ANTICKÁ LITERATURA

ANTICKÁ LITERATURA
- položila základy evropské literatury

1. ŘECKÁ LITERATURA
1) podmínky vzniku:
a) bohatství řecké společnosti – otrokářské zřízení
b) svobodní občané se mohli věnovat kultuře, umění, politice, protože za ně otroci pracovali
c) demokratické zřízení , svobodné myšlení, což vedle lidí k větší vynalézavosti
d) kontakty s jinými kulturami = Řekové přijímali podněty od jiných kultur v koloniích
e) nezávislost Řeků
2) Periodizace (rozdělení na časová období)
a) Archaické 8. – 6. stol. př. n. l.
b) Attické (Attika – Athény a okolí) od 5. – 4. stol. př. n. l.
c) Helenistické (Helénové = Řekové)
- řecká kultura se stala „světovou“ , doba Alexandra Makedonského
- od konce 4. – 1. stol. př. n. l.

A: ARCHAICKÉ OBDOBÍ
- nejstarší období, píše se zde pouze poezie

1. HOMÉROVY EPOSY: Ilias, Odyssea
děj: Ilias je o bojích Řeků proti Trojanům. Příčinou bojů byl únos krásné Heleny, kterou nechal unést Paris.
Odyssea vypráví o 10letém plutí Odyssea po moři. Zažil mnoho dobrodružství a když se vrátil domů, zabil všechny nápadníky své ženy Penelopy, která na něj čekala 20 let.
autor: jeho jméno znamená slepý, do dnešní doby se vede spor, jestli je Homér opravdu autorem tohoto díla
Znaky : a) epická šíře: text je dějově bohatý, hodně událostí, příběh je vyprávěn zeširoka, události prokládány popisy, které pozdržují děj.
b) hrdinové eposů jsou výjimeční, zvláštní, dokonalí, jejich osud je předurčen bohy
fatalismus = osudovost
c) drsné mravy, ale jednoduché a přehledné
d) psáno časoměrným veršem – do češtiny se překládá jako daktyl nebo trochej
e) původně určeny k přednesu, šířily se ústně a až později byly zapsány

2. LYRICKÁ POEZIE
Ø milostná
Sapfó – žila na ostrově Lesbos, kde stála v čele skupiny dívek, jejichž posláním bylo uctívání múz a bohyně Afrodity (lásky a krásy). Těmto dívkám jsou přisuzovány lesbické vztahy. V její poezii se objevuje určitá náklonnost k dívkám
Ø didaktická
Hesiodos
Práce a dni – autor se zde obrací ke svému bratrovi, který vyhrál soudní (dědický) spor, protože podplatil soudce. Dává mu rady do života.
- je to první dílo Evropy vyjadřující životní filosofii, odmítá násilí, nepoctivost, sobectví a honbu za penězi,oceňuje se zde lidská práce.
- „Práce není hanbou, hanbou je nepracovat.“
Původ bohů – řeší jako první otázku vzniku světa. Je tu zachycena veškerá oddanost bohům a vztahy mezi nimi (jejich rodokmeny).
Ø anakreonská
Anakreón
Na to, co mám rád – oslavuje lásku, krásné dívky, radost, víno …..

3. EZOPOVY BAJKY
Bajka = dílo prozaické nebo básnické
- vystupují zde zvířata jednající jako lidí
- dává mravní poučení
- alegorické dílo
Vrána a liška, Závistivý pes

B: ATTICKÉ OBDOBÍ
I. DRAMA
- vznik v březnu se v Řecku konaly náboženské oslavy na počest boha Dionýsa. Při těchto oslavách vystupovali lidé oblečení do oslích kůží, kteří představovali satiry – veselé druhy Dionýsovi. Přednášeli tzv. dithyramby – písně o životě Dionýsa doprovázené tancem. Později se vyčlenili dva sólisté – dialog a později se přidal třetí a to už bylo drama
- nejdříve vznikla tragédie (píseň kozlů). Komedie vzniká déle. Jeden z příkladů je píseň veselého původu. Původ komedie je nejasný.
Řecké divadlo: kamenné, pod širým nebem (v Athénách – Epidauros = nejzachovalejší divadlo, kde se stále ještě hraje)
Znaky: hlediště půlkruhové, orchestra , skéné = budova za jevištěm.
- přestavení měla formu soutěže. Hrálo se víc představení za den. Divadlo financovali bohatí občané a stát, který to platil chudým a otrokům, aby mohli divadlo navštívit. V divadle hráli pouze muži – i ženské role. 1 herec hrál i více rolí. Uplatňoval se zde už i potlesk. Herci hráli v maskách
- Neužívala se opona. Kulisy byly velmi jednoduché.
- děj se odehrával na jednom místě v omezeném čase.

a) tragédie: psána vznešeným jazykem, veršovaným
- týkala se řecké mytologie = náměty byli známé divákům. Divák se mohl soustředit i na uměleckou stránku a na filosofické úvahy o mravních otázkách (mezilidských vztahů, dobra a zla, spravedlnosti, viny a trestu …..)
Aischilos - první přestavitel tragédie = otec tragédie
hra: Oresteia
hl. hrdina je Orestes, který pomstil smrt svého otce Agamena tak, že zavraždil svou matku a jejího milence, kteří otce zabili. Měl výčitky svědomí a tak požádal Athénu o pomoc a ta ho svěřila do rukou rady starších. Ti ho osvobodili, protože jeho čin byl chápán jako spravedlivý trest.
Aischylovi hrdinové jsou plně podřízeni bohům – ty určují jejich osud.
Sofokles
hra: Elektra
- sestra Orestea, která svému bratrovi pomáhá v pomstě otcovy smrti.
hra: Král Oidipus
- věštba předurčí jeho osud a osud se naplnil: Oidipus zavraždí svého otce a oženil se se svou matkou, aniž by věděl, že je to jeho matka a jeho otec – když se vše dozvěděl, oslepl a odešel do vyhnanství a jeho matka (žena) spáchala sebevraždu
- rozhoduje zde božská vůle
- oidipovský komplex = vztah syna k matce jako k ženě
hra: Antigona
- chce proti vůli krále pohřbít svého mrtvého bratra. Její sestra Isména má názor, že nemá smysl vzdorovat králi. Nechce objevovat svůj život. Antigona je ochotna zemřít. Chce ctít příkaz bohů – pohřbívat mrtvé. Antigona byla nakonec zazděna, král ji chtěl později osvobodit, ale ona spáchala sebevraždu – přišel pozdě.
Někteří Sofoklovi hrdinové jsou nezávislý a samostatnější, pokoušejí se o vzpouru, ale jsou neúspěšní.
Eupíridés
Sofokles řekl. „Já ukazuji lidé, jací mají být, ale Eurípidés ukazuje lidi takové, jací jsou.“
- realismus
- v jeho dílech vystupují obyčejní lidé, kteří mají vlastnosti dobré i zlé, vystupují zde i otroci. Jednání je přirozené, normální
- bohové vstupují do děje, když hrdinové nejsou schopni problémy řešit.
- „deus ex machina“ = bůh ze stroje = herec, který hrál boha byl spouštěn na jeviště strojem a dnes se tak označuje nečekaný zásah do vývoje událostí.
tragédie: Médeia
tragický osud ženy, která byla zrazena manželem (Jáson) a probudilo se v ní zlo. Zavraždila nevěstu svého muže i vlastní děti.

b) komedie
Aristofanés
- psal politické satiry, kritizoval a zesměšňoval athénské politiky
- žil v době demokracie
hry: Žáby, Vosy, Ptáci, Oblaka …

II. PRÓZA
a) filosofie:
Sokrates
- nepsal spisy, ale jen mluvil
- autorem o Sokratovi je J. Toman
- nejvýznamnější filosof, který se zajímá o člověka a ne o přírodu
Platón
- zakladatel idealistické filosofie
Aristoteles
- vychoval Alexandra Makedonského
- byl všestranný
- zakladatel mnoha vědeckých oborů
spis: Poetika
- smyslem poezie a literatura je popisovat to, co se může stát
b) historie (dějepisectví):
Hérodotos
- zakladatel historie
- ovlivněn mytologií, v jeho díle se objevuje kombinace reality s pohádkami
- jeho přístup nebyl vědecký
- jako první historik se pokusil vytvořit filosofii dějin. Snažil se najít smysl lidských ději. Smyslem podle něj je hledání rovnováhy lidské společnosti
Thukydides
- zakladatel vědeckého dějepisectví
- práce vychází z ověřených pramenů
- téma peloponéských válek
c) řečnictví
Perikles
- athénský politi, žil v rozkvětu Athén a k rozkvětu přispíval
Démosthenés
- považován za autora filipiky = útočná polemická řeč proti někomu nebo něčemu
- od vystupoval proti Filipu Makedonskému, když Makedonie začala ohrožovat Řecko

C. HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ
- řecká literatura se stala celosvětovou – kosmopolitní
- „celosvětová“ – říše Alex. Makedonského a nástupnických států po jejím zániku
doba: 334 – 30 let př. n. l.
- podmanění posledního státu Římem
- nové kulturní centrum byla Alexandrie (v Egyptě)
§ hosp. centrum,přístav
§ velkoměsto – půl milionu obyv.
§ Múseion = chám múz (patronky vědních oborů)
§ zoo, pitevny, školy, vědecký ústav …
Literatura: upadá, je omezena na užší vrstvy vzdělanců
próza je naučná, zábavná – píší se romány, novely, dobrodružné knihy
poezie: epos ustupuje, psát se začínají kratší básně
Idylická poezie – venkov (bezproblémová)
drama: div hry z každodenního života


2. ŘÍMSKÁ LITERATURA

Znaky: 1) čerpá z Řecké = navazuje na ni, ale není tak originální a rozsáhlá
2) společně s latinou, římským právem a poznatky o správě státu jsou hlavními hodnotami římské civilizace
3) římská liter. zprostředkovala Evropě literaturu Řeckou (v době Renesance a Humanismu)
Periodizace: 1) Staré = 3. – 2. stol. př. n. l.
2) Klasické = 1. stol. př. n. l.
3) Postklasické = do r. 476 n. l.

A: STARÉ OBDOBÍ
Plautus – první autor, je to dramatik
- milostné zápletky
- lidový jazyk, hudební čísla (dnešní opereta)
dílo: Komedie o hrnce
- podle této hry napsal Moliér hru Lakomec

B: KLASICKÉ OBDOBÍ
- rozvoj prózy
Cicero – římský státní politik a spisovatel prózy
- nejlepší římský řečník
- nepsal, za díla považujeme jeho slovní projevy, řeči, obhajoby, korespondence
- napsal několik spisů o řečnictví (rétorika)
- jeho styl byl považován za perfektní a jeho latina byla vzorem pro humanisty
Caesar – římský politik, vojevůdce, spisovatel a řečník
- měl jiný styl než Cicero = strohý a přesný
spisy: Zápisky o válce galské
- války a podmanění v Galii(římská provincie), kde byl Caesar správcem
Zápisky o válce občanské
- Pompeius byl protivník Caesara. Vedli spolu občanskou válku. Hranice mezi jejich územími byla řeka Rubico – když jí Caesar překročil, dal podklad k válce
Titus Livius – historik Augustovy doby, měl velmi poutavý styl
dílo: Od založení města
mělo to dříve 142 knih, ale dokonalo se jich pouze 35. Nejsou historicky věrohodné, ale přesto mají své hodnoty (poutavost, kvalitní jazyk, snaha o výchovu čtenáře)
- rozvoj poezie
- za vlády Oktaviána Augusta
- jeho přítel Maecenas – bohatý římský šlechtic, který podporoval básníky. Měl kolem sebe skupinu nejznámějších umělců:
Vergilius
dílo: Zpěvy rolnické venkovský život, příroda
Zpěvy pastýřské oslava lidské práce
Ovidius – psal o lidských citech
dílo: Umění milovat
- o ženách: Tajné krášlící prostředky: zeny se mají krášlit, ale ne před očima jiných „Leccos je při vzniku hnusné, hotové líbí se však.“
- o mužích: Ne hejskovství, ale prostá elegance: čistota a upravenost, pěstovat si dlouhé vlasy, nedbalá a přirozená elegance
Metamorfózy (proměny)
- 250 antických bájí, společný motiv je proměna
- příběh o Pygmalionovi (sochař), který se zamiloval do sochy dívky. Poprosil bohyni Afroditu, aby ji ožila a stalo se tak. Podle toho napsal J. B. Shaw Pygmalion
Horatius – jiný druh než Ovidius
- úvahový, přemýšlivá poezie: „Cesta ke štěstí vede v životě zlatým středem.“ (Zlatá střední cesta)

C: POSTKLASICKÉ OBDOBÍ (STŘÍBRNÉ)
Petronius – básník, který žil u dvora císaře Nerona
- měl vytříbený vkus = soudce krásy
- romány z Nerovy doby: Není římského lidu (Loukotková), Quo vadis (Sinkiewicz)
román: Satyricon
- dobrodružný a satirický román o 2 mladících cestujících po Itálii)
Marcus Aurelius – filosof na trůně
dílo: Hovory k sobě
- přemýšlení o problémech
Seneca – Neronův vychovatel a filosof – stoicismus = „stoický klid“ = zachování vnitřní rovnováhy
Tacitus – nejvýznamnější římský historik
- poutavý styl, dobrá znalost pramenů (není to ale na 100 %)

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6364