Vedlejší věty
VEDLEJŠÍ VĚTY
Magdalena Žáčková
Věta vedlejší je mluvnicky závislá na jiné větě a zastupuje některý z členů věty řídící.
Vedlejší věty se mohou, podle toho, jak se připojují k větám hlavním,
rozdělit na:
SPOJKOVÉ - uvozují se podřadicí spojkou (ale, že, když aj.)
RELATIVNÍ - uvozují se a/ vztažným zájmenem (kdo, co, jaký aj.)
b/ vztažným příslovcem (kdy, kde aj.)
Nebo je také můžeme dělit podle toho, co vyjadřují na:
1.VĚTA PODMĚTNÁ
Tato věta vyjadřuje podmět věty řídící, která tvoří její přísudkovou část.
Nejčastěji bývá uvozena : kdo, co, že, aby, kdyby
„Co se vleče, neuteče.“ (co neuteče?)
„Slíbil mi, že dostanu přidáno.“
„Kdo lyžuje, rád jezdí na hory“ (kdo rád jezdí na hory?)
„Kdo se bojí, nesmí do lesa.“
2.VĚTA PŘÍSUDKOVÁ
Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou.
Tento typ věty se vyskytuje jen ojediněle.
„Náš dědeček byl z těch, kdo šířili osvětu na venkově.“ (byl šiřitelem)
3.VĚTA PŘÍVLASTKOVÁ
Vyjadřuje přívlastek věty řídící. Závisí na substantivu věty řídící
nebo ho blíže určuje.
Bývá uvozena: který, jenž, kde, kdy, aby, že
„Znám hodně lidí, kteří sbírají brouky.“ (sbírajících)
„Který kůň ovsa dobývá, nejméně ho jí.“ (který kůň jí nejméně ovsa?)
„Zavolali ve chvíli, kdy usnul.“ (v jaké chvíli?)
4.VĚTA PŘEDMĚTNÁ
Vyjadřuje předmět věty řídící. Závisí na přídavném jménu nebo slovese věty řídící.
Je nejčastěji uvozena : že, aby, kdo, co,kde,odkud
„Vím, že se ti to nelíbí.“ (co vím?)
„Řekl mi, že mě miluje.“ (co mi řekl?)
5.VĚTA PŘÍSLOVEČNÁ
Tato věta rozvíjí přísudek věty řídící a vyjadřuje její
příslovečné určení.
A/ Příslovečná místní
Tato vedlejší věta vyjadřuje místní určení.
Je uvozena: kde, kam, odkud, kudy
A můžeme se na ni zeptat otázkou: kam? odkud?
„Šel tam, odkud slyšel volání.“
„Dostal se tam místy, kudy pronikalo světlo.“
B/ Příslovečná časová
Věta vedlejší příslovečná časová vyjadřuje časové určení.
Můžeme se na ni zeptat otázkou: kdy?
Bývá uvozena výrazy: když, až, jakmile, zatímco, dříve, kdykoli
„Jakmile se najím, hned ti pomůžu.“
„Dříve než městečko procitlo, skryly už plachty kostry stánků.“
„Kdykoli se unavil, zvolnil krok.“
C/ Příslovečná způsobová
Tato věta vyjadřuje příslovečné určení způsobu věty řídící a můžeme ji dále dělit na:
a. prostý způsob
„Pracoval, jak nejlépe mohl.“
b. míry
„Pracujte, co nejvíce můžete.“
c. prostředku
„Stroj zapnete tak, že zmáčknete tlačítko.“
d. zřetele
„Pokud šlo o pořádek nemohli si stěžovat.“
e. přirovnávací
„Spěchal, jako kdyby hořelo.“
f. účinková
„Měli tolik práce, že ji nemohli stihnout.“
g. omezovací
„On již nepřijde, ledaže by se vrátil.“
Ptáme se otázkami: jak? jakým způsobem?
D/ Příslovečná příčinná
(důvodová)
Vyjadřuje příčinu (příp. důvod) děje věty řídící a bývá
uvozena : že, protože, poněvadž, jelikož
„Nešel do práce, protože mu bylo špatně.“
„Jsi hodná, že jsi nezapomněla.“
E/ Příslovečná účelová
Vyjadřuje okolnosti, kam směřuje jednání – jeho účel.
Je uvozena spojkou: aby
„Udělám všechno, aby ti bylo dobře.“
F/ Příslovečná podmínková
Tato věta vyjadřuje podmínku, za které může nastat věta řídící.
Bývá uvozena: jestliže, -li, kdyby, když, jestli
„Kdybych to věděla, nestalo by se to.“
G/ Příslovečná přípustková
Obsah této věty vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu
s obsahem věty řídící.
Bývá uvozena spojkami: ač, ačkoli, třebas, přestože, jakkoli aj.
„Přestože bylo nepříznivé počasí, odjeli jsme autem do hor.“
6. VĚTA DOPLŇKOVÁ
Vyjadřuje doplněk věty řídící. Závisí na slovese, ale zároveň i na jméně v podmětu nebo předmětu věty řídící.
Často také závisí na slovese smyslového vnímání, jako je například vidět, slyšet nebo cítit.
Bývá uvozena spojkou: jako
„Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky.“
„Připadal si, jako by se octl v pohádce.“
Použitá literatura:
1. Sochrová Marie: ČESKÝ JAZYK v kostce, Fragment 1999
2. kol. autorů: PŘÍRUČNÍ MLUVNICE ČEŠTINY, LN 1995
3. Trávníček F. : MLUVNICE SPISOVNÉ ČEŠTINY,
Melantrich 1949
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát