|
|
Autor: Karel May Hlavní postavy: Old Shatterhand, Vinnetou, Sam Hawkens, Dick Stone, Will
Parker
Autor: Karel May Hlavní postavy: Old Shatterhand, Vinnetou, Bloody Fox, Bauman- Lovec
medvědů, Dlouhý Davy, Tlustý Jemmy, Hoble Frank
Autor: Kevin J. Anderson Za nějaký čas se objevuje mnoho záhadných okolností a další sežehnutí lidé. Smrt postihla tři naprosto rozdílné lidi, ale postupně se ukazuje, že všichni měli tak či onak něco společného s jadernými pokusy. Hlavní postavy - charakteristika: Fox Mulder- zvláštní agent, který pracuje na oddělení paranormálních jevů ( Akta X ). V děctví mu unesli sestru a on se jí celý svůj život snaží najít, také proto vidí ve všem něco tajemného. Daina Scullyová - pravý opak agenta Muldera. Na jeho oddělení byla přiřazena, aby podávala pravidelné správy o jejich práci. Hlavní myšlenka knihy: Jaderné pokusy jsou velmi nebezpečné a
v některých případech se nevyplácejí.
Autor: Kevin J. Anderson Hlavní postavy - charakteristika: Fox Mulder- zvláštní agent, který pracuje na oddělení paranormálních jevů ( Akta X ). V děctví mu unesli sestru a on se jí celý svůj život snaží najít, také proto vidí ve všem něco tajemného. Daina Scullyová - pravý opak agenta Muldera. Na jeho oddělení byla přiřazena, aby podávala pravidelné správy o jejich práci Cassandra Rubiconová- mladá, paličatá archeoložka, která nikdy neposlechne svého otce a vždy jsi jde za svým cílem. Vladimír Rubicon- svérázný archeolog, který celý svůj život zasvětil Mayské civilizaci. Hlavní myšlenka knihy: Památky našich předků by jsme měli chránit a ne
ničit.
Autor: Willam Shakespeare Mezitím však Baptista sháněl pro Biancu učitele. I proto se Gremio a Hortenssio nabídli, že jí ty učitele seženou. Při cestě domu se Grumio setkal s Lucentiem z Pisy, převlečeným za Cambia, a ten se nabídl, že by šel Biancu učit poezii a dějiny. Stejně tak jako Grumio, se i Hortensio snažil najít učitele, až přišel na nápad, že by toho učitele mohl dělat on sám. Po nějakém čase se všichni Biančiny nápadníci sešly na svatbě Kateřiny a Petruchia. Po svatbě už měli Gremio, Hortensio a Lucentio ( Cambio ) větší možnost dvořit se Biance. Ze všech těchto nápadníků si však Bianca nejvíce oblíbila Lucentia. A nyní k novomanželům: Petruchio s Kateřinou se odstěhovaly do Petruchiova sídla, kde Kateřina dostávala od Petruchia do těla. Používal na ni stejné zbraně, jaké používala ona na ostatní. Když něco řekla, Petruchio ji přesvědčil o pravém opaku. Za nějaký čas, když už Kateřina byla hodná jako beránek, konečně konala vytoužená svatba Bianci a Lucentia. Hlavní postavy - charakteristika: Kateřina- tvrdohlavá, panovačná, hádavá. Petruchio- tvrdohlavý, vždy dosáhne svého cíle, přátelský, veselý. Vedlejší postavy: Lucentio, Tranio, Baptista, Bianca, Gremio, Hortensio, Biondello, Grumio, Curtis, Vincentio, učitel, Mik Hlavní myšlenka knihy: Napravení tvrdohlavosti.
Autor: Jan Otčenášek Název knihy: Romeo, Julie a tma Rok vydání: 1982 Stručný obsah: Za druhé světové války bylo velmi mnoho židů deportováno do koncentračních táborů. Mezi ně patřila i Ester, která se však deportace velmi obávala a rozhodla se nepřijít na nádraží. Místo toho šla radši do nedalekého parku, kde si sedla na lavičku a začala plakat. Tam ji také našel Pavel, který šel přes park do kina. Když ji tam spatřil, hned se začal zajímat, co jí tak trápí. Ester však byla velmi uzavřená a Pavlovi neodpověděla. Poté, když ji chtěl utišit pohlazením, se velmi polekala, vstala a upustila kufřík. Jakmile ji kufřík vyklouzl z rukou, spatřil Pavel na jejích prsou žlutou, šesticípou hvězdu s černým nápisem „ Jude ” u prostřed. Po chvíli ticha se vzpamatoval a nabídl Ester, že ji vezme k sobě domů. Ona však nevěděla co má na to odpovědět, ale než se stačila rozhodnout, chytil ji za ruku a vedl ji domu. Teprve cestou domu si uvědomil, že ji domů vzít nemůže, protože by rodiče neměli pochopení. Tak se rozhodl ji vzít do otcovi dílny, kde byla volná místnost, kterou nikdo nepoužívá a nikdo do ní nechodí. V této místnosti byla Ester schována mnoho týdnů a Pavel ji tam pravidelně nosil jídlo, které bral tajně doma. Během této doby se však do sebe navzájem zamilovali a Pavel zůstával u Ester dlouho do noci. Pár dnů před koncem války měla však Ester velké deprese, protože dům prohledávaly jednotky SS. Avšak Ester se z nerozvážnosti rozhodla jít za Pavlem, ale tento úmysl ji překazilo Gestapo, které ji zatklo a ......................... Hlavní postavy- charakteristika: Pavel- osmnácti-letý student vysoké školy, který se zamiloval do stejně staré židovky. Ester- osmnácti-letá židovská dívka, která se obávala deportace do koncetračního tábora Vedlejší postavy: Pavlovi rodiče, tovaryš Čepek, udavač Rejsek Hlavní myšlenka knihy: Vylíčit osud Židů za druhé světové války.
Autor: Vladislav Vančura Název knihy: Obrazy z dějin národa českého - Kosmas Rok vydání: 1987 Ilustrátor: Milan Erazim Stručný obsah: V dvanáctém století žil Praze kanovník jménem Kosmas, který se velmi zajímal o historii. A proto není divu, že si do svého příbytku bral různé lidi ( hlavně chudáky ) a poslouchal jejich vypravování. Kosmovo největším rivalem byl magistr Bruno, kterému Kosmas sebral místo kanovníka přímo před nosem. Po nějaké době se magistr dověděl, že ke Kosmovy dochází skupinka žebráků, kteří mu za almužnu vypráví příběhy ze své paměti. To se však magistrovy nelíbilo a tak nechal žebráky spráskat a vyhrožoval jim. A tak starci, v domnění, že se jim Kosmas takto odvděčil, přestali k němu docházet. Plynula doba a žebráci neměli co jíst. A z hladu se rozhodli znovu navštívit Kosmu. Jenže velmi špatně u něj pochodili, protože mu zrovna ochořela manželka paní Božetěcha. Tak se dva ze žebráků, sázavský mnich a chromý zbrojenec, vydali na pohřebiště pohanů, o kterém jim řekl stařec když umíral. Sedm dnů hledali na pohřebišti věci, které by mohli zpeněžit a nešli jenom ohavnou sošku pohanského národa. S touto soškou se vydali ke Kosmovy, který se sošky velmi polekal a vyhodil je opět od svých vrat. O pár dní později paní Božetěcha zemřela a proto přijel do Prahy Kosmův přítel probošt Šebíř, aby ho utišil. Po dlouhé rozmluvě přišel i magistr Bruno a po dlouhé době se s Šebířem usmířil. Této společnosti Kosmas předčítal svoji kroniku a doplnil ji o zápisek o Sázavském klášteru. Hlavní postavy- charakteristika: Kosmas- malý, obtloustlý kanovník v kapitulním domě, který sbíral různé vypravování starců a jiných lidí. Vedlejší postavy: paní Božetěcha, magistr Bruno, probošt Šebíř, čtyři žebráci Hlavní myšlenka knihy: Připomenout čtenářům doby, kdy Kosmas psal svoji kroniku. Verše z knihy: Když jste si pohráli dost, když dosti jedli a pili, vzhůru, již Venuše zlatá vás zvučnou polnici budí.
Autor: Moliére Název knihy: Lakomec Rok vydání: 1980 Přeložil: E. A. Saudek Stručný obsah: Příběh se odehrává roku 1670 v Paříži. Zde také žije boháč Harpagon, který má syna Kleanta a dceru Elišku. A jak už to bývá, mladí lidé se snadno zamilovávají, tak se i Eliška s Kleantem zamilovali. Eliška si vyhlédla pohledného Veléra a Kleant zase hezkou, ač chudou Marianu. Kleant byl hezký mladý muž, který celý svůj život zasvětil hledání svých rodičů a sestry. A přesto se snažil zalíbit otci Harpagonovy. Ale Harpagon byl veliký lakomec, a tak si Kleant musel hrát na stejného lakomce. Jednoho dne přišel Harpagon s tím, že se zamiloval a že se bude ženit. Když se ho Kleant zeptal, koho že si to má brát, skoro omdlel. Po chvíli uklidnění se vše snažil otci rozmluvit, ale ten byl neoblomný a skoro až nepříčetný a nechtěl ustoupit od plánu vzít stejnou dívku, jakou jeho syn miluje. MARIANU. Mezitím našel Harpagon pro své děti náhradní partnery. Pro Elišku boháče Anselma a pro Kleanta též bohatou, ale velmi starou vdovu, které zasnulý manžel zanechal veliké jmění. Mezitím se do děje připletla dohazovačka Frosina, která Harpagonovy našla jeho nastávající nevěstu. Z této služby chtěla něco utržit, ale Harpagon ji jen poděkoval. V den podepsání předmanželské smlouvy přijela i Mariana a hned začala s Kleantem vymýšlet plán proti jeho otci. Když se do domu dostavil Eliščin nastávající manžel, zjistilo se, že je to otec Valéra a Mariany, a že Mariana je Valérova sestra. Po vzájemném uvítání přemluvil Anselm Harpagona a Eliška si vzala Valéra a Kleant Marianu. Hlavní postavy- charakteristika: Harpagon- bohatý člověk, který by si pro halíř nechal vrtat koleno a peníze měl radši než vlastní děti. Vedlejší postavy: Kleant, Eliška, valér, Mariana, Anselm, Frosine, Kmotr Jakub, Kmotr Šimon, Čipera, Panna Klaudýnka, Propilvoves, Treska, Policejní komisař, písař Hlavní myšlenka knihy: dokázat, že lakota je velmi špatná vlastnost.
Autor: Michail Bulgakov ( na motivy románu Miguella Cervantese ) Název knihy: Don Quijote Rok vydání: 1962 Překladatel: Alena Morávková Stručný obsah: Tento příběh se odehrává ve Španělsku koncem 16. století. Jeden kupec si po přečtení knížky o rytířích představoval, že je potulný rytíř. Ve všech věcech si představoval nepřítele. A tak není divu, že se rozhodl vydat se na křížovou výpravu, která by osvobodila svět ode zla. Jednoho dne si Don Quijote zavolal svého přítele Sancha a sdělil mu, že se rozhodl vydat na křížovou výpravu. Sancho se zajímal, zda může jet s ním. Ale Don Quijote rozhodl, že sním nemůže jet žádný civilista. A tak Sancha pasoval na svého zbrojnoše. Následující den už byli na cestě. Don Quijite jel na svém koni a Sancho na svém oslu. Po nějaké době Quijote spatřil v dáli dva mlýny, které považoval za strašlivé draky. Když se s mlýny popral, Sancho ho naložil na koně a putovali dál. Asi po hodině se Quijote sebral a mohli pokračovat v jízdě. Další den po ránu si rytíř spletl vozky jedoucí z trhu za skupinu nepřátelských rytířů. Hned se na ně s Sanchem vrhly a začali je mlátit hlava nehlava. Vozkové se však nenechali a začali se bránit. Tentokrát však byl zmlácen Sancha. Quijote ho naložil na osla a zamířil s ním k hostinci. Zde se také pokusili uvařit lektvar, který by je prý vyléčil. Hned jak nápoj dovařili, přišli všichni, kteří ve zmíněném hostinci přebývali, pro léčiví nápoj. Druhý den ráno byli tito dva tuláci vyhozeni z hostince s velkým výpraskem, protože neměli na zaplacení. Když se Samson Carraso dověděl, že se Alonso Quijano pomátl na duši, rozhodl se, že ho vyléčí. Rozjel se do nedalekého hradu, kde byli tito tuláci na návštěvě, kde se s Donem Quijotem utkal v souboji a porazil ho. S toho důvodu musel Quijote přistoupit na podmínku Samsona. A tak byl rytíř Don Quijote vyléčen na dobro , vrátil se domů a žil dále poklidný život. Hlavní postavy - charakteristika: Alonso Quijano ( Don Quijote de La Mancha ) - pomatený kupec, který si myslel, že je potulný rytíř. Sancho Panza - Quikotův zbrojnoš, kterého Don Quijote též pobláznil. Vedlejší postavy: Antonie, Klíčnice, Pero Peréz, Nicolas, Aldonza Lorenzová, Samson Carrasco, Palomeque, Maritornes, Mezkař, Ternorio Hernandez, Pedro Martinez, Vévoda, Vévodkyně, Zpovědník, Doktor Aguero, Dueňa Rodriguenzová. Hlavní myšlenka knihy: I pomatený člověk se dá vyléčit.
Autor: Victor Hugo Název knihy: Chrám matky boží v Paříži Rok vydání: 1982 Stručný obsah: Příběh se odehrává v Paříži. Hlavním hrdinou je Quasimodo, které ho se jako dítěte ujel kněz Klaudius Frollo , vychoval ho a staral se o něho. Quasimodo vyrostl v kostele, žil úplně sám a lidem se vyhýbal, protože se ho štítili. Přesto všechno uměl mít rád a byl ušlechtilý. Rád ho má jen Frollo, který je zamilovaný do cikánské tanečnice Esmeraldy. Protože chce hrbáč udělat radost, pokusí se unést Esmeraldu, ale nepovede se mu to, je zatčen a má být za trest postaven na pranýř. Esmeralda , které je ho líto, se mu snaží pomoci, ale je zatčena, obviněna jako čarodějka a odsouzena k smrti. Aby ji zachránil, slíbí jí Frollo pomoc, jestliže se stane jeho milenkou. Ona však tuto nabídku odmítne. V den popravy ji Quasimodo unese a schová v kostele, protože ji miluje. Ona má ale ráda kapitána Pheba, který ji zklame. Dlouho po její smrti je konečně nalezen nezvěstný Quasimodo a to v hrobce v objetí mrtvé Esmeraldy. Hlavní postavy - charakteristika: Quasimodo- zvoník z chrámu Matky boží, který se zamiloval do Esmeraldy, cikánské tanečnice Esmeralda- cikánská tanečnice Klaudius Frollo- kněz, který vychoval Quasimoda. Tento kněz byl zamilovaný do Esmeraldy a pod záminkou záchrany života ji nabídl zásnuby. Charakteristika knihy: Hugova rozsáhlá próza nás seznamuje se životem různých vrstev francouzských společností a zároveň popisuje Paříž a chrám. Hugovi se podařilo vykreslit povahy hlavních postav, jejich životní situaci ( ošklivost Quasimoda, bídu Esmeraldy a vášnivost Frolla ). Dále ukazuje,že i hrbáč může výt obětavým a citlivým člověkem, cikánka věrnou přítelkyní. Na pozadí života bohaté Paříže se tak odehrál tragický příběh nešťastné lásky a nepochopení. Hugův román byl brzy po vydání přeložen do mnoha jazyků i několikrát zfilmován.
Autor: Kevin J. Anderson Název knihy: Akta X - Protilátky Rok vydání: 1997 Překladatel: Pavel Dufek Ilustrátor: Martin Zhouf Stručný obsah: V doutnajících troskách laboratoře pro výzkum genetiky v DyMaru, financované státem, je nalezeno tělo zohavené neznámou nemocí. Agenti FBI Fox Mulder a Dana Scullyová se bojí, aby to nebyl počátek epidemie smrtelného moru. Ve snaze zastavit smrtící virus, objevují něco, z čeho jim běhá mráz po zádech: David Kennessy, význačný badatel v oblasti rakoviny, dělal před svojí smrtí pokusy se slibnou, leč velice nebezpečnou technologií, a to s mikroskopickými biostroji, které dokáží vyléčit libovolnou chorobu a zhojit jakékoli zranění. Teoreticky by to mohla být zázračná léčba, možná i cesta k nesmrtelnosti. Hlavní postavy - charakteristika : Fox Mulder - zvláštní agent, který pracuje na oddělení paranormálních jevů ( Akta X ). V dětství mu unesli sestru a on se jí celý svůj život snaží najít, také proto vidí ve všem něco tajemného. Dana Scullyová- pravý opak agenta Muldera. Na jeho oddělení byla přiřazena, aby pravidelně podávala zprávy o jejich práci. Hlavní myšlenka knihy: Některé tajné pokusy jsou velmi nebezpečné. Kdyby se náhodou dostali do nepravých rukou, mohli by způsobit nesčíselnou katastrofu. Motto: Někde tam venku je pravda.
Autor: Les Martin ( na motivy seriálu Chrise Cartera ) Název knihy: Akta X - Soumrak padá Rok vydání: 1996 Přeložil: Michal Švejda Návrh obálky: Michael Grecco Stručný obsah: Hluboko v lesích státu Washington pracuje parta 30 dřevorubců na těžbě dřeva. Z ničeho nic začali pohřešovat jednoho svého kolegu. V záchvatu paniky, a z hrůzy se rozhodli, že se pokusí dostat z lesa a najít nějakou pomoc. Tuto cestu se jim však do soumraku nepodařilo vykonat, a tak všichni zahynuly. Na scénu se dostávají agenti FBI Mulder a Scullyová a pracovník Federální lesní zprávy Larry Moore a šéf ostrahy Steve Humphreys. Tato čtveřice se vydává do tábora, aby se pokusila vyřešit případ pohřešování 30 dřevorubců. Při cestě do tábora se jim však stane nehoda při níž se stane automobil nepojízdný, protože měl propíchnutou pneumatiku. Proto musí všichni pokračovat pěšky i se svými zavazadly. Když dorazí do tábora dřevorubců, z hrůzou zjistí že veškeré technika je rozbitá a generátor na výrobu elektřiny nefunkční. Mezitím, co se Steve Humphreys pustí do opravy generátoru, vydají se ostatní na průzkum okolí. Necelý kilometr od tábořiště naleznou na stromě cosi, co připomíná kokon nějakého mutanta. Po odříznutí z hrůzou zjistí, že v tomto kokonu je mumifikovaný a zcela vysušený člověk. Mezitím se Humphreysovi podařilo opravit generátor. Avšak když si šel odpočinout do jednoho ze srubů našel uvnitř dalšího člověka. Když mu přikázal, aby se otočil zjistil, že se jedná o Douga Spinneyho. Po návratů zbylých členů skupiny se pustí do Spinneyho výslechu a konečně se dozví, co se tam před nedávnem dělo. Doug vylíčí, jak dřevorubce a jeho skupinu napadl nějaký neznámí hmyz proti kterému není obrany. Po vyslechnutí této historky jsou všichni nuceni být pře noc ve srubu. Všichni kromě Steva Humphreyse, který se rozhodl, že se vydá pro pomoc. Po dvou bezesných nocí došel v generátoru benzín, a tak se všichni museli vydat k autu a pokusit se ho opravit. O pár hodin později, našla protichemická jednotka tři mumifikovaná těle. Byly to Mulder, Scullyová a Moore. Mulder a Scullyová toto setkání s hmyzem přežili, Moore však nikoliv. Hlavní postavy - charakteristika: Fox Mulder- svéhlavý agent FBI honící se za nevysvětlitelnými záhadami. Dana Scullyová- agentka FBI a kolegyně Muldera. Doug Spinney- ochránce přírody a bojující proti kácení stromů. Larry Moore- poctivý pracovník Federální lesní správy. Steve Humphreys- šéf ostrahy dřevozpracující firmy Schiff-Immergut Lumber Company. Hlavní myšlenka knihy: Kácením stromů narušujeme ekosystém na celé planetě a tím přivádíme lidstvo pomalu, ale jistě do záhuby. Motto: Někde tam venku je pravda.
Autor: Karel Jaromír Erben Název knihy: Kytice Rok vydání: 1948 Stručný obsah: Kytice- pověst o prvopočátku Mateřídoušky, v níž se zesnulá matka vrací na svět v podobě mateřídoušky, aby měli její sirotci památku. Poklad- balada vypráví o vdově a dítěti. Na Velký pátek šla vdova do kostela a po cestě , při zpěvu pašijí, spatřila vchod do země. Vstoupila a spatřila poklad. Oslepena bohatstvím odložila dítě a začala nabírat poklad. S plnýma rukama se rozhodla nechat dítě na místě a později se pro něj vrátit. Ale, když se pak vrátila, cesta k pokladu byla zavřena a dítě ztraceno. Tak se vdova celý rok modlila a prosila boha o odpuštění. Přesně za rok na Velký pátek šla vdova opět do kostela, když spatřila opět vchod do podzemí. Bez rozhodování se vrhla do podzemí a na tom samém místě, kde ho před rokem nechala, našla svého syna. Tak ho odnesla domu o pořád děkovala Bohu. Svatební košile- pana čeká svého milého a prosí Panu Marii, aby se jí vrátil. Když tu najednou někdo zatluče na dveře. Pana otevře a tam stojí její milý lákajíc ji, aby šla s ním. Dívka šla a na cestu si vzala modlu, růženec a křížek. Tyto věci jí však milí po cestě zahodil se slovy, že je už nebude potřebovat. Na konci cesty došly ke hřbitovu, kde ji její milí lákal, aby sním šla do hrobu. Děvče se však uleklo a uteklo do kaple, kde setrvalo až do úsvitu. Polednice- matka, rozzlobená na své zlobivé dítě, ho chce postrašit a vyhrožuje mu polednicí. Když tu se otevřou dveře a v nich stojí polednice, že jsi jde pro dítě. Matka se strachem tiskne dítě a padá do mdlob. Když přijde otec , podaří se mu matku vzkřísit, dítě však nikoliv. “ Matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě zalknuté. ” Zlatý kolovrat- jednoho dne zastavil u opuštěné chalupy král a spatřil krasavici. Hned si ji chtěl vzít za ženu, ale dívka namítala, že se musí dovolit nevlastní matky. Druhý den přijel král znovu a nabízel maceše zlato a stříbro za její nevlastní dceru. Macecha mu nejprve nabízela dceru vlastní, ale pak svolila. Druhý den při cestě na zámek zatáhla macecha s dcerou Doru do lesa, kde ji uťaly údy a zbavili ji očí. Vše vzali s sebou a pokračovali na zámek. Král je vřele přivítal a s tím, že si bere Doru se oženil. Za týden odjel král do války a jeho žena měla příst na kolovrátku. Doru mezitím našel stařeček a jeho syn měl jít na zámek a vyměnit zlatý kolovrat za nohy, zlatou přeslici za ruce a zlatý kuželík za oči. Chlapec se se vším vrátil a stařeček dal části těla k sobě a pokropil je živou vodou. Na zámek se mezitím vrátil král a manželka mu měla zahrát na kolovrat, který ji však udal. A tak si odjel král pro svou pravou nevěstu , s kterou se pak oženil. A jak to dopadlo s macechou a její dcerou? “A což ta matka babice? Štědrý den - před Štědrým dnem sedí pany a předou. Najednou se od kolovrátku dozví, že o půlnoci v jezírku, kde se sklání vrba uvidí svou budoucnost. I jdou dvě pany k jezírku. První pana, Hana, poklekne a vidí chlapce a svatbu. Tu poklekne druhá pana, Marie, a vidí kostel a rakev. Druhý den si bere Hana chlapce, kterého viděla v jezírku a po třech měsících má Marie pohřeb. Holoubek- truchlila žena, protože ji zemřel manžel. Šla po cestě, kde ji potkal panic a hned ji nabídl, že se s ní ožení. Truchlila žena po tři dny, čtvrtý den však smutek zmizel a do měsíce byla svatba. Mezitím na nebožtíkově hrobě vyrostla tráva a u jeho hlavy vyrostl doubek, kde po třech letech začal žalostně pět bílý holoubek. Vdova to nemohla psychicky unést a vzala si život skokem do potoka. Záhořovo lóže- Krajinou se ubírá poutník. Lidé ho zvou k sobě, on se však beze slova ubírá za svým cílem. I dojde do lesa, kde má své sídlo lesní muž. Ten se ho nejprve chystá zabít a sníst, avšak po vyslechnutí poutníka, ho nechá žít pod přísahou, že mu přinese z pekla zprávy. Uplynul rok a poutník pořád nikde. Lesní muž si začíná vyčítat že poutníka nechal jít, když se za jeho zády ozve poutníkův hlas, který mu sděluje nejžhavější novinky z pekla. Po chvilce ticha začne poutník lesního muže kárat a slibovat mu, že když se nezačne kát, bude uvržen v Záhořovo lóže ( nekrutější trest všech dob ). Lesní muž se zalekl, poklekl a začal spitovat své hříchy. Když to poutník viděl, slíbil mu, že se vrátí. Po devadesáti letech se poutník, nyní už stařec, vrací zpět k lesnímu muži doprovázen mladíkem. I došli k místu, kde stařec před lety zanechal lesního muže, ale na tomto místě je jen jabloň plodící zlatá jablka a starý ohromný pařez. Když se učedník snažil utrhnout zlaté jablko, pařez se pohnul a proměnil se v lesního muže, který v tom mladíkovi zabránil. Když však lesní muž patřil starce, podíval se na něj a čekal na verdikt. Stařec mu sdělil že mu bylo odpuštěno, že může v klidu odejít. Po těchto slovech se lesní muž proměnil v hromádku popela a stařec se sesunul k zemi mrtev. Vodník- pana ráno vstala, a že jde k jezeru prát prádlo. Ale matka se jí snažila zabránit, ale dceru to pořád táhlo k jezeru. Došla k jezeru, lávka praskla a dívku pohltily vlny. A byla svatba. Vodník si bral panu. Po nějaké době, když už měli syna, dívka prosila, aby ji vodník dovolil navštívit matku. Po nějaké době vodník svolil, ale pod podmínkou, že se pana do klekání vrátí. Přišla dcera domu, radovala se s matkou, ale když začalo zvonit klekání, matka zamkla a dceru nepustila zpět. Když tu najednou vodník začal klepat na dveře, aby už šla žena domu,. Že má hlad, ale matka ho poslala pryč. V půlnoci přišel vodník znovu, aby šla jeho žena domu, že mu nemá kdo ustlat lože. I tentokrát ho matka poslala pryč. Nad ránem přišel vodník do třetice, že má dítě hlad. A tentokrát mu matka řekla, že ho má donést před práh. I vrátil se vodník po chvíli a něco hodil ne zem. Když šla matka otevřít strnula co nespatřila: “Dvě věci tu v krvi leží - Vlastní názor na knihu: Kniha Kytice od Karla Jaromíra Erbena je velmi zajímavá a velice dobře se čte. Proto se k této knize jednou velmi rád vrátím.
Autor: Karel Hynek Mácha Název knihy : Zemi krásnou, zemi milovanou ...Máj Rok vydání : 1956 Ilustrátor : Rudolf Hála Stručný obsah : Krásná a mladá dívka čeká u jezera na svého milého Viléma. Dlouho se však nevracel a pana si začala zoufat. Když najednou se objevil plavec na lodi a Jarmila se k němu rozběhla v domnění, že je to Vilém. Když však doběhla na břeh, zjistila, že to není Vilém, ale jeho přítel. Tak se ho hned zeptala, kde že je Vilém. A plavec začal vyprávět, co že se vlastně stalo. Vyprávěl, že Vilém má zlost na svého otce jak ji zneužil. Proto zůstal v lese a dal se k loupežnickému kmeni, kde se stal jejich vůdcem nějakým Lesním mužem. Po celou tu dobu se Vilém snažil dostat svého otce a zabít ho. Když se mu to povedlo a otce zabil byl však lapen a uvězněn. Uvěznili ho na kopci nad jezerem v bílé věži, kde čeká na popravu. V té samé době o půlnoci na pahorku nad jezerem u bílé věže. Je půlnoc. Na kopečku pod kolem se sešla skupinka duchů a připravují se na přijetí Lesního muže mezi sebe. K ránu vyvedli odsouzence na popraviště a položili ho kamenný stůl. Kat se připravil, napřáhl se a jednou ranou usekl Vilémovi hlavu. Pak ho zlomili do kola, kolo vytáhli do výše a hlavu dali k tělu. Tak skončil Vilém alias Lesní muž. Hlavní postavy – charakteristika : Vilém – chlapec, který se stal Lesním mužem a zabil svého otce. Hlavní myšlenka básně : I vražda z dobrého úmyslu musí být potrestána. Můj názor na knihu : Karel Hynek Mácha byl velký spisovatel a jeho díla jsou slavná do dnes a proto mu vzdávám všechnu čest, ale pro mě byl Máj velmi nezáživný , ale přesto si myslím, že jeho díla jsou velkolepá. Úryvek z básně :
Autor: Jan Neruda Název knihy: Písně Kosmické Rok vydání: 1932 Autor úvodu: Arne Novák Stručný obsah: Neruda popisuje vesmír. Mluví o hvězdách a planetách jako o lidech. Nepohlíží na vesmír jako prostoduchý pozorovatel z lidu jemuž je vše tajemstvím, ale jako moderní člověk s moderními poznatky. Je poučen o stáří zemi a o jejím postavení ve vesmíru a jelikož nebyl ovlivněn náboženstvím, chápe vývoj člověka v kosmu. Dále zdůvěrňuje, zdrobňuje, zlidšťuje všechny vesmírné jevy, přirovnává je k lidské společnosti a k jejím životním vztahům, podle jeho prorockých slov: „ Snad jiní jinak uvidí – Dále pak promítá lidské vztahy do obrovských rozměrů, přisuzuje jim všeobecnou platnost a bere citové a mravní síly, které ovládají lidstvo jako pohyblivé principy dění ve vesmíru. Hlavní myšlenka knihy: Básník v této knize vyjadřuje touhu člověka získávat další vědomosti a poznat vše o vesmíru. Můj názor na knihu: Písně kosmické jsou velkolepé dílo, sice se mi obtížně četli, ale domnívám se, že jsem tuto knihu pochopil. Úryvek z básně:
Autor: Božena Němcová Název knihy: Babička Rok vydání: 1964 Ilustrátor: Adolf Kašpar Stručný obsah: Ve své knize nám spisovatelka popsuje své dětství jako Barunka, nejstarší z dětí manželů Proškových. Hlavní postava knihy je žena, která je prostá, ale přesto velmi moudrá. Svým způsobem života, chováním a dobrotou si dokázala získat srdce nejen obyčejných lidí, ale i panstvo. Svou radou a pomočí udělala mnoho dobrého ve svém okolí. Uměla utěšit v zármutku i pomoci v nesnázích. Byla šťastná s rodinou své dcery, milovala své vnoučata, ale dokázala dát lásku i všem přátelům. Nikdy neodmítla pomoc, ani nejubožejšímu člověku. Mnoho ze své moudrosti předala svým vnoučatům. Nejvíce od ní přijela Barunka, která babičku velmi milovala. Když babička zemřela, odešel v ní dobrý člověk. Všechny lidé z jejího okolí, mladí i staří, byli smutní, ale uchovali si ve své mysli vzpomínky na velmi milou, moudrou a šťastnou ženu. Hlavní postavy: babička, Barunka, manželé Proškovi, Vilík, Adélka a Jan Vedlejší postavy: mlynář, lesník, kněžna a Viktorka Hlavní myšlenka knihy: Božena Němcová se ve své knize snaží přiblížit čtenáři své dětství a vzpomínky na svou babičku. Můj názor na knihu: Kniha babička je vynikající dílo a její obsah je velmi uklidňující.
Autor: Cornelius Ryan Název knihy: Nejdelší den Rok vydání: 1968 Překladatel: Zdeněk Nejedlý Něco o spisovateli: Cornelius Ryan se narodil 5. června 1920 v Dublinu. Po zakončení studií na Akademii muzických umění a na universitě začal svou životní dráhu coby dopisovatel tiskové agentury Reuter a zpravodaj londýnského Daily Telegraphu. Později se stal dopisovatelem na evropském a tichomořském bojišti. Mezi jeho díla patří: Minuta k zákopu, Mikado se třpytivou hvězdou, Přes hranice kosmu a Poslední bitva. Stručný obsah: Toto dílo je Ryanovým nejznámějším dílem. Představuje zvláštní druh reportáže, založených na vzpomínkách účastníků bitvy na pobřeží Normandie 6. června 1944. Němci byly prakticky až do dne D a v jeho průběhu přesvědčeny, že tento spojenecký útok je pouze útok k odvrácení pozornosti, nikoliv Invaze. Pouze pár vojáků převážně z Hitlerových generálů si bylo s invazí jisto. O tom, že jde opravdu o invazi němce přesvědčil už první okamžik dne D. Stačil k tomu pouze jediný pohled do Lamanšského průlivu, který byl přeplněn invazním spojeneckým vojskem. Spojenci už od prvního okamžiku věděli, že vylodění na pobřeží Normandie nebude procházka Rajskou zahradou. Přesvědčily se o tom už v první vlně vylodění. I když ztráty byly vysoké, nikoliv však tak vysoké, jaké předpovídaly spojenci. Ale i přes velké ztráty se útok vydařil. Ze začátku to nevypadalo slibně, protože vlna bombardování byla neúspěšná a nepodařilo se vyřadit baterie děl, ale po úplném vylodění se podařilo celé pobřeží dobýt. A pak už to šlo jako po másle. Padalo město za městem a válka ve Francii skončila o mnoho dříve než se předpokládalo. Hlavní myšlenka knihy: Autor se snaží vylíčit čtenáři průběh vylodění v Normandii okem válečného dopisovatele. Můj názor na knihu: Toto kniha je velice dobrá, už jen proto, že autor píše za obě dvě strany. Jak za německou, tak za spojeneckou. Tuto knihu jsem si vybral jednak z doporučení kamarádů a jednak proto, že mám tento žánr velmi rád.
Autor: Stendhal (Henry Beyle) Název knihy: Kartouza Parmská Rok vydání: 1990 Ilustrátor: Josef Mištěra Překladatel: Miloslav Jirda Autor epilogu: Jan O. Fischer Stručný obsah: Děj této knihy se odehrává na přelomu 18. a 19. století. Italský šlechtic markýz del Dongo měl dva syny. Podle staré tradice měl prvorozený syn dědičné právo titulu a majetku a druhorozený byl většinou poslán na studia. V tomto případě byl druhorozený syn Fabrizio. Po Napoleonových úspěších se většin italských šlechticů stáhla na venkov, stejně jako hrabě del Dongo, který se se svou manželkou, svými syny a sestrou uchýlil na svůj zámek Griantu na druhé straně Comského jezera. Hrabě neustále hledal pro svou mladší sestru Ginu nějakého manžela, ale všichni se Gině nelíbili, protože se pudrovali. Jednou však Gina potkala v divadle hraběte Pientrana, který byl sice mladý a krásný, zato však dědičně chudý. Po nějaké době si ho Gina vzala, a odešla s ním do Milána. ( Říkalo se, že odešla jenom proto, aby nemusela žít se svým bratrem). Hrabě del Dongo se rozhodl, že pošle Fabrizia na studia do Milána do Jezuitské školy. Jelikož byl jeho otec velmi lakomý, musel žít Fabrizio velmi skromně. Proto ho také brala jeho teta hraběnka Pientranová ke dvoru, a také proto, aby si zvykal na život ve vyšší společnosti. Po dokončení studií se Fabrizio vrátil zpět ke Comskému jezeru. Nějaký čas po jeho návratu se stala tragédie. Ginin manžel hrabě Pientrana byl zavražděn. Zdrcená hraběnka dostala po hraběti roční důchod 4000 franků a z finančních důvodů byla nucena se vrátit ke Comskému jezeru. V předvečer bitvy u Waterloo se Fabrizio konečně rozhodl, že odcestuje do Francie a přidá se k francouzské armádě. Od přátel z nižší vrstvy si sehnal pas a s penězi a diamanty od tety a matky se vydal do Paříže. Tam se chtěl přidat k místnímu pluku, ale vojáci ho považovali za špeha, proto ho zavřely. Z vězení se dostal tak, že podplatil ženu žalářníka a v přestrojení a s povolávacím listem mrtvého vojáka, který zemřel ve vězení, se vydal na frontu. Byl několikrát raněna okraden, napsal domů mnoho dopisů, ale pořád setrvával v armádě. Když se konečně rozhodl vydat domů, z dopisu své tety se dozvěděl, že ho bratr s otcem udali jako špióna, který utekl do Francie. Proto se na radu své tety uchýlil do Florencie, kde žil život hodný svému titulu. Hodně četl, chodil do kostela a měl veřejně i několik milenek. Mezitím se hraběnka Pientranová uchýlila po hádce s bratrem zpět do Milána, kde se seznámila s hrabětem Omskou, té doby ministrem vnitra v Parmě. Padli si do oka a Moska nabídl hraběnce sňatek. Ta však odmítla, ale neodbytný hrabě ji doporučil sňatek se starým, ale bohatým vévodou Sanseverinou, kterému dá Moska řád, vévoda se uchýlí do postraní a nechá hraběnce většinu svého majetku. Hraběnka přijala, vzala si vévodu a odstěhovala se do Parmy do Sanseverinského paláce. Po příchodu do Parmy byla vévodkyně uvedena ke dvoru, kde si získala výbornou pozici. Společně pak s hrabětem Moskou vyřešili Fabriziův problém. Fabrizio měl za určitý čas přijít do města jako mladý šlechtic (to jest v modrých punčochách). Měl požádat o audienci u knížete a pak navštívit arcibiskupa. (Hrabě s vévodkyní totiž naplánovali další Fabriziův život. Měl si získat přízeň arcibiskupa a měl se stát knězem a kodjuktorem a později arcibiskupem). Po nějaký čas žil Fabrizio poklidný život. Občas se jel podívat za matkou a sestrou. Náhle se stala nečekaná věc. Fabrizio se zamiloval. Tou šťastnou byla prostičká divadelní herečka Marietta, na kterou si však dělal nárok jistý Giletti. Ne jednou došlo mezi ním a Fabriziem ke sporu. I vévodkyně dělala vše proti vztahu Fabrizia k Mariettě, protože žárlila. Jednou, když Fabrizio řídil práce na vykopávkách hraběte Mosky, zkřížila mu cestu drožka, v níž byl Giletti a Marietta. Giletti hned vyskočil a napadl Fabrizia. Po dlouhém boji Fabrizio Gilettiho zabil, ale byl těžce zrněn. V panice utekl a emigroval do Švýcarska. Tam se dlouho skrýval. Po dobu jeho azylu probíhaly soudy a nakonec ho odsoudily k smrti. Ale na vévodkyniny prosby byl trest snížen na dvanáct let žaláře ve Ferneské věži. Fabriziovy se dlouho dařilo unikat, ale jednoho dne byl v Boloni lstí lapen. Dva dny si pobyl v místním vězení, a pak ho deportovali do Parmy a zavřeli ho do Ferneské věže. Jeho cela byla přímo naproti oknům dcery generála Fabia Contiho, který byl správce Ferneské věže, Klelie Contiové. Jelikož znala Klélie Fabrizia už z dřívějška, byla velmi udivena, když ho jednoho dne spatřila v okně za mřížemi. Ihned se začali dorozumívat posunky. Tímto způsobem strávil Fabrizio v vězení 10 měsíců, když mu jednoho dne dala vévodkyně zprávu, že se ho kdosi chystá otrávit, a že mu pomůže utéct. Jeho útěk plánovali celé měsíce. Když přišla vhodná doba, byly Fabriziovy propašovány provázány, stráž byla opita a Fabrizio konečně utekl. Pod hradbami na něj čekala vévodkyně a odvezla ho pryč ze země. Do Švýcarska. Tam strávili dlouhé měsíce. V Parmě však vládla ponurá nálada. Generál Conti byl rozzloben a kníže těžce nemocen. Po měsíci dostala vévodkyně dopis od hraběte Mosky, že kníže zemřel a že na trůn dosedl jeho syn Ernesto V. Fabrizio a vévodkyně se vrátili zpět do Parmy, bylo zahájeno nové soudní jednání a Fabrizio byl osvobozen. Klélie se vdala za markýze Crescenzia, její otec vyl vyhnán ze země a Fabrizio se stal arcibiskupem. I přes manželství Klélie s markýzem Crescenziou se s ní Fabrizio stýkal a měli spolu dítě. Vše končí tak, že Kléliin syn zemře a pár týdnů po něm i Klélie, hrabě Moska se stane premiérem vlády knížete Ernesta V.,kníže je u lidu velmi oblíben, Fabrizio se uchýlí do Kartouzy Parmské, vévodkyně odejde do Rakouska a o rok přežije svého synovce arcibiskupa parmské diecése Fabrizia del Donga. Hlavní postavy – charakteristika: Fabrizio del Dongo – mladý šlechtic toužící po kariéře ve vojsku, ale to se mu nevyplní, je odsouzen za vraždu, později uteče, je zproštěn viny a nakonec se stane arcibiskupem hraběnka Gina Mosková (dříve Sanseverinová, Pietranerová, rozená del Dongová) – Fabriziova teta, která ho tiše miluje, pomůže mu ze všech jeho problémů a nakonec ho o rok přežije hrabě Moska – ministr vnitra v Parmě, který miluje Ginu proto pro ni udělá vše Vedlejší postavy: Rassi, Lodovico, generál Fabio Conti, Klélie Contiová, Marietta, Giletti Hlavní myšlenka knihy: Stendhal se snaží přiblížit čtenáři, jak vypadal život ve vyšší společnosti v 19. století a poukazuje na intriky a rozpory mezi šlechtici, které mají kolikrát katastrofické konce. Můj názor na knihu: Kartouza Parmská je velmi zdařilé dílo, výborně se čte, i když je hrozně dlouhá (má 500 stránek). Z tohoto žánru je to zatím nejzdařilejší kniha, kterou jsem kdy četl a určitě ji doporučím svým známým.
Autor: Richard Marcinko Název knihy: Profesionální válečník Rok vydání: 1992 Překladatel: Roman Marhold Ilustrátor: Karel Kárás Stručný obsah: Tato kniha vypráví o svérázném Richardu Marcinkovy, který už od malička toužil stát se plnohodnotným členem US NAVY. Po nástupu k armádě se všemi způsoby snažil dostat k ženijním potápěčům. Po dlouhém snažení se mu to povedlo. Výcvik trval 12 týdnů a za tu dobu se Marcinko rozhodl, že zasvětí armádě celý svůj život. Po ukončení výcviku u potápěčů se přesunul k 1. Paradescentní jednotce, kde prodělal parašutistický výcvik. Tato jednotka měla základnu v Little Creaku, kde měla též základnu speciální jednotka SEAL 2. Když se Marcinko seznámil s touto jednotkou, rozhodl se k ní okamžitě nechat přeložit. Po mnoha měsících byl povýšen a s touto jednotkou se poprvé dostal do Vietnamu, kam se podíval za svůj život celkem třikrát, ale pokaždé s jinou jednotkou. Za svůj život prodělal spoustu událostí. Od člena jednotky SEAL, přes federálního zmocněnce, velitele jednotky SEAL 6 až po velitele Rudé buňky, která stimulovala teroristické útoky na vojenské cíle. V době, kdy Marcinko psal tuto knihy, byl ve vězení. Odsouzen byl neprávem a obviněn ze spiknutí k trestu pokuty $ 10 000 a odnětí svobody na 21 měsíců. Hlavní postavy - charakteristika: Richard Marcinko- voják a člen speciální jednotky. Hlavní myšlenka knihy: Vylíčit čtenáři život člena US NAVY a útrapy speciálních jednotek. Můj názor na knihu: Tato kniha je výborná a hlavně mě zaujalo Marcinkovo dětství a Vietnam.
Autor: Richard Marcinko Název knihy: Profesionální válečník 2 – Rudá buňka Rok vydání: 1994 Ilustrátor: Karel Kárász Překladatel: Roman Marhold Stručný obsah: Pár let po té, co byl Marcinko propuštěn z vězení, kde si odpykával 21 měsíční trest, začal pracovat jako poradce pro bezpečnost po celém světě. Jeho úkolem bylo prověřovat civilní i vojenské objekty, zda jsou připraveny na případnou hrozbu ze strany teroristů. ( Bylo to úplně to samé, co dělal u U.S. NAVY, před tím než byl odsouzen, jako velitel Rudé buňky). Při jedné ze svých misí se dostal na letiště Norita v Tokiu, kde čirou náhodou překazil plán čtyřem Kimčům, kteří se s nákladu ukrytého v hangárech snažili uloupit odpalovače pro taktické střely Tomahavk, které byly nějak propašovány do Japonska. Marcinko je všechny zlikvidoval (chladnokrevně pozabíjel) a zavolal svému známému Tošovi, který byl vrchní komisař tokijské policie. Tošo nejdřív Marcinkovi vynadal za tu spoušť, kterou kolem sebe udělal, ale pak sním začal debatovat o závažnosti problému, který bylo třeba ihned řešit. Po dobu Marcinkova pobitu v Japonsku spolu s Tošou vypátraly, že ty Kimčové byly zaměstnanci jisté Japonské firmy jménem Macuko. Dále vypátraly, že zásilka, ve které se Kimčové přehrabovali, byla určená jisté Japonské firmě, která byla dceřinou společností firmy Macuko, dále zjistily, že je do toho všeho nějak zapojen bývalý americký minstr obrany Grant Griffith, ale jak, zůstávalo velkou záhadou. Po návratech do států udržoval Marcinko s Tošou stále kontakt a snažil se zjistit něco o Griffithovy a o firmě Macuko. Bylo toho však málo. Mezitím kontaktovala Marcinka jistá výzkumná firma pracující pro NAVY s tím, že chlápkovi jménem Joe Andrews, který této firmě šéfoval, někdo vyhrožuje. Nabízely Marcinkovy místo osobní ochrany. Ten o tom nejdřív nechtěl ani slyšet, ale po nějaké době mu začali docházet peníze, tak tu práci vzal. Nejdřív si s Joem dal schůzku v jedné restauraci, aby spolu probrali všechny podrobnosti. Tam se teprve dozvěděl s čím Joe pracuje a jaký je jeho cíl. Joe navrhl speciální miniponorky pro 6 až 8 lidí a velice toužil po tom, aby si jeho ponorky odebírala NAVY. Jenže velitelství námořních operací a lidé v Pentagonu neměli zájem údajně kvůli tomu, že miniponorky jsou na dieselový pohon. A vtom se Joe zmínil o člověku, který by mu měl pomoci NAVY přesvědčit. Byl to Grant Griffith. A jediný způsob, jak Griffitha přesvědčit byla účast a následující vítěztvý. Když totiž Joe žádal Griffitha o pomoc byl odmítnut s tím, že to není pro něj lukrativní. Tak Marcinko rozhodl, že Joa a jeho skupinku do 14-ti dnů připraví na bojové hry. Přípravy probíhaly zdárně, protože si Marcinko přibral na pomoc svého přítele s výzvědné služby Steivieho Wondera. Spolu se vloupaly na Griffithův pozemek a rozmístili tam pár svých hraček, které jim měli pomoci dosáhnout vítěztvý v té bojové hře. Když přijel Marcinko s Joem ke Grifithovy, v jednací místnosti se setkal se svým dávným přítelem majorem Brokem Branniganem, který pracoval pro Griffitha. V jednací místnosti, kde byla porada všech zúčastněných družstev, potkal Marcinko lidi, se kterými dříve pracoval a které také pracovali pro Griffitha, ale hlavně potkal chlapa, kterého viděl naposledy před 20 lety ve Vietnamu, a který proslul svou krutostí ( při vyslýchání stahoval Japonce za živa z kůže). Byl to Manny Tanto. Na půl indián a na půl Japonec. A protože jako jediný ovládal japonštinu, velel skupině s firmy Macuko. Samotné bojové hry proběhly výborně. Marcinko a jeho tým vyhrály, ale měly značné problémy. Na cestě bylo nespočetně pastí jak od pořadatelů, tak i od ostatních skupin. U čtvrtého kontrolního bodu se Marcinko setkal s Manym zrovna ve chvíli, kdy na něj nastražoval bombu s ostrou výbušninou (při cvičeních a různých bojových hrách se nesmí používat ani ostré náboje, ani ostré výbušniny. Používají se náboje s barvou, výbušniny s barvou nebo kouřové). Strhla se ostrá bitka kde šlo o život. Po dlouhém zápolení se konečně podařilo Marcinkovy Manyho přemoci a spoutat. Asi tak měsíc po hrách se na Marcinkovo pozemku objevila dvojice kapitánu od NAVY s povolávacím rozkazem, který ho povolával dočasně do služby. Marcinko byl okamžitě deportován do Little Creaku na VNO (velitelství námořních operacích), kde byl dočasně povýšen na kapitána a bylo mu svěřeno vedení elitní jednotky zvané Rudá buňka. Celá jednotka, která obsahovala pouze 8 členů (Pouze proto, protože když Marcinko Rudou buňku opouštěl měla něco kolem 50 členů), se ještě téhož dne sešla v jednom místním baru, který byl stanoven hlavním sídlem Rudé buňky, navzájem se seznámily a vypili pár piv. Druhý den se dala buňka do cvičení a příprav na první společnou akci, kterou mělo být přepadení hlavního sídla NIS (námořní informační služba), SNS (sbor náčelníků štábu), sklady CIA, a kanceláře komodora pro námořní plánování. Akce byla úspěšná, i když Marcinko opět obešel nařízení (Marcinko měl totiž ve zvyku obcházet různé zákony NAVY, a tak když mu jeho nadřízený komodor Pinky Prescot III stanovil termín kdy má akci provést, způsob jakým to má provést a nařídil mu přibrat sebou právníka a člena NIS napsal Marcinko zprávu pro Pinkyho tzv. NeNaJi – není-li nařízeno jinak, kterou používal ve Vietnamu ve které oznámil že zaútočí na cíl o něco dříve a jiným stylem, a dal sekretáři, který ji Pinkimu předal až když akce začala), ale získal tajné informace o Grantu Griffithovi a Pinkym Prescotovi III, se kterých se dočetl že oba dva jsou tajně vyšetřováni. Po návratu do Little Creaku si Pinky zavolal Marcinka k sobě a začal mu nadávat za porušení předpisů a nedodržení jeho rozkazu. Marcinko se však odvolal na hlášení, které leželo Pinkymu na stole a které bylo úředně naprosto bez chyby, takže Pinkymu nezbývalo nic jiného, než sklapnout. Po této půl hodinové hádce sdělil Pinky Marcinkovy že jeho elitní skupina byla vybrána, aby splnila tajnou misi v Severní Koreji na tajné ponorkové základně. Samotné akci předcházelo cvičení, které si Marcinko osobně vyžádal, ale také musel zároveň cvičně napadnout základnu v Seal Beach. Napadení proběhlo výborně, Marcinko opět vyhrál, ale zároveň narazil na něco velmi zajímavého. Když se jeho kluci snažili podminovat tomahawky, přišli na to, že jaderné hlavice, které střela nesla byly pryč. Další záhada. Tak se rozhodly, že dají na tomahawky sledovací zařízení a do skladiště namontovaly tři kamery, které hlídaly celou budovu. Samozřejmě kamery byly pouze pro ně, takže o nich nikdo jiný nevěděl. Poté se celá jednotka vrátila na jachtu, kterou vlastnil Marcinkův přítel Mike Regan. Tam si celá jednotka odpočinula a začala se připravovat na další akci. Mezitím obdržel Marcinko pár balíčků od svého přítele z dob, kdy velel jednotce SEAL 2, který byl nyní jako tajný agent v Iráku. Balíček obsahoval převážně zbraně a vybavení pro jeho jednotku. Když bylo vše připraveno, přesunula Rudá buňka na letiště, kde odletěla C-130 do Japonska a poté se nalodila na americkou jadernou ponorku, která je zaveze k cíli. Přibližně 15 kilometrů od ponorkové základny se příslušníci Rudé buňky vylodili a pomocí PDP (podvodní dopravní prostředek) se dostaly až do doků, kde měli připevnit na každou miniponorku jeden vysílač (vysílač vysílá signál, podle kterého NIS může určit přesnou polohu miniponorky), jenže situace se vyvíjela jinak. Když připluly do přístavu, spatřily na jeho kraji nějakou nákladní loď. Po jejím prozkoumáním se zjistilo, že ta loď není jen nákladní, ale je vybavena speciálními vraty ve dně lodi, které umožňují nakládaní a vykládání nákladu z ponorek, aby si toho někdo všiml (NIS podezřívala Korejce, že používá miniponorky k pašování jaderných zbraní. Tento nález celou domněnku jen potvrdil.). Marcinko proto rozhodl, že po umístění vysílačů se jednotka vrátí zpět na ponorku, kde vyrobí bombu, kterou zlikvidují loď. Po návratu na loď šel Marcinko, mezitím co jeho muži vyráběli bombu, informovat o svém úmyslu kapitána ponorky. Ten byl ovšem proti, ale protože byl Marcinko pro tuto akci jeho nadřízený, nezbývalo kapitánovy nic jiného než souhlasit. Tak se Marcinko vrátil se svou jednotkou zpět do doků. Loď se jim podařilo zlikvidovat a k tomu ještě jednu miniponorku, která zrovna nakládala náklad z lodi. Cestou zpět na společnou japonsko –americkou se Marcinko spojil s Tošou, který mu sdělil, že NAVY pořádá hon na jeho osobu. Dohodli se proto, že je Tošo vyzvedne ještě před příjezdem do přístavu. Tím se vyhnuli dalším problémům. Když se Marcinko se svou jednotkou dostaly nepozorovaně na japonské území, sešli se s Tošou u něj doma a začali probírat, vše, co zatím oba dva vypátraly. Po hodinách společné konverzace a bádání se Marcinko rozhodl, že s Rudou buňkou vyrazí zpět do států a dojdou si pro záznamy, které pořídily kamery na základně v Seal Beach. Když už měli ty záznamy, začali je společně s Mikem Reganem prozkoumávat. A to, na co přišli bylo opravdu ohromné. Přibližně asi tak dva dny po té, co Rudá buňka opustila státy a vydala se do Japonska, navštívily sklady s tomahawkama Japonci z firmy Macuko doprovázené Mannym Tantem a jeho skupinou a odcizily pět jaderných hlavic. Po shlédnutí záznamů se Rudá buňka vydala do Los Angeles, kde měla v plánu přepadnout Griffithovu kancelář. Tato akce se zcela nevydařila. Marcinko sice získal harddisk z Griffithova počítače, kde byly záznamy o vydírání, ale ztratil přitom dva své muže. Na cestě zpět do Washingtonu zjistil Marcinko omylem že po něm pátrají všechny vládní složky. Rozhodl se se svoji jednotko uprchnout z letiště, a vydat se na cestu po silnici. Mezitím za pomoci svého přítele Steivieho Wondera zjistil, že se ukradené jaderné hlavice dali do pohybu, a že se nacházejí na japonském tankeru. Marcinko proto se svoji jednotkou ukradl potřebné vybavení a zmocnili se letounu C-130 se kterým dohonily tanker, seskočily z letadla a zmocnily se tankeru. Pak zavolaly Tošovy čeho se zmocnili a ten jim hned přiletěl se svoji jednotkou na pomoc. Když připluli do Japonska, vydávali se za posádku lodi a za ochranný doprovod který měl být na palubě. Zásilku si přijel osobně vyzvednout majitel firmy Macuko, který Marcinka a jeho skupinu spolu s Tošou a jeho jednotkou, poprosil o doprovod do skladu hlavic. Po cestě ho však Marcinko zajal a předal Tošovi. Pak se na palubě letadla společnosti Macuko vrátili zpět do států, kde si počkali na Griffitha v jeho sídle. Griffith přijel spolu s Pinkym. Marcinko Griffitha zastřelil (Griffitha chránila diplomatická imunita) a chystal se že to samé provede i Pinkimu. Zastavila ho však NIS která obklíčila dům. Marcinko se dověděl, že Pinky vše nastražil, aby Marcinko Griffitha dostal. Hlavní postavy: Richard Marcinko – profesionální, nekonvenční a zkušený válečník a zabiják Vedlejší postavy: členové Rudé buňky, Granth Griffith, Pinky Prescot III, Mike Regan, Stieve Wonder, Toširo Okinaga Hlavní myšlenka knihy: Marcinko se snaží čtenáři vylíčit, že i taková zem, jakou je USA je plná korupce, a že chytří a vlivní zločinci jsou prakticky nepostihnutelní. Můj názor na knihu: Tento díl je ještě lepší než díl 1. protože vněm Marcinko líčí skutečnou válku 90. let a to válku proti korupci a zločinu.
Autor.: Richard Marcinko Název knihy: Profesionální válečník 3 – Zelený team Překladatel: Roman Marhold Rok vydání: 1995 Stručný obsah: Marcinko se nyní jako velitel protiteroristické skupiny ”Zelený team” (Rudá buňka byla před rokem, když získala 5 taktických střel Tomahawk s jadernou hlavicí, rozpuštěna admirálem Pinkym Prescotem. Pár týdnů na to dostal Marcinko příkaz od VNO (velitel námořních operací), aby utvořil novou elitní jednotku) ocitá v Káhiře, aby zde zajal vůdce fundamentalistických teroristů Máhmúda Azíze abú Jasana, který podnikl řadu atentátů proti USA a o kterého má zájem FBI. Akce byla úspěšná a Zelený team Azíze zajal. Při cestě do Alexandrie, kde se měli nalodit na motorový člun, který je pak odveze na americký křižník, kde je vyzvedne vrtulník a dopraví je na letadlovou loď, která je zaveze do Los Angeles, kde Azíze předají FBI, se dostali do zácpy. Marcinkovi už dlouho pípal pager, protože mu stále volal Pinky. Když si odběhl zavolat, zjistil z televize, co mu Pinky chtěl. Zdejší televize vysílala záznam s CNN, kde bylo vidět britský válečný křižník určený k vyřazení v plamenech. Dále se z TV dozvěděl, že na lodi vybuchla bomba zrovna ve chvíli, kdy na ni vstupoval americký VNO a Vrchní velitel britského válečného loďstva. Oba dva a dalších 36 lidí bylo zabito a dalších 86 zraněno. Marcinko ani nezavolal Pinkymu, se vrátil do auta a sdělil mužům co se stalo. Dále rozhodl, že zelený team bude pokračovat v misi a on odletí do Londýna. Ostatní za ním přiletí později. Po příletu do Londýna si ho na letišti vyzvedl korvetní kapitán Randy Rayman a zavezl ho do hotelu. Cestou mu vylíčil celou událost a také mu sdělil, že jsou Britové v koncích a neví co dělat dál. Z hotelu se Marcinko vydal na Vrchní velitelství námořních sil, kde pracoval jeho dávný přítel Hans Weber. Když se přivítali, požádal ho o výzbroj a potápěčské vybavení. Pak se vrátil do hotelu Mariotte, kde měl svůj pokoj, vzal si novou mariňáckou uniformu a vydal se na zdvořilostní návštěvu k admirálu Pinkymu Prescotovi III. Druhý den si Marcinko zabalil potápěčskou výzbroj od Webera a vydal se k lodi, kde zahynul VNO. Přes plot se dostal na základnu, kde loď kotvila, v jednom skladu se převlékl a vydal se na průzkum dna. I když okolí lodi prohledali potápěči od SBS, přesto se mu podařilo najít ulomený stabilizátor od miniponorky. Stabilizátor pak odnesl Weberovi na analýzu. Když se vrátil do hotelu, našel vzkaz od lorda Davise, britského ministra obrany, že by se sním rád setkal v jednom klubu. O hodinu později už seděli v klubu u večeře a lahve prvotřídního vína a probíraly vše možné. Když se rozcházeli, stanovili na druhý den poradu na ministerstvu. Hned ráno zašel Marcinko za Weberem, a dozvěděl se, že ten stabilizátor je z miniponorce třídy FOCA, která patří Srbskému námořnictvu. Pak si sebral stabilizátor a vydal se sním na ministerstvo. Tam na něj čekal na něj už čekal sir Davis, velitel zvláštních jednotek major Geoffrey Lyondale, hrabě z Lehmontu a jistý sir Izmael Brookfield. Marcinko jim sdělil své poznatky a dozvěděl se od Lorda B, že ponorku ukradla ze Splitu teroristická organizace Synové Gornjiho Vakufa. Dále se dověděl, že jsou v Londýně v jednom skladišti. Hned se začala plánovat přepadová akce, ale Zelený team byl určen jen jako podpůrná jednotka. Celá akce však skončila tragicky. Zahynulo při ní 32 členů britské elitní jednotky SAS a teroristi uprchli. Po akci se Marcinko vrhl na Lyondala a zmlátil ho tak, že musel být převezen do nemocnice. Ihned po tomto incidentu vydal Pinky na Marcinka zatykač. Marcinko se tak musel se svým teamem stáhnout a schovávat se. Mezitím však přišel Marcinko na spojení mezi lordem B a teroristy. A protože odjel lord B do Nice, zelený team se pustil za ním. Vzhledem k tomu, že neměli žádnou výzbroj, museli si nějakou obstarat. Tak se cestou zastavili na jedné americké základně v Evropě, kde potřebné věci ukradli. Ve Francii začal Zelený team sledovat lorda B. Po nějaké době zpozorovaly lorda B s jistým inženýrem z místní jaderné elektrárny. Rozhodli se, jít se do ní podívat. Při podrobném průzkumu našli ve skladišti s vyhořelým jaderným palivem olověnou bednu. Když ji otevřeli, zjistily, že je v ní nebezpečný biologický plyn, ale pouze 6 ze 12 plechovek. Jednalo se o nesmírně nebezpečný plyn, který vyrobili Rusové pod názvem BA-PP3/I (sloučenina slezinné sněti a plicního moru). Zelený team se pak vrátil do hotelu i s plechovkami. Mezitím ale lord B odcestoval do Pákistánu i s plechovkami, takže se musel Zelený team vydat za ním. Cestou se zastavili v Itálii, kde se setkali s přítelem Mika Owena jistým italským plukovníkem Angelottim, kterému předali BA-PP3/I a vzali si od něj pytel s výbušninami a nějaké peníze. Když konečně dojeli do Pákistánu, kontaktoval Marcinko svého přítele Iqbala, řekl mu, proč je v Pákistánu, a pověřil ho sehnáním nějaké výzbroje. Potom zašel za bývalým americkým pilotem, který létal už ve Vietnamu a najal si ho i s letadlem. Jednoho dne však Marcinko zjistil, že lord B odcestoval a nikdo nevěděl kam. Zavolal tedy Mikovi Owenovi, aby pomocí družice zjistil kde lord B je. Když mu Owen zavolal zpět, udal mu přesnou polohu, kde se lord B nachází. Marcinko naskládal svůj team i s výzbrojí do letadla a vydali se k cíli. Když byly asi tak 20 km od cíle, vyskočil Zelený team asi ve výšce 30 000 stop z letadla. Při seskoku se ale jednomu z nich neotevřel padák a zahynul. Byl to Howie Kahlua. Akce v táboře dopadla výborně. Zabili spoustu teroristů z celého světa a získaly zpět BA-PP3/I. Ale jenom pět plechovek. Se šestou byl lord B na cestě do Londýna. Po návratu do Londýna dostalo vše zcela jiný spád. Skupina teroristů obsadila Vrchní velitelství námořních sil USA v Londýně a Marcinko dostal celou akci na starost. Teroristy zneškodnily, budovu obsadily, ale BA-PP3/I nikde nenašly. Po chvíli se ale ozval lord B, že Marcinka a sira Davise čeká ve své vile. Když tam po půlhodině dorazily, viděli, že lord B má plyn připnuty na tělo spolu s trhavinou C-4. Marcinko ho ale zabil a získal plyn. Hlavní postavy: Richard Marcinko – profesionální, nekonvenční a zkušený válečník a zabiják Vedlejší postavy: Zelený team, sir Davis, lord B, Hans Weber, Mick Owen, Pinky Prescot III, Randy Rayman, Sir Lyondale, plukovník Angelotti, Iqbal, Dick Cambel. Zelený team: Richard Marcinko, Steavie Wonder, Howie Kaluha, Doc Tremblay, John Howard, Kohout, Žid Hlavní myšlenka knihy: Marcinko se snaží čtenáři vylíčit, že i lidé, který zasahují do vysoké politiky mohou mít styky s teroristy, nebo být členy jiných extrémistických skupin. Můj názor na knihu: Tento díl je také dobrý. Hlavně to, jak Marcinko podrobně popisuje průběh celé akce.
Autor: Richard Marcinko Název knihy: Profesionální válečník 4 –Modré komando Rok vydání: 1996 Překladatel: Roman Marhold Stručný obsah: Skupina teroristů, kteří si říkají ADAM (oddíl Alfa americké milice), unesli americké letadlo letící ze San Juanu do L.A.. V letadle mimo jiné byla i ministryně námořnictva USA se svojí ochrankou. Když přistáli na letišti v Key Westu, policie prostřílela letadlu pneumatiky, aby nemohli odletět. A protože teroristé vzali ministryni jako hlavní rukojmí, byl Marcinko a jeho skupina nazvaná „Modré komando“ pověřen osvobození rukojmích. Akce proběhla znamenitě. Modré komando zlikvidovalo teroristy a osvobodilo rukojmí i ministryni. Jenže byly tu dva problémy.Za prvé měli teroristé špičkové vybavení, které má jen NAVY, za druhé Marcinko zastřelil jednoho bodyguarda paní ministryně, protože tam pobíhal s pistolí v ruce a Marcinko si ho spletl s teroristou. Týden po akci byl Marcinkovi a jeho týmu znemožněn přístup do jejich kanceláří v Pentagonu a ministryně námořnictva požadovala okamžité vyřazení Marcinka s armády. Mezitím Marcinka kontaktoval jistý generál Stonwell Jackson Harrington a žádal ho schůzku. Když dorazil do jeho vily, ukázal mu generál pár tajných dokumentů o krádežích zbrní ze skladů NAVY po celých státech. Další složka obsahovala seznam zbraní, které měli členové ADAMu při přepadení letadla. Všechny byly ukradeny NAVY. Nakonec pozval Hartington Modré komando na příští den do kanceláře. Druhý den se Modré komando dostavilo do generálovy kanceláře. Ten ji nejdříve nabídl kávu a pak jim dal podepsat papíry, podle kterých přecházejí dočasně do služeb DIA. (Harington chtěl, aby Modré komando vypátralo zloděje zbraní, a zlikvidovalo ho. Jenže vše musí být důkladně utajené.) Další den se na Divokém panství ( Marcinkův ranč) Stewie Wonder pomocí Internetu naboural do sítě FBI začal hledat. Našel spoustu dokumentů o ADAMu a jiných teroristických skupinách a spoustu věcí o Los Angelském multimiliardáři. Pak pomocí databáze zjistil, že zbraně se ztratily ve chvíli a v místě, kde měl LC kampaň (kandidoval na prezidenta). A protože byl právě v Deitrotu, odjelo Modré komando za ním. Po příjezdu se Marcinko vydal na návštěvu k LC (ostatní jeli hlídat zdejší muniční sklad), který se ho snažil získat na svoji stranu, ale když se mu to nepodařilo, zpanikařil a vyklopil Marcinkovy všechny své úmysly. Ten na nic nečekal, dal Strawhousovy pěstí a odešel. Pak se spojil se svým starým přítelem Kastrólem, vylíčil mu situaci a požádal ho o pomoc. Potom se spolu vydali za ostatními a vyčkávali. V noci zastavily u skladu dodávky a začali nakládat zbraně. Potom se vydali na cestu sledováni Modrým komandem. Po chvilce se skupina rozdělila. Jedna dodávka jela na sever města, druhá pokračovala na Tampu. Marcinko sledoval dodávku jedoucí na sever města, která po chvíli zastavila v opuštěné čtvrti. Marcinko ji podminoval a odjel. Výbuch. Marcinko ser připojil k ostatním a sledovali druhou dodávku. Ta se v Tampě nalodila na jednu loď zásobující ropné plošiny a odplula někam do Mexického zálivu. Jenže na Marcinka tam čekal Kastrólův přítel Gros se svou lodí.Modré komando se nalodilo a vydali se sledovat loď se zbraněmi. Ta zastavila a posádka přeložila náklad na plošinu. Loď pak odplula. Marcinkovy nezbývalo nic jiného než zaútočit. Zaútočil, obsadil ji a všechny pozabíjel. Ale při akci zahynul Půl pinta Harris. Pak se vydal do L.A. kde bydlel LC. (Ta plošina totiž patřila Strawhousovy. Marcinko zjistil že za krádežma stojí LC. Prodával zbraně teroristům, kteří měli začít revoluci. LC by pak zakročil a stal by se prezidentem) Když dorazili do L.A., vloupali se ke Strawhousovi, který je už očekával. Spolu s ním tam byl i generál Harrington a tvářil se jako Strawhousův spojenec. Taky byl. Marcinko Srawhouse zabil a generálovi dal podepsat papír, že odchází se svojí funkce. Dal mu na to 14 dnů, jinak dopadne jako LC. Hlavní postavy: Richard Marcinko – profesionální, nekonvenční a zkušený válečník a zabiják Vedlejší postavy: Modré komando, Stonewall Jackson Harrington, Kastról, Gros, LC Strawhouse Hlavní myšlenka knihy: Marcinko se snaží čtenáři ukázat, že bohatí lidé často zasahují do politiky a snaží se ovládnout celý systém. Můj názor na knihu: Tato kniha je také velmi dobrá, protože spisovatel líčí příběhy, které opravdu prožil a mohu se z nich mnohému přiučit.
Autor: Richard Marcinko Název knihy: Profesionální válečník 5 – Zlatý kód Rok vydání: 1997 Překladatel: Roman Marhold Stručný obsah: V tomto díle se Marcinko ocitá v Moskvě, aby vyšetřil smrt svého přítele Paula Mahona, který tam pracoval jako vojenský atašé a byl zabit i se svou rodinou Marcinkovým kmotřencem Adamem. Marcinko s Paulových záznamů získal stopu, která vedla k místnímu mafiánskému bossi Andreji Judinovi. Po výslechu jedné z jeho goril zjistil, že se Judin nachází na jedné horské dače. Proto se Marcinko soplu s příslušníky OMONu (ruská elitní jednotka ministerstva vnitra) tuto daču přepadl. Judin tam však nebyl. Když se vrátil zpět do Moskvy, prohlídnul znova Paulovi záznamy a po dlouhé době našel zmínku o ruském zábavním klubu pro bohaté „Dynamo“. Marcinko se tam spolu se svým teamem vypravil a setkal se tam osobně s Judinem a jeho ženou (podle Marcinka to byla prý pěkná kočka). Ale po jeho boku seděli také Werner Lantos, velice vlivný a bohatý člověk (mimo jiné vlastnil i síť bank po celém světě) a Viktor Grinkovov, ruský ministr vnitra. Marcinko hned Judina zmáčkl a obvinil ho z Paulovi smrti. Judin vše zapřel. Když Marcinko odcházel, vyslal za nim Judin dvě gorily, aby ho cestou sejmuli. Marcinkovi hoši je však na blízkém hřbitově předběhli. Jednu gorilu zabili a druhou vzali na výslech. Dozvěděli se od něj, kde Judin bydlí. Další noc se tam vydali, ale našli Judina a jeho rodinu po smrti. Při odchodu z jeho bytu narazili na Grinkova a střelce z OMONu. Ty zabili Judina a teď šli po Marcinkovi. Kluci je zabili a Grinkova zajali. Ale venku čekali posily, takže se Marcinko musel opevnit v budově. Poté zavolali ZVM (zástupce velitele mise USA v Rusku) Barlettta Austina Weytha. Jenže ten Marcinko neměl moc rád, takže vyjednal vyhoštění ze země. Marcinkovi a jeho klukům nezbývalo nic jiného, než se rozhodnutí podvolit. Takže ještě tentýž den odletěli i s Paulovými dokumenty zpět do států, kde mu hned Pinky Prescot III oznámil, že jeho team rozpustil a že byli všichni rozhozeni do jednotek po celé zemi. Marcinko proto začal apelovat na jednohvězdičkového kontraadmirála Keneta Rose, aby s tím něco udělal. Po týdnu čekání byl Marcinko konečně přidělen k jednotkám SNS ( sbor náčelníků štábu). Následovně byl vyslán do Paříže, aby zjistil podrobnosti atentátu na americké ambasádě. Tam se zkontaktoval svého izraelského přítele (neboli jak mistr s oblibou říkával „pohanského psa“) Aviho ben Gala, který v Paříži rovněž vyšetřoval atentát, pro změnu na izraelské ambasádě, a domluvili se na spolupráci. Marcinko mezitím zašel za Wernerem Lantosem, kterého podezříval, a prohodil s nim pár slov. Pak se vrátil do hotelu a s Wonderem a Avim se připravovaly na vloupání o Lantosovy kanceláře. Večer se vydali na lup, ale získali jen laptop s výbušninou. Z laptopu se dozvěděli o existenci nějaké továrny v Libanonu, která zpracovávala materiál dvojího užití (výroba atomové bomby). Po dlouhém přemlouvání dostane Marcinko svolení k likvidaci továrny. Tak spolu s Wonderem, Avim a Kobym (instruktor v jedné parašutistické škole na blízkém východě a bývalý letec-veterán z Vietnamu) vyskočili z letadla asi deset kilometrů od továrny, ukradli auto a dojeli do továrny. Tam našli Wernera Lantose a Ehuda Golana s laserovými zaměřovači a biologickým plynem. Avi Golana zabil, Wonder zdokumentoval důkazy a rozmístil nálože. Lantose vzali s sebou a později ho zabili. Marcinko a ostatní obdrželi pochvalu a jeli domů. Hlavní postavy: Richard Marcinko – profesionální, nekonvenční a zkušený válečník a zabiják Vedlejší postavy: Stewie Wonder, Avi ben Gal, Bartlettt Austin Weyth, Andrej Judin, Viktor Gringov, Werner Lantos, Koby, Ken Roggers Hlavní myšlenka knihy: Marcinko se snaží vylíčit, co to udělá, když se spojí dva lidé z rozdílných národů, pracující na dvě strany. Můj názor na knihu: Tento díl je dobře sepsán a myslím, že Marcinko je velký hrdina.
Autor: Richard Marcinko Název knihy: Profesionální válečník 6 – Jednotka SEAL alfa Rok vydání: 1998 Překladatel: Roman Marhold Stručný obsah: Tentokrát byl Marcinko a jeho team pověřen generálem Cookerem zlikvidovat jednu čínskou loď v Jihočínském moři. Loď údajně přepravovala zbraně, které se chystali Číňané prodat. Marcinko na loď zaútočil. Kromě posádky tam byly také členové Čínské elitní jednotky. Sice s problémami ale podařilo se jim je zlikvidovat a celou loď obsadit. Při podrobném průzkumu oběvili hromadu střelných zbraní z celého světa, taktické střely tipu země země s plochu dráhou letu, ale hlavně prototip nejmodernějšího odposouchávacího a monitorovcího zřízení, které vyvynula DIA zvaný Velký bratr. Dále získaly mnoho dokumentů nesoucí označení Přísně tajné, které pocházeli z Pentagonu. Marcinko sebral dokumenty a Velkého bratra, pořídil fotografie a celou loď potopil. Pak na člunu dopluli na předem dohodnuté místo, kde je vyzvedla americká ponorka. S té se pak Marcinko pomocí Velkého bratra spojil s generálem Cookerem. Později obdržel Marcinko zprávu, že si ho vyžádal jistý japonský důstojník a že pro něj letí vrtulník. Teprve v Okinawě zjistil, že si ho vyžádal Toširo Okinaga, aby mu pomohl při osvobození rukojmích, které drželi čínští teroristé. Když tam přijel, byl svědkem opravdové katastrofy. Japonské komando zaútočilo na McDonald, který následně vybuchl. To vše měl na svědomí jistý vlivný člověk z Bílého domu. Tošo ale zjistil, kde mají teroristé sídlo, tak na něj s Marcinkem zaútočili. Všechny pozabíjeli a získaly opět tajné dokumenty pocházející z Bílého domu. Z toho Marcinko usoudil, že někdo z Bílého domu předává tajné materiály Číňanům. Když se vrátil zpět do Washingtonu, sešel se hned s generálem Cookerem. Ten si ho vyslechl a přidělil mu jako spojku jistou agentku DIA pracující pro Cookera Joanne Montgomeryovou. Marcinko ji pozval na večeři do Čínské restaurace, kde si budou moci v klidu pohovořit. V průběhu jejich debaty ale dorazil do restaurace Li Či-men a Bentley Brendel. Marcinka hlavně zaujali spisy, které měl Číňan v kapse. Byly to tajné spisy nesoucí označení Přísně tajné. Tak teď už Marcinko věděl, jak se dostávali tajné informace k Číňanům. Druhý den si Marcinka pozval do své kanceláře v Bílém domě Pinky Prescot III. Marcinko to nejdřív odmítal, ale na rozkaz generála Cookera tam šel. A dobře udělal. Zjistil totiž, že Pinky poskytuje Brendelovi tajné dokumenty a ten je pak dává Li Či-menovi. Tak Marcinko Pinkymu všechno řekl a ten se s obavami o svůj zadek stáhl do své kanceláře a nechal Marcinka s Brendelem o samotě. Marcinko nejdřív Brendela vyslechl a pak ho zmlátil. Na druhý den si dal Marcinko schůzku s generálem, ale zastihl ho na cestě z L.A., takže s nim hovořil pouze v autě cestou ke generálovi domu. Hned za letištěm je ale začalo sledovat civilní auto a u Pentagonu na ně zahájilo palbu. Marcinko tedy za jízdy vystoupil a zlikvidoval útočníky. Jak později zjistil šlo o příslušníky čínské mafie se kterou byl spojen i Li Či-men. Další den odletěl Marcinko a jeho team spolu s generálem do Říma. kde se měli setkat s ruským ministrem vnitra Viktorem Grinkovem. Před schůzkou v noci ale Marcinko a jeho lidi Grinkova přepadli, zneškodnili jeho zabijáky donutili Grinkova ke spolupráci. Brzy rán odletěli do Tokia, kde spolu s Tošou zjistily, že Li Či-men chce zaútočit na Tchai-wan. (Když by Číňané obsadili Tchai-wan, získali by tím dominantní postavení v celé Asii, mohli by ohrozit i okolní velmoci včetně USA). Tak zavolali Marcinkovu příteli Archovi Keliovi, pilotovi NAVY, který sloužil na Okinawě, a poprosili ho, jestli by s nimi odletěl na Tchai-wan. Ten souhlasil. Ten souhlasil. Tak naložili zbraně a výstroj a spolu s Tošou odletěl Marcinko a jeho team směrem na Tchai-wan. Když byli na ostrovem, seskočili a doplachtili na malý ostrov poblíž Tchai-wanu, ze kterého ho chtěl Li Či-men odstřelovat. Tam se zakopali a vyčkávali. Nad ránem připlula ponorka ze které se vylodilo asi 40 mužů. Marcinkovo hoši je zlikvidovali a on sám si vzal na starost Li Či-mena a Brendela, který připlul s nimi. Nejprve z nich dostal přiznání a pak je oba zastřeli. Po návratu do států se ještě postaral o budoucnost Pinkyho (předčasný odchod do důchodu). Hlavní postavy: Richard Marcinko – profesionální, nekonvenční a zkušený válečník a zabiják Vedlejší postavy: Arch Kielly, generál Cooker, Toširo Okinaga, Joanne Montgomery, Viktor Gringov, Li Či-men, Bentley Brendel, Pinky Prerscot III, Hlavní myšlenka knihy: Marcinko se snaží vylíčit touhu ostatních národů ovládat celý svět a ukazuje nejúčinnější boj proti těmto zbouřencům. Dále ukazuje, že i v Bílém domě jsou lidi, kteří zrazují svojí vlast. Můj názor na knihu: Tato kniha mě také velice zaujala a nejvíce Marcinkova chuť po pomstě.
Autor: Richard Marcinko Název knihy: Profesionální válečník 7 – Varianta delta Rok vydání: 1999 Překladatel: Roman Marhold Stručný obsah: Richard Marcinko a jeho střelci dostal tentokrát velice delikátní úkol. Má najít a získat pět ukradené jaderné zbraně. To je dostává do Středozemního moře, kde mají za úkol přepadnout jachtu Kuz Emeg patřící Chálidovi bin Abdulláhovi, bratrovi iráckého krále. Když Marcinko pronikne na loď, a vystřílí celou posádku i ochranku vydá se hledat Chálida, kterého má zajmout a předat FBI, která ho deportuje do USA, postaví před soud a obviní ze zločinů proti USA. Jenže Chálid nešťastnou náhodou zahyne, když Marcinko místo třaskavého granátu použije silně explozivní útoční granát. To se občas stává. Ve vedlejší místnosti našel německého obchodníka Heinze Hochheizera, který měl v úmyslu prodat Chálidovi dvě ADN (atomové destrukční nálože ) kufříkového typu. Cestou do sicilského přístavu Mazara del Vallo tohoto němce vyslechli a dozvěděli se od koho, kde, za kolik a proč tyto bomby koupil. Dále prozradil, že je do tohoto obchodu zapleten i jistý vlivný člověk ze SRN, který má vliv na vládní úředníky tamtéž. Po příjezdu na Sicílii předal Marcinko ADN poručíkovi Johnu Suterovi, který mu na oplátku předal fax od generála Cookera, ve kterém stálo, že se má do 24 hodin hlásit na americké základně v SRN Rýn-Mohan. Tam dostal instrukce, že má odjet do Mainzu, kde se sním setká jistý poručík Smith. Když přijely do Mainzu a ubytovali se v hotelu Marriot, kde měli zamluvené pokoje, našel Marcinko na minibaru vzkaz od Smitha, že se sejdou v 19:00 v místní vinárně. Když tam celá parta dorazila, u stolu na ně čekal generál Cooker v civilu. Nejdřív se s nimi přivítal, a pak začal debatu z každým členem Marcinkovi bandy zvlášť. Teprve po hodině se všichni dozvěděli, co tam vlastně dělají. Za poslední půl rok se totiž z ministerstva obrany ztratili materiály s přesnými souřadnicemi POMCUSů ( sklady, ve kterých je uložena výzbroj a výstroj pro případ války, které má USA po celém světě) po celé Evropě. Ministr obrany má strach, že by tyto materiály mohli padnout do rukou nějakým extrémistickým organizacím a že by mohl být ohrožen mír. A vzhledem k tomu, že v některých skladech byly i ADN, bylo rozhodnuto, že je Marcinko musí vyhledat a ADN dopravit za pomocí Johna Sutera zpět do USA. Druhý den se střelci vydali hledat POMCUSy. Našli tři poblíž Kolína nad Rýnem. Dva byly prázdný a když prohlíželi ten třetí, byly překvapeny partou ruských mafiánů. Schovali se, a když Rusáci opouštěli sklad, zneškodnili je. Pak ze skladu sebraly dvě ADN a zavolali Suterovi. Než přijel, prošacovali Ivany a zjistil, že dělají pro Lothara Becka, který má sídlo své firmy v Düsseldorfu. Cestou do Düsseldorfu se Marcinko spojil se svým starým přítelem Fredem Kohlerem a doholi se na návštěvě. Fred byl velitel německé výzvědné a protiterosristické jednotky KSK 8. Sídlo měl zastrčené hluboko v lese asi hodinu jízdy od Düsseldorfu. Po vřelém přijetí vzal Fred Marcinka na oběd. Během oběda se dozvěděl, že ho Fred již nějakou dobu sleduje a že mají oba dva stejný cíl, a to najít lidi, kteří mají za vinu destabilizaci SRN a ohrožují mír po celém světě. Dohodli se proto na spolupráci. Nejprve se vydal Marcinko Bumerangem na diplomatickou návštěvu k Beckovi a Fred měl za úkol vypátrat podrobnosti o činnosti extrémistických skupin na území SRN a zvláště o útocích proti americkým základnám. Když Beck Marcinka přijal, byl tam i bývalý člen GSG-9 (nejlepší protiteroristická jednotka v Německu) Franc Ulrich, kterého neměl Marcinko zrovna v lásce. A dal mu to po chvíli také patřčně najevo. Propíchnul mu krkavici. Teda tak, aby to přežil. Pří soukromém pohovoru s Beckem (mezi čtyřma očima) použil Marcinko své osvědčené donucovací prostředky. Becka párkrát profackoval, a ten mu řekl vše o svých úmyslech. Když se pak večer vrátili s Bumerangem zpět, povolal Marcinko zbytek svého teamu a Freda s jeho komandem do Düsseldorfu, protože se chystal vzít budovu Beckovi firmy útokem a porozlhédnout se po ní. Při návštěvě budovy nalezl Marcinko několik disket s názvy Varianta Alfa až Delta, které popisovaly několik možností destabilizace SRN. Marcinko si tyto diskety vzal k sobě a hodlal je použít později proti Beckovi. Po nějaké době vypátral Marcinko, kam jezdí Beck na víkendy. Byl to středověký hrad hluboko v lese, který byl však výborně hlídán. I přestoto zjištění se Marcinko rozhodl na hrad zaútočit. Spolu se svojí skupinou a se skupinou Freda se vydali do hradu. Tam se rozdělili a Marcinkova skupina měla za úkol zneškodnit Becka a lokalizovat ADN. Jenže cestu Marcinkovi zkřížil Franz Urlich, se kterým si však Marcinko poradil. Sice s velkýmy problémy, ale povedlo se mu to. V poslední neprozkoumané místnosti konečně objevil Becka a sním dvě ADN ruské výroby a tři výroby americké. Marcinko Becka s velkou chutí zlikvidoval a ADN připravil na odvoz zpět do států. Hlavní postavy: Richard Marcinko – profesionální, nekonvenční a zkušený válečník a zabiják Vedlejší postavy: Chálid bin Abdulláh, Heinz Hochheizer, John Suter, generál Cooker, Lothar Beck, Fred Kohler, Franc Ulrich, Bumerang, Aligátor Shepard, Kachní noha Deweye, Půlpinta Harris, Eddie DiCarlo, Hlodavec, Terry Devine. Hlavní myšlenka knihy: Marcinko se snaží vylíčit, že vliv extrémistický skupin nebo vlivných pomatenců na vládu v jakékoliv zemi může vést k destabilizaci země a ohrožení celosvětového míru. Můj názor na knihu: Tento díl byl nejlepší z celé série Profesionálního válečníka a zatím i poslední. A já pevně doufám, že Richard Marcinko napíše v nejbližší době další díl.
Desatero přikázání jednotek zvláštního určení podle Richarda Marcinka
Autor: Roy Boehm Název knihy: První SEAL Rok vydání: 1997 Překladatel: Jiří Gojda Stručný obsah: Roy Boehm vstoupil do armády už v 17 letech. Rok po svém nástupu k armádě vypukla 2. Světová válka a Roy byl ihned poslán do války. Během ní sloužil na třech lodích, kde se také setkal s prvními potápěči (tehdy ještě Speciální jednotka pro ničení pod vodou). Od té doby nosil v hlavě sen, vybudovat nejtvrdší a nejlepší nekonvenční jednotku. Později se dostala jeho loď Duncan do přímé námořní bitvy a byla potopena. Roy se zachránil spolu se svým přítelem Dubielem, který však utrpěl zranění a nebyl schopen sám plavat. Roy ho vzal do vleku a snažil se sním doplavat k ostrovu vzdáleném asi 30 mil. Jenže třetí den je napadly žraloci. Roy se ubránil, ale Dubiela sežrali. Roye asi dvě hodiny po této tragédii zachránila hlídka. Jenže ani Roy nevyšel z této bitvy bez zranění. Střepina od dělostřeleckého granátu ho trefila do hlavy a tlačila na mozek. Po skončení války se Roy snažil dostat k obojživelným jednotkám UDT (Unterwater destruction team – podvodní destrukční team). Po roce snažení se mu to konečně povedlo, a tak v věku 30 let absolvoval základní kurz. Po dvou letech služby u UDT se Royovi konečně splnil jeho dlouholetý sen. Kontraadmirál Whitey Taylor ho pověřil vytvoření první nekonvenční jednotky, která ponese název SEAL (tuleň). Rok trvalo Royovi sestavit výcvikový program a vybrat si do jednotky ty správné lidi. Jednotku se mu podařilo zformovat výborně, měl sice drobné problémy s vyzbrojením, ale všechno vyřešil J. F. Kennedy. Když měla jednotka SEAL 1 jít poprvé do akce, byl Roy vlivem neschopných kolenovrtů (vojenští úředníci), kteří ho nenáviděli převelen do na Floridu jako instruktor UDT. Když začala válka ve Vietnamu, byl Roy díky Taylorovy převelen přímo do akce jako vojenský zmocněnec. Tam byl přidělen k jednotce LDNN (jednotka složená z Vietnamců). z nich Roy bezmála za dva měsíce udělal Vietnamskou SEAL. Jednotka měla nejlepší výsledky a také měla na svém kontě mnoho mrtvých Vietkongů. Během pobytu ve Vietnamu se Roy spřátelil s Vietkongským generálem Nimhem, který byl sice jeho úhlavní nepřítel, ale díky podobné mentalitě se byli velice blízcí. Po roce válčení byl Roy odvelen zpět do států, za což děkoval svému nemocnému kolenu, které mu znemožňovalo zúčastňovat se akcí. Po návratu Států byl Roy přidělen do střediska pro výcvik UDT jako profesor. Do výslužby odešel Roy Henry Boehm jako korvetní kapitán v roce 1971. Hlavní postavy: Roy Henry Boehm – praotec zvláštních jednotek U. S. NAVY SEAL. Vydupal ze země přes odpor všech vojenských byrokratů ( jak sám říká kolenovrtů) nejneohroženější, nejskvělejší a nejhrozivější komando na světě. Vedlejší postavy: Dubiel, Harry Dick zvaný „Vazoun", Whitey Taylor, generál Minh, Khe Hlavní myšlenka knihy: Autor se snaží vylíčit jaké útrapy byly spojené s vytvořením speciálního komanda, a jak sním pak úředníci zametli. Můj názor na knihu: Tato kniha je velice podařená. Je velice podobná knihám Richarda Marcinka. Tento žánr mám velice rád a osobně to považuji za klasiku. Úryvek z knihy: Tento úryvek se týká jednoho modelu dýchacího přístroje, který se snažil Royovy Boehmovi vnutit jistý inženýrský idiot: „Nedá se s tím plavat a my to nehodláme používat. Je to jako plavat pod vodou a tlačit před sebou lednici.“ „Ale dá“ namítal inženýr. „Tenhle krám není o nic lepší než znovunabírač dechu Mark I, Mod 0 Hypoduchenator!“ odvětil Roy. „Co je to Hypoduchenator?“ na to inženýr. „Je to takové zařízení s uzavřeným obvodem. Zmáčknete si nos kolíčkem na prádlo, pak vezmete kus gumové hadice, jeden konec si strčíte do řiti, druhý do pusy a dýcháte.“ uzavřel Roy debatu a milého inženýra popadl za krk o hodil ho do bazénu.
Autor: Romain Rolland Název knihy: Petr a Lucie Rok vydání: 1985 Stručný obsah: Při náletu roku 1918 se v Pařížském metru náhodně setkávají Petr a Lucie. Petr má být za půl roku odveden na vojnu. Během jedné procházky potkává Petr na seinském nábřeží potkává opět s Lucií. Když se jejich oči setkají, přeskočí mezi nimi jiskra lásky. Petr a Lucie se společně sblíží a zamilují se do sebe. Tento vztah je velmi romantický, i když ve světě zuří válka. Oni se to však nepřipouštějí. Žijí jen sami pro sebe. Jejich vztah vyvrcholí svatbou na Velký pátek v pařížském chrámu sv. Gervaisa. Jejich štěstí však netrvá dlouho, neboť při jednom nočním náletu zasáhne jedna z bomb zasáhne jejich dům. Oba milenci se běží schovat pod nedaleký most. Avšak zamřeli opřeny o jeden mostní pilíř, když je zasypali jeho trosky. Hlavní postavy: Petr Autier – 18-ti letý mladík, syn pařížského soudce a silně nábožensky založené matky. Nenávidí válku, ale zato miluje Lucii. Lucie – mladá dívka, která umí velmi dobře malovat. Její matka byla dělnice v továrně na výbušniny. Mezi Luciiny koníčky patří vytváření kopií vzácných obrazů. Od malinka se musela starat sama o sebe. Hlavní myšlenka knihy: Tato kniha je psychologického rázu. Autor v ní popisuje nesmyslnost a zmatenost války a poukazuje na to, že i ve velké celonárodní krizi je možno vypěstovat velmi silný a krásný lidský vztah. Můj názor na knihu: Tato kniha je povedená a výborně vystihuje dobu, v které se odehrává, ale není to můj žánr.
Autor: Felix I. Rodriguez Název knihy: Neviditelný válečník Rok vydání: 1989 Překladatel: Jiří Šinkora Stručný obsah: Rodriguez se narodil roku v Havaně, ale většinu dětství prožil ve městě Sancti Spiritus v provincii Las Villas. Jeho rodina byla protikomunisticky založena, což výrazně ovlivnilo Rodriguezův život. Když se vlády na Kubě ujal Fidél Catro, emigrovali Rodriguezové do USA do Miami. Felix začal chodit do amerických škol a dostal se až na univerzitu. Jenže během studia ho zlákala touha bojovat proti Castrovi, a tak se Felix stal členem „Hnutí za svobodnou Kubu“. Po pár nezdařilých pokusech dostat se na Kubu dostal nabídku od CIA, aby se zúčastnil infiltrace na Kubu. Felix souhlasil, a tak byl spolu s dalšími zájemci převezen do výcvikového tábora na Floridu, kde se rok a půl učil základům boje. Půl roku před zahájením invaze v Zátoce sviní se konečně dostal na Kubu, kde spolupracoval s místním odbojem. Po maléru v Zátoce sviní měl však velké problémy s kubánskou tajnou policií a jen díky tomu, že se mu podařilo získat politický azyl na Paraguayské ambasádě, se dostal zdráv zpět do USA. Rodriguez se vrátil na Kubu ještě celkem třikrát, a jinak zařizoval dodávky zbraní a jiného materiálu pro kubánské povstalce. V roce 1967 se jako plnohodnotný agent CIA vypravil jako vojenský poradce do Bolívie, kde spolupracoval s armádou a pomáhal v boji proti povstalcům. Během pobytu se mu podařil výborný kousek. Značnou mírou se podílel na zatčení obávaného vůdce bolivijských povstalců Che Guevera. Byl také jediným člověkem, který ho na sklonku svého života vyslýchal. Když vypukla válka ve Vietnamu, přihlásil se jako dobrovolník, a byl poslán do Saigonu , aby velel elitní průzkumné jednotce jihovietnamské armády v boji proti Vietkongu. Vedl si znamenitě. Měl na kontě víc úspěšných akcí než jakákoliv jiná americká jednotka. Ale pobyt ve Vietnamu musel ukončit předčasně, protože utrpěl vážné zranění nohy při sestřelení jeho vrtulníku. Po návratu do USA se podílel na mnoha akcích v jižní Americe. Nejvýznamnější byla asi mise v Salvadoru, kde pomáhal tamní vládě skoncovat s komunistickými gerilami. V 80. letech, kdy se vyšetřovala aféra Irán – Contras, byl nařčen, že nakupoval zbraně za peníze z drog. Toto tvrzení však vyvrátil a značnou mírou přispěl na vyřešení této aféry. Felix I. Rodriguez dostal za své služby u CIA řadu vyznamenání a za svou misi ve Vietnamu dostal medaili za statečnost. Rodriguéz také úzce spolupracoval s vládou George Bushe a dnes stále bojuje za starou Kubu. Hlavní postavy: Felix I. Rodriguez – svérázný a vytrvalý Kubánec, který bojoval proto komunismu po celé Jižní Americe. Hlavní myšlenka knihy: Rodriguez se snaží přiblížit boj proti komunismu nejen na Kubě, ale i v Jižní Americe a ve Vietnamu. Můj názor na knihu: Toto dílo je velmi povedené a hlavně se mi líbí, že je to z části vojenská a z části špionážní kniha.
Autor: Ernest Hemingway Název knihy: Komu zvoní hrana Rok vydání: 1993 Překladatel: Miloslav Jirda Stručný obsah: Příběh se odehrává ve Španělsku během občanské války. Místní učitel španělštiny Američan Robert Jordan se zapojil do občanské války a spolu s republikánskými partizány chce zabránit přísunu nepřátelským silám na území. Po mnoha nevydařených pokusech shledalo vedení partizánu jako jediné východisko zničení železničního mostu a tím zabránit možnosti nepřátel využít železnici. Mezitím Robert potká velkou lásku, dceru zavražděného starosty Marii Sanchezovou, se kterou prožije mnoho šťastných chvil a na nějakou dobu zapomene na strasti a útrapy války. Když Robert odchází do akce, slibují si s Marii věčnou lásku. Po dlouhém plánování akce se partizánům most podaří zničit, ale při ústupu dojde k přestřelce a Robert dostane zásah do nohy, což mu znemožní ústup do nebezpečí.Tak se Robert rozhodne spolu s několika dalšími partizány zůstat na místě a trochu zpomalit nepřítelův postup. Tato hrstka lidí si dobře uvědomuje svou nulovou šanci na přežití, ale nepodává se depresím, protože věří, že umírají pro správnou věc.
Hlavní postavy: Robert Jordan – mladý učitel španělštiny, který se bez strachu vrhá do nebezpečí, i když si je plně vědom rizika, které postupuje. Je to typický příklad kladného hrdiny. Marie Sanchezová – dcera brutálně zavražděného starosty, která bezmezně miluje Roberta a zprávu o jeho smrti přijímá velice těžce. Hlavní myšlenka knihy: Autor se snaží čtenáře seznámit s občanskou válkou ve Španělsku. Dále zde ukazuje víru a oddanost temnějších partizánů ve věc které věří a že se za ni nebojí zemřít. Můj názor na knihu: Kniha je to velmi povedená a výborně vystihuje dobu španělské občanské války.
Autor: Homér Název knihy: Ilias a Odyssea Rok vydání: 1985 Stručný obsah: Ilias: Pobyt u čarodějnice Kirké:
Autor: Jaroslav Hašek Název knihy: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Rok vydání: 1936 Stručný obsah: Postava dobrého vojáka Švejka je občas ukazována jako typický příklad české národní povahy. Nejsem si jist, jestli je takováto lehce xenofobní generalizace zcela namístě, nicméně některé Švejkovy vlastnosti mají skutečně blízko k příznačným povahovým rysům mnohých našich spoluobčanů. Velice mi osobně vadí Švejkova pasivita. Hašek v úvodu ke knize píše : “ On nezapálil chrámu bohyně v Efesu, jako to udělal ten hlupák Herostrates, aby se dostal do novin a školních čítanek. A to stačí.” Přesně nechápu, co na tomto přístupu k životu Hašek tolik obdivuje. Počínání v duchu starého přísloví “ Kdo nic nedělá, nic nezkazí” nepovažuji za příliš hodnotné a prospěšné. Švejk se nesnaží nic tvořit, neprojevuje velký zájem o věci obecné, nemá chuť přetvářet okolní svět, pouze se mu podvoluje a vysmívá. Absolutně mu chybí vůle k moci, je odevzdaný, v zájmu pořádku a disciplíny ctí autority a k tomu navíc schválně s co největší důsledností plní nesmyslné rozkazy svých nadřízených. Zcela vědomě, skoro až s hrdostí, se hlásí k úřední diagnóze, která jej označuje za notorického blba, a vůbec se přitom nebojí jí patřičně využívat a své chování poté s poukazem na ni omlouvat. Chvílemi budí dojem, že mu chybí jakákoliv hrdost a důstojnost. Takovéto chování je mnohdy obecně přijímáno s porozuměním a sympatiemi. Jsem přesvědčen, že přítomnost více občanů Švejkova charakteru by právě pro svou ‘neobčanskost‘ vedlo ke společenské pohromě, a to i přes to, že v mnoha ohledech působí starý rakouský voják svým chováním celkem roztomile. Švejkova osobnost, tak jak ji Hašek představuje, překvapuje na jedné straně neutuchajícím životním elánem a radostí, na straně druhé jakousi nekonečnou existenciální resignací, uvolněním, odevzdaností a smířením. Švejkovi scházejí ambice a životní cíle. Podobných paradoxů je v knize obsaženo více, a tak se nelze divit, když se dostaví pochybnosti, zda Švejk opravdu říká to, co si myslí, a zda vždy jedná v souladu se svým svědomím. |