Mácha, Karel Hynek - Máj
1.Jazyk:
Jazyk je spisovný, veršovaný a lidový
Autor neužívá vulgarismů, neologismů
2.Charakteristika dvou hlavních postav:
Vilém:
Zvaný také „Strašný lesů pán“ byl loupežník statné postavy. Byl žárlivý a chrabrý. V mládí byl vyhnán otcem z domova.
Jarmila:
Byla Vilémova milenka. Oplývala krásou, chováním a nádhernou postavou.
3.Charakteristika prostredí:
Báseň se odehrává v krajině u Doks, pod Bezdězem (Jezero)
4.Obsah:
1.zpěv: Autor na začátku básně představuje přírodu, která jako by celá ožívala láskou. Jarmila čeká na svého Viléma. Vilém však nepřichází, avšak zdrtí ji zpráva, že její milý, „strašný lesů pán“ bude druhým dnem zabit. Je potrestán za vraždu Jarmilina svůdce. Vilém netuší, že vlastně zabil svého otce. Jarmila spáchá sebevraždu – utopí se!
2.zpěv: Vilém uvažuje a přemýšlí o svém dětství, kdy ho otec vyhnal z domova na cestu ke zločinu. Přemýšlí i o tom, jak jeho otec svedl jeho milenku. Myslí si, že udělal dobře, když zabil svého otce. V myšlenkách také cítí křivdu. Toto vše se odehrává v noc před jeho popravou.
I.Intermezzo: Duchové na popravišti čekají na návrat Viléma do země.
3.zpěv: Zpěv líčí krásu májové krajiny. Líčí lásku, která z krajiny vyzařuje. Děj se odehrává 2. Května. Je to vrcholný okamžik, kdy se Vilém „strašný lesů pán“ loučí s životem a krásou krajiny před jeho popravou.
II.Intermezzo: Blízcí Viléma i loupežníci naříkají že ztratily svého vůdce.
4.zpěv: Do děje vstupuje sám básník, vydávající se za poutníka. Poutník se vrací na místo Vilémovy popravy. Zamýšlí se nad lidským osudem.
5.Vlastní názor:
Báseň byla náročná na čtení a na pochopení. Její jedinou výhodou bylo to, že byla vytištěna na 25 stránkách. Doporučil by jsem ji lidem,kteří rozumí próze. Tuto knihu už asi nikdy nevezmu do ruky, kvůli její náročnosti a jazykovému zpracování.
6.Ukázka:
„Sok – otec můj! Vrah – jeho syn, on svůdce dívky mojí! –
Neznámý mně. – Strašný můj čin pronesl pomstu dvojí.
Proč rukou jeho vyvržen
Stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! – V života sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestliže jsem vůlí svou nejednal tak, proč smrtí zlou
časně i věčně hynu?
……………………………………
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát