vyučila kadeřnicí, později pracovala v pánské manikúře. Ondřej odešel do Úlů, kde byla největší textilní továrna v celé republice. Ondřej v ní pracoval. Helena s Růženou se staly sokyněmi i v lásce. Obě milovaly mladého Karla Vytloukala. Helena svou lásku odstonala a Růžena se pak zaměřila na staršího advokáta Häuslera. Vzala si ho za muže. Helena pro své přesvědčení odjíždí do Ruska, kam pak jede i Ondřej, protože u Kazmara dostal výpověď a nikde nemohl najít práci. Jako turistka tam odchází za dcerou i Nella Gamzová. Konec prvního dílu je otevřený. Druhý díl „Hra s ohněm“. Gamzovi prodali dům a odstěhovali se do Prahy. Helenka pracovala v nemocnici jako zdravotní sestra, Standa se živil novinářstvím. Jednou napsal kritiku o herečce Vlastě Tiché, seznámil se s ní a vznikl mezi nimi citový vztah. Nakonec však vinou Vlasty ztroskotal. Helenka se provdala za Antonína Skřivánka, kterého poznala v nemocnici. Příběh rodiny Gamzů zachycuje události od roku 1933 do okupace Československa v roce 1939. Proto se v románu odrazily i tyto politické události. Advokát Gamza odjel do Berlína, kde byli pro zapálení Sněmu obžalováni čtyři lidé. Po soudu se vrátil zpět domů. Závěr zachycuje příchod německých vojáků do Prahy. Třetí díl „Život proti smrti“ zachycuje život rodiny v době okupace. Gestapo zatýká každého, kdo jim nevyhovoval, a mnoho lidí skončilo v koncentračním táboře. Advokát Gamza byl zatčen pro účast na lipském procesu, kde hájil Dimitrova. Řízení bylo pozastaveno, ale Gamzu odvezli do koncentračního tábora Orenberg. Zde zemřel proto že hájil Dimitrova a komunistickou stranu. Gamzův zeť Antonín měl oficiálně odjet do Ameriky, ale zůstal v Praze a účastnil se pod krycím jménem ilegálních aktivit v komunistické straně. Jeho žena Helenka zemřela ve věznici na Pankráci. Usvědčili ji, že léčila ilegální pracovníky, pomáhala propašovat materiály pro politické vězně atd. Z rodiny Gamzů přežila matka Nella, syn Helenky a Antonína Míťa. Stanislav se prostřednictvím Andy Pechové zapojil do ilegálního odboje. Pujmanová v románu zachytila události naší země až do osvobození roku 1945. Zobrazila vypálení Lidic, Heydrichovu smrt, vítězství u Stalingradu ad.

3. „Předtucha“ – román, střetnutí zájmů dětí a rodičů, odraz atmosféry nacistické okupace.

4. „Sestra Alena“ – novela z lékařského prostředí.

Psychologická próza

Egon Hostovský (1908 – 1973)

- narodil se v Hronově, studoval v Praze filozofickou fakultu UK, později ve Vídni. V letech 1948 – 1949 pracoval na velvyslanectví v Norsku a od roku 1949 zůstal na trvalo v zahraničí. Jeho knihy podobně jako knihy Jana Čepa se u nás objevují až na konci 60. let.

Dílo:
1. „Případ profesora Körnera“ – román, obraz lidského osudu zmítajícího se v krizi, kterou zřejmě není možno přežít, nevěra manželky, hrozba zhoubné nemoci, která ve skutečnosti neexistuje, jsou fakta, která jedince nakonec zničí.

2. „Cizinec hledá byt“ – vrcholné dílo. Děj se odehrává od roku 1945 v New Yorku do února 1946. Český lékař Václav Marek odjíždí do USA, je to internista. Získal zde stipendium, aby mohl dokončil výzkumnou práci o léčbě vysokého krevního tlaku. Jediné, co musí zařídit, je najít si klidný byt pro psaní. Má klidnou a vstřícnou povahu, dostává se do konfliktů se svými domácími, nebo s nájemníky. Vystřídá několik bytů, ale nikde nemá klid. Pochopení a klid nalézá až u českého dělníka Václava Noska. Sem už však přichází jako těžce nemocný a zanedlouho umírá.

3. „Nezvěstný“ – román o událostech roku 1948 v Praze

4. „Všeobecné spiknutí“ – nejrozsáhlejší román, který vyšel v anglickém překladu v roce 1961.

Jaroslav Havlíček (1896 – 1943)

- jeho hrdinové jsou postiženi patologickými jevy společnosti. Se zájmem líčí degeneraci a marnost měšťáckého života.
Dílo:
1. „Petrolejové lampy“ – děj se odehrává v první polovině 20. století v Havlíčkově Jilemnici na severu Čech. Hlavní hrdinkou je Štěpa Kiliánová. Je z bohaté rodiny, nemá v životě štěstí. Trpí hlavní kvůli svému vzhledu. Je drsné a silné postavy a nemá vůbec žádné jemné dívčí rysy. Ale na druhou stranu je velmi dobrá společnice a dobře se baví. Jedinou útěchu nachází na rodném statku své matky Vejrychovsku. O statek se stará její bratranec Jan Malina, který má mladšího bratra Pavla. Pavel je lajdák, nedokončil studia a má dluhy a tak se z vypočítavosti se Štěpou ožení, ale ignoruje jí a nevšímá si jí. Ona však bojuje s nepřízní osudu dál až do jeho smrti. Štěstí nachází s Janem Malinou, který si uvědomuje její přednosti. Původní název díla je: „Vyprahlé touhy“.

2. „Neviditelný“ – román, psychologická studie, popisující osudy rodu Hajnů, jemuž vládne šílený strýc postižený představou, že je neviditelný, rodovému „prokletí“ nakonec neunikne ani z vypočítavosti a touhy po majetku přiženěný muž, který ztrácí svou ženu a zjišťuje, že také jeho syn je duševně postižený.

3. „Ta třetí“, „Helimadoe“, „Synáček“ – romány

Jarmila Glazarová (1901 – 1977)

- spisovatelka, publicistka, vlastním jménem Podivínská.

Dílo:
1. „Roky v kruhu“ – autobiografická próza, vzpomínka na vlastní harmonické manželství.

2. „Vlčí jáma“ – psychologický román, obraz manželství tyranské, stárnoucí, lakomé a egoistické Kláry a mladšího muže Roberta, rozbitý příchodem citlivé dívky Jany.

3. „Advent“ – románová sociální balada, děj se odehrává u Rožnova pod Radhoštěm na usedlosti sedláka Podešvy. Hlavní hrdinka krásná, chudá Františka, přišla při neštěstí v lese o svého budoucího manžela, spadl na něho při kácení strom. Františka je zdrcená, čeká s ním dítě. Od lidí se jí dostává pouze posměchu kvůli nemanželskému synovi Metodkovi. Františčina krásná tvář zaujme sedláka Juru Podešvu. Františka se za něho provdá. Ze statku chce vytvořit harmonický domov, to co nikdy neměla, ale od manžela a ani od jeho milenky služky Roziny se jí nedostává pochopení. Metod na statku zdivočí, chodí za školu a krade. Františka v zoufalství zapálí seník i s manželem a jeho milenkou Rozinou.

Budovatelský román – výrobní román, navazuje na předválečný městský a venkovský román, popisuje prostředí, schematičtí hrdinové pozitivní – dělníci, funkcionáři, negativní intelektuálové, špióni. Třídní srážky, sabotáže, obraz znárodňování, budování, združstevňování vesnice, osídlování pohraničí. (Např. Řezáč – „Nástup“, „Bitva“, Říha – „Země dokořán“, Svatopluk – „Bez šéfa“).

Václav Řezáč (1901 – 1956)

- prozaik, ředitel nakladatelství Československý spisovatel. Od linie psychologického románu přešel k budovatelské literatuře.


Dílo:
1. „Větrná setba“, „Slepá ulička“ – prózy o mladé generaci vyrůstající za 1. světové války.

2. „Černé světlo“, „Svědek“, „Rozhraní“ – psychologické romány ze 40. Let, zabývající se především člověkem slabochem, který si je vědom všech svých nedostatků, řeší osobní problémy ještě dalším rozšiřováním zla.

3. „Nástup“, „Bitva“ – ideologicky zabarvené romány, oba se ve filmové podobě staly povinným představením pro školy.

Katolicky orientovaná literatura

Jaroslav Durych (1886 – 1962)

- prozaik, básník, pocházel z Hradce Králové, po absolvování medicíny se stal vojenským lékařem, za 1. Světové války byl na frontě v Haliči a severní Itálii.

Dílo:
1. „Cikánčina smrt“, „Panenky“, „Žebrácké písně“, „Eva“ – básnické sbírky, oslavující chudobu a ženskost, která popírá smyslnosti a přináší oběti.

2. „Jarmark života“, „Tři dukáty“, „Tři troníčky“ – povídkové soubory, motivy pokory a chudoby.

3. „Sedmikráska“ – novela, milostný příběh, v němž chudoba a prostora vystupují jako předpoklad čistého citu, krásy a něhy.

4. „Bloudění“ – tzv. větší valdštejnská trilogie – historický román o osudovém setkání katolické Adélky a protestantského Jiříka na pozadí událostí třicetileté války, která jejich vztahu nepřeje (bloudění – cesta ke katolictví)

5. „Rekviem“ – tzv. menší valdštejnská trilogie, soubor tří povídek.

Jakub Deml (1878 – 1961)

- básník, prozaik, dramatik a překladatel. Jako katolický kněz působil jen krátce, poté byl pro neustálé spory s církevní vrchností z církve vyloučen.

Dílo:
1. „Hrad smrti“, „Tanec smrti“ – prózy naplněné úzkostí a strachem ze smrti.

2. „Moji přátelé“ – sbírka básní v próze, krátká oslovení květin, stromů, touha po lásce, radosti a míru, objevuje pravdu, moudrost, krásu a lásku v rostlinách, charakteristický je lyrismus a imaginace, lyrický hrdina (podobný hrdinům legend) hlásá život v pokoře, obdivuje květiny, trávu, stromy.

3. „Rosnička“, „Domů“, „Pro budoucí poutníky a poutnice“ – knihy Demlových deníkových záznamů, na ně navazuje dvacet šest svazků cyklu Šlépěje.

4. „Miriam“ – báseň v próze, rozvíjí city milujícího muže, syna i bratra.
Jan Čep (1902 – 1974)

- prozaik, spojoval ve svém díle ruralistické tendence prohloubené vřelým náboženským cítěním.

Dílo:
1. „Zeměžluč“ – kniha vznikla spojením dvou novelistických knih „Dvojí domov“ a „Vigilie“, hrdinové překonávají životní tragédie návratem k rodovým tradicím a náboženskou vírou.

2. „Hranice stínu“ – román, hledání ztracené identity.

Ruralismus – z lat. Ruralis – venkovský, je to literární směr, který se rozvíjí ve třicátých letech v české próze. Projevuje se zachycováním venkovské tematiky, sepětí s půdou a rodovými tradicemi, ve kterých vidí jistotu řádu a morálky oproti „zkažené“ městské civilizaci.

Josef Knap (1900 – 1973)

- formuloval program ruralistů.

Dílo:
1. „Réva na zdi“ – selský román se silným motivem lásky.

2. „Muži a hory“ – román mísí život slovenských pastevců s prvky mystiky problému viny a trestu.

3. „Vysoké jarní nebe“ – román je psychologickou studií venkovského manželství a mužského a ženského pohledu na život.

4. „Čas kopřiv“ – povídkový soubor je obrazem lidí, jejich morálky, věrnosti jejich přesvědčení a lidské soudružnosti v těžkých dobách 2. světové války, poválečné éry i po roce 1948

František Křelina (1903 – 1976)

Dílo:
1. „Půlnoční svítání“, „Předjitřní tma“, „Plaché světlo“ – básnické sbírky, ve kterých vyjadřuje jediné východisko z moderního světa přetvářek a lži v návratu k víře a k půdě.

2. „Hlas kořenů“, „Jalovčí stráně“ – knihy povídek a novel, v nichž sleduje obtížné návraty lidí do rodného prostředí.

3. „Hubená léta“ – román popisuje těžké období hospodářské krize v Podještědí, s nímž hlavní hrdinové bojují s láskou a vírou.

4. „Klíče království“, „Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká“, „Amarú, syn hadí“ – díla zaměřená na historii, kde zdůrazňuje roli víry v životě člověka.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4081