Pohled z okna ven (popis)
Jsou to právě tři roky, co jsme se přestěhovali do Sezimova Ústí. Bydlíme v tříposchoďovém domě, na samém okraji města. To má své výhody, protože za domem je neobydlená oblast, bez hluku a smogu s krásnou přírodou podél Kozkého potoka.
Je slunný podzimní den a já se připravuji do školy u psacího stolu v dětském pokoji. Hned pod okny jsou zahrádky, pečlivě obhospodařované našimi sousedy, převážně důchodci. Sluníčko jim pomáhá dokončit poslední přípravy na zimu. O kus dál za plotem je pěšina, po které jen občas projede někdo na kole. Většinou si tu jdou na louku vychutnat klid a pohodu „pejskaři“ se svými čtyřnohými miláčky. Zrovna dnes je na louce o něco rušněji. Nějaký tatínek pouští s dětmi papírového draka a dvě maminky s kočárky je pozorují. Podívám se směrem ke Kozkému potoku a uvidím překrásně vybarvené listnaté stromy, které ještě než ztratí svou listnatou ozdobu, se nás snaží potěšit barvami, jaké žádný malíř nedokáže namíchat. Pootevřeným oknem zaslechnu občas zpěv nějakého ptáka, který ještě před zimou nestačil odletět. Zadívám se do dálky na temně zelenou hradbu stromů před Kozím hrádkem, v takových chvílích jsem docela rád, že jsme se přestěhovali.
Přicházím ze školy, docela unavený a čeká mě spousta učení. Musím využít toho, že psací stůl v pokoji zatím neokupuje moje sestra a jdu se učit. Pod okny se ozývá kopání a hovor sousedů, kteří pracují na zahrádkách. Kdo se má v tomhle hluku učit?! Stejně nechápu, co na těch pár záhonech pořád dělají. Za plotem nějací kluci modeláři pouští letadla. Benzínové motorky modelů protivně bzučí a tak raději zavírám okno. Naštěstí za chvíli odcházejí a louka zůstává prázdná, ani pejskaře tu dneska není vidět. Pod okny utichl i pracovní ruch, pravděpodobně sousedi odešli domů na nějaký neodolatelný televizní seriál. Zadívám se do dálky nevidím nic než louku, pole a vdálce les. Připadám si jako na samotě u lesa. Všude je mrtvo, raději nasedám na kolo a ujíždím za kamarády na sídliště!
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT