Komenský,Jan Amos
Geniální syn českého národa, klasik pedagogiky, zakladatel pedagogické vědy,
veliký náboženský a sociální myslitel, vlastenec, demokrat, humanista a obětavý
bojovník za mír mezi lidmi, J a n A m o s K o m e n s k ý . Náleží k těm historickým
osobnostem, jež svou tvůrčí činností a obětavou službou národu získali nepomíjející
slávu a lásku. Krajan Komenského, známý historik 19. století,; František Palacký ho
řadí k nejvýznamnějším osobnostem všech dob a národů.
Jan Amos Komenský - latinským jménem Comenius - se narodil 28. března 1592
na jihovýchodní Moravě. Jeho přesné rodiště není známo, ale odhadují se města
Uherský Brod, městečko Komna ležící poblíž, či nejpravděpodobnější Nivnice
vzdálené od Uherského Brodu asi 4-5 km. Rovněž jeho rodiče neznáme. Všeobecně se
uvádí, že jeho otcem je Martin Segeš, mlynář z Komny (odtud jméno Komenský), a
Anna Chmelová z blízkých Hradčovic. Jeho otec byl na svou dobu velmi vzdělaný, znal
výborně bibli a byl i členem Jednoty bratrské 1). V roce 1604 dolehlo na Komenského
velké neštěstí. Osiřel. Oba jeho rodiče podlehli epidemické chorobě. Zanedlouho
zemřely i dvě z jeho čtyř sester. Malého Jana se tedy ujala Zuzana Nosálová, teta z
otcovy strany. V létech 1604 - 1605 navštěvoval místní bratrskou školu ve Strážnici.
Avšak koncem roku 1605 se tohoto města zmocnila uherská vojska a téměř je vyplenila
a spálila. Se svými poručníky se vrátil zpět do Nivnic, kde žil do roku 1608. V šestnácti
letech začal studovat na latinské škole v Přerově, kde přijal jméno Amos, a kterou po
třech letech s vyznamenáním ukončil. Zde sám na sobě pocítil nevhodnost soustavy
výchovy a vyučování vládnoucí na tehdejších školách. A již tehdy se v něm zrodila
myšlenka zlepšit lidové vzdělání.
30. března 1611 Komenský vstoupil na teologickou fakultu herbornské akademie.
Léta zde strávená (1611 - 1613) měla na ideový rozvoj Komenského velký vliv. Zde se
utvářejí jeho společenskopolitické a filosofické názory, zde získává široké vzdělání,
seznamuje se s pedagogickými názory různých dob a národů. Nejenže rychle získává
pověst talentovaného studenta, ale vyniká i v četných oblastech vědění, zvlášť v práci,
kterou konal v oblasti filosofie, biologie a filologie. Na úspěších Komenského měli
velké zásluhy jeho nejbližší učitelé, univerzitní profesoři Piscator a hlavně Jan Alsted
(1588 - 1638). Ten byl nejmladším profesorem na herbornské akademii, byl jen o čtyři
roky starší než Komenský a stal se jeho blízkým přítelem. Jeho podíl na formování
filosofických názorů Komenského je nesmírně veliký. V únoru 1613 zde Komenský
ukončuje studium a vydává se na cesty. Nejprve jel do Amsterdamu, za několik měsíců
do Heidelbergu. Zde se zapsal na věhlasnou heidelberskou akademii. Toto cestování mu
umožnilo zblízka poznat mnohé památky, hlavně pak život lidu ve střední Evropě.
Na jaře roku 1614 se Komenský vrací do vlasti. Tím končí jeho jeho důležité období -
období studia a rozumového dozrávání - a začíná nové - období služby národu a velké
tvůrčí práce. Byl jmenován správcem bratrské školy v Přerově, kde získává všeobecné
uznání a lásku. Ve čtyřiadvaceti letech se stává pomocníkem bratrského biskupa Jana
Láneckého. V tomto období píše Listové do nebe. V roce 1618 ho Jednota bratrská
jmenovala duchovním správcem a kazatelem v severomoravském Fulneku. Tam
Komenský současně spravuje i bratrskou školu a získává zkušenosti v práci s dětmi.
_______________________________________________________________________
1) Tato církev byla založena v roce 1457 v Kunvaldu husitským bratrem Řehořem. Jejím posláním bylo
navázat na prostotu prvotní křesťanské společnosti. Toužila po nápravě katolické církve, zkažené
bohatstvím a blahobytem. Zdůrazňovali rovnost všech, a proto byli pronásledováni.
Důležitou událostí v životě Komenského byl v tomto roce sňatek se vzdělanou
Magdalenou Vizovskou, dcerou přerovského purkmistra, s níž měl dvě děti. V těchto
letech vypracoval podrobnou mapu Moravy.
V roce 1620 se v naší zemi odehrála bitva na Bílé hoře, jejímž důsledkem bylo
21. června 1621 na Staroměstském náměstí před Staroměstskou radnicí popraveno
dvacet sedm českých pánů a naše země se dostala pod moc Habsburků. Život
Komenského byl v nebezpečí. Jako bratrský kněz se musel skrývat, nejčastěji na
brandýském panství Karla staršího ze Žerotína. Neštěstí se znásobilo roku 1621, kdy
katolická vojska vtrhla do Fulneku a zapálila celé město. Tehdy shořel i dům
Komenského, jeho bohatá knihovna a rukopisy. 1622 následovala nová rána. Magdalena
a obě děti Komenského zemřeli na mor, který do Čech zanesla cizí vojska. I přes to
všechno se ostatním snažil jít příkladem. K jeho nejvýznamnějším spisům v tomto
období patří Labyrint světa a ráj srdce (tiskem 1631). Tato trpká a sžíravá kritika
společnosti je jedním z nejlepších děl, jaká byla v starších dobách napsána; jeho jazyk
je živý, bohatý a dramatický a jasně dokazuje kvality češtiny jako uměleckého
prostředku.2) Prostřednictvím této knihy odhaluje a kritizuje nedostatky tehdejšího
světa se všemi přetvářkami, povrchností, bídou a hlavně nedostatečnou vírou v Boha.
V létě 1624 se Komenský oženil podruhé s Marií Dorotou, dcerou bratrského
biskupa Jana Cyrilla. V roce 1628 opustil definitivně vlast a odešel do exilu do
polského Lešna, jednoho ze středisek českých exulantů. Osud ho ale během tamního
pobytu zavál i na mnohá jiná místa Evropy. Nejprve do Anglie (1641-42), kam byl
Komenský pozván svými přáteli a členy parlamentu, a kde vyšel Komenského spisek
Prodromus pansophiae, Předchůdce vševědy. Avšak bouřlivé politické události v Anglii
zapříčinily jeho opuštění Londýna. Usadil se tedy v pruském, Švédy ovládaném,
Elblagu (1642-46). Zde, za podpory švédské podnikatelské rodiny de Geerů, měl
vyučovat. Mezinárodně uznávaný Komenský byl také přizván do Nizozemí, Ameriky a
do Francie, kde měl také reformovat školství.
V těchto letech se nevzdává svého úsilí o položení základů české vědy, připravuje
např. velký latinsko-český a česko-latinský slovník. Nejvíce se zde však věnuje
pedagogice. Napsal řadu pedagogických děl jak česky ( Informatorium školy mateřské,
1630), tak latinsky. Janua linguarum reserata, Brána jazyků otevřená (1631) je
podobná malé encyklopedii. Na ni navazuje i Orbis sensualium pictus, Svět v obrazech,
což byla původně učebnice latiny, která se stala pro všechny jazykové učebnice vzorem.
Základy pedagogiky, jako vědního oboru, pak Komenský položil ve svém díle
Didactica magna, Velká didaktika (1657), jímž se stal proslulým a jež bylo přeloženo
do všech evropských jazyků. Současně s Velkou didaktikou napsal skvělou učebnici
latiny Janua linguarum reserata sive Seminarium linguarum et scientiarum amnium,
Dveře jazyků otevřené, jež ho později proslavila po celém světě.
Z exilu se několikrát pokusil zasáhnout i do politického dění, aby nebyla
zapomenuta “česká otázka“. Ale protestantská Evropa uzavřela v roce 1648 s
Habsburky vestfálský mír, kterým skončila třicetiletá válka a jímž jim české země byly
definitivně přiřknuty. Tím Komenský ztratil myšlenku vrátit se domů. Po dalším
návratu do Lešna ho v té době zasáhlo i osobní neštěstí, smrt druhé manželky. Pocity
zklamání a beznaděje vyjádřil v díle Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1650).
______________________________________________________________________
2) Koudelková, J.: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Rovina Praha +1992
Roku 1656 je Komenský nucen opustit Lešno. Polská vojska náhlým útokem
osvobodila Lešno obsazené Švédy a celé město zapálila. Přitom Jan Amos přišel o svou
knihovnu a velké množství rukopisů, včetně celoživotního díla, slovníku Poklad jazyka
českého. Shořela i tiskárna Jednoty bratrské.
V té době obdržel pozvání z Amsterdamu od rodiny de Geerů. V Nizozemí
Komenský získal dostatečné hmotné a finanční zaopatření i prostředky na vydání svých
nejvýznamnějších spisů. Činnost Komenského z amsterdamského období jeho života
mají v dějinách rozvoje pedagogických názorů celosvětový význam. Zde v roce 1657
vyšla Opera didactica omnia, Veškerá díla didaktická. Zvlášť významné je toto vydání
tím, že bylo realizováno za života Komenského a pod jeho přímým vedením. Toto dílo
má čtyři části. První tři obsahují 18 nejdůležitějších děl Komenského z let 1627-1657 o
celkovém rozsahu více než 500 stran. Do čtvrté části jsou zařazena díla, která napsal v
Amsterdamu.
Počátkem šedesátých let Komenský činnost na otázkách didaktiky takřka zastavil.
Posledních deset let svého života zasvětil praktické činnosti pro osvobození své vlasti a
zpracování problému míru a spolupráce mezi národy. Je známa jeho rozsáhlá
korespondence s vedoucími představiteli celé řady států v otázce osvobození českého
království. Vynakládal rovněž velké úsilí o obnovení činnosti Jednoty bratrské. V
posledních letech života Komenský vytvořil dílo všelidského charakteru, které nazval
De rerum humanarum emendatione consultatio catholica ad genus humanum, ante
alios vero ad eruditos, religiosos, potentes Europae, Obecná porada o nápravě lidských
určená pokolení lidskému, především však učeným, zbožným a mocným mužům
vEvropě. Některé části tohoto spisu začal psát již v roce 1645, přesto ho celé
nedokončil.
V roce 1667 vydává Komenský spis Angelus pacis, Anděl míru. V něm volá celé
lidstvo k míru a vyzývá státy, aby řešily všechny sporné otázky na základě dobré vůle,
nikoli zbraněmi a násilím. Unaven prací a bojem, zbaven vlasti a vyčerpán píše
Komenský spis Unum neccesarium, Jedno potřebné (1668) , v němž účtuje se svým
životem a s hořkostí vzpomíná : „ Celý můj život byl putováním a neměl jsem vlasti,
moje přístřeší se neustále měnilo a nikdy a nikde jsem neměl stálého pobytu.“
Posledním spisem velkého českého myslitele bylo Continuatio admonitionis fraternae
de temperando charitate zelo, Pokračování v bratrském napomínání (1669), které je
autobiografií Komenského.
Jan Amos Komenský zemřel 15. listopadu 1670. Je pochován ve valonské kapli v
Naardenu poblíž Amsterdamu. Je zde malý kostelík, který náleží českému státu.
Komenského jako “ učitele národů “ zná snad každý Čech a celý kulturní svět.
Pro naše země představuje ideu vlastence, který vroucně miloval svůj národ, hluboce
prožíval jeho utrpení po Bílé hoře, pracoval ze všech sil pro jeho dobro a přes mnohá
zklamání a pocity beznaděje věřil, že nakonec zvítězí. Často jsou citována jeho
prorocká slova :
„ Věřímť i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu vláda věcí tvých
k tobě se opět navrátí, ó lide český. “
POUŽITÁ LITERATURA :
Lordkipanidze, D. O.: Jan Amos Komenský. SPN Praha 1972.
Komenský, J. A.: O sobě. Odeon Praha 1987.
Kožík, F.: Anděl míru. Albatros Praha 1984.
Volhejnová, V.: Čeští spisovatelé. Fragment Praha 2000.
Bělina P., Fidler,J.: Osobnosti ducha českých dějin. Fragment Praha 1996.
Koudelková,J.: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Rovina Praha 1992
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát