Golding, William - Dvojí jazyk
Stručná charakteristika děje:
V době kulturního souboje mezi Delfami a Římem vyrůstá ve velice zámožné rodině dívka. Odmalička se u ní projevují zvláštní schopnosti, ale ani ji, ani její rodiče by ani ve snu nenapadlo, že právě ona se stane první Pýthií Delf. Všichni lidé věří, že může změnit jejich osudy. Ariečina počáteční víra v bohy a v pravdivost starověkých věšteb se však pomalu převrací a začíná zjišťovat, že vše není tak, jak si dříve myslela.
Vlastní hodnocení knihy:
Když William Golding v červnu 1993 náhle zemřel, měl dokončené dvě verze tohoto románu a chystal se na třetí. Z jeho pracovních poznámek lze soudit, že nynější podoba románu odpovídá v zásadě té, v níž se ho autor chystal odevzdat nakladatelství.
Titul Dvojí jazyk editoři zvolili z několika dalších, které si spisovatel poznamenal do záhlaví obou verzí.
Kniha byla „dokončena“ v roce 1993, ale anglické nakladatelství Faber & Faber ji vydalo až v roce 1996, z čehož je vidět, že se vydavatelé dosti dlouho dohadovali na konečné verzi.
Drtivá většina Goldingových děl je věnována samotným autorem nějaké osobě, popřípadě osobám. S touto knihou je to však složitější. William Golding zemřel ještě dřív, než stačil knihu věnovat, proto to za něj takto převzala jeho rodina: „Autorova rodina si přeje spisovatelovo poslední dílo připsat všem pracovníkům nakladatelství Faber, kteří se s ním čtyřicet let přátelili, obdivovali jeho knihy a podněcovali ho k další práci, ale zejména je věnováno Charlesovi“
Dílo je psáno formou životopisu. Je zde vyobrazen celý Ariečin život.
William Golding ve většině svých děl používá spisovnou češtinu, místy oživenou knižními výrazy, a ani tato kniha není výjimkou.
Příběh začíná velice poutavě. První asi dvě strany nevíme, kdo děj vypráví a za jakých okolností. Víme pouze, o čem vypravěč uvažuje: „Silné světlo a teplo, které jakoby vyvěraly z ničeho a splývaly v jedno. Vida, přece jen se mi to povedlo, vybavila jsem si svou první vzpomínku! Jak je vůbec možné, že si člověk dokáže v paměti uchovat cokoli z doby, kdy ještě nemohl vědět, že něco bylo, ani tušit, že něco bude?…“ Myslím si, že toto je jeden z literárních triků spisovatelů jak připoutat hned ze začátku čtenářovu pozornost.
Poté, co byla Arieka odvezena do Delf, musela projít obrovským duševním rozvojem. Musela se učit cizím jazykům, číst a přednášet v hexametrech…
Už tehdy existovala jakási forma dnešních elektronických zpráv. Používali poštovní holuby, kteří jim nosili zprávy až z Afriky a jiných dalekých končin. Díky tomuto systému měli přehled o tom, co dělá místní obyvatelstvo, kdo je u moci, kdo o ni přišel, kdo posílil pozici, kdo ji ztrácí …
V téhle době a snad i o několik století dřív hledáme počátky užívání omamných látek. „Drogy“ v dnešním slova smyslu byly dříve využívány pro různé duchovní rituály. Dnes je bohužel jejich význam poněkud jiný…
Hodně lidí si tehdy myslelo, že Pýthie žije v obrovském blahobytu a cti. Podle popisu celého klíčového rituálu si ale myslím, že být Pýthií bylo spíše utrpení: „…Chvěla jsem se po celém těle tak silně, až jsem měla pocit, že se rozskočím na kusy. Zkroutila mě neovladatelná křeč, takže jsem padla na kolena a roztrhla si šat i kůži o tvrdou zem.
„Éuoí!“ Hlas boží. Takže mě přece jen navštívil! Co to? Z prsou se mi vydral výkřik. Sotva jsem popadla dech, sevřela mě křeč znovu. (…) Síň tonoucí v temnotách znenadání zaplnil dunivý, nevázaný smích, který stále sílil a nebral konce. Věděla jsem, že vychází z mých vlastních úst, ale nedokázala jsem ho zadržet. Najednou ten děsivý, nebo spíš nestoudný řehot ustal a znovu ho vystřídalo ticho, jež vzápětí nakrátko rozbily šalmaje.(…) Ano, Apollón do mne vstoupil, ale bylo to znásilnění. Jakmile mě však nechal a zmizel, sebrala jsem veškerou odvahu a rozbolavělými, zakrvácenými rty vykřikla: ‚Jedna ústa jako druhá!’
Poté se znovu rozezněl ten nevázaný smích…“
Ze začátku Arieka věřila v bohy, v celý posvátný rituál a věštírnu a byla svým způsobem šťastná. V podstatě to byl celý její život. Postupně však začala ztrácet veškeré iluze. Iluze o bozích, o pravdivosti věšteb a snad i o lidské víře. Zjistila, že vše je pouhá ubohá přetvářka.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát