Počítačové viry a ochrana proti nim
Počítačový virus je zvlátní program, který je schopný vytvářet své kopie. Aby zabezpečil své sputění, připojuje se k souborům na disku, ukládá se do systémových oblastí apod.
Počítačové viry tvoří dvě velké skupiny:
Existují i viry kombinované nebo jiného typu ( např. adresářové ).
Boot viry
Tělo viru je umístěno v boot sektoru diskety nebo v MBR pevného disku. Aktivuje se po zavedení systému z napadeného disku. Pokud je virus aktivní, můe napadnout kadou disketu, nechráněnou proti zápisu, se kterou pracujeme. Z diskety na pevný disk se virus přenese jen po zavedení systému z napadené diskety. Napadená disketa nemusí být pouze systémová.
Souborové viry
Souborový virus se připojuje nebo přepisuje spustitelné soubory (.COM, .EXE), nebo soubory, které obsahují spustitelný kód ( .BIN, .OVL aj.). Tento virus se aktivuje, po sputění napadeného souboru.
Zvlátní skupinu souborových virů tvoří viry, které kromě souborů napadají i MBR pevného disku, ne vak boot sektor disket. Takový virus se aktivuje kromě sputění napadeného souboru i po zavedení systému z napadeného pevného disku.
Viry můeme dále dělit na:
Nerezidentní virus způsobí nákazu jen po sputění napadeného souboru. Běně nakazí několik souborů obvykle v aktuálním adresáři.
Rezidentní virus se po sputění napadeného souboru umístí v operační paměti. Nejčastěji to bývá v konvenční paměti, pomocí přeruení INT 12 zajistí, aby nebyl přepsán jiným programem. Rezidentní virus se můe nacházet v konvenční paměti, v paměti EMS a v prvním 64 kB segmentu paměti extended (tedy 0-1088 kB). Rezidentní virus můe napadnou libovolně velký počet souborů.
Obecná činnost vykonávána viry
Viry vykonávají během svého ivotního cyklu mnoho akcí (pořadí bývá u kadého viru individuální, nemusí být pouity vechny akce):
Způsoby přenosu virů mezi počítači
Viry se íří v rámci jednoho počítače i mezi počítači. Existuje několik moných přenosových médií mezi počítači:
Běné média
Nepříli častá média
Postup při napadení počítače virem
Ochrana před počítačovými viry
Softwarová ochrana
Softwarová ochrana je realizována antivirovými programy. Sluby, které antivirové programy poskytují lze rozdělit do tří skupin:
Konkrétní antivirové techniky vyhledávají pouze známé viry podle virové databáze, kterou je nutné aktualizovat. Větinu takto nalezených virů je moné ze souborů nebo z boot sektorů také odstranit, a to buď s pouitím informací o viru, který přísluný soubor infikoval nebo s pouitím původních informací o souboru, které popisují, jak vypadal před infekcí. Největí výhodou této metody je její rychlost, tato metoda se tedy pouívá pro pravidelné kontrolování pevného disku. Známé viry je také moné vyhledávat v kadém spoutěném, kopírovaném, otevíraném souboru a v zaváděcích sektorech vech disket, které do počítače vkládáme. K tomu je určen rezidentní ovladač, který lze zavádět vdy po sputění počítače. Tento ovladač se zavádí v config.sys a je tedy v paměti jetě dříve, ne se načte command.com (co je obvyklá základna větiny virů). Samozřejmě nechybí monost prohledat pamě? na přítomnost rezidentních virů.
Obecné antivirové techniky se snaí najít a pokud je to moné i odstranit neznámý virus. První metodou, jak najít neznámý virus je tzv. srovnávací test. Při prvním sputění tohoto testu si program zapíe důleité informace o souborech (velikost, datum, čas, atributy a kontrolní součty). Při dalích sputěních porovnává tyto informace s aktuálním stavem. Pokud v těchto údajích dolo ke změně větího rozsahu, je pravděpodobné, e počítač byl napaden virem. Antivirový program AVG obsahuje i heuristickou analýzu. Heuristická analýza podrobně analyzuje obsah souborů na pevném disku a vyhledává v něm různé podezřelé konstrukce (přímé zápisy na disk, převzení kontroly nad operačním systémem apod.). Heuristická analýza je obecně fungující metoda, není tedy závislá na virové databázi. Automaticky se při této metodě provádí test i na známé viry. Pokud je tedy soubor označen za napadený, prohledává se v databázi virů a jméno viru je vypsáno, v opačném případě je virus označen jako neznámý. Program obsahuje tzv. plnou heuristickou analýzu (heuristická analýza s emulací kódu), kdy se antivirový program přímo pokouí emulovat činnost počítače při sputění programu. Nevýhoda metody je v tom, e často dochází k faleným poplachům, kdy některé soubory jsou označovány jako napadené. Avak vzhledem k zvětování počtu stále sloitějích virů, bude v budoucnu tato metoda nejčastěji pouívaná. Test prostředí na souborové viry spočívá v tom, e program vygeneruje na disk soubory typu .com a .exe, potom je kopíruje a provádí s nimi různé operace, přičem vdy kontroluje jejich obsah. Pokud se při manipulaci s nimi změní jejich obsah, je velmi pravděpodobné, e se na návnadu právě chytil virus. Obdobně je program schopen vygenerovat na disketu prázdný zaváděcí sektor a poté kontrolovat, byl-li nějak změněn.
Preventivní antivirové techniky se doporučí vyuívat pokud mono jetě předtím, ne se virus v počítači usídlí. Spočívají v zálohování některých důleitých informacích o počítači, podle nich bude v případě potřeby moné obnovit původní stav. Pomocí programu si můeme uloit obsah paměti CMOS, tabulku rozdělení pevného disku apod. Po napadení počítače lze tyto informace zpětně obnovit.
Jiné antivirové programy (F-PROT, SCAN) obsahují dalí uitečnou funkci - vkládání vlastních virových řetězců. Tato metoda se vak neuplatní v případě polymorfního viru.
Hardwarová ochrana
Kromě softwarové ochrany před viry existuje i monost hardwarové ochrany. Ta je realizována pomocí roziřující karty. Karta obsahuje pamě? ROM se speciálním softwarem.
Základní funkce:
Automaticky je zajitěna ochrana boot sektorů proti přepsání a formátování.
Související odkazy
http://www.mujweb.cz/www/mirap/virus.htm
http://best.site.cz/igi/index.html