Arbes, Jakub - Osudy žen (Romaneta Zázračná madona, Akrobati)
Romaneta
Romaneta : Zázračná madona, Akrobati obě z knihy Osudy žen
Autor : Jakub Arbes
Vydal Československý spisovatel, Praha, 1988
Romaneto Zázračná madona pojednává o dívce Ismeně, která jako malá byla málem uškrcena svou vlastní matkou kvůli své škaredosti. Později si dívku ze soucitu vezme jeden chudý student. Po několika letech manželství ji však vyhodí z bytu jen proto, že se dozví, že Ismena je nemanželské dítě. Po čase se opět potkají, ale Ismena je pojednou neskutečně krásná. Usmíří se a začínají spolu znovu žít. Zanedlouho však Ismena umírá, protože se předávkovala arzeniku (jedu, jenž v malých dávkách působí pozitivně na krásu).
Autor Ismenu charakterizuje takto: „Ismena byla dívka dobrá, tichá a mírná, vzdělaná a nadaná. Duše její byla čistá a průhledná jako kříšťál, srdce vřele příchylné a schopno lásky nejvroucnější. Nevynikajíc krásou poutala duchem.“
O matce Ismenině napsal, že je chudá,ošuntěle oblečená, skoro sličná, nejvíce dvacetiletá, boubelatá, její přednedávnem zdravím kypící tvář jest chorobně rozpálena, venkovská dívka.
Romaneto Akrobati je o muži, jenž je redaktorovi politického deníku, což se nelíbí policii. Stráví rok ve vězení, kde si dopisuje s tajemnou Eldorou prostřednictvím žalářníkovi kočky. Později se potkají v Praze a stanou se přáteli. Eldora je však nešťastně vdaná, a proto po čase odchází se svým bratrem účinkovat jako akrobatka. Nebezpečné vystoupení se však jednou nepovede a Eldora umírá.
Autorův popis Eldory: „Byla to štíhlá, útlá dívka prostřední postavy v černých hedvábných šatech. Tvář její byla jemná a k neuvěření běloučká. Nebyla to však bledost chorobná, nýbrž bledost neobyčejně jemné pleti, která při nejmenším vzrušení musila se zruměniti. Oko dívčino bylo, buď sivé, nebo bledě modré, vlas plavý. Výraz tváře i oka jevil nejhlubší duševní poklid, jaký se zračívá v tvářích dcer Albionu nebo divuplných hor norských, kteréž dívka ta, opírajíc se o železný sloup perónu a divajíc se se založenýma rukama před sebe, veškerým vzezřením připomínala.“
Jak je vidět autor postavy popisuje velmi precizně. Zajímavé je, že rodiče postav bývají vždy slabí, stříbrovlasí, skoro nemohoucí starci, přestože jim může být nejvýš 60 let. Předpokládám, že v 19.století lidé okolo šedesáti již nebyli třesoucíma se stařečkama.
Romaneto je literární styl kombinující prvky novely a románu. Je založeno na postupném odhalování nějaké záhady.
Poe - Arbes
Srovnávat Poeovy povídky a Arbesova romaneta je trochu zvláštní, protože by se dalo říci, že literární styly obou autorů jsou v protikladu. Začnu délkou. Poeovy povídky jsou velmi krátké často jen na několik stran, oproti tomu Arbesova romaneta jsou středně rozsáhlá (100 - 150 stran). Arbes hodně charakterizuje, začíná dlouhým popisným úvodem, pokračuje rozvleklými charakteristikami osob a končí např. popisem zničené duše. Poe se charakteristikami příliš nezabývá a raději se soustředí na děj. Pro oba autory je však společné, že ani jeden, ani druhý nepopisují postavu vypravěče; u Arbese to působí jakoby příběh vyprávěl on sám . Rozhodně se mi líbily více Poeovy povídky, protože mi připadají velmi živé, zábavné a dějem nabité, kdežto Arbesova romaneta jsou naopak velmi zdlouhavá a únavná. Někdy Arbes dokáže na mnoha stránkách psát o ničem - není zde pak ani děj, ani zde nejsou myšlenky. U Poea mě mnohdy zaujaly jeho zajímavé filosofické názory, ale u
Arbese by člověk něco zajímavého či snad jen nějakou myšlenku musel hledat s lupou.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát