VÝVOJ ČESKÉHO DIVADLA OD POČÁTKŮ PO KONEC 19. STOLETÍ
VÝVOJ ČESKÉHO DIVADLA OD POČÁTKŮ PO KONEC 19. STOLETÍ (počátky divadla v Čechách, středověk, husitství, renesance a humanismus, baroko, národní obrození, romantismus, májovci, ruchovci a lumírovci, realismus)
POČÁTKY DIVADLA spadají asi do 12.století, kdy se hrály náboženské látky – zejména pak dramatizace latinských textů z evangelií – v klášterech, především v Klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Tyto texty byly postupně zesvětšťovány.
Mastičkář 
-	nejstarší drama, pro lidové vrstvy
-	poprvé promlouvá člověk z neprivilegované vrstvy
-	dramata byla nejdříve hrána latinsky – náboženská témata, čeština pronikala do dramatu tak, že vedle původních latinských písní byl i jejich český překlad (také zpívaný); některé pasáže pak byly jen v češtině => celá dramata česky
-	zlomek velikonoční hry
-	jmenuje se podle hlavní postavy
-	obsah : najímání sluhů a vychvalování mastí na trhu
-	zachycen měšťanský a lidový život
-	jazyk s vulgarismy a germanismy
-	námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, protože chtějí balzamovat Kristovo tělo
-	postavy: mastičkář Pustrpalk, pomocník Rubín
-	prolínání latiny a češtiny ve verších – makaronismy (oblíbené především u studentů)
Hry veselé Magdalény
-	2. nejstarší drama
-	zobrazuje světici jako lehkou ženu
V DOBĚ HUSITSTVÍ dochází k naprostému úpadku divadla.
RENESANCE A HUMANISMUS
-	nevzniká žádné původní české drama 
-	od 16.století opět hrány hry s biblickými náměty, převážně témata ze Starého zákona, nejoblíbenější byla hra Judith – přeložena z němčiny
-	oproti středověku se hrají i ve školách
-	organizovali je především jezuité
-	vznikají 1. frašky
-	začínají se poprvé objevovat i náměty z české minulosti – ty psal Jan Campanus Vodňanský – psal latinsky – Bretislaus
-	většina her ve verších, nerozlišován žánr tragedie a komedie
-	vzniká 1. česká hra – Pavel Kyrmerzer – Komedie česká o bohatci a lazarovi
BAROKO
-	především tvorba pololidová – interludia ( intermedia, mezihry) – humorné situace, vkládaly se mezi dějství velkých náboženských her, zesměšňovali lidového hrdinu- Václav František Kocmánek – napsal jich 7 (Interludium kratochvilné o selském hňupu chtějícím žákem býti)
-	Lamentace venkovanů – česky; součástí „selský otčenáš“, skladba o těžké situaci     venkovanů, veršované – končí určitými pasážemi modlitby Otče náš 
-	1. česká lidová hra – Polapená nevěsta – námětem únos nevěsty
-     1.zpěvohry (opery) – vzorem šlechtická zámecká opera – O Františce a Honzíčkovi
-     lidová dramata: 
–	loutky – Matěj Kopecký – kašpárek, Škrhola
–	témata brána z jiných literatur – Faust, Don Juan
–	lidové hry se zpěvy
NÁRODNÍ OBROZENÍ
–	na počátku národního obrození – nízká a špatná úroveň
–	šlo o to vytvořit středisko českého divadla, kde by se hrály kvalitní hry
–	do divadla chodilo nevzdělané publikum => jednoduché hry
–	šlo o to,  hrát kvalitní hry a tím vychovávat publikum
–	původní české hry neexistovaly
–	překládaly se cizí hry a situovaly se do českého prostředí
–	venkov – ochotníci, kočovníci, loutkové divadlo (Matěj Kopecký)
Praha 
–	-od roku 1738 – stálé Německé divadlo v Kotcích – 1771 – 1. pokus o uvedení     české hry v Praze – v Kotcích – Kníže Honzík
–	od  roku 1783 – Stavovské divadlo -  většinou se hrálo německy, česky pouze výjimečně, hlavně odpoledne
–	1. české divadlo – od roku 1786 – Bouda – na Koňském trhu, existovala 3 roky ->stržena; vytvořila se tam 1. česká divadelní generace
Václav Thám:
-	organizátor českého divadla
-	herec i autor, psal vlastenecké divadelní hry – VLASTA A ŠÁRKA, BŘETISLAV A JITKA
-	měl bratra – Karel Ignác Thám – jazykový poradce u divadla, překládal také Shakespeara a Schillera 
Prokop Šedivý:
-     lidové frašky z pražského prostředí – PRAŽŠTÍ SLÁDCI, MASNÉ KRÁMY
Antonín Josef Zíma:
-     vlastenecké hry z české minulosti – ODŘICH A BOŽENA
Jan Nepomuk Štěpánek:
-     komedie z venkova nebo z menších měst
-     ČECH A NĚMEC – příběh lásky, do které se připlete někdo navíc
-     psal i hry historické – OBLEŽENÍ PRAHY OD ŠVÉDŮ, BŘETISLAV I.
Václav Kliment Klicpera:
-	hry rytířské, historické, pohádkové i ze současnosti
-	DIVOTVORNÝ KLOBOUK, ROHOVÍN ČTVERROHÝ, KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST
-	historické hry- BLANÍK, JAN ZA CHRTA DÁN
ROMANTISMUS
JOSEF KAJETÁN TYL
-	největší český dramatik, politik, kritik, teoretik, spisovatel, organizátor českého společenského života, novinář, herec, režisér, dramaturg, překladatel
-	narozen 4.2.1808 v Kutné Hoře, byl dítětem lásky, rodiče velmi chudí
-	studoval v Hradci Králové, sblížil se s Klicperou a nadchl se pro divadlo
-	ze studií filozofie v Praze odešel ke kočovnému divadlu, od 30.let žil v Praze, dramaturgem ve Stavovském divadle, novinář, spisovatel, účastník revoluce 1848 – po porážce odešel opět ke kočovné společnosti
-	myšlenka o zřízení samostatného českého národního divadla
-	zkušenosti z kočovného života mu pomohly při vzniku mnoha děl
-	založil ochotnický soubor v Kajetánském divadle
-	neúspěšné hry: Čestmír, Slepý mládenec
-	neutěšené rodinné problémy – manželka Magdaléna Forchheimová – mladší sestra Anna (o 21 let) – s J.K.T. 8 dětí, obě ženy herečky, mnohé konflikty
-	pohádal se s J. Kollárem a s K.H.Máchou, velmi horkokrevný, ale plachý
-	pronásledován rakouskými úřady, žil neustále pod policejním dozorem
-	zdravotní problémy – nemoc,  žil v bídě – také zemřel – v Plzni
-	spisovatelé se zúčastnili jeho pohřbu, ale měli mu pomoci dříve
DÍLO:
-	významný novinář: časopis Květy, Vlastimil
-	prozaik:
-	z počátku historické povídky s dobrodružným dějem, např. Dekret kutnohorský, později povídky ze současnosti – např.Rozervanec – polemika s romantismem
-	novela Poslední Čech – obviněn Havlíčkem ze sentimentu
-	dramatik:
a)	hry ze současnosti – sociální kritika – Paličova dcera, Pražský flamendr
b)	historické hry
-	Jan Hus, Jan Žižka – v obou pronášeny revoluční myšlenky roku 1848
-	Kutnohorští havíři – 1. sociální drama v dějinách české literatury, zdůraznil nesmiřitelnost zájmů dělníků a jejich utlačovatelů
-	Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové – sv. Václav
c)	dramatické báchorky
-	Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – téma ševcovské cechovní slavnosti, poprvé zazněla píseň „Kde domov můj“ – 1834, hudba F.Škroup
-	Lesní panna – chudý český učitel jde hledat štěstí do Ameriky
-	Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec
-	Strakonický dudák aneb Hody divých žen – nejslavnější postavy : Švanda, Dorotka, Kalafuna, Vocilka; několikrát zfilmována ( i Hvězda padá vzhůru) – char.postav, obsah
MÁJOVCI
-	1862 – otevřeno Prozatímní divadlo – uvedení oper Bedřicha Smetany
-	1868 – základní kámen Národního divadla – klepal na něj B. Smetana
-	sbírky pod heslem Národ sobě
-	divadlo mělo být projevem síly národa – manifestace kulturní i politické
-	všichni, co se podíleli na vzniku – GENERACE NÁRODNÍHO DIVADLA – Josef Zítek, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, J.V.Myslbek, Smetana, Dvořák
-	1881 – otevřeno Národní divadlo – vyhořelo
-	1883 – otevřeno podruhé
-	divadelní hry psali také Jan Neruda a Vítězslav Hálek ( Král Vukašín ) – hry byly neúspěšné
RUCHOVCI a LUMÍROVCI
-	pokusy o vytvoření tzv. divadla velkého stylu
Jaroslav Vrchlický:
-	historické hry – Noc na Karlštejně, Drahomíra
-	Hippodamie – melodramatická tragedie, hudba Z.Fibich; námět z antických dějin  (trilogie: Námluvy Penelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie)
Julius Zeyer:
-	Radúz a Mahulena – romantická pohádka podle slovenského námětu, o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi – ta je zachraňuje před zlem (hudba J.Suk)
REALISMUS
-	přichází generace významných herců – Josef Jiří Kolář, Jindřich Mošna, Eduard Vojan, Hana Kvapilová, Otýlie Sklenářová - Malá
-	české drama ovlivněno evropským dramatem (Gogol,…)
-	dramaturgem Nár.divadla – František Ferdinand Šamberk (Jedenácté přikázání – dodnes se hraje), po něm Ladislav Stroupežnický
Gabriela Preissová:
-	tragédie ze slovácké vesnice
-	Gazdina roba – nešťastná láska vdané ženy
-	Její pastorkyňa – stará kostelnička se dopustí zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery
-	psychologicky prokresluje postavy
-	ukazuje jak jsou lidské vztahy ovládány majetkem a pokrytectvím
-	obě díla hudebně zpracována – J.B.Foester – opera Eva, L.Janáček – opera Její pastorkyňa
Ladislav Stroupežnický:
-	dramatik i dramaturg
-	psal zpočátku veselohry a historické hry např.Zvíkovský rarášek, Paní Mincmistrová
-	realistické drama – veselohra Naši furianti – z prostředí jihočeské vesnice, vede se zde spor o to, kdo bude ponocným
-	autor se ironicky a zároveň kriticky staví ke vztahům mezi lidmi na vesnici
-	vrcholem hry – „punčová scéna“
Alois a Vilém Mrštíkové:
-	Maryša – realistická tragédie, 5 jednání
-	ze slovácké vesnice, ukazuje na sociální rozdíly, zabývá se úlohou peněz na vesnici a silou předsudků v tehdejší době
-	dcera sedláka Lízala je donucena ke sňatku s vdovcem mlynářem Vávrou (věková nerovnost), velkou úlohu hrál majetek, Maryša měla citový vztah k Franckovi (byl chudý)
-	Maryša Vávru otráví kávou  
Alois Jirásek:
a)	historická dramata – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – trilogie, představují boj za pravdu a vytrvalost v tomto boji až do smrti
b)	dramata pohádková – Lucerna – lidové prvky, humorné prvky i vlastenectví
c)	dramata ze současnosti – Otec, Vojnarka – láska milenecká x mateřská
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT