Studená válka
Studená válka
Studená válka byla konfliktem mezi dvěma systémy,kapitalismem a socialismem,v jejichž čele stály spojené státy a Sovětský svaz.Tento konflikt se neodehrával na bitevním poli,šlo zde spíše o sféry vlivu a o ideologický boj.Proto se období studené války po roce 1945 vyznačovalo především závody ve zbrojení a pouze v omezené míře ozbrojenými střety.Mnozí historikové se domnívají,že studená válka vypukla v roce 1947 vyhlášením Trumanovy doktríny a skončila roku 1962 vyřešením karibské krize.Jiní historikové uvádějí,že skončila již v roce 1953,nebo,že dokonce trvala až do roku 1985.
Termín „studená válka“poprvé oficiálně použil B.Baruch v projevu na podporu Trumanovy pomoci Řecku a Turecku.O další popularizaci se zasloužil W.Lipman tím,že ho použil v názvech řady důležitých článků a jako titulu své knihy The Cold War.A study in U.S.Foreign Policy(1947).Leč pojmu „studená válka“ používali někteří washingtonští komentátoři a politici již od roku 1946.
Trumanova doktrína a Marshallův plán
Americká přítomnost v západní Evropě byla pro její vývoj rozhodující,i když americká armáda záhy po válce ze spojeneckých zemí odešla.Na rozdíl od doby po první světové válce se Spojené státy nestáhly do izolace,ale rozhodly se zastavit další postup revolučního procesu a posunu doleva na celém světě.Červenou nití americké zahraniční politiky se stala doktrína,kterou její tvůrci nazvali „zadržování komunistmu“.Prvními kroky na této cestě byly Trumanova doktrína a Marshallův plán.Na jaře 1947 byl Truman silně znepokojen.Západní Evropa ještě nepřekonala následky války.V Polsku,Jugoslávii,Rumunsku a Bulharsku byli u moci komunisté.Ve Francii,Itálii,Českoslevensku,Belgii,Rakousku,Dánsku,Finsku,Norsku,Lucembursku a na Islandu byly silné komunistické strany,které se podílely na vládě.Panovaly obavy,že italští a francouzští komunisté zvítězí v demokratických volbách a otevřou dveře Rudé armádě.
V Řecku rozpoutali komunisté občanskou válku,vůči Turecku vznášel SSSR územní požadavky.Trumanův náměstek ministra zahraničí Dean Acheson byl hlavním autorem Trumanova projevu,předneseného 12.března 1947 v Kongresu,který vešel do dějin jako Trumanova doktrína.Účelem bylo přesvědčit republikánský Kongres,aby schválil 400milionovou ekonomickou pomoc určenou Řecku a Turecku.
Frontální útok proti komunismu byl zahájen.Francií a Itálii dal Truman na srozuměnou,že významnější půjčky mohou očekávat jen tehdy,když komunisté opustí vládu.V květnu 1947 se tak v obou zemích skutečně stalo.O několik dní později oznámil John McCloy,prezident Světové banky,že Francie získala novou půjčku.
Protějškem Trumanovy doktríny byl v ekonomické oblasti Marschallův plán.
Americký ministr zahraničí Marshall došel k závěru,že Evropa a především Německo nesmějí být ponechány svému osudu.5.června 1947 řekl ve svém projevu na Harvardské univerzitě,že je naléhavě potřeba nabídnout Evropě pomoc.Hlavní cíl Marshallova plánu spočíval v ekonomickém oživení(dodávaly především spotřební zboží,ale i suroviny a v menší míře výrobní prostředky),které mělo zbrzdit postup komunismu v západní a jižní Evropě.Evropané měli na vlastní kůži pocítit,že demokracie a smíšené tržní hospodářství jsou lepší než socialismus.Až v druhé řadě stály úvahy o odvrácení možné krize v USA zvýšením evropských zakázek.
Nezbytnou byla německá účast v tomto seskupení.Integrací na plné obrátky běžícího německého hospodářství do západní Evropy považovali Američané za možná nejdůležitější cíl Marshallova plánu.Bez německé lokomotivy nemohla být západní Evropa vytažena z ekonomického a sociálního marasmu.Jelikož Marshallův plán byl „evropským programem“,bylo možné takto obejít francouzské veto hospodářské pomoci Německu.Západní Německo bylo navíc tímto způsobem definitivně odseknuto od Sovětského svazu.
Marshallův plán vytvořil příznivé podmínky pro hospodářský rozvoj a svými důsledky podstatně ovlivnil sociální i politickou situaci v západní Evropě.Zvýšil prestiž USA,ovšem přirozeně i závislost na nich.
Toho se obával Sovětský svaz,proto odmítl přijmout pomoc v rámci Marshallova plánu a přiměl k neúčasti i Československo(9.7.1947) a Polsko.
Puč v Československu(1948)
Neblahý vliv na spolupráci měly také volby ohlášené na květen 1948.Po jmenování několika komunistických vrchních komisařů v Praze se pravicoví ministři pokusili dostat komunisty z vlády.13.února 1947 podali kolektivní demisi,čímž chtěli vyvolat vládní krizi.V předčasných volbách by komunisté podle předvolebních průzkumů určitě prohráli.Prezident Beneš by pak mohl postavit nekomunistickou vládu.
Plán ztroskotal protože dva sociálnědemokratičtí ministři a Jan Masaryk demisi nepodali.14 ze 26 ministrů zůstalo a vláda si v parlamentu zachovala těsnou většinu.
Po československých událostech zachvátila západní Evropu vlna strachu.Všeobecně se soudilo,že puč byl řízen z Moskvy.Dokázáno to však není.V roce 1948 už zde rudá armáda nebyla.Vláda se orientovala na SSSR a byla silně protiněmecká.Komunistická revoluce se podařila,protože komunisté ovládli jak odbory,tak vojsko a policii a mohli se spolehnout na masovou podporu dělníků a rolníků.
S růstajícím strachem o útoku SSSR,17.března 1948 se Velká Británie,Francie a země Beneluxu rozhodly pro příštích 50 let společně čelit případné agresi a uzavřely tzv.Bruselskou smlouvu.Ke smlouvě přistoupily v roce 1955 Itálie a Německo a v roce 1988 Španělsko a Protugalsko.Ustanovení smlouvy jsou velmi přísná:signatář je povinen vojensky pomoci napadenému spolusignatáři.smlouva se také dále zabývá hospodářskou, sociální a kulturní spoluprací.
Strach ze SSSR však krutě trápil veřejné mínění a mnoho neinformovaných politiků.Média a oficiální instituce ho dále podněcovaly.Lidé byli přesvědčeni,že pouze američané mohou Evropu zachránit.Tyto myšlenky zapustily kořeny také v USA.
18.března 1949 byl zveřejněn text NATO.Jednalo se o obrannou alianci s méně přísnými závazky,než tomu bylo u Bruselského paktu.V případě napadení smluvní strany,si mohly ostatní zvolit metodu,kterou chtějí čelit agresorovi.Nebyla zde tedy povinnost automaticky jít do války.Toto méně závazné znění si vymínily USA,protože nechtěly být automaticky zataženy do války se SSSR.Smlouva navíc platila pouze 20 let.Mimo USA,Kanady,a stran Bruselské smlouvy se členy aliance staly: Norsko, Dánsko, Island, Portugalsko a Itálie(1952-Řecko s Tureckem,1955-SRN,1982-Španělsko).USA chtěly především posílit západní Evropu,aby zde nemusely příliš dlouho držet své jednotky.
Američané se velmi vyděsili,když přes všechnu pomoc a úsilí opanovali Čínu komunisté a Mao vyhlásil 1.října 1949 lidovou republiku.Čankajšek uprchl na Tchaj-wan,odkud chtěl Čínu za americké pomoci dobýt nazpět.V prosinci 1949 Mao zavítal do Moskvy,a požádal Stalina o případnou pomoc při útoku Ameriky na Čínu.Vzájemná vojenská spolupráce obou zemí byla potom upravena ve smlouvě ze 14.února 1950.SSSR již dříve Číně aktivně pomáhal při budování letectva a loďstva.
Opět se objevily obrovské obavy o Sovětskou nadvládu,ovšem Sověti neměli ani moderní loďstvo,ani letectvo.Sověti se naopak obávali překvapivého útoku NATO.
25.června 1950 vypukla Korejská válka.Po osvobození od japonské okupace byla severní část Koreje(na sever od 38.rovnoběžky)obsazena Sovětským svazem a jižní část Spojenými státy.Na severu se chopil moci komunistický diktátor Kim Ir-sen a na jihu pravicový diktátor Li Syn-man,se Sověti v prosinci 1948 a Američané v červnu 1949 stáhli.38.rovnoběžka se stala novou železnou oponou.Do této války se zapojila také Amerika prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN,aby zastavili šíření komunismu.(LiSyn-man a amer.vrchní velitel MacArthur měli jiný plán,chtěli se zmocnit celé Koreje.Chtěl využít napadení Číny a následně umožnit Čankajškovi návrat k moci.Čína zahájila 19.října protiútok,kt.se připojili k severokorejským jednotkám.Poté chtěl svrhnout na čínská města atomové bomby,Truman jej však v r.1951 zbavil velení,nechtěl válku s Čínou a tím míň se SSSR.
Situace se uklidnila až když Eisenhower(vrchní velitel vojsk protihitlerovské aliance a první velitel NATO,v lednu 1953 prezident)začal uvažovat(pouze blafoval) o nasazení jaderných zbraní v Číně,což mohlo s ohledem na sovětsko-čínskou smlouvu o spolupráci z roku 1950 znamenat válku se SSSR.26.července 1953 bylo uzavřeno příměří na základě statutu quo z roku 1949.Ve válce padlo okolo 5milionů životů.
Stalin zemřel 5.března 1953.Své poslední roky prožil ve znamení nesnesitelného stihomamu.Byl přesvědčen,že válka se Západem je nevyhnutelná a neustále se bál jaderného útoku USA.Teprve na jaře 1958 převzal vedení vlády Chruščov a zdánlivě tak upevnil vládu jednoho muže.
Povstání v Polsku a Maďarsku
I po Stalinově smrti,byly v Polsku(Bierut),v Maďarsku(Rakosi)atd.u moci stalinističtí vůdci.
Po smrti Bieruta,propukly 28.června 1956 vážné nepokoje,které byly vojskem krvavě potlačeny.Po demonstraci dělníků a studentů 17.října se Sověti obávali nejhoršího.18.října dorazila do Varšavy delegace pod vedením Chruščova.Sovětské jednotky se chystaly obsadit nejdůležitější polská města,ale polští vojáci se připravovali na odpor.Potom co Poláci slíbili,že zůstanou věrni komunismu a Varšavské smlouvě,Sověti se stáhli. 18.listopadu 1956 byla v Moskvě podepsána sovětsko-polská smlouva,v níž se konstatuje,že pohyby těchto sovětských jednotek podléhají polskému velení,polské hospodářství nebude nadále drancováno SSSR.
Události v Polsku silně ovlivnily maďarské veřejné mínění,sužované nenáviděným režimem stalinisty Geroho.23.října se masová demonstrace za svobodu vymkla z rukou.Ozbrojené masy zaútočily na budovy rozhlasu a tajné policie.Po sovětském zásahu Gero odstoupil a premiérem se stal populární komunista Nagy.
Maďarské povstání bylo velkou lekcí.Východoevropským zemím bylo nyní jasné,že možnost vlastní cesty k socialismu neznamená možnost opuštění sovětského tábora.
Od 11.května do 5.srpna 1959 se na konferenci čtyř ministrů zahraničí v Ženevě jednalo o německé otázce(V důsledku rozdílu v životní úrovni a svobodnějšího politického systému uprchly do té doby na západ dva miliony občanů NDR.Většina uprchlíků unikala přes Berlín.Chruščov západním spojencům předal dvě nóty,které oznamovaly,že SSSR postoupí NDR své kompetence ve věci přístupových cest k Západnímu Berlínu,pokud do šesti měsíců nezačnou žádná jednání a pokud se z Berlína nestane demilitarizované město.USA,SRN a ostatní partneři v NATO se domnívali,že přijetí tohoto ultimáta bude v konečném důsledku znamenat pohlcení Západního Berlína východním Německem.)
K žádné dohodě sice nedošlo,ale objevila se překvapivá zpráva,že Chruščov hodlá v září 1959 navštívit USA(Ultimátum rázem upadlo v zapomnění)
Odzbrojení?
18.září 1959 přednesl sovětský představitel v OSN návrh na odzbrojení.Navrhl všeobecné odzbrojení všech zemí světa do čtyř let.Plán také zahrnoval vytvoření bezjaderné zóny v Evropě a uzavření paktu o neútočení mezi Varšavskou smlouvou a NATO.
Ale 5.května 1960 Kreml oznámil,že nad Sovětským svazem byl 1.května sestřelen americký špionážní letoun U2.Aféra s U2 Chruščova značně poškodila.
Mladý prezident Kennedy chtěl uskutečnit ambiciózní program.Údajné vojenské zaostávání,zejména v oblasti raket dlouhého doletu,mělo být rychle dohnáno a bylo třeba vypracovat novou strategii,která by Americe dovolila zasáhnout proti komunismu kdekoliv na světě.Už během volební kampaně v srpnu 1960 se Kennedy od generálního štábu dozvěděl,že sovětská raketová převaha neexistuje.
Kennedy však na druhé straně věřil více než Eisenhower,že vytyčených cílů lze dosáhnout jednáním.K setkání s Chruščovem došlo poměrně brzy,v červnu 1961 ve Vídni.Sovětský vůdce usiloval o uzavření oddělených mírových smluv se dvěma německými státy a o přeměnu Západního Berlína ve svobodné,demilitarizované město.Kennedy se obával,že NDR nakonec Západní Berlín pohltí,a plán důrazně odmítl.Chruščov hrozil válkou.Vyhlásil nové ultimátum,v němž požadoval stažení spojeneckých vojsk ze Západního Berlína do konce roku.
Východoněmečtí pohraničníci a dělníci pracovali na úplném oddělení své části města od Západního Berlína.Zanedlouho se mezi oběma částmi zvedla zeď.Zeď byla vztyčena,aby zamezila masovému útěku pracovních sil a inteligence z NDR.Sovětské ultimátum vypršelo a Sověti uznali zachování statutu quo v Západním Berlíně.Zeď ukázala,že Sověti proti tomu nebyli schopni nic podniknout.
Kuba
14.října 1962 podnikl špionážní letoun U2 přelet nad Kubou a ukázalo se,že Sověti na Kubě budují odpalovací základny pro několik desítek raket.
Zpočátku chtěl Kennedy hned Kubu bombardovat,ale později raději uvalil na Kubu od 24.října námořní blokádu a všechny sovětské lodě s raketami na palubě měly být zadrženy.Oznámil uvalení karantény a prohlásil,že raketový útok z Kuby bude oplacen útokem na SSSR.27.října oznámil sovětskému velvyslanci Dobryninovi,že pokud nebudou rakety staženy,budou následující týden zahájeny vojenské akce proti Kubě,nezbývalo Chruščovovi než kapitulovat.
Kubánská krize paradoxně přispěla k uvolnění.Obě strany jasně pochopily,že se protivník snaží vyhnout jaderné válce.
První smlouvy o kontrole zbroje
Nejprve musela být vyloučena možnost spontánního vypuknutí nukleárního konfliktu vinou špatného kontaktu mezi protivníky.První smlouva v tomto smyslu byla se SSSR podepsána 20.června 1963.
Důležitá byla smlouva o zákazu všech jaderných zkoušek s výjimkou podzemních,podepsaná 5.srpna 1963 v Moskvě.Pod tuto smlouvu vzniklou ze zřejmých důvodů ochrany životního prostředí s podepsaly USA,SSSR a Velká Británie.Francie a Čína podepsat odmítly.
Další důležitou a nadějnou dohodu představuje rezoluce OSN z října 1963 zakazující vysílání jaderných zbraní do vesmíru.
Dosažené dohody vzbudily značnou pozornost.Po ukončení karibské krize se všeobecně předpokládalo,že jak na Kennedyho,tak na Chruščova je možné se spolehnout.Oba muži byli dostatečně lidští,aby se vyhnuli jaderné katastrofě.
22.listopadu 1963 byl prezident Kennedy zavražděn v Dallasu za okolností,které nebyly nikdy zcela vyjasněny.
LITERATURA:Yvan Vanden Berghe-Dějiny studené války-Velké nedorozumění?
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát