Stopy

Pro toto slovo existuje řada významů. Mohlo by se klidně jednat o stopy zanechané na dveřích po lupičích, kteří si vytipovali nějakého „chudáka“ a vybílili mu celičký byt, nebo by to mohly být stopy zvukové či snad zvířecí… Stopy mohou člověka značně potěšit. Třeba v případě, kdy stopař najde to co hledal. Nebo na druhou stranu také pěkně rozesmutnit. To zase ve chvíli, když onen stopař zjistí, že to co hledal on, nejspíš našlo jeho…
V tomto případě se však jedná o stopy, jaké se nikde jinde nevyskytují! Jsou to stopy lidské… Pravda, lidí je na světě fakt hodně. Mohou být černí, žlutí, bílí, míšenci a kdo ví co ještě. Ale stopy o nichž Vám chci napsat patří tomu nejskvělejšímu človíčku na světě.
Jednoho dne jsem se nějak dostal do sporu s mou přítelkyní. Víte, občas je asi nutné nějakým způsobem uvolnit své napětí. Je mi ale líto, že tímto způsobem jsou nejčastěji hádky. Bohu žel, stává se to. Mrzí mě, že i já patřím mezi ty nešťastníky, kteří prostě občas vybuchnou. Ale k věci.
Tedy po vyústění onoho sporu jsme se odebrali každý svou cestou. Nemyslíte si doufám, že jsme se rozešli, že?! Tou cestou myslím cestu domů, nebo někam, kde se momentálně chtělo. Každopádně po příchodu domů jsem vše znovu přehodnotil a promyslel. Ať už byla pravda na té či oné straně, nějak mě ona situace začala mrzet. Ráno, když byl čas jít do školy, jen tak nenápadně se z nebe začaly snášet snad tisíce sněhových vloček. Než jsem došel až k místu, kde jsme se obyčejně s mou přítelkyní setkávali, pokud zrovna neměla na sedm, bylo téměř vše pokryto jemnou sněhovou přikrývkou. Dříve však než vyšel jsem z domu, volala mi Terezka už ze školy, abych na ni zbytečně nečekal. Vydal jsem se tedy dál.
Najednou však uviděl jsem před sebou „něčí“ malé, až roztomilé stopy vedoucí směrem od jejího domu. Jelikož bylo poměrně brzy, nikdo jiný tudy ještě nešel. Možná je to zvláštní, ale já jsem byl tak strašně moc rád, když jsem tam ty stopy tak viděl… Víte, kdybych napsal, že to úplně stačilo, tak bych lhal, ale když jsem nemohl vidět ji a najednou jsem uviděl ty stopy, velmi mě to rozveselilo.
O pár desítek metrů dál jsem se setkal s několika mými přáteli. Já jsem to prostě nevydržel. Musel jsem jim říct, že jsem viděl stopy. Odpověď které se mi dostalo, jsem víceméně očekával, ale když Vám někdo řekne: „Jsi magor!?“, asi to tak nějak nepatrně přidusí ono nadšení, které jsem v tu chvíli cítil.
Možná i Vy, si teď myslíte, že mí přátelé nejspíš nebyli daleko od pravdy, ale lidi, no tak schválně, zkuste z uzdy pustit vášně! A zkuste taky milovat! Možná taktéž začnete… stopy něčí sledovat…

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=714