WILLIAM SHAKESPEARE – Romeo a Julie

V Italském městě Veroně žijí znepřátelené rody: Montekové a Kapuletové a jako mnoho jiných italských rodů, i oni se z mocenských důvodů nenávidí a střetají se v bitkách. Všechno krveprolití zatím zarazil svou přísnou zápovědí vévoda. Romeo Montek se na plese zamiluje do Julie, která pochází z Kapuletů. Stojí pod Juliiným oknem a vyznává se z vroucí lásky k Julii. Romeo a Julie se dají hned druhý den tajně oddat. Když Romeo odchází od kněze Vavřince, je zapleten do pře. Vyvolal ji Juliin bratranec, prchlivý Tybalt, který úkladně probodl pod vztaženýma rukama Romeovýma jeho přítele Merkucia. Romeo tasí a Tybalta zabije. Je vypovězen do Mantovy. Rodina naléhá na Julii, aby se ihned provdala za hraběte Parise. Julie se bojí přiznat svůj sňatek s Romeem. Odchází pro útěchu k otci Vavřinci. Vavřinec jí dá uspávací nápoj, po kterém Julie upadne do zdánlivé smrti. Je pohřbena do rodinné hrobky. Vavřinec posílá posla za Romeem, ale posel nedorazí včas, a Romeo, šílený zármutkem, přijíždí do Verony. V hrobce Kapuletů najde Parise, zabije jej a sám se otráví ve chvíli, kdy se Julie vrací k životu. Tu přichází Vavřinec, aby odvedl Julii k sobě, a zdrcen pozná, jaké neštěstí se stalo. Také Julie nechce dál žít a ukončí svůj život Romeovou dýkou. Na místo přichází vévoda. Teprve nad hrobem milenců se rodiče smíří.

Romeo: Mluví!

Julie: Ach Romeo! Proč, proč jsi Romeo!

Zřekni se otce, zavrhni své jméno,

nebo když nechceš, stačí tvůj slib lásky

a já se zřeknu jména Kapuletů.

Romeo: Mám ještě naslouchat či mluvit hned ?

BOŽENA NĚMCOVÁ - Babička

Autorka této knihy vypráví o životě lidí na vesnici v minulém století. Život nebyl tak lehký jako v nynější době. Babička Boženy Němcové je hlavní postavou této knihy. Babička chodí s dětmi na procházky a vypráví jim různé příhody. Jednou se babička s dětmi setkala s kněžnou a komtesou. Kněžna ji pozvala na zámek. Barunka se seznámila s komtesou a později s ní odjela do ciziny. Když se Barunka vracela domů, uslyšela, že babička umírá. Rychle běžela domů a po chvíli setkání babička zemřela.

ALOIS JIRÁSEK – Filosofská historie

V tomto historickém románu nás Alois Jirásek seznamuje se životem lidí v Litomyšli v roce 1848. Studenti z university se vzbouřili, a proto profesor odešel. Studenti měli být potrestáni, ale dostali jen malý trest. Za nějaký čas dělali zkoušky. Zkoušky udělal Vavřena, Frýbort a Zelenka. Špína ne. V Praze začínalo povstání a tvořili se národní gardy. Když se studenti dozvěděli, že Praha je obklíčena, přišli jí na pomoc. Praha se proměnila v město barikád a urputných bojů. Nevycvičení a špatně vyzbrojení dělníci a studenti bojovali proti vyzbrojeným vojákům. V několika dnech boje v Praze se rozhodlo. Praha se musela vzdát. Pražské povstání bylo poraženo. Frýbort a Vavřena utekli, aby mohli dostudovat. Frýbort si vzal Márinku. Vavřena se po dostudování stal lékařem a odjel za otcem. Nakonec si vzal Lenku.

MARIE MAJEROVÁ - Robinsonka

V této knize líčí autorka život Blaženky, které zemřela matka. Pro Blaženku nastanou těžké chvíle, sama vaří, uklízí a nakupuje. Její otec – taxikář se jí snaží ve všem pomoci a má pro ni pochopení. Blažena si představuje, že je Robinsonka na pustém ostrově a svého otce nazve Pátkem. Později ho povýší na guvernéra. Blaženka jezdí s tátou navštěvovat svého malého bratříčka Peťku do ústavu. Později si velmi oblíbí Toničku, která je služkou u sousedů. Tonička obětavě Blažce pomáhá a radí, přestože má sama mnoho práce. Jednou ji Bláža pozve, aby se s nimi jela podívat za malým Peťkou do ústavu. V ústavu se ptá pan Bor, kdo by byl s Peťkou, kdyby si ho vzali domů. Bláža řekne, že musí chodit do školy. Potom navrhne, aby se o Péťu starala Tonička a stala se jejich mámou. Tonička s radostí souhlasí a chlapce tiskne v náručí.

JAN DRDA – Němá barikáda

Autor knihy v Němé barikádě výstižně popisuje postavy prostých českých lidí v době okupace. Jejich hrdinství a odpor proti okupantům. Janu Drdovi se v knize podařilo ukázat tvář českého lidu, který se v různých okamžicích mění v hrdinné bojovníky proti fašismu. Kniha je rozdělena do osmnácti povídek s těmito názvy:

Třetí fronta, Včelař, Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Vesnická historie, Nenávist, Padly beze jména, Pancířová pěst, Zákeřník, Až vstanou mrtví, Němá barikáda, Prapor, Svědek dějin, Politik, Choura praporečník, Polévka matky Krovozové, Dařbuján a pidimuži, Andělé pana Hromka.

NENÁVIST

Tak nazval autor příběh Jana Babánka a Lojzy Mrázka. Tito dva přátelé spolu ničí Němce ve městě. Zpočátku měl Lojza z Babánka strach a málem před ním utekl. Starý pán totiž působí jako četník. A když Lojzovi vysvětlil, že potřebuje jeho pomoc a že mu syna zabili ve válce, hoch ssouhlasí. Jednou při obraně města je pan Babánek ne jedné z barikád. Pevně svírá pušku a pozorným zrakem vyhledává Němce. Znenadání mu zbraň z ruky vytrhne nový obránce, protože svou ztratil. Na obhajobu dodá, že ji děda nepotřebuje. Vzápětí se mu dostává bolestného ponaučení od tramvajáka, který ukáže na čárky napsané na převrávené tramvaji, a říká, že Babánek je nejlepší střelec.

ZÁKEŘNÍK

Je májový slunný den. Asi dvacet metrů za barikádou leží Helenčino bezvládné tělíčko. Po ulici běží muži, kteří dali zbraně dopředu na barikádu a vidí Helenčino tělo. Stojí nad ním a přemýšlí. Kdo to asi udělal? Prohledali všechny okolní domy a nokde nikdo. Až jednou si vzpomněl, že nechal ve čtvrtém patře starou bábu. Rozběhli se tam. Otevřela jim stará žena v noční košili a starém županu. Martínek chytil starou bábu za rameno a odstrčil ji. Vpadne dovnitř bytu, ale nikdo tu není. Najednou si všimne krajíce. Široký mužský chrup na něm vytvořil dva půlměsíce a zanechal kapky krve. Jednou ranou otevřel Martínek dveře skříně, vytahuje šaty a najednou drží něco pevného – živého Němce. Hned ho svázali šňůrou na prádlo. Bába se nahla z okna a spadla dolů. Povstalci nutili Němce jíst zem, on plnou pusou jedl až se zalykal. ukázalo se, že je to doktor. Pak ho předali partyzánům.

AŽ VSTANOU MRTVÍ

Příběh vypráví o esesáku, který prchal se svými přáteli před Sovětskou armádou do Bavor. Cestou všichni pijí pálenku, aby zapomněli na strach a aby oklamali žaludek, který nedostal již 60 hodin žadnou potravu. Jeden esesák Willy cestou vzpomíná na domov – žlutý dům, na manželku, na dceru. Vzpomíná na ordinaci, na zubní vrtačku, na to, jak dával lidem na zuby zlaté korunky. Mezitím auto přijíždí ke spáleništi, na kterém kdysi stávala vesnice. Na Willyho přichází panický strach. Najednou auto zastaví a Willy vzpomíná jak tuto vesnici obklíčili, vyvedli do lomu ženy, muže, děti a všechny postříleli. Při prohlídce domů našel zlatý řetízek a panenku. Po této prohlídce vesnici vypálili. Řidič na něho zavolal, Willy se vzpamatoval, nasedl, zavřel oči a počítá metry, kdy skončí vesnice. Ozve se skřípání kol a auto podruhé zastavilo právě u lomu. Willy má hrozný strach, že mrtví vstanou. Křičí: „Já jsem nestřílel, plnil jsem rozkaz.“ Na samém dně beznaděje, v mozku už docela rozvráceném, rodí se poslední věta: „Já jsem nestřílel, já všechno vrátím.“ Zalkl se vlastním hlasem. Ve skle nad jeho hlavou vyťala kulka kulový otvor. To stříleli partyzáni, kteří se schovali ve skále a náhlým útokem zničili kamion.

ANDĚLÉ PANA HROMKA

Hajný Hromek seděl v hospodě a vyprávěl o tom ,jak to vypadalo ve čtyřicátém roku: „ A tu si povídám, že bych měl jít do Černých blat podívat se, jestli někdo nepytlačí. Když tak jdu kolem sosen, uviděl jsem na jedné člověka. Zeptal jsem se, co tam dělá. A on odpověděl, že je anděl z nebe, a zasmál se. Potom mi řekl, že je parašutista. Zašel jsem domů pro žebřík a celého jsem ho sdělal a odvedl domů. Byl to sovětský parašutista. Ještě týž den jsme našli několik dalších a ubytovali je v hájovně. Potom jsem si vyšel do lesa. A tu jsem potkal Byžanka pytláka. Vyhrožoval mi, že když ho potrestám, že mě udá, že přechovávám parašutisty. Tak jsme chvíli seděli a najednou vyrazil k nebi sloup ohně a dýmu. Poznali jsme, že parašutisté zahájili útok na německou stanici.

A. S. NĚKRASOV – Dobrodružství kapitána Žvanilkina

V této knize líčí spisovatel osudy hlavního hrdiny Christofera Bonifatjeviče Žvanilkina, který se dvěma přáteli podnikl pozoruhodnou cestu kolem světa na dvoumístné plachetnici.

O ČECHOVI

V charvátské zemi, kde žil Čech a jeho bratr Lech, se strhly krvavé boje. Čech a Lech se dohodli, že opustí svou rodnou zem a vyhledají si nová sídla. U hory Říp se usadili. Tuto zemi nazvali podle Čecha. Když měl Čech osmdesát šest let, zemřel. Všichni lidé ho oplakávali a po jeho úpálení vzali kosti a popel, uložili do popelnice a dali ji do jeho hrobu.

O KROKOVI A JEHO DCERÁCH

Krok byl soudce, starosta mocného rodu. Měl tři dcery – Kazi, Tetu a Libuši. Kazi znala různé koření a jeho moc. Teta se bála bohů a proto jim dávala oběti a modlila se k nim. Libuše byla chytrá a po Krokově smrti se stala kněžnou, sídlila na Vyšehradě a lidu vladála moudře a spravedlivě.

O BIVOJOVI

Jednou přijela Kazi na Vyšehrad, aby navštívila svou sestru Libuši. Když si prohlížely zahradu, uslyšely ryk a křik mužů. V průvodu kráčel Bivoj a držel divokého, živého kance. Kanec dělal velké škody a Bivoj ho zabil. Vladař Bivoje pozval do podhradí na hostinu. Kněžna Libuše mu dala odměnou krásný mužský pás z pokladu jejího otce, který vybrala sama Kazi. Když Kazi jela na hrad, Bivoj ji doprovodil. Kazi si ho oblíbila a pojala za svého manžela.

O LIBUŠI

Jednou Libuše soudila dva sousedy. Oba byli starostové rodu. Přeli se o pole a meze. Libuše je vyslechla a uvážila to. Potom řekla, že mladšímu se děje křivda, že jeho jsou pole a meze. Starším zalomcoval hněv a chtěl, aby jim vládl muž. Libuše jim řekla, že si mají vybrat vejvodu, že si ho vezme za manžela. Poradila jim, aby si zvolili Přemysla.

O PŘEMYSLOVI

Když poslové přijeli do Stadice, spatřili muže opodál kráčet za pluhem. Vzali knížecí roucho, přistoupili k Přemyslovi a pozdravili ho. Řekli mu, že si ho lidé zvolili za knížete a za soudce. Přemysl řekl: „Žel, že jste tak ráno přišli. Kdybych byl mohl tuto roli doorati, byla by po všecky časy hojnost chleba. Ale že jste si pospíšili a mně mé dílo přerušili, vězte, že bude v zemi často bývati hlad.“ Potom Přemysl pojedl na železném stole a odjel s posly na Vyšehrad, kde oslavil sňatek s Libuší.

Citát: Železo však u vážnosti mějte! Jím v čas pokoje role orejte, v čas zlý se jím proti nepříteli chraňte! Dokud

Čechové budou míti takový stůl, nepřátelé své přemohou. Když pak cizozemci ten stůl jim odejmou Če-

chové pozbudou své svobody.

DÍVČÍ VÁLKA

Po Libušině smrti dívky poznaly, že už nejsou u takové vážnosti jako za živobytí své paní. Muži se jim posmívali a dívky z touhy po vládě se chopili meče a luku a vedly boj proti všem mužům. Postavily si hrad Děvín. Všechno vedla Vlasta. Dívky bily každého, ať to byl otec nebo bratr. Tři sta mužů padlo v první bitvě. Lest dívek zahubila i vladyku Ctirada s jeho čeledí. Vlasta jednou zapadla mezi muže a pozdě zjistila, že její družky nestačily. Muži Vlastu zabili a ostatní dívky neušly zkáze.

MARIE MAJEROVÁ - Bruno

Hlavním hrdinou této knihy je německý chlapec Bruno. Byl poslán výměnou za českého chlapce do české rodiny. Zpočátku Bruno českým dětem nevěřil a také děti a obyvatelé jej neměli rádi. Později však Bruno zachránil život tonoucímu chlapci, proto si jej lidé oblíbili a mezi dětmi si našel kamarády.

Povídka Vychladlé brambory - úryvek:

Božena doloupala první brambor a již jej nesla k ústům. Nespouštěla přitom zrak z Němce. Na půl cestě však ucukla rukou a podala vřelý a drolící se brambor podmračenému chlapci.

BOŽENA BENEŠOVÁ – Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová

Hlavní hrdinkou této knihy je Věra Lukášová, která nemá rodiče. Vychovává ji babička. Věra žije ve světě poznamenaném přetvářkou dospělých. Opravdové přátelství ji pomůže překonat tyto překážky způsobené špatným životem dospělých.

KOSMAS

Kosmas byl kanovníkem Pražské kapituly. Byl to člověk veselý, jedl vše, co mu kdo dal, ale pokud jde o literaturu, byl dost vybíravý. Měl zálibu v latinských spisech a pohanských bájích. Nejraději četl to, co skrývalo v sobě nějaké zvláštní kouzlo. Kosmas měl rád staré i nové příběhy. Proto si často zval do svého domu chasníky, mnichy, žebráky a naslouchal jejich vypravování a vše si zapisoval. Žil se svou ženou Božetěchou v dobré pohodě, i když se někdy hádali a škorpili. Na jaře 1114 začali Kosmu navštěvovat čtyři lidé. Při jejich návštěvě je Kosmas vždy pohostil a počal naslouchat jejich vypravování. Tyto starce poznal na břehu řeky. Prvý byl pohan zvířecího výrazu, za moru přišel o celou rodinu. Druhý, chromý zajatec, ve válce mu byla uťata ruka. Třetí stařec kdysi proslul jako nevyrovnatelný lučištník, ale na své stáří už jen sotva chodil. A poslední byl otrok, jemuž se podařilo uniknout. Všichni tito lidé byli chuďasi, a proto byli rádi, že za vypravování dostali od Kosmy aspoň trochu jídla. Jednání Kosmase s chuďasi však bylo proti kanovnictví, protože kanovníci měli pohany spíš pronásledovat. Ve stejném domě jako Kosmas žil i magister Bruno. Byl to knihomol, všechen svůj čas trávil opisováním latinských legend, modliteb a Písma. Kosmas a Bruno se nenáviděli. Zesměšňovali jeden druhého: „Kosmas odpověděl až už byla důvěřivost magistrova nesnesitelná: „ Osočuji tě z hnidopišství, pravím, že okusuješ pero jako uzdu. Pravím, že znám kněze, který se jmenuje Šibíř, a že z jeho prstu platí za víc než tvá umazaná hrstička.“ Šibíř byl pražský kněz, mimo básně, vína a světla u krbu se o nic nestaral. Ten také zasahoval do sporů Kosmy a Bruna. Tehdy začala paní Božetěcha postonávat. Kosmas vyhnal všechny starce z domu. Obveseloval svou ženu, snažil se ji uklidnit. Ona však brzy zemřela. Kosmas, Bruno a Šibíř se sešli a usmířili se. Kosmas zatím dopsal svou kroniku Dějiny nejstarší doby. Jeho přátelé dílo zhodnotili kladně. Ještě pak všichni společně vyřešili správnou trať ohledně Sázavského kláštera. Bruno upřímně řekl Kosmovi: „Kosmovi pak pravím, že jsem ho vždycky miloval, a že s pýchou a s nesmírným štěstím jsem naslouchal slovům jeho knihy. Když totiž psal a když si svým hřmotným hlasem přeříkával větu za větou, stával jsem s nastraženým uchem a tiskna si pěst na srdce, naslouchal jsem celé hodiny jeho slovům. Říkám to proto, aby mi byl poskytnut podíl na šťastném díle. Chci je slyšet. Chci, aby vzrůstalo. Chci, aby bylo dovedeno ke zdárnému konci. Vaše hádky mě oddalují. Vaše přátelství mi dovolí, abych setrval."

ALEXANDRA BRUŠTEJNOVÁ – Šťastnou cestu, Sášo !

V této knize spisovatelka vzpomíná na své dětství pržité v carském Rusku. Děj se odehrává na přelomu století. Hlavní hrdinka Sáša je dcerou pokrokového lékaře. V té době měly majetnější rodiny vlastního učitele. Sášin učitel byl Pavel Grigorjevič. Po vstupu do gymnázia poznala několik dobrých kamarádů ale i ústrky. Kniha končí těmito větami vyjadřujícími touhu po lepším životě: „Tancujeme, ačkoli se kolem nás stále těsněji a těsněji stahuje chladný, zlý život, ačkoli se budeme muset ještě celých šest let učit v neveselém, pochmurném ústavu ..... Nevadí ! Zdoláme to učení ! Přemůžeme zlo a nespravedlnost ! Ještě uvidíme nový život !

ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN – Kapitánská dcerka

Kniha je psána ve formě povídek Petra Andrejeviče Griněva. V 17 letech ho otec poslal s věrným sluhou Saveljičem na vojenskou službu do Oremburku. Na cestě je zastihla bouře a od smrti je zachránil mužík. Griněv mu za to daroval zaječí kožich. V té době nevěděl, že tento mužík je Pugačev. Griněv žil u kapitána Mirona a zamiloval se do jeho dcery Marji. Ale vypuklo velké povstání pod vedením Pugačeva. Rodiče Marji byli zavražděni, jrn Griněv a Saveljič se zachránili. Nakonec bylo povstání potlačeno a Saveljič, Griněv a Marja odjeli domů k rodičům.

JAN OTČENÁŠEK – Romeo, Julie a tma

Hlavní postavou této knihy je osmnáctiletý Pavel. Ve 2. světové valce skrýval židovskou dívku Ester. Ester byla povolána do Terezína, ale nedostavila se tam. Pavel ji našel večer na lavičce. Skryl ji ve svém pokoji vedle krejčovny, nosil jí jídlo i knihy. Jednou v noci byli probuzeni hřmotem dávek z kulometu. Do města vtrhli Němci a začali prohledávat domy. Ester ze svého úkrytu utekla, aby nezahynula rodina, v níž bydlel Pavel. Nepodařilo se jí ukrýt na jiném místě, Němci ji zastřelili.

BOŽENA NĚMCOVÁ – Divá Bára

V povídce Divá Bára se vypráví o dívce, která se ničeho nebojí, nevěří na strašidla, nebojí se jít večer na hřbitov a ani bouře ji nepostraší. Lidé jí to mají za zlé a říkají, že je čarodějka. Bára má věrného psa Lišaje, který jí pomáhá při pastvě. Báru má ráda Elška, Josífek, pan farář a panna Pepínka. Jednou se ve vesnici povídalo, že v lese straší. Bára tomu nevěří a večer se převléká za strašidlo a postrašila pana správce, jenž si chtěl vzít Elšku. Kostelník utekl a zůstal jen pacholek a správce. Oba klečeli před strašidlem. Strašidlo řeklo správci: „Jestli se ještě jednou ukážeš na faře jako ženich, bude po tobě veta !“ Potom strašidlo kráčelo k vesnici. Nakonec se ukázalo, kdo byl tím strašidlem a Bára musela spát v kostnici.

SVATOPLUK ČECH – Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do 15. století

Autor v této knize popisuje pana Broučka, který se dostal do 15. století. Pan Brouček se ocitl mezi husity. Sezná- mil se s panem Dobšíkem, jemuž říkali Janek od zvonu. Byl to také husita. Chtěl, aby šel pan Brouček bojovat proti křižákům na Vítkov. Pan Brouček to jen slíbil, ale nepřišel. Později se dověděl, že pan Dobšík v bitvě na Vítkově padl. Pana Broučka zajali husité a odvedli ho k Žízkovi. Husité ho chtěli upálit v sudu na hranici. Nakonec se pan Brouček objevil v sudu ve svém dvoře. To už bylo v 19. století. Divil se, kde je. Až pan Wurfel, hostinský, mu vysvětlil, že spal celou noc ve vlhkém sudu.

BORIS POLEVOJ – Příběh opravdového člověka

V této knize popisuje autor boj sovětských lidí proti nepřátelům. Sovětský letec Alexej Meresjev byl fašistický-mi letadly sestřelen nad nepřátelským územím. Havaroval v obrovském lese a při pádu se těžce zranil. Osmnáct dní se plazil lesem, kde mu hrozilo nebezpečí od nepřátel a dravců. Po osmnácti dnech byl zachráněn zásluhou dvou chlapců z vesnice. Byl dopraven do moskevské nemocnice, ve které mu amputovali obě nohy. Myslil si, že už nikdy nebude létat. Ale s protézami se mu vrátila možnost létání. Nastaly dny těžkého a vytrvalého tréninku. Roku 1942 byl Alexej Meresjev propuštěn z nemocnice. V pilotské škole se učil létat několik měsíců. Roku 1943 se se svým společníkem Alexandrem Petrovem vydal na frontu. byli přiděleni k leteckému pluku. Měli za úkol krýt sovětské tanky. Brzy se setkali s přesilou nepřátel, rozpoutal se nerovný boj. Meresjev doletěl na letiště bez benzinu. Nakonec napsal své matce a Olze o tom, co se mu přihodilo. Meresjev byl vytrvalý, odvážný, měl pevnou vůli a chtěl dosáhnout svého cíle.

JULES VERNE – Vynález zkázy

V tomto vědecko – fantastickém románu píše Verne o vynálezci Thomasi Richu, který vynalezl bleskomet. Už však svůj rozum neovládal a stával se šílencem. Jeho ošetřovatel Gaydon se jmenoval pravým jménem Simon Hart. Hrabě ď Artigas měl zájem o bleskomet. Byl to však vůdce pirátů. Piráti unesli vynálezce i jeho ošetřovatele. Uvěznili je v nitru vyhaslé sopky Back Cupu. Simon Hart poslal v soudku dopis, v němž píše o místu, kde se nacházejí. Za několik dní přijela ponorka a snaží se je zachránit. Avšak v tuto chvíli se zrovna vrací ponorka pirátů.Zničili ponorku, zachránili jen Thomase Rocha a ošetřovatele. Zanedlouho se objeví lodě a piráti používají proti lodím bleskomet, jež řídí Thomas Roch. Bleskometem už byla potopena jedna loď. Avšak druhá loď vyvěsila vlajku jeho vlasti – Francie. Thomas nemůže vystřelit na vlajku své vlasti. Uteče dovnitř sopky a za chvíli se ozve výbuch. Sopka byla bleskometem zničena. Jediný Simon Hart přežil katastrofu.

J. B. MOLIERE – Lakomec

Hl. postavou této hry ja lakomý boháč Harpagon. Je tak lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiloval do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec ho překvapí tím, že prohlásí, že si Marianu vezme sám. Harpagonova dcera Eliška má ráda druhého sluhu Valéra, jež je ve skutečnosti šlechticem, který ztroskotal na moři se svou rodinou. Odpoledne najde Kleantův sluha Čipera poklad, jež zakopal Harpagon na zahradě. Ten ztrátu brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Přitom se také doví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou a chce ho oběsit. Ten však prozradí svůj původ a Mariana zjistí, že je jeho sestra. Kleantes navrhne, že vrátí peníze pod podmínkou, že dostane nazpět Marianu. Harpagon obětuje vše, jen aby získal zpět své peníze, protože jejich ztráta pro něho znamená konec života.

FRÁŇO KRÁĽ – Čenkovej deti

Kniha je rozdělena do pěti kapitol s názvy: Od matky do sveta, Mišo, Hanka, Paľko, Zo sve zpet k matke.

OD MATKY DO SVETA

Tato kapitola vypráví o tom, v jaké bídě žili pracující lidé. Tak žila také vdova Zuzana Čenková se svými dětmi v podhůří Vysokých Tater. Blíží se zima a matka se bojí, že přes zimu děti neuživí. Proto prodá továrníkovi malého Paľka. Za získané peníze koupila oblečení pro ostatní děti a pro sebe. Když přišla zima, neměli co jíst. Matka se rozhodne, že prodá další dvě děti. Četníci na to příjdou a děti se dostanou do útulku pro mládež.

MIŠO

Dovídáme se o životě Miši, jenž byl dán do sociální péče do Bratislavy. Začal chodit do školy. Rodina obuvníka, u kterého je Mišo, dostane rakovinu plic a Mišo je také nakažen. Doufá, že se pojede léčit do sanatoria v Tatrách.

HANKA

Hanka se dostala ke statkáři. Spávala v seně nad chlévem. Starala se o krávy. Statkář a jeho rodina se nechovala k Hance vlídně, a proto pomýšlela na útěk. Později začala chodit do školy. Nejvíce ji zajímal zeměpis. Dobře se vyznala v mapě a pamatovala si cestu domů. Panu učiteli nosila mléko a on jí za cestu dával nějaké peníze. Tak pomalu střádala. Jednou dostala od Miši dopis a četla jej, když dojila krávu. Nádoba s mlékem jí vypadla a mléko se rozlilo. Hanka se bála, že ji hospodář zbije, a utekla domů.

PAĽKO

Paľko žije v rozmaru a přepychu. Jeho panička, která ho často trápí, ho vidí jako hračku. Jednou na ni Paľko vyplázne jazyk a panička ho za to vyhodí. I Paľko se dostane domů.

V páté kapitole se nakonec všichni vrátí do Tater.

FRÁŇA ŠRÁMEK – Měsíc nad řekou

Děj se odehrává v jednom městečku. Zde žije rodina Hlubinových, kteří mají 24 –letou dceru Slávku. Pan Hlubina dříve studoval gymnázium, ale když se oženil, stal se vedoucím malého krámku s papírenským zbožím. Na sjezdu bývalých studentů se pan Hlubina setká se svým nejlepším přítelem Rastotem. Ten s sebou vzal svého syna Vildíza, aby mu ukázal svá pblíbená místa. Vildíz se zamiluje do Slávky, ale uznal, že pro věkový rozdíl se k sobě nehodí. Mezitím se vrací rodiče obou, uvidí je spolu a začnou si navzájem vyčítat výchovu dětí. Tato hra je zamyšlení spisovatele nad mladou generací, která prožívá to, co jejich otcové.

MARIE MAJEROVÁ - Siréna

Děj tohoto románu se odehrává na Kladensku. Hl. postavami jsou zde členové rodiny Hudcových. Kladno té doby vyrůstá v obrovské hutní středisko. Otec pracuje v dolech na černé uhlí jako havíř, syn Pepa zase u vysoké pece. Většina dělníků tvrdě a těžce pracuje, a proto často propijí výplaty již za pár okamžiků. K nim patří i Pepek. Jeho žena se mu marně snaží v tomto rozmanitém způsobu života zabránit. Společnost bankéřů začne propouštět dělníky a ti stávkují. Ze vzteku při srážce s četnictvem demolují dvůr. Policie nakonec odpor dělníků zlomí a vzduchem zaznívá jen poslední provolání, které křičí stará Hudcová do řvoucí sirény: „Jen řví, však nás neumlčíš.“

ALOIS JIRÁSEK – F. L. Věk

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

I. DÍL

Historie Fr. Věka začíná úplně od začátku, od jeho narození v malém městečku Dobruška. Jeho otec je dobrý hospodář a kupec, ale vychovává velice přísně. Už jako malý se František setkává s utrpením nekatolíků, když jejich souseda Žalmana prohledávali a sebrali mu jeho tolik milovanou bibli. Ve svých deseti letech odchází Věk do kláštera sv. Mikuláše v Praze, kde pracuje jako choralista. Žije v tísni klášterního života, až příhoda s obživlým knihovníkem Matyášem mu otevře dveře k bohatým zdrojům klášterní knihovny. František už odmalička hrozně rád četl a tam se dostal k tzv. knihám zapovězeným, v nichž se potajnu dovídal o utrpení českého lidu. V roce 1777 byl však zrušen jezuitský řád, a proto Věk odešel studovat na gymnázium. Život na univerzitě jej zavede k divadlu, hudbě a lásce k němé Pavlíně Butteaunové, ke známosti s vlastencem dr. Thámem. U rodiny Butteaunovy poznal hraný svět rokoka, jeho faleš a lži. Ujistil se v tom při premiéře Dona Juana, že tu tito lidé vidí jen zábavu jako herečka Lotty Butteaunová, sestra Pavly. Když se otec doví o Františkově komediantském životě, nastane mezi nimi roztržka. Věk udělal zkoušky a přijal přes prázdniny místo v Roudnici. Po návratu do Prahy se dovídá, že Paula náleží Thámovi. Proto se vrací domů. Pomáhá otci v obchodě, ale je nespokojen, protože se stále vidí na podiích českých divadel, a znovu pomýšlí na útěk............... Na obchodní cestě se setká s velkou hereckou družinou, v níž je i Butteaunova rodina s Thámem a Paulou, které se po narození syny vrátila řeč. Věk vidí jejich hroznou bídu a zchátralost a vrací se zpět domů. V I.díle Věk poznává tři světy. V klášteře staví svět, u Butteaunových rozkošný svět rokoka, na univerzitě novou osvícenskou filozofii, v Thámovi a profesoru Vydrovi vidí první hlasatele obrození. Děj tohoto dílu je zaveden ještě před Francouzskou revolucí, ale i zde se projevují nové proudy.

II. DÍL

Věk se jede po smrti svého otce podívat do Prahy, kde se shledá s Thámovou rodinou v úplném rozvratu. Poznává život v České expedici Krameriově, v níž se sejdou Šedivý, Hněvkovský, mladý medik Held a rychtář Vavák. František se také setkává s Paulou, které zemřel syn, a jejími sestrami, pozná však, že už si s nimi nerozumí, že se tu prostě střetly dva úplně odlišné světy. Věk se vrací domů, kde prodává, seznamuje lidi s Krameriovými novinami. Poznal také starou Smířkovou a její vnučku Márinku, ve které našel upřímnou, prostou dívku, kterou si vzal za manželku. V roce 1791 byla korunovace Leopolda II. Věk se ženou navštívili Prahu, aby se podívali na korunovační slavnosti. Zde se také František definitivně rozchází s Paulou a Butteaunovými a rozloučil se tak se světem plným lží a falše.

BOŽENA NĚMCOVÁ - Karla

Děj této knihy se odehrává v okolí Domažlic u Kdyně asi v roce 1855. Vypráví o tom, jak se vojáci a jiní lidé vraceli z války. Vracela se také Markyta, která sloužila u rychtáře Miloty. Její muž padl, a tak se vrátila s malým dítětem – Karlou. Rychtářka měla také dceru Hanu a velmi si s Karlou rozuměla. Karla i Hanka byly stejně staré. Všude spolu chodily a jedna bez druhé nikam nešla. Jednou byla ve vsi slavnost a obě se na ni vypravily. Karla se přestrojila za vojáka a v tom oblečení se Haně líbila. Potom se přišlo na to, že Karla není děvče, ale chlapec a jeho matka Markyta ho vydávala za děvče, aby nemusel jít na vojnu. Karel však na vojnu šel a po návratu si vzal Hanu za ženu.

KAREL ČAPEK - Krakatit

Důležitou roli v tomto románu hraje třaskavina krakatit, o jehož výrobní recept mají zájem zbrojařské monopoly. Objevitel krakatitu, inženýr chemie Prokop, využil rozkladu atomu k vytvoření nové třaskaviny, která je mnohem účinnější a strašnější než všechny dosud vynalezené třaskaviny. Prokop v horečném blouznění prozrazuje tajemství vynálezci ing. Tomšovi. Zároveň ale pociťuje hrůzu, když si uvědomí, k čemu má být jeho hrozný vynález použit.

KYTICE

Zemřela matka a po ní zůstali sirotci, kteří každé ráno navštěvovali matčin hrob. Matce se dětí zželelo, a proto se změnila v malý kvítek. Děti v tomto kvítku poznaly svou matku a nazvaly jej mateřídouškou.

„Poznaly dítky matičku po dechu,

poznaly ji a plesaly

a prostý kvítek, v němž majíc útěchu,

mateří – douškou nazvaly.“

POKLAD

Žena s ditětem šla do chrámu Páně. Několik kroků od kostela spatřila skálu a v ní svit. Došla ke skále. Odhodlala se sejít dovnitř a viděla plnou hromadu zlata. Nejdřív si chtěla nabrat jen trochu, ale neodolala a začala si brát, co unesla. Dítě nechala ve skále, bylo jí milejší zlato. Ale jak odnášela další zlato, skála zmizela a dítě s ní. Zlato se proměnilo v kamení. Žena se polekala a začala hledat své dítě. Byla nešťastná, smutná a pořád volala dítě. Až bylo v kostele Krista Pána mučení, skála se zase objevila. Žena do ní vběhla, vzala své dítě a na zlato se už nepodívala. Už ji nelákalo zlato, ale měla své dítě.

A znovu se žena děsí,

úzkost hrozná ji uchvátí:

„Ach, kdo mně mé dítě vrátí!

Ach, mé dítě, kde jsi, kde jsi ?!“

SVATEBNÍ KOŠILE

Jedna panna zůstala sama a čeká na svého milého, který je v cizině. Už ušila košili a milý se ještě nevrátil. Náhle někdo zaklepal na okno. Panna poznala svého milého. Milý ji zavedl na hřbitov a řekl, aby přeskočila zeď. Panna se schovala v márnici. Ráno ji lidé v márnici našli.

Dobře ses, panno, radila,

na Boha že jsi myslila a druha zlého odbyla !

Bys byla jinak jednala,

zle bysi byla skonala,

tvé tělo bílé, spanilé,

bylo by co ty košile !

POLEDNICE

V baladě Polednice se vypráví o matce, jejíž dítě pořád křičelo. Matka dítěti vyhrožovala, že na něj pošle polednici. V poledne polednice opravdu přišla. Matka se lekla, vzala dítě na klín a přitiskla chlapce k sobě. Jakmile polednice po dítěti vztáhla ruku, matka omdlela. Když se otec vrátil, matku ještě vzkřísil, ale dítě bylo udušené.

„Dej sem dítě!“ – „Kriste pane,

odpusť hříchy hříšnici !“

Div, že smrt ji neovane,

ejhle tuť – polednici!

ZLATÝ KOLOVRAT

Pán zabloudil v lese při lovu. Přišel k chaloupce. Zaklepal a prosil o vodu. Dívka mu donesla vody. Pán dívce řekl, že si ji vezme za ženu. Matka chce dát králi svou vlastní dceru, ale pán nechce. Na cestě do hradu, matka v lese usekla nohy a vypíchla oči nevlastní dceři Dorničce. Králi dala svou druhou dceru. Dorničku v lese našel stařeček. Stařeček poslal pachole na hrad vyměnit zlatý kolovrat a přeslici za oči a nohy. Když se král vrátil z války, chtěl, aby jeho žena upředla zlatou nit. Kolovrat zpíval o tom, jak matka krále ošidila. Když to král uslyšel, matce a její dceři udělal to, co ony udělaly Dorničce. Potom jel pro Dorničku ke stařečkovi.

„Vrr – zlou to předeš nit !

Přišla jsi krále ošidit,

sestra tvá v lese, v duté skále,

vrr – zlá to nit !"

ŠTĚDRÝ DEN

Děvčata se na přástkách chtěla dovědět o své budoucnosti. Hana uviděla za štědrovečerní noci svého Václava. Marie uviděla kostel, ve které byla rakev. Obojí osud se stal. Příští rok při přástkách chyběly dvě osoby. Jedna se vdala a druhá odpočívá na hřbitově.

Však lépe v mylné naději sníti,

před sebou čirou temnotu,

nežli budoucnost odhaliti,

strašlivou poznati jistotu.

VODNÍK

Dívka šla vyprat prádlo a vodník ji chytil. Musela si ho vzít za muže. Dívka prosila vodníka, aby ji pustil ke své matce, on však nechtěl, protože jí nevěřil. Nakonec jí to dovolil, ale musela v jezeře nechat dítě. Před klekáním se vodníkova žena zase musela vrátit. Přišel večer, ale žena se nevracela. Vodník ji volal. Matka dívky ji však nechtěla pustit. Řekla mu, aby přinesl dítě na jejich práh. Vodník dítě přinesl, ale mrtvé. Zabil ho, protože jeho žena nepřišla do jezera.

Dvě věci tu v krvi leží,

mráz po těle hrůzou běží,

dětská hlava bez tělíčka

a tělíčko bez hlavy.

VRBA

Tato balada pojednává o ženě, která byla ve dne živá a zdravá a v noci měla život ve vrbě. Manželovi to bylo divné, a proto se šel poradit s babkou. Babka mu prozradila. Manžel chtěl, aby i v noci byla jeho žena živá a vrbu podťal. Vtom uslyšel zvonit zvony. Ve vsi se ptal, kdo zemřel a lidé mu řekli, že při práci jeho žena padla jako podťata. Manžel šel k vrbě a ptal se, co má dělat. Vrba odpověděla:

„Dej mne z vody vytáhnouti, Když se bude kolébati,

osekej mé žluté proutí, matka bude jej chovati,

dej prkének nařezati, proutí zasaď podle vody,

kolébku z nich udělati, by nevzalo žádné škody,

na kolébku vlož děťátko, až doroste hoch maličký,

ať nepláče ubožátko. bude řezat píšťaličky,

na píšťalku bude pěti,

se svou matkou rozprávěti !“

KOSMAS – Kosmova kronika česká

Kosmas žil v době, kdy už definitivně zvítězilo křesťanství na pohanstvím a kdy latinská kultura úplně vytlačila vzdělanost staroslověnskou. Jako odchovanec západní kultury, vzdělaný v zahraničí a značně na svou dobu zastaralý, neklade proto do své kroniky zmínku o slovanské liturgii a vzdělanosti. Kosmas založil tradici našeho dějepisectví. Jeho kronika má základní důležitost jako historický pramen, ale je třeba je cenit i jako dílo umělecké. Kosmas se pro jevuje jako vynikající vypravěč. Píše a přejímá však koncepci kristiánovu, podle níž je přemyslovský stát dědicem Velké Moravy. Líčil české dějiny od nejstarších dob až do současnosti. Svým dílem sledoval totiž politický cíl, chtěl jím přispět k upevnění českého feudálního státu. Svá díla psal na počátku 12.st. Lidé tehdejší doby neměli závor, neznali slova mé, tvé, nezavírali dobytek na noc, protože nabylo loupežníků. A jak šel čas, lidem se zachtělo více jmění, začali prudší ohně. Mezi nimi povstal jeden muž jménem Krok, podle něhož je znám hrad u vsi Ztečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými, rozvážný, důmyslný. K němu se sbíhali jak k úlům lidé nejen vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, nýbrž tři dcery. Nejstařší se jmenovala Kazi, znala byliny. Ctihodná Teta byla z dcer Krokových druhá, žena jemného citu a bez muže svobodně žila. Ta vystavěla hrad na vrcholu strmé skály u řeky Mže a nazvala jej Tetín. Třetí, věkem nejmladší, byla Libuše, ta vystavěla též hrad u vsi Ztečna a nazvala jej Libušín. Kosmas píše v tomto díle hlavně o Přemyslovcích a feudálech.

STENDHAL – Věznice parmská

Ve svém románu nás autor zavádí do malého feudálního státečku v severní Itálii na poátku 19. století. Kolem dvora je napjaté ovzduší intrik a podvodů, v němž vládnoucí i opoziční strana střídavě ničí své oběti. A do tohoto království vstupuje hrdina románu, sedmnáctiletý Fabricio del Dango, mladý muž obdivující Napoleona. Fabricio zabíjí v sebeobraně potulného komedianta a je za tuto vraždu odsouzen k dvanácti letům vězení v mestské citadele. Zde se Fabricio setkává s dcerou velitele pevnosti generála Cantiho, s Klélií. S počáteční lítostí z vězení se vyvine nehynoucí láska. Fabricio prchá za pomoci své tety z vězení, ale svoboda se pro něj stává utrpením. Využívá tedy první možnosti a vrací se opět do pevnosti. Poměry se však v Parmě po smrti knížete uklidňují a Fabricio je omilostněn. Stává se biskupem v Parmě, jeho láska však končí tragicky. Klélie se provdá za hraběte Crestentiho, miluje však stále Fabricia. Tajně se s ním schází. Po smrti svého syna předčasně umírá a tím končí celé dílo.

JÁN BOTTO – Smrť Jánošíkova

Ján Botto čerpal pramen lidové tradice a zbrojnické velikosti Jury Jánošíka. Již jako sedmnáctiletý chlapec se zabýval myšlenkou oslavit tohoto velkého lidového hrdinu v básni. Rozdělil báseň na devět zpěvů, které uvádí předzpěv. Báseň zachycuje až poslední fázi Jánošíkova života. Jeho tragickou část, dopadení, vězení, smrt. První zpěv má dva hlavní obrazy. První je obraz života, dvanáct sokolů v širých horách, nad kterými se tyčí Kráľova Hoľa – symbol a středisko zbrojníků. Jánošík chudým dával a bohatým bral. Vrací rolníkům alespoň část toho, co jim páni vzali. Druhý zpěv líčí opuštěnou družinu, která se u dohořívajícího ohně želí svého vůdce. Třetí zpěv je žalozpěvem zbrojníkovy milé, která se loučí s Jánošíkem i se svým životem. Čtvrtý zpěv popisuje Jánošíkovo vězení. Jura přemýšlí o své zbrojničině a omlouvá se tím, že útlak lidu byl nesnesitelný. Šestý zpěv, zde vrcholí epický útok básně. Kněz prosí Jánošíka, aby se před popravou pomodlil, ale on ani před smrtí nemyslí jen na sebe, ale i na lid a jeho zlý úděl. V sedmém zpěvu se Jura loučí na popravišti se svým rodným krajem. V myšlenkách se mu vybevuje obraz jeho mládí, jeho zlaté svobody. Jánošík umírá a ísařský posel přináší pozdě milost. V osmém zpěvu je obraz lidu zklamáním z tehdejší společnosti a politické situace. V posledním devátem zpěvu přenáší autor Jánošíka do světa víl a spojuje jej provždy s jejich královnou. Činí jej nesmrtelným, s nímž jej posléze vychvaluje, a to v duchu lidové tradice.

J. K. TYL – Kutnohorští havíři

Kutnohorští havíři je první sociální drama J. K. Tyla. Podnětem není jen stávkové hnutí, ale i stávka smíchov-ských tiskařů v roce 1944. Ministr Beneš stále horníkům snižoval mzdy a horníci byli stále nespokojenější. V čele stál nejstarší horník Opat, na kterého horníci neustále doráželi, aby netrpěl návštěvy Benešova synka Hynka u své dcery. Po neustálém snižování mezd se vypraví delegace horníků v čele s Opatem k ministrovi. Ten však zástupce již zpět nepustil, zatkl je a nechal popravit. Vít, jeden z horníků, uprchl z vězení. Vyřídil Anežce pozdrav od otce a zároveň ji požádal o ruku. Anežka opět odmítne. Hynek se přichází s Anežkou rozloučit a odchází do ciziny, aby odčinil jednání a pověst otce. Anežka odchází do kláštera.

JAROSLAV VRCHLICKÝ – Noc na Karlštejně

J. Vrchlický byl naším největším spisovatelem a velkým dramatikem. Jeho historická veselohra byla poprvé otištěna v Lumíru v roce 1884. Hra se odehrává v červnu na hradě Karlštejn. Nechal ho postavit Karel IV., aby mu sloužil k nerušené práci a spravování Čech a k odpočinku před světskými věcmi. Na tento hrad nesměla vstoupit žádná žena, nevyjímaje ani královnu. Ale právě v době, kdy se měl císař vrátit z ciziny, objevily se na hradě dvě ženy přestrojené za panoše. To zpozorovali dva hosté na Karlštejně. Petr, král cyperský a jeruzalémský, a Štěpán, vévoda bavorský. Ti se snažili o odhalení záhadných panošů, což se jim nedařilo. Tyto dvě dívky byly přestrojená královna Alžběta a Alena, neť purkrabí na Karlštejně, která se vsadila, že stráví noc na hradě. Jako odměnu měla slíbeno, že si může vzít za muže Pěška, číšníka císaře. Po mnoha nedorozuměních a překvapeních se vše vysvětlilo. Nedočkavá a milující Alžběta se setkala s králem a ještě před odjezdem povýšili Pěška na rytíře, aby se mohl oženit s Alenou.

JULIUS FUČÍK – Reportáž psaná na oprátce

V této knize popisuje J. Fučík svůj život od začátku druhé světové války, kdy pracoval v II. ilegálním ústředním výboru KSČ. Když přišel navštívit své známé, byl náhodně zatčen. Teprve po zradě se grstapo dovídá, koho zatkli. Již při prvních výsleších byl mučen otřesným způsobem, avšak nic nevyzradil. Na Pankráci byl více než rok a potom byl odvezen do Berlína a 8.9.1943 popraven. Ve své knize nepíše J. Fučík jen o sobě, ale o všech přátelích, dozorcích, Němcích a spoluvězních. Také zde popisuje významné dny na Pankráci.

KAREL HYNEK MÁCHA - Máj

Máj je lyricko-epická báseň, která vyšla v dubnu 1836 a je vrcholem básníkova díla. Dějištěm je krajina, která Máchu očarovala při návštěvě hradu Bezdězu. Jarmila a Vilém zahynuli cizí vinou. Jarmilu svedl Vilémův otec, ještě než ji Vilém poznal. Vilém byl vyhnán z domu a vyřazen ze společnosti. Stal se z něho „Strašný lesů pán“. Ale otcův zločin a msta ho vyhání od jeho druhů, od lásky k Jarmile, která plyne ve vlnách. Zůstává sám s otázkami dotýkajícími se posmrtného života, opuštěn ve vězení a popraven. Mácha zprvu vyprávěl o Vilémově a jarmilině osudu, ale v náznacích ukazoval, že sám stojí za hrdinou.

FRANTIŠEK KOŽÍK – Světlo v temnotách

Tato kniha popisuje život J.A.Komenského od doby, kdy se vrací do vlasti v roce 1614. Vzpomíná si na dobu, kdy musel opustit vlast. V této době mu bylo 21 let. Rozhodl se, že začne vyučovat novými metodami. Vyzkou-šel je v Přerově, kde se stal učitelem. V roce 1616 byl vysvěcen na kněze a přidělen na školu ve Fulneku, kde také začal vyučovat. Zde se seznámil s Magdalenou, se kterou se brzy oženil. Mezitím se zvětšovalo napětí mezi jezuity a evangelíky. Král Ferdinand podporoval jezuity, a proto byl českým sněmem zbaven koruny. Za nového krále byl zvolen Fridrich Falcký. Jan Ámos bojoval pro Fr. Falckého. Ve Fulneku byli proti evangelíkům a začali pronásledovat Komenského. Byl nucen opustit Fulnek a ukrývat se. Dospěl do Brandýsa nad Orlicí, kde našel úkryt a od posla se dověděl, že ve Fulneku podlehla moru Magdalena i jeho dvě děti. V té době napsal spis a nazval ho Jan Amos Truchlivý. Začal psát Labyrint světa, aby ukázal marnost veškeré práce na zemi. Totoo dílo dokončil roku 1623 a věnoval je Pánu ze Žerotína. V Brandýse se seznámil s Dorotou, se kterou se oženil. Krátce na to odjel na tajný sjezd bratrských kněží do Doubravice pod Krkonošemi. Byl pověřen převést bratry z Čech do Polska. Dospěli až do polského města Lešna. Začal pracovat na rozvrhu Didaktiky, v níž žádal školu pro všechnu mládež. Přijal místo na gymnáziu v lešně, aby mohl uživit svou rodinu. Napsal Dveře jazyka otevřené a vyšel Labyrint světa. Mezitím zemřel král Fridrich Falcký. Českých zemí se zmocnil Ferdinand II. Komenský napsal knihu Předehry Komenského snah a spis Cesta pokoje, v němž obhajuje svou církev. Odjel do Anglie na pozvání Hartliba, aby vyjasnil zásady vševědy. Když se chtěl vrátit, vypukly v Irsku nepokoje. Byl nucen zůstat v Anglii, napsal rukopis Cesta světla. Odjel odtud až v roce 1642 do Holandska a později do Švédska a Ebblangu. Roku 1646 se znovu vypravil do Švédska, kde napsal počátek díla Nejnovější jazyková metoda. Po smrti biskupa Justina si zvolila Jednota Bratrská za jeho nástupce Komenského. Měl se znovu přestěhovat do Lešna. Po návratu zemřela Dorota. Také svůj spis napsaný v té době nazývá Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské. Odešel do Blatného Potoka, kde měl vybudovat novodobou školu. Napsal svět v obrazech a po naléhání na kněžnu Zuzanu, která ho nechtěla pustit, odešel z Blatného Potoka. Vracel se opět do Lešna. Lešno bylo v nebezpečí, že bude zničeno nekatolickými vojsky. Rozbouřené vojsko Lešno zapálilo a s ním zhořely všechny Komenského knihy. Odjel do Amsterodamu a zde vydal svazek her Škola na jevišti, vyšel i Svět v obrazech a spis Odevzdání pochodně a Světlo z temnot. 25. listopadu roku 1670 J.A. Komenský zemřel v Amsterodamu. Pochován je v Nardenu.

BOŽENA NĚMCOVÁ – Pohorská vesnice

V této knize zobrazila autorka laskavého hraběte Hanuše Březovského a jeho rodinu. Pozoruhodná je láska hraběte k chudým potulným drotářům. Jeden z nich mu zachránil i život. Nejvěrnější přítelkyní jeho nevlastní sestry Jelenky je vesnické děvče Dorka. Obě děvčata prožívají první lásku. Dorka má ráda Pavla, ale v bližším seznámení jim brání zlý strýc Srna, který chce Pavla získat pro pytlačení a pašeráctví. Všechno nakonec dopadne dobře, Pavel si vezme Dorku a hrabě se ožení s Jelenkou.

JAN NERUDA – Povídky malostranské

Děj knihy se odehrává na Malé Straně. popisuje v ní své vzpomínky na mládí. V této knize jsou např. tyto povídky. Týden v tichém domě, Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci paní Dušky, Hastrman, U tří lílií.

PŘIVEDLA ŽEBRÁKA NA MIZINU

Tato povídka vypráví o žebráku panu Vojtíškovi. Lidé, kteří věděli, že nic nemá, mu s radostí dali malou almužnu, aby měl alespoň na jídlo. Pan Vojtíšek žil vlastně jen z toho, co mu kdo dal. Vlastně nevypadal ani na žebráka, protože jeho oděv byl vždy čistý. Když jednou vyšel z kostela, šel pomalu přes náměstí a za ním vyšla žebračka, které se říkalo „baba miliónová“. Žebračka si chtěla pana Vojtíška vzít, ale on ji nechtěl. Když jí řekl, že má velké bohatství a chodí žebrat jen proto, aby byl ještě bohatší. Od té doby nechtěl panu Vojtíškovi nikdo nic dát. Nakonec v zimě, v bídě z hladu zemřel.

ALOIS JIRÁSEK - Temno

Temno, román, jehož děj klade Jirásek do rozmezí šesti let 18. století (1723 – 1729). Již na počátku díla rozvíjí vyprávění o poddaných aa její vrchnosti na Skalce. Po úvodních kapitolách zachycujících poklidný život rodiny Machovcovy přicházejí první konflikty – nález kacířských knih, útěk Machovce a odchod dětí do poddanství do Prahy, do rodiny nábožnůstkářského měšťana Březiny. Zde se jejich cesty rozcházejí. Helenka žije v blahobytu u Březinů a téměř zapomíná na svou víru. Tomáš se mezi dělníky na vinicích nejen ve víře nezviklá, ale naopak utvrdí. Tento román nemá ústřední hodiny. Není jím ani Machovec, ani jeho děti, ani páter Kaniáš nebo pán Matěřovský, kněží, kteří věnují celý život úsilí, aby vyplenili každou vzpomínku na Mistra Jana Husa. Je jím živý kolektiv – sedláci, měšťané, kněží. Shrneme-li rysy děje i postav Temna, dospějeme k názoru, že pozadí příběhu je chmurné, temné – bolest poddaných, pronásledovaných nekatolíků, jezuitský fanatismus, poněmčování, smutná láska Helenky a Jiříka Březiny, nucená přetvářka Machovce, tragická smrt bratří Svobodových.

WILLIAM SHAKESPEARE - Hamlet

Po smrti krále Hamleta se jeho bratr Klaudius ujímá trůnu. Zároveň slaví svatbu s královnou, vdovou, matkou prince Hamleta. Na veselé svatbě truchlí jen Hamlet, jenž tolik miloval svého otce. Hamletovi se zjevil duch jeho otce a z poselství se dozvěděl, že jeho otec byl Klaudiem úkladně zavražděn. Duch krále Hamleta žádá prince, aby jej pomstil. Princ Hamlet pomstu slíbí. Pro svůj záměr msty, a proto, aby si ověřil pravdu, se rozhodne hrát pomateného. Když přijedou na hrad herci, Hamlet je požádá, aby zahráli hru o zavraždění krále a chce ji pozměnit tak, aby přesně odpovídala tomu, jak Klaudius zavraždil jeho otce. Hamlet se setká s ofélií, dcerou královského komořího Polania. Schůzku ale tajně zorganizoval a sleduje Klaudius, aby si ověřil, zda Hamletovo šílenství vzniklo z lásky k Ofélii, jak se na dvoře vypráví, či zda to není součástí nějakého Hamletova plánu proti Klaudiovi. Pro jistotu se rozhodne poslat Hamleta raději pryč z Dánska, do Anglie. Herci sehrají hru a při scéně vraždy překvapený Klaudius přeruší představení a odejde. Hamlet si ověřil, že Klaudius je skutečný vrah, a Klaudius nabyl jistoty, že Hamlet ví o jeho činu. Královna chce domluvit Hamletovi, aby zanechal ztřeštěných kousků a pošle pro něho Polonia. Hamlet sdělí královně, že Klaudius je vrah a žádá ji,aby se ho zřekla. Královna v hádce volá o pomoc. Za závěsem je schovaný Polonius, který chtěl vyslechnout rozmluvu v představě, že půjde o vztah Hamleta k Ofélii. Hamlet v domnění, že za závěsem je schovaný král, bodne a Polonia zabije. Nad mrtvým Poloniem se královna s Hamletem usmíří a Hamlet uprchne. Hamlet je dopaden. Král slíbil královně, že jej zachrání. Vraždu Polonia svede na Hamletovo šílenství a pošle ho do Anglie. Hamletovým průvodcům dá však dopis anglickému králi s žádostí, aby byl v Anglii popraven. Loď s Hamletem ztroskotala a Hamlet se vrací do Dánska. Ofélie mezitím v žalu nad ztrátou svého otce i nad ztrátou Hamleta zešílela a utonula. Její bratr Laertes se rozhodne svého otce i Ofélii pomstít. Král Klaudius navrhne Laertovi, aby vyzval Hamleta na sportovní souboj, ale sám aby si vzal ostrý rapír a jeho špici namočil v jedu. Kdyby Laertes náhodou Hamleta nezasáhl a Hamlet souboj vyhrál, připraví mu jako vítězi pohár vína, v němž bude jed. Hamlet zraněn v souboji se rapíru zmocní a zasáhne otrávenou špicí Laerta. Královna, která vypila otrávené víno připravené pro Hamleta, umírá. Laertes prozradí před svojí smrtí intriky krále a smíří se s Hamletem. Ten využije zbytku svých sil a dříve než zemře, vykoná pomstu – zabije Klaudia.

KAREL HYNEK MÁCHA - Márinka

K. H. Mácha nás ve své povídce Márinka uvádí do májové přírody, poukazuje na její krásy. Vypráví, jak šel ve večerních hodinách po osamělé pěšince a tu uviděl zesláblého žebráka s tornou a houslemi. Protože neměl nic u sebe, rozmýšlel se, zda nemá žebráka obejít. Žebrák se však přiblížil k němu a podával mu malý zmuchlaný lísteček, na němž, jak Mácha pochopil, byla adresa jeho dcery, která měla souchotiny a přála si, aby ji Mácha navštívil. Četla již dlouho jeho básně a velice se jí líbily. Druhého dne přichází Mácha k malému domku, z něhož právě vyšla macecha oné nemocné dívky Márinky. Táže se jí, jestli zde Márinka bydlí a ta udivena návštěvou mladého muže uvádí do místnosti, kde Márinka hrala na klavír a překrásně zpívala. Mácha překvapen krásou Márinčinou, nemohl ji srovnat s ubohým chudým pokojíčkem, ve kterém přebývala. Bylo mu Márinky velice líto, byl tak zachvácen žalem, že musel odejít. Po několika dnech Mácha opět přichází k domku žebráka, a když uslyší žalostný zpěv Márinky, rozhodne se, že ji navštíví ještě před svým odjezdem na dalekou pouť. Velmi smutně se odehrávalo loučení těchto dvou mladých lidí, kteří věděli, že se již nikdy neuvidí. Když se Mácha vrátil z cest, dovídá se, že Márinka zemřela, a její otec žebrák se z žalu utopil, neboť měl Márinku velmi rád.

JOSEF KAJETÁN TYL – Strakonický dudák

Tato hra je vrcholem Tylovy divadelní tvorby. Tyl v ní znázorňuje lásku k rodné zemi a protestuje proti touze po cizině. Prolíná se zde opravdový život s pohádkovými prvky. Hlavní postavou je zde Švanda, dudák, chudý chlapec, který žije v malebné jihočeské vesničce. Švanda má rád svou milou, Dorotku, dceru hajného, který však jejich lásce nepřeje, protože Švanda je chudý prostý chlapec. O posvícení se Švanda dověděl od vojáka Šavličky, že ve světě lze snadno zbohatnout. Proto se s Dorotkou rozloučil a šel do světa. Při jeho pouti ho ochraňuje jeho matka Rosava, která prosí lesní panny, aby mu do dud daly krásu svých písní. Tak byla Švandovým dudům dána zázračná moc. Švanda přichází do bohaté země Turecké, kde potkává podvodníka Vocilku, který využívá jeho důvěry. Švandovi se podařilo pomocí svých dud rozesmát princeznu Zuliku a je bohatě odměněn. Zulika se má stát jeho ženou. Švanda zapomíná na Dorotku a domov a je jako omámený. Je uvězněn do vězení princezniným nápadníkem. Zaatím Dorotka se doma trápí, a protože jí zemřel otec, rozhodla se vydat za svým milým. Přemluví svého přítele houslistu Kalafunu a oba odcházejí hledat Švandu. Teprve ve vězení si Švanda uvědomil svou chybu. Pomůže mu jeho matka, která mu všechno řekne a chce ho osvobodit. Avšak Lesana, královna víl, ji uvrhne mezi divé ženy. Švanda sepomocí kouzelných dud a verné lásky Dorotky dostává na svobodu a vrací se domů. Opět se setkává s Vocilkou, který láká Švandu o půlnoci do lesa, a chce mu ukrást kouzelné dudy. Avšak divoženky Vocilku odlákají a Švanda musí hrát na divokém reji divoženek, které ho chtějí zahubit. Ale věrná láska Dorotčina vysvobodí Švandu z moci kouzel. Švanda odhodí své dudy, které tím ztrácejí svou kouzelnou moc. Společně s Dorotkou pak odchází do rodné vsi, kde šťastně obhospodařují hájovnu po otci. Také královna odpouští Rosaně, protože chápe její lásku k vlastnímu dítěti a opět ji přijímá ve své říši.

ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVÉ - Maryša

Ve své divadeliní hře chtějí autoři zobrazit chamtivost a touhu lidí po penězích. V touze po majetku ničí štěstí jiných, svým dětem brání ve štěstí. Brání jim vzít si ty, které mají rádi, a nutí je ke sňatku s lidmi, kteří oplývají penězi a majetkem.

Maryša je dcera bohatého sedláka Lízala. Miluje chudého Francka. Rodiče jí v této lásce brání, neboť pro ni chystají lepšího ženicha. Francek je odveden na vojnu. Maryšu nutí rodiče ke sňatku s mlynářem Vávrou, otcem tří dětí, který slibuje, že se o ni dobře postará. Jde mu hlavně o peníze, které dostane Maryša věnem, aby mohl zaplatit své dluhy. Maryša si Vávru musela vzít, i když všichni věděli, jak je surový a že svou první ženu utýral k smrti. Její manželství je velmi nešťastné. Vávra se začíná opíjet, nestará se o rodinu a soudí se se starým Lízalem o Maryšino věno. Lízal si konečně uvědomuje, za koho svou dceru provdal a odmítne mu peníze dát. Když se Francek vrátil z vojny, rozvrat mezi Vávrovými se ještě prohloubil. Francek chodí za Maryšou a žádá ji, aby s ním odešla do Brna. Maryša odmítne. Říká, že i když rodičům nikdy neodpustí to, že ji nutili ke sňatku s Vávrou, takovou hanbu, že jim přece jen neudělá. V rozčilení a opilosti chce Vávra Francka zabít, ale Maryša mu v tom zabrání. Ráno Vávra už po několikáté lituje svého chování a slibuje, že se polepší. Avšak Maryša mu už nevěří a ve chvíli zoufalství mu nasype do kávy jed. Manželství, uzavřené jen z touhy po penězích, končí tragicky.

BOŽENA NĚMCOVÁ - Povídky

V ZÁMKU A PODZÁMČÍ

Kniha obsahuje povídky: V zámku a podzámčí, Chudí lidé, Dobrý člověk, Chýše pod horami. Děj této povídky se odehrává na Nymbursku, ale spisovatelka do ní umístila i sociální poměry z jiných oblastí. Na zámku vládne velký shon a ruch, neboť má přijet hraběnka Skočdopolová. Ve skutečnosti není urozená hraběnka, ale za peníze si mohla tento titul koupit. Myslí si, že vychází vstříc lidu, který žije v podzámčí, ale ve skutečnosti nahrává jen sobě a druhým jejich život jen ztěžuje. Na zámku se žije ve velkém přepychu a bohatství, v podzámčí, vedle zámožných pánů příslušníci chudiny živoří v temných těsných komorách. K chudině patří i vdova Karásková, jejíž muž spadl z lešení a zabil se. Zůstali jí dvě děti, v nichž hledala svou útěchu. Šestiletý Vojta a jednoroční Josífek. Vdova nechce být závislá na pánech a odchází przč. Josífek brzy umírá na choleru a jeho matka se po jeho smrti zhroutila. Vojta našel příbytek u Sýkory, kde matka později zemřela. Vojta u nich zůstává, neboť ho přijali jako vlastního syna. Také do zámku se donesla zvěst o choleře. Hraběnka těžce onemocněla. Velmi často ji navštěvuje lékař, který ji léčí a zároveň vysvětluje příčiny této nemoci a jejího šíření. Hraběnka slibuje, že se postará o lepší život svých poddaných. Jakmile se však cítí lépe, na své sliby zapomíná. Velkým trnem v oku jsou hraběnce Klárka a Kalina, neboť pán na ně velmi drží. Jejím největším rozmarem je psík Jolínek, který je chován jako ve vatě. Jednou v zahradě honil Jolínka vzteklý pes. Vojta Jolínka chytil a nesl ho ukázat Sýkorům. Zatím se strhla po Jolínkovi velká sháňka, a když jej Vojta donesl, dostal v zámku místo hlídat pejska. Na doporučení lékaře odjíždí celá rodina do slunné Itálie, kde se hodlají usadit na delší dobu. To proto, aby se hraběnka vyléčila. Vojta zatím hodně četl a studoval, protože se chtěl stát dobrým lékařem. Chtěl hodně znát a pomáhat lidem v jejich těžkém životě. Zůstal věrný svým rodičům, chodíval s Jolínkem na hřbitov, kde se modli a děkoval lidem, že se postarali o jeho dobro. Také rodina krejčího se odstěhovala na zámek a paní Sýkorová dostala místo klíčnice. Kalina dostal místo pojezdného a oženil se s Klárkou. Než paní odjela, určila částku, která se měla vydávat na Vojtěchova studia, s pánem položili základní listinu k založení opatrovny pro malé děti a nemocnici. Z hraběnky se stala dobrá lidumilná paní.

JOSEF KAJETÁN TYL – Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři

Činohra o pěti jednáních. Hlavní osoby: Beneš z Vaitmile, jeho syn Hynek, Rekordat, písař na Horách, Prokop Kroupa, obecní Starší, Vít,.......

Hra probíhala v roce 1493 za krále Vladislava Polského. Dcera opata, Anežka, se zamilovala do Hynka, syna Beneše z Vaitmile, vlastníka dolů. Opat chce, aby Anežka svou známost ukončila, protože je Hynek velmi hodný. Anežku miluje také Vít, horník, který vyrůstal bez rodičů. Havíři zahájili stávku a chtějí vyjednávat. Vaitmilec vyjednavače zatkl a také Anežku pokořil. Hynek chce, aby otec horníkům vyhověl, ale ten odmítá. Stávka je potlačena, hornící opouštějí své domovy, vrací se teprve, až Beneš umírá. Anežka odchází do kláštera, kde bude čekat, až se vrátí Hynek, který šel očistit své jméno od otcova pošpinění.

KAROLINA SVĚTLÁ – Černý Petříček

Hlavní hrdinou knihy Karolíny Světlé je Černý Petříček, který žije na Koňském trhu a vychovává svého bratra Franriška. Na trhu má zařízený malý krámek,kde leští a prodává staré knoflíky.Jeho jediným důvěrným přítelem je paní od Beránka, která zas vychováv svou stále nemocnou dceru Stázičku. Největším Petříčkovým přáním je, aby se František stal knězem. František a Stázička mají velké hudební nadání. František chodí každý den k Beránkovi a doprovází Stázičku při zpěvu hrou na housle. Tak se oba mladí lidé do sebe zamilují. Stázička si má však vzít za muže pyšného úředníka a František vstoupil do semináře. Proto oba utečou ze slavnostního procesí do ciziny a stanou se pocestnými muzikanty. František je však zabit jedním bohaatým pánem. Stázička se vrací i se svou dceruškou Františkou domů, kde umírá. Román je obrazem mladé ženy, která si zařídila život po svém, a ani při své smrti toho nelitovala.

MARIE MAJEROVÁ – Havířská balada

Hlavní postavou je Rudolf Hudec, který odchází za prací do Německa. Ožení se tam a pracuje v dole. Daří se mu dobře, po vypuknutí války však musí jít na vojnu. Vrací se, ale pro své revoluční myšlenky je přeložen na jiný důl. Děti dorůstají, jeho nejstarší syn zahyne při důlní katastrofě spolu se 600 horníky. Po roce 1918 se vrací domů, nezapomněl na svou vlast, ale je bez práce a o žebrotě. Paradozní závěr – celý život pracuje, ale na konci života se stává žebrákem.

ALOIS JIRÁSEK – Proti všem

V této knize autor zachycuje husitské boje a jejich vyvrcholení. Kniha má tři části – Skonání věků, Kruciata, Boží zástup.

I. ČÁST

Skonání věků vystihuje rozruch prvních let po upálení Mistra Jana Husa. Prabošt vypáleného Lveňovického kláštera před táborskými bratřími s novickou Martou. Cestou musí překonávat těžké překážky, aby se nesetkali s bratřími. Po strastiplné cestě a zemdlení je přijme na svou tvrz vladyka Ctibor Hvozdenský. Po uzdravení je jeho synovec Ondřej doprovází na rožmberský hrad Příběnice. Zatím husité zakládají Tábor. Tam obec rovných bratří a sester, obec společného majetku. Sedláci jsou nadšeni, opouštějí statky a chystají se na Tábor. Tam, i přes zákaz svého otce, se odebere jeho ovdovělá dcera Zdena. Zajímá se o nové náboženství a hlavně o mladého kněze Bydlinského.

II. ČÁST

Pojednává se v ní o křížové výpravě císaře Zikmunda, jež svými důsledky postihla „kacířské Čechy“. V Kutné Hoře Němci chycené husity hází do šachet. Zikmund zde přijímá poselstvo Pražanů. Požaduje však takové podmínky, že je nemohou přijmout. Pomoc Praze přináší Žižka vítězstvím nad železnou jízdou na Vítkově hoře roku 1420. Také Ondřej se Ctiborem Hvozdenským bojují na Vítkově. Zdena se zatím stará v Táboře o raněné a slíbí Bydlinskému manželství. Tím vzbudí žárlivost jiného kněze, blouznivého Kániše. Tábor byl napaden Oldřichem z Rožmberka, ale na pomoc mu přišlo několik set jezdců, poslaných Žižkou z Prahy.

III. ČÁST

V této části se pojednává o táborské sektě vedené Kánišem, která měla jiné požadavky než ostatní. Žižka je z Tábora vyhnal. Usadili se v podhradí Příběnic. Kániš ze žárlivosti poslal sektu proti Bydlinskému a Zdeně. Členové sekty je upálili a pak odešli do lesa, kde je však Žižka zničil. Ondřej se nakonec sejde s Martou, nyní Janou, na Táboře a vezmou se.

KAREL VÁCLAV RAIS – Kalibův zločin

Po smrti matky zůstal Vojtěch Kaliba v chalupě sám se svým otcem. Obě jeho starší sestry byly provdané a měly zájem na tom, aby si z chalupy odnesly co nejvíce. Navzájem si záviděly a tak švagr Smrš nutil Vojtu, aby se oženil, neboť záviděl švagrové Nedomelce, že je častěji na statku než oni a že má z toho zisk. Proto se seznámil s Karlou Boučkovou, mladou dívkou z vedlejší vesnice. Přestože byl Vojta o hodně starší, zdálo se, že se mají rádi, a tak se za nedlouho vzali. Na chalupu se však s Karlou přestěhovala i její matka. Na jejich chalupě zůstala Karlina, starší sestra s manželem Konopáčem, kteří museli staré Boučkové odvádět výměnek. Po svatbě Karla k Vojtovi ochladla a odstrkovala ho od sebe. Obě ženy žily marnotratně a nic nedělaly. Vojtův otec se musel odstěhovat na svůj výměnek a přestal za ním chodit i jeho starý přítel Kukela, neboť ho obě ženy urážely, že je vyjídá. Ani Vojtovu sestru Nedomelku neměly rády. Boučková jen běhala po vesnici a dělala drby. Vychvalovala se, co všechno nedělá. Také se začala soudit se švagrem Konopáčem o výměnek, přestože nebyla v právu. Soudy se dlouho protahovaly a Boučková nakonec stejně prohrála. Všechny výdaje musel zaplatit Vojta. Obě ženy nadále utrácely. Za nedlouho se Karle narodil syn Karel. Vojta však netušil, že je to někoho jiného, a Karlu měl rád. Karla ho však stále více nenáviděla a k dítěti ho nechtěla pouštět. Při jedné hádce se obě ženy sbalily a utekly i s Karlíčkem do světničky ke Smršovi. Vojta je prosil, aby se vrátily, ale ony se mu jen vysmívaly. Vojta v beznaději chytil Karla za hrdlo a hodil jej na postel. Boučková začala křičet a dala věc k soudu. Vojta byl z toho tak zničený, že vše přiznal, i to, co nebylo pravda. Dostal měsíc vězení. Po jeho uvěznění se obě ženy vrátily na chalupu a starého otce vyhnaly na výměnek. Na chalupě si pak žily jako dřív. Z vězení byl Vojta propuštěn o den dříve, zrovna na Silvestra. Těšil se domů, ale když uviděl, že v chalupě je s Karlou i její milenec a že se vesele baví, jak se s ním ještě nebavily, vtrhl do chalupy a Karlu v zoufalství zabil motykou. Za pár dní zemřel i on sám.

JARMILA GLAZAROVÁ - Advent

Hlavní postavou této knihy je Františka, velmi hezká dívka. Chlapci se kolem ní točili, ale její matka neměla ráda zálety. Do Františky se zamiloval Jan z Polany. Tajně se scházeli a chtěli se vzít. Jan byl dřevorubce a jednou ho zabil strom. Františka zjistila, že čeká dítě, ale matce nechtěla nic říct. Rozhodla se, že si nechá dítě vzít, ale bylo už pozdě. Narodil se jí syn Metoděj. V té době byla velká pohanost mít dítě za svobodna. Františka šla sloužit a chlapec si hrával u hajných. Protože Františka byla pěkná, zalíbila se vdovci Podešvovi. Sedlák bydlel v horách a měl jednoho již ženatého syna. Františčina matka i příbuzní ji přemlouvali, aby si vdovce vzala, že se bude mít dobře ona i chlapec. Ještě před svatbou se ukázalo, že to Františka nebude mít lehké. Na Podešvově statku bydlela děvečka Rozina. Povídalo se, že s ní má sedlák poměr. Rozina se snažila ze všech sil překazit svatbu. Po svatbě byla Františka více služkou než selkou a malému Metodějovi bylo velmi křivděno. Ani jeden z nich neslyšel vlídné slovo, Františka jen hrubé nadávky a urážky, Metoděj byl navíc bit. To všechno nejen od sedláka, ale i od Roziny. Metoděj nakonec z domu utíkal a vracel se potají, někdy a až za týden. Jednou, v době tuhé zimy, se nevracel, byl silný mráz a mrholilo. Františka měla o Metoděje velký strach, sedlák však řekl, že by bylo lépe, kdyby někde zmrzl. To Františku velmi rozčílilo a šla Metoděje hledat. Našla jej úplně promrzlého zahrabaného v seně. Když se od Metoděje zvedala, uviděla ve dveřích postavu sedláka a děvečky. Myslela si, že to jsou jen stíny, hodila po nich lampou, vyběhla ven a zavřela závoru. Nebyly to však stíny, ale lidé. Seno ve stodole se od hořící lampy vznítilo a sedlák s Rozinou uhořeli.

KAREL ČAPEK - RUR

Děj tohoto utopického dramatu se odehrává Rozsumově ostrově kolem roku 2000. Vynálezce Rozsum chtěl dokázat, že co vytvořil Bůh, vytvoří on také. Proto se snažil vynalézt umělého člověka. Jeho pokusy byly úspěšné jen částečně, protože výtvory po několika dnech umíraly. Jeho synovec se však rozhodl, že nebude vyrábět roboty jako člověka, ale jako stroj – tedy levnou pracovní sílu. Tito roboti měli podobu člověka, ale byli neteční k okolí, nevěděli, co je to radost, smích, bolest, láska. Po Rozsumovi převzal továrnu na výrobu robotů Harry Domin. Na vývoji strojů pracuje doktor Gult, doktor Hallemeiler, konzul Busman a stavitel Algist. Jednoho dne přijíždí na ostrov Helena Gloriová. Vystupuje vyslankyně Ligy pro ochranu robotů. Do ní se zamiluje Domin a vezme si ji za ženu. Další děj se odehrává po 10 letech. Situace je taková, že roboti dosáhli již větší dokonalosti než člověk. Proto chtějí ovládnout svět. Helena tvrdí, že roboti jsou stále vyráběni, ale lidstvo vymírá, proto spálí tento závod. Roboti mezitím vyhubí všechno lidstvo. Na světě zůstane jediný člověk – starý a dobrý stavitel Alguist. Po tomto muži roboti chtějí, aby jim dal návrh na výrobu robotů. Ten ho však nezná. Roboti jsou však ochotni i operace na vlastním mechanismu. Alguist je nešťastný, protože není schopen ani operovat. V tu chvíli však vzniká mezi robotem Helenou a robotem Primusem nový vztah, který dříve nepoznali. Vzniká láska a zároveň nový život na Zemi.

Čapek chtěl ukázat, že člověk je největší hodnotou vesmíru a že nic není víc. Nastolil zde konflikt mezi člově-kem a civilizací, konflikt opravdu světový.

KAREL ČAPEK - Matka

Děj je situován do doby občanské války ve Španělsku. Hlavní postavou je zde matka. Matka měla svého muže a pět synů, z nichž nejmladší Tony se narodil až po otcově smrti. Zemřel jí manžel i čtyři její synové. Otec zemřel v koloniální válce a to proto, že velitel vydal špatný bojový rozkaz a otec, aby dokázal velitelovu chybu, šel bojovat předem prohraný boj. Nejstarší syn Ondra odešel do tropických krajin léčit žlutou zimnici a na ni také zemřel. Potom se zabil další matčin syn při pokusu o překonání výškového rekordu letadlem zatíženém bombami. Za nedlouho po Jiříkově smrti nastala v zemi občanská válka. Dvojčata Petr a Karel stáli každý na jedné straně za „svou“ pravdou a bojovali proti sobě. Oba umírají. Matce zůstal poslední syn – nejmladší. Ton, kterého měla velmi ráda a kterého nikdy nevychovávala jako chlapce a hrdinu, ale spíš jako dívku. Tony neměl sílu, neuměl se prát, neuměl zacházet se zbraněmi. Měl rád poezii a pilně studoval. Proto se mu také jeho bratři vysmívali, že je jako holčička Matka, jakmile je jí smutno, jde do otcovy pracovny, kde je vše tak, jak otec odešel. Zde se svými mrtvými syny a mužem rozpráví. Občanská válka, která již zahubila mnoho nevinných životů, mezi nimi i životy Petra a Karla, si žádá nové oběti. Tony se dobrovolně hlásí, že půjde bojovat. Matka má však jen jeho, a proto ho nechce pustit. Nedovede si představit, že by zůstala sama. Teprve, když se dozví, že nepřátelé zabíjejí i malé děti, sama dává Tonymu pušku a posílá ho do boje se slovy: „Jdi !“

Bílou nemocí zobrazil Čapek německý fašismus, který se v té době rozšiřoval, zachvátil Německo i jiné státy a ohrožoval svět. Svět zralého násilí z války ukazuje Čapek na postavě Maršála. Touhu lidstva po míru vyjadřuje druhý hrdina Bílé nemoci – doktor Galén. Toto drama se odehrává ve městě, kde mnoho lidí zachvátí malomocenství. Ke dvornímu radovi, prof. dr. Sigelovi přichází doktor Galén s tím, že by chtěl léčit bílou nemoc na jeho klinice, neboť vynalezl lék. On to nechce připustit, ale když se dovídá, že je žákem Lilienthala, dovoluje mu léčit nemocné na pokoji č. 13. Jeho výsledky každého ohromí a všichni chtějí a žádají ho, aby vyslal lék. On však odpovídá, že jedině pod podmínkou, že nebude válka. Léčí pouze chudé, bohatí mají totiž vliv na vznik války. Na návštěvu do nemocnice přichází Maršál, ministr zdravotnictví a jejich doprovod. Rovněž obdivují úspěchy Galéna. Po jejich odchodu také přicházejí novináři, aby seznámili veřejnost s léčením bílé nemoci, a žádají Galéna, aby prozradil princip výroby léku. Ten však řekl, aby napsali, ža všichni mají být proti válce a ničení lidských životů. Když se ti dověděl dvorní rada, dal Galéna z kliniky vyhodit. Bílou nemocí onemocní i Krúg. Přichází převlečen za žebráka, neboť ví, že Galén by ho jako boháče odmítl léčit. Doktor ho však pozná a odmítá mu dát lék, i když mu slibuje miliony. Galén si dává podmínku, Krúg ma přestat vyrábět zbraně ve své továrně a nebude chtít válku. Zdrcený baron přichází za Maršálem, aby ho seznámil se stavem zbraní v jeho továrně. Sděluje mu, že je zasažen nemocí. Krúg chce Galenovu podmínku podstoupit, ale Maršál je proti. Protože Maršálovi záleží na Krúgovi, povolá Galéna a slíbí mu místo primáře. Galén odmítá a nechce ustoupit za své podmínky. Koncem jejich rozhovoru je Maršál ohromen zprávou, že se Krúg zastřelil. Maršál vyhlašuje válku. Mluví k zfanatizovanému lidu a se vzrušením se bije do prsou. Zjišťuje, že má místo na prsou bezcitné a že má bílou skvrnu. Nemoc stále postupuje a Maršál nakonec přistupuje na Galénovu podmínku. Doktor spěchá k Maršálovi, aby ho léčil, je však ušlapán lidem, který chce válku a ne mír. A tak zaniká naděje lidstva na zachránění se před válkou a strašnou bílou nemocí.

ZDEŇKA BEZDĚKOVÁ – Řikali mi Leni

Děj této knihy se odehrává krátce po skončení 2. sv. války v malém městečku Herrnstadt v Západním Německu. Hlavní hrdinkou je malá Leni, která žije v rodině Freiwaldů. Matka Rosi je nacistickou fanynkou, která nenávidí všechny Slovany a slovanské národy. Bratr Raul je členem hitlerovského spolku pro mládež. Babička Matylda pomáhá matce v domácnosti. Tato kniha je příběhem děvčátka, které bylo násilně odloučeno od své matky a odvlečeno do Německa na převychování. Vlastním přičiněním naštěstí a narozdíl od mnoha jiných takto postižených dětí se zachrání a vrátí se do Čech do maminčina náručí. V holčičce zvané Leni se od útlého dětství zachytilo, i když jen slabou ozvěnou cosi krásného a vřelého, v čem se domnívala, že to byl pouhý krásný sen, příběh z jiného světa. Krátká chvíle prožitá s matkou a otcem a jejich mateřská láska. Ale to nebyl sen. Skutečně to zažila. Touží po rozluštění této záhady tím více, když v rodině, ve které žije, i ve škole je pro ni krutými výrazy vyřazována. Zdeňku Bezděkovou obzvláště zaujaly osudy těchto nevinných obětí. Z její lásky k těmto dětem a mateřský soucit s těmi, kteří se již nikdy nevrátí ke svým pravým rodičům, vznikala tato kniha.

MICHAIL ŠOLOCHOV – Osud člověka

Hlavní hrdina žil ve Voroněžské oblasti. Pracoval jako tesař. Všichni mu umřeli. Oženil se s Irinou – sirotkem. Měl dvě dcery – Nastěnku a Oljušku. Jezdil automobilem. Když vypukla válka, musel narukovat. V roce 1942 padl do zajetí. Prošel několika vězeními a táborem nedaleko Drážďan. Později vozil majora autem. Utekl ze zajetí i s něm, majorem a důležitými plány. Dostal se ke své divizi a byl navržen na vyznamenání. Dovídá se, že jeho žena i dcery byly zabity při bombardování a jeho syn padl. Po válce se ujímá opuštěného chlapce Váni a bere si ho za vlastního.

ERNEST HEMINGWAY – Stařec a moře

Za tuto novelu získal Nobelovu cenu. Je zde vylíčen zápas člověka s přírodou a spřekážkami. Ocenil lidskou statečnost a houževnatost. Člověk s přírodou bojuje a podmaňuje si ji, protože takový je jeho úděl a poslání, ale zároveň ji obdivuje.

IVAN OLBRACHT – Nikola Šuhaj loupežník

V kolibě se sešel I. Olbracht s pastevcem, který mu vyprávěl legendu o Nikolovi, nepolapitelném loupežníkovi. Nikola je charakterizován jako muž nezranitelný, který bohatým bral a chudým dával a který nikdy nikoho nezabil. Krajinu okolo Koločavy tvoří vysoké hory s hlubokými lesy, mezi nimiž jsou pastviny. V Koločavě je velká bída a muži odcházejí za prací do hor a přinášejí buď peníze nebo výdělky v naturáliích. Obyvatelstvo se skládá z Rusínů a Židů, kteří jsou od sebe odděleni především majetkem a náboženstvím. Duševní úroveň obyvatelstva byla velice nízká, bylo hodně negramotných. Po skončení války se ženy dívaly na vracející se muže jako na strávníky navíc. Nikola neustále utíkal z fronty. Byl však vždy lapen a doveden zpět. Stal se slavným, mezi lidem byl milován, uvěřil, že je nezranitelný. Po válce nastal v zemi hlad. Nikola ukradl bačovi sýr ten na četnické stanici vypověděl, že mu ukradl i peníze, kterými měl zaplatit daně. Nikola poznal nespravedlnost a tak se svými kamarády utekl do lesa a dal se na zbrojnický život. Jeho nepraví kamarádi loupili také a zabíjeli. To vše bylo svedeno na Nikolu. Četníci na něho vypsali vysokou odměnu. Jeho kamarádi však v touze po jeho penězích provedli zradu a chtěli zabít Nikolu. Peníze však nedostali, protože jejich čin byl považován za vraždu.

MARIE MAJEROVÁ – Nejkrásnější svět

Lenka se narodila v rodině Bilanských jako šesté dítě. Mlynářka jako by nerozením dcerky omládla. Lenka zůstala v ne příliš dobré rodinné pohodě. Otec byl na ni hrubý a krutý. Také sourozenci se k ní chovali hrubě. Otecstále chodil hrát do hospody karty a vracíval se častěji opilý. Všichni se ho báli. Lenka se velmi dobře učila a chtěla se stát učitelkou, ale otec jí studium zakázal. Lenka se mu však vzepřela a utekla za sestrou Marií do Prahy. Je zaměstnána jako ošetřovatelka. V té době poznává Romana, který byl raněn ve válce. Také Borek, Lenčin starý známý, se dostává do Prahy. Oba Lenku přesvědčují, že nejkrásnější svět – socialismus se musí vybojovat. Náhle přišel telegram, že otec umírá. Lenka zůstává v Praze a chodí na schůze. Vypráví Romanovi o svém životě. Na jaře Lenka onemocněla a Roman ji odvezl do hájovny ke své matce. Lenka se uzdraví a těší se na každý příjezd Romana, který jí sděluje, co je v Praze nového. Dověděla se, že Borek zradil a její nepřítel Jiří Hladík, že je pravičák a nenávidí ji. Jednou ji Jiří potkal a postřelil. Dlouho ležela v nemocnici a pak se léčila v zotavovně. Přemýšlela o spravedlnosti a věřila v nejkrásnější svět.

JAROSLAV HAŠEK – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Kniha byla vydána ve 4. dílech. První díl rozsáhlé povídky má název V zázemí. Hašek ukazuje na postavě Švejka typ člověka chytráka, který způsobuje zmatek v Rakouské armádě a nemůže pochopit zásady vojenské služby. Tento voják je často pronásledován, ale vždy vyvázne díky své vychytralosti. Vydává se za pitomce, útočí proti třídnímu zřízení a nebojí se odplaty. Švejk je tichý, skromný, hrdinný a statečný muž, kdysi obchodník se psy. Byl vojenskou komisí prohlášen za blba. Jednou přišel do hospody U Kalicha, kde rozprávěl hostinský Palivec se strážným Bretschneiderem. Švejk se také zapojil do hovoru. Prohlásil, že bude brzy válka a strážník ho zatkl. Zavřeli ho do cely se šesti vězni. Byl předveden a prohlásil, že byl „ouředně“ prohlášen za blba. Podepsal udání a ráno ho odvezli k trestnímu soudu a odtud k soudnímu lékaři. Komise se shodla, že Švejk je notorický blb a idiot a poslala ho do blázince. Tam ho uznali za simulanta mdlého rozumu a propustili ho. Vrátil se ke své posluhovačce paní Múllerové. Švejk trpěl silným revmatismem, a proto když dostal vyzvání na vojnu, pání Múllerová ho vezla na vozíku. Považovali ho za simulanta a dali do věznice. Dozor nad ním měl Otto Katze, který si ho oblíbil a udělal si z něho sluhu. V době války sloužil s knězem mši a chodil zaopatřovat. Kněze si znepřátelil, když ho porazil v kartách. Chtěl svému pánovi Lukášovi udělat radost, a proto ukradl psa, který patřil nadřízenému veliteli pana Lukáše. Oba byli potrestáni. Kniha je satirou na celý imperialistický režim.

MARIE PUJMANOVÁ - Předtucha

Jarmila žije v meším městečku Lichnově. Má dvojče Václava a menšího bratra Ivana. Jarmila se zamilovala do Toufala, který měl na ni silný vliv. Byl to 19-letý chlapec, který se na svůj věk choval dost pošetile a nerozhodně. Rodiče Jarmily odjíždí na kongres do Malovy. Nad dětmi má dohled chůva – Jarmila. Mezi dětmi neustále vznikají hádky a bouře a bojují proti sobě. Jarmila jde navštívit Toufala do jeho chaty v lese, ale nedošla tam. Dovídá se o srážce vlaku, který jel do Malovy a uvědomuje si, že tím vlakem jeli i její rodiče. Utíká domů, sourozenci se smiřují a společně pátrají po rodičích. Nakonec přichází telegram, že rodiče tímto vlakem nejeli. Děti jsou šťastné a uvědomují si své prohřešky. Jarmila se cítí vina tím, že se tak lehce dala svést Toufalem. Hledá nápravu.

JAN OTČENÁŠEK – Občan Brych

František Brych se narodil v Praze na Žižkově v proletářské rodině jako syn pradleny. Matka se dřela od rána do večera, aby syna, který se učil velmi dobře a byl nadaný, udržela na studiích. Za svačiny pomáhal František svému méně nadanému spolužákovi Ondřeji Rážovi. Ale mimo školu ho Ondřej, jako syn velkoobchodníka, ve všem předčil, později mu odloudil i děvče, absolventku konzervatoře, Irenu Strakovou. Po 2.sv.válce Brych dostudoval práva a strýc Mizina mu pomohl k úřednickému místu v účtárně velkého závodu. To vše se dovídáme ze vzpomínkových pasáží. Román začíná únorovými událostmi. Bych, člověk poctivý, svrchovaně čestný, ale politicky zcela nezkušený, se zalekne politického boje a vtěchto událostech vidí jen úsilí, ohrožení demokracie a svobody. Odpuzují ho i některé formy náboru nových členů do strany a zejména skutečnost, že do strany jsou přijímáni vyslovení kariéristé. Má příklad velmi blízký – strýčka Mizinu, sobce a šplhouna. Může sice vidět ve své blízkosti i komunistu opravdového a čestného, stranického funkcionáře Bartoše, ale tomu jeho strohost a přísnost nedovoluje přiblížit se k lidem a získaat si jejich důvěru. Bartoš ví, že Brych je čestný a chtěl by ho získat, ale Brych mu nedůvěřuje. Když se Brych zaplete do hloupé letákové aféry a doví se, že to strýček Mizina hlásil Bartošovi, propadne panice. Náhle se rozhodne ke kroku, k němuž ho už déle lákal jeho protihráč – továrník a dravý kapitalista Ondřej Ráža, k odchodu do emigrace. Teprve v chatě na Šumavě, kde skupina prchajících kapitalistů čeká na průvodce, poznává z řeči svých společníků, že zabloudil někam, kam nepatří. Motivy jejich odchodů za hranice jsou zcela jiné než jeho, zcela jiné jsou i jejich perspektivy. Rozvrat, válka, návrat za zády postupujících armád. Když si Brych uvědomí, že s tímto světem nemá nic společného, rozhodne se v poslední chvíli pro návrat. S ním se vrací i Rážova manželka Irena. Měla kdysi Rážu ráda, on ji obklopoval bohatstvím, ale zároveň ji odcizil její dělnické rodině, a Irena se stále víc cítila v jeho světě cizinkou. Návrat s Brychem, s nímž se už dříve znovu sblížila, řeší i svou citovou krizi. Po návratu se Brych, který si teprve teď otevřeně promluví s Bartošem, stává dobrým občanem soc. státu.

ROMAIN ROLLAND – Petr a Lucie

Děj se odehrává od středy večer 30.ledna do Velikého pátku 29.března 1918. 18-letý Petr je krutě zasažen vál-kou. Tak jako mnoho mladých lidí ji nenávidí. Jeho otec byl soudce, bratr o šest let starší šel dobrovolně na vojnu hned zpočátku války. Při jízdě vlakem se Petr seznamuje s Lucií, kterou je okouzlen. Dlouho pak vzpomíná na stisk jejích rukou. Při procházce po seinském nábřeží kolem Institutu se s ní opět nečekaně shledal. Poprvé se jejich oči setkají, ale než se Petr nadá, Lucie zmizí. Po týdnu vzpomínek a snů o milé dívce ji opět spatřil a snažil se na sebe upoutat pozornost. Jejich setkání je od té chvíle častější. Schází se v uxemburském parku, kde si také navzájem vyměňují projevy jejich hluboké lásky. Téměř každý den jim patřil na jejich společných procházkách a výletech. Prožívají spolu mnoho krásy, i když je oba občas přepadají strašlivé úzkosti a strach z budoucnosti. O Velikém pátku směřují jejich kroky do chrámu na náměstí sv. Godarda. Dlouho zde mlčky stojí a přemýšlejí o životě, o sobě, o všem, co je obklopuje. Ve chvíli, kdy Lucie políbí Petra, se prohnul silný pilíř, o který se opírali, a oba je pohřbil pod svými sutinami.

EMILE ZOLA - Zabiják

Hlavní hrdinkou je mladá žena Gervaisa, která má ve svých 22 letech dvě děti. Její druh Lantiger, se kterým žije v Paříži ve starém hotelu, začíná jí být nevěrný a i přes její prosby a nářky odchází k jiné. O Gervaisu se začíná zajímat klempíř Coupeau, dobrý, poctivý a pracovitý člověk, stále ji přemlouvá, aby si ho vzala. Nakonec se však stává jeho ženou. Má částé rozpory s rodinou, do které se dostala, hlavně se švagrovou. Dobře vychází s jeho matkou. Narodila se jim dcera. Manželství se zpočátku vyvíjí slibně. Coupeau vydělává hodně peněz, Gervaisa dobře hospodaří, a tak si chtějí koupit krám. Naneštěstí se však stal Coupeauovi při opravě domu úraz. Dlouho se léčil a tím zlenivěl a ještě se utratili všechny úspory. Kovář Goujet, který Gervaisu stále tajně miluje, jí nabídne, že ji půjčí částku, aby si mohla najmout krávu. Po dlouhém přemýšlení nakonec přijala. Najala si prádelnu, opravila ji a začala prát pro stálé zákazníky. Všichni jsou s její prací spokojeni, a proto jich má stále více. Také paní Goujetová si u ní nechává prádlo, takže jí umožňuje platit dluh. Gervaisa si najímá dvě spolupracovnice, protože už na práci sama nestačí. I když pracuje stále dobře, není schopna splatit dluh. Manžel do zaměstnání nechodí, takže ho sama živí. Největší ranou je pro ni, když manžel přivede domů jejího bývalého druha, aby u nich bydlel. A tak ubohá žena musí živit oba muže. Její muž začíná stále více pít, nepracuje, je protivný, druhý muž pečuje o svou postavu, takže si vybírá v jídle. Gervaisa musí prádelnu prodat a s mužem musí odejít do starého pokojíčku v 6. patře. Žena opět úporně vydělává jako dělnice v prádelně. Do práce ji mnohdy nepustí její muž, který chodí domů stále opilý. Nakonec jim dochází peníze, on, protože už nemá za co pít, se zbláznil. Dcera Nana utekla z domova, protože si chtěla užívat života. Gervaisa odešla vydělávat si na ulici, sama upadla do vášně alkoholu a nakonec umírá v hrozných podmínkách hladem. Alkohol – zabiják.

FRANTIŠEK HRUBÍN – Romance pro křídlovku

Je to lyrický příběh z mládí, příběh první básníkovy lásky. Jednotlivé fáze jsou přísně datovány. Příběh začíná v noci 28.srpna 1931. Dvacetiletý chlapec František sedící v okně otevřeném do vůně noci bdí i proto, že ho porvé zaplavil cit mladé lásky. Poznal mlaadičkou Terinu, patnáctileté děvče od kolotoče, a cit, který v něm vytryskl, dal mu zapomenout na vztah k živé Tonce. František Terinu poprvé políbil, ona se však odtáhla a ptala se ho, zda má dívku. On Tonku zapřel. Po třech letech Terina opět přichází na Lešanskou pouť. Schůzky mladých milenců u Sázavy končí roztržkou. Terina si totiž v žertu nasadila čepici žárlivého Viktora od kolotočů, v níž přinesla třešně. Chlapec na ní vidí nejen tu nenáviděnou Viktorovu čepici, ale vůbec to, co ji spojuje s jiným světem. Na okamžik ztrácí schopnost vidět ji očima své lásky. Pocit zklamání vybíjí tím, že ji uhodí čepicí do tváře. Terina pak na další schůzku nepříjde. Při příští pouti mají opět přijet kolotoče, František se na Terinu těší, ale když přišel ke kolotoči, Viktor mu sdělil, že zemřela v zimě na záškrt. Po letech se básník sejde s Viktorem v hospodě a oba si vyjeli traktorem na lešanskou náves a nevzpomínají na tu, která z nich udělala soky.

PETR BEZRUČ – Slezské písně

Sbírka revolučního charakteru, v níž Bezruč kritizuje tehdejší společnost a podává obraz bídy a utrpení těžce pra-cujícího lidu slezského. Autor nebyl ve svém soukromém životě šťasten a zde promlouvá jeho uzavřenost. Raději pozoruje život ve šťastnějších krjích, vrací se domů a shledává, že je zde cizí. Lid trpí pod tíhou břemen a z jeho krve a potu si utlačovatelé stavějí paláce. Vše se poněmčuje a popolšťuje. Lid je tak otupělý, že za trochu lihoviny prodává svůj jazyk. Básnická sbírka začíná básní Červený květ. Tato báseň je polemikou s Čelakovským. Má 3 motivy. Krása květiny opomíjené, krása poezie často nepochopené, je zde měřítko lidských hodnot – i to, co se zdá špatné, má svou hodnotu. Nejznámější básní je Maryška Magdonova. Jednou vyprávěl goral příběh Maryšky a Bezruč se rozhodl uvést ji ve své sbírce. Báseň líčí nespravedlivé jednání pánů vůči chudině. Je obrazem hrozné bídy a chudoby tehdejších lidí a na druhé straně velké bohatství pánů. Sbírka obsahuje i další krásné básně: Ostrava, Kantor Halfar, Dedina nad Ostravicí, Bernard Žár, Z Ostravy do Těšína, Opava, Labutinka, Ty a já, Slezské lesy, Markýz Gíro, Den Palackého,....Obsahuje celkem 31 básní + báseň, která celou sbírku zakončuje.

KAREL NOVÝ – Chceme žít

V tragickém osudu Josefa a Magdaleny není vylíčen jen milostný příběh, ale především zoufalý boj o existenci všech pracujícich z doby první republiky. Na Hod boží svatodušní Máří Magdaléna Ohlímová jela z Prahy, kde žila, do své rodné obce k tetě. Chtěla navštívit hrob rodičů, pohovořit si se známými. Po sedmi letech opět stanula na půdě své rodné vsi. Cestou k tetě potkala rodinu s jedním dítětem, kteří byli bez domova. Konečně přišla k tetě.Na muzice se setkala se svým známým Josefem Tomšů, který tancoval jen s ní. Oba si navzájem řekli, že jsou svobodní a oba vycítili, že by se k sobě hodili. Magda řekla Josefovi, že by už na vesnici nepřivykla a že také kdyby měli děti, neuživili by je. Po muzice se šli spolu projít. Josef chtěl, aby mu Magda patřila, což se mu také podařilo. Magda za nedlouho odjela zpátky do Prahy. Josefa brzy propustili z práce a on se nerozmýšlel a jel hledat práci do Prahy. Doufal, že vyhledá Magdu, ale na její stálé adrese ji nenašel. Řekli mu, že se odstěhovala. Podařilo se mu dostat práci jako pomocný dělník na stavbě. Za nedlouho se těžce zranil jeho spolupracovník Švaec. Při jeho návštěvě v nemocnici potkal Magdalenu. Čekala dítě, ale protože se bála, že ho neuživí, chtěla ho dát pryč. To se však prozradilo a ona se ocitla v nemocnici. Josef chtěl, aby se Magda stala jeho ženou a ona svolila. Přestěhovala se do jeho bytu. Bydleli v podnájmu u paní Ditrichové. Její muž byl na práci ve Francii a dcera Božka si žila dobře, protože se prodávala na ulici. Josef a Magda si žili sŤastným životem, jednou si dokonce vyjeli na výlet. Josef se připojil ke stávkujícím, proto ho propustili. Nyní oba žili z práce Magdaléniny, která šila po domě zakázky, které jí obstarávala paní Ditrichová. Když se však vrátil pan Ditrich a chtěl, aby se mu Magda prodala. A ke všemu jim někdo ukradl peníze, Magda se již nerozmýšlela a odešla s Josefem z podnájmu. Stále ji lákal jeden šofér, aby odešla bydlet k němu, že se bude mít dobře, ale ona stále odmítala. Začala se s Josefem potulovat od vesnice k vesnici a byli živi jen z toho, co si náhodou vydělali nebo ukradli. Tak se obe dva stali zoufajícími, život se jim zdál zbytečný, dlouhý. Nakonec se připojují k průvodu lidí jdoucích za rudým praporem. Uvědomují si, že jsou nyní v kolektivu a jejich síla se tím znásobila. Všichni společně křičí: „Chceme žít !“

VÍTĚZSLAV NEZVAL – Manon Lescaut

Kniha je napsána ve verších jako divadelní hra o 7 obrazech. Je napsána podle obrazu románu Abbého Prívóda. Studenti se rozjíždějí na prázdniny. Mezi nimi jsou i dva přátelé des Grieux a Tiberga. Oba se chtějí stát biskupy. Cestou si jde des Grieux vyzvednout šperk k hodináři, u kterého si ho nechal opravit a staví se v hostinci. Zde se seznámí s krásnou a něžnou Manon, která sem přijela, aby se stala proti své vůli jeptiškou. On se do ní zamiluje a slíbí ji, že ji osvobodí. Na druhý den přijíždí do hostince druhý host, pan Duval. Manon do kláštera neodjela a chystá s des Grieuxem na cestu do Paříže. Těsně před odjezdem se seznámí s Duvalem, ten jí skládá poklony a přitom jí půjčí vzácný náhrdelník. Po příjezdu do Paříže se des Grieux ubytuje s Manon v jednom bytě a napíše svému otci dopis, že se již nechce stát knězem a chce se s ním smířit. Prosí ho, aby mu dovolil oženit se s Manon. V Paříži navštíví Manon pan Duval. Znovu jí skládá poklony a prosí ji, aby mu šperk nadále opatrovala. Mezitím se Tiburga snaží svého přítele zachránit. Navštíví ho v jeho bytě a tvrdí, že Manon ho už nemiluje, ale že miluje Duvala. Des Grieux je velice zklamán a vstoupí k radosti Tiburgově do kláštera, aby se stal knězem. Manon vyhledá v semináři des Grieuxe a podaří se jí, aby se k ní vrátil zpátky. Pan Duval pozval Manon na venkov do svého bytu. Manon mu napovídala, že des Grieux je její bratr. Také slíbí, že mu bude splácet 40 linů na měsíc. Manon přijíždí i se svým milencem za Duvalem. Ten jí daruje naušnice. Za nimi přijede také Tiberga a prozradí tajemství Duvalovi. Duval se rozzlobí a sebere Manon všechny šperky a vyhrožuje jí policií. Tiburga navrhuje, že jediné slovo Duvalova syna by mohlo odvrátit nebezpečí, které jim hrozí. Do Manon se mezitím zamiluje italský kníže. Manon mu však před des Grieuxem řekne, že ho nemiluje. Des Grieux a Manon navštíví Duvalova syna a on slibuje, že se vynasnaží Duvalův hněv odvrátit a pozve Manon do divadla. Tiberga navštíví des Grieux a svěří mu, že schválně ji seznámil s Divalovým synem, aby ji svedl. Opět získal přítele na svou stranu. Mezitím mu pošle Manon poslužce dopis, že je v bytě Duvala a jako náhradu mu posílá pěknou služku. Des Grieux přijede do Duvalova bytu za Manon. Tiberga zatím spatřuje venku mladého Duvala. Přátelé od Manoniny služky zatknou mladého Duvala. Policisté, Tiberga a starý Duval přistihnou Manon v pokoji syna s des Grieuxem. Manon je zatčena a odvedena do věznice. Pak Manon odvezou na lodi trestankyň do Mississippi. Des Grieux ji doprovází. Manon umírá v jeho náručí.

IVAN OLBRACHT – Anna proletářka

Román nás zavádí do období po 1. sv. válce, kdy veškerý proletariát žije velmi chudě. Představitelé a hlavní hrdinové jsou Anna a Toník. Anna je hodné děvče, které pocházelo z vesničky na Pelhřimovsku. Již od malička musela pracovat u sedláků, a proto ani někdy nemohla chodit do školy. Od mládí byla vychovávána v poslušnosti a zbožnosti. Toník pocházel z pražské rodiny. Jeho otec byl tkadlec a byl velmi nemocný. Toníkova matka byla pradlena. Když bylo Toníkovi 15 let, šel se učit slévačem do Kolbenky. V práci byl vždy bystrý a učenlivý. Začal se zajímat o politiku a stal se tajemníkem dělnického sdružení. Jedním z největších vykořisťovatelů dělníků byl pan Rubiš. Do práce přijímal nejraději mladé dělníky, kteří poctivě pracovali a nereptali, nebouřili se. Staré vyhazoval na dlažbu. Paní Rubešová byla dcera bohatého hejtmana a s jejím věnem disponoval manžel. Měli spolu 4 děti. První syn zemřel ve Vídni. Dcera Zdeňka se provdala proti vůli rodičů za chudáka, tuberkulozního studenta a odjela s ním do Švýcarska, kde se léčil její muž. Třetí byl syn Čestmír, který prohýřil s ruskou kněžnou všechny peníze a pak padělal na otcovo jméno všechny směnky za 200 000 Kčs. Otec ho nechal najít soukromým detektivem a poslal ho na zkušenou do USA. Čestmír se v Hamburku zastřelil. Poslední dcera byla Dadla, byla rozmazlená a Annu sekýrovala. Jakmile Anna nastoupila službu u Rubešů, měla zakázané vycházky, byla bojácná a nezkušená, to paní vyhovovalo. Anna věděla, že má právo na volné neděle. Znala jen cestu na nákup a zpět, někdy zašla do kostela. Teprve, až se seznámila s Máňou ze 3. poschodí, se dověděla něco o životě, o tom, co může a na co má právo. Jednou ji Máňa vyvedla do Prahy a ukázala mnoho neznámého. Zavedla ji také na politickou schůzi dělníků, kde se seznámila s Toníkem. Oba je sbližovalo chudě prožité dětství. V té době působil v Lidovém domě jako poslanec soc. dem. strany Jandák, velmi oblíben mezi dělníky. N začátku demonstrace dostal za úkol uklidnit dělníky, nechtěl tak učinit, byl ale vydírán a v rozhodné chvíli přistoupil na stranu proti dělníkům. Nejvíce to bolelo jeho syna. Anna a Toník žili už nějakou chvíli manželským životem. Anna čekala dítě, ale neměli kde bydlet. Prostřednictvím soudruhů dostali byt a Anna se odstěhovala od Rubešů. V prosinci byl sveden boj o Lidový dům. Toník byl raněn, ale další den chtěl jít opět tam, kde je jeho místo – mezi dělníky a demonstranty. Anna ho nechtěla pustit, měla o něj strach. Jako matka by měla pečovat o prvorozeného syna, ale nechtěla jen tak nečinně přihlížet. Po velkém duševním boji, ve kterém jí pomohla sousedka, Anna odchází za Toníkem. Cestou se setkává s Dadlou, ze které se stala pyšná paní, provdala se za bohatého bankéře. Rozmlouvaly o výsledku děl. hnutí. Dadla Annu urážela, ponižovala a Anna se postavila na odpor. Na varování, že budou do nich střílet, Anna odpovídá: „Budete do nás střílet ? My také, paní !"

Anna běží za Toníkem v čele. Jejich kroky duní ulicí.