Vývoj české literatury ve 2. pol. 19. stol s důrazem na literární uskupení doby
Májovci
tpoprvé se zviditelnili v r. 1858 – almanach Máj – Neruda, Hálek, Barák; dále přispěli: Heyduk, Mayer, Světlá, Podlipská, Frič, Sabina, Němcová, Erben
t1855 – almanach Lada Nióla – J.F.Frič
- otevřenější, méně umělecky zdařilý
tnavazují na Máchu
tchtěli být světoví – návaznost i na světovou literaturu
- pozvedli úroveň české lit. na úroveň světové lit.
tpsali do novin, působili jako redaktoři, vydávali, psali hl. fejetony, ..., působili na veřejnosti
tchtěli, aby se četlo ve všech vrstvách
tbyli členy Umělecké besedy → pravidelné schůzky, besedy, výměna názorů, zkušeností, ...
trozvoj českého divadla: Prozatimní divadlo = předchůdce Národního divadla
ttémata: všední; emancipovaná žena, kritika bohatých, ...
tžánry: povídky, romány; lyrika – přírodní, milostná
Vítězslav Hálek (1835-1874)
- pocházel z venkova (→ časté prostředí v tvorbě); studium v Praze (gymnázium, filosofie)
- redaktor Národních listů; činný v Umělecké besedě (vedl literární část); časopis Lumír předělal na Zlatou Prahu (- spíše rodinný časopis); časopis Květy (spol. s Nerudou)
- věnoval se literatuře – za svého života byl nejuznávanějším autorem
- napsal mnoho fejetonů – problémy se snažil řešit harmonicky, sděloval čtenáři svůj názor na ně
a) poesie: Večerní písně – sbírka lyrické poesie (štěstí, optimismus, harmonie, symbol příchodu jara)
- psáno v počátcích tvorby
V přírodě – lyrika (optimistické úvahy o životě) – vliv Rousseaua
- psáno na sklonku života
Pohádky z naší vesnice – epická veršovaná sbírka balad a romancí
- vybíral si komické postavy; pokus o Byronské povídky – ne moc zdařilý
- venkov zobrazen jako ideální místo pro život
b) próza: Na statku a v chaloupce – povídka o českém venkově
- prvky společné všem jeho povídkám: pronikání industrializace; rozdíly mezi mladou a starou generací; harmonizace, ...
Muzikantská Liduška – tragická povídka (nešťastná láska, svatba kvůli penězům)
Na vejminku – popis mezilidských vztahů (smlouva o odchodu na vejminek)
Poldík rumař – popis jedné postavy (blíží se realismu)
- téma nešťastné lásky
c) drama: nemá trvalou hodnotu; větš. historická
Král Vukašín – touto hrou se otevíralo Prozatimní divadlo
Záviš z Falkenštejna – téma z českých dějin
Karolína Světlá (1830-1899)
- vl. jm.: Johana Rotová
- v dětství: inteligentní mladá dívka píšící dobré slohy (kvalitně soukromě vzdělána)
- v poměrně mladém věku svatba → po smrti dítěte odchod do podještědské vesnice – začíná psát svá vrcholná díla
- přítelkyně Němcové, láska Nerudy (opětovaná)
- témata: podještědí nebo Praha
a) romány: Vesnický román – její první známé dílo z podještědí
- ještě nese rysy romantismu
Kříž u potoka – psán na objednávku do jedné edice
Frantina – romantická dějová linie
b) povídky: - z Podještědí: Kresby z Ještědí – kratší útvary
- povídka Hubička → Smetanova opera
- z Prahy: První Češka – reakce na dílo Poslední Čech
Zvonečková královna
Černý Petříček
Jan Neruda (1834-1891)
- pocházel z Malé Strany – Dům u Dvou Slunců
- akademické gymnázium, filosofie
- novinář, úředník, učitel; redaktor Národních listů
- hodně cestoval – byl i v Egyptě
- lásky: Anna Holinová
Karolina Světlá
Kateřina Macháčková – jeho neteř
a) novinářská činnost
- spolupráce na Máji
- psal fejetony = krátký novinářský útvar věnovaný aktuálním společenským problémům
Národní listy – nejdřív byl redaktorem, později jen přispíval fejetony
Čas
Hlas
Květy
Lumír
b) poesie
Hřbitovní kvítí – sbírka lyriky
- vyjadřuje Nerudovu náladu a pocity
- hřbitov = atmosféra Bachova absolutismu
Knihy veršů – jeho nejrozsáhlejší sbírka (lyrika i epika)
- poprvé se objevují jeho balady
- věnováno otci, matičce a Anně
Písně kosmické – optimistická sbírka básní z budoucnosti
- nečekaně velký úspěch
Balady a romance – sbírka
Prosté motivy – jeho nejsubjektivnější sbírka (přírodní lyrika)
Zpěvy páteční – vydáno Vrchlickým (trochu to i upravil)
c) próza
Malostranské povídky – soubor 13 kratších povídek
Pan Ryšánek a pan Schlegl
Hastrman, U tří lilií
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
Svatováclavská mše
Arabesky – sbírka krátkých povídek a fejetonů
-rysy realismu – objasnění chování postav a líčení prostředí
- rysy romantismu – výjimečné postavy
Trhani – smutné, ale i humorné obrazy ze života na Malé Straně
- popis chudší vrstvy dělníků stavějících železnici
Jakub Arbes (1840-1914)
- spojoval v sobě literární a technické vlohy (vystudoval technickou fakultu)
- pracoval v Národních listech – 24.12. propuštěn pro politické názory → už nesměl nikde pracovat → do konce života se živil jako spisovatel na volné noze, bohémský život → existenční potíže (zadlužil se)
- prozaik; psal kvalitní romaneta – větší než novela, ale rozsahem meší než román
- dějové, ale i s úvahami o tajemných jevech
- romantické tajemné postavy X realistické vědecké vysvětlení
a) romaneta
Svatý Xaverius, Šílený Job, Newtonův mozek, Zázračná Madona
b) romány
Kandidáti existence – prvky utopického kapitalismu
Ruchovci a Lumírovci
= česká literatura od 70. let 19.stol.
- byli v kontaktu s Májovci
- ale vstupovali do literatury tím, že vydávali almanachy
Ruch – 1. almanach
- vydán v r. 1868 u příležitosti položení základního kamene Národního divadla
- redaktor: J. V. Sládek
1) Ruchovci = “národní škola”
- jméno podle almanachu Ruch
- čerpali z domácího prostředí, tradic, vyzdvihovali české dějiny
- navazují na dřívější literární směry (osvícenství, racionalismus, romantismus, realismus)
- představitelé: E. Krásnohorská, Adolf Heyduk, Josef Holeček, S. Čech
2) Lumírovci = “kosmopolitní škola”
- název podle časopisu Lumír, kde nejvíc vydávali
- bylo jim vyčítáno, že její členové jsou “světoobčané”
- představitelé: J.V.Sládek, J.Vrchlický, J.Zeyer
3) v 70. letech působili i lidé, kteří nepatřili do žádné skupiny
- společné znaky: stopy moderních uměleckých stylů (realismu, romantismu, symbolismu, dekadence)
Literární časopisy této doby
Lumír – obnovený
- hlásal “umění pro umění” = umění nemá být ovlivňováno politikou, vývojem společnosti, nemá sloužit pro výchovu lidí
- českému čtenáři představoval světovou literaturu
- zakladatel: J. Neruda
- redaktor: J.V.Sládek
Osvěta – zdůrazňovala spojení literatury s politikou
- kritizovala mladé moderní názory
- výchovná literatura
Květy – publikovali zde různí autoři – lumírovci i ruchovci
- obnovil je S. Čech
1878 – vyšel další almanach Máj – střet Lumíru (kritika) a Osvěty (podpora)
- smírčí osoby: Neruda, S. Čech
Estetika, literární kritika
- v této době se začaly vytvářet, vyčleňovat
Josef Durdík
- nejvýznamnější literární estetik, ale i kritik
- blíž k Lumírovcům
Eliška Krásnohorská
- blíž k ruchovcům
3 vlny této generace
1) psali almanachy – Arbes, Třebízský
2) psali poesii (trochu i prózu) – Sládek, Vrchlický, Čech, Zeyer
3) psali prózu – historickou – Jirásek, Winter
- venkovskou – Holeček, Nováková, Stašek, Klostermann
Josef Václav Sládek (1845-1912)
- jeden z nejvýznamnějších představitelů této generace
- básník – zakladatel básní pro děti (psal pro svou dceru); překladatel – z angl., amer., ... tvorby; novinář; fejetonista; organizátor společenského života
- narodil se v rodině dělnického mistra → Akademické gymnázium v Praze → studium přírodních věd a jazyků → cesta do Ameriky za poznáním tamního života, přírody (pracoval tam jako učitel,
vychovatel, námořník, dělník, ...)
- redaktor Národních listů – krátce
- obnovil časopis Lumír, patřil k lumírovcům – ale nebyl nejtypičtější (dříve měl blíž k ruchovcům) → nedá se přesně zaškatulkovat (psal i lumírovskou i ruchoveckou tvorbu)
a) překlady
33 her Williama Shakespeara – v tehdejší době velmi kvalitní překlad
- překlady irských balad z přelomu 18. a 19. stol. (např. od Roberta Burnse)
- překlady s indiánskou tematikou z 18. a 19. stol.
b) poesie
- střídmá forma (ne složitá)
- nechtěl, aby se jeho básně recitovaly
- především lyrika, ale i intimní a dětská poesie
Básně, Jiskry na moři – sbírky intimní, velice osobní lyriky (vyrovnává se tu se ztrátou manželky a dcery)
- nové poznatky z Ameriky
- i vlastenecká lyrika
Selské písně a české znělky – vztahy v rodině (líčeny harmonicky), vztah sedláků k půdě, otázka češství
- idealizace českého venkova
V zimním slunci, Nové selské písně – psáno v závěru života
- teskné sbírky – vrchol jeho reflexní lyriky
- vyrovnávání s pocity marnosti – autor hledá oporu v Bohu
- zamyšlení nad smyslem lidského života, práce, bolesti a smrti
c) dětské sbírky
- dětskému čtenáři jsou blízké svým důvěřivým vztahem ke světu a k přírodě
- humorné ladění – probouzí vztahy k rodině, k přírodě, k práci a k národu
Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky – bajky, říkanky, lyrika
Jaroslav Vrchlický (1853-1912)
- vl. jm.: Emil Frída (pseudonym podle říčky)
- filosofická studia
- vychovatel v Itálii, tajemník ČUT, profesor na universitě, společensky činný
- přátelství se Sofií Podlipskou → sňatek s její dcerou (manželská krize → pesimistický odraz v tvorbě)
- redaktor Lumíru – lumírovec tvorbou i přesvědčením, ale uznával, že i národní směr má právo na existenci
a) lyrická poesie
- počátek tvorby – kosmopolitní
- vliv Nerudy, Mayera, dokonce i Máchy
- zpočátku pesimismus, později méně
Z hlubin – přimyká se ke starší domácí tradici
Hudba v duši – milostná lyrika (povyšuje ženu na ideál)
Okna v bouři – milostná lyrika (těžké osobní zklamání)
b) epická poesie
Zlomky epopeje – snaha zachytit dějiny lidstva (myšlenka převzata od V. Huga – Legenda věků)
Hilarion
Selské balady
c) dramata
Hippodamie – trilogie – stavbou se přibližuje antickému dramatu (umělecky nejlepší z jeho dramat)
Noc na Karlštejně – úspěšná zfilmovaná veselohra o Karlu IV.
d) překlady
Božská komedie – Dante Alighieri
Faust – Goethe
Hugo, Voltaire, Baudelaire, Byron, Petrarca, Shelley, Poe, Mickiewicz, ..
- měl řadu epigonů (pokračovatelů v díle; napodobitelů): Kaminský, Klášterský, Borecký, Kvapil
Julius Zeyer (1841-1901)
- z bohaté pražské rodiny
- sklon ke snění a silnému uměleckému prožití; vynikající, těžko srozumitelný sloh
- žil střídavě v Praze a ve Vodňanech (nejzcestovalejší z autorů té doby)
- na rozdíl od Vrchlického nebyl moc společensky činný; postupně se rozhádal se všemi přáteli a zůstal sám
- hl. prozaik, ale jeho próza je lyrická (→ tíhne k poesii)
a) poesie
Vyšehrad – cyklus 5 básní z české mytologie
b) próza
Jan Maria Plojhar – tragický autobiografický příběh
Mariánská zahrada – zachycení části života Ježíše Krista
Dům U tonoucí hvězdy – tragický autobiografický příběh Slováka v Paříži
c) drama
Neklan – z českých pověstí
Radúz a Mahulena – scénická pohádka ze slovenského lidového prostředí
- hudba J. Suka
Svatopluk Čech (1846-1908)
- asi nejvýznamnější představitel ruchovců
- vystudoval práva, ale věnoval se novinařině a literatuře
- věnoval se i politice, ale později se stáhl do ústranní
- obnovil časopis Květy
a) epická poesie
- velice čtenářsky úspěšná
- současná i historická témata
Lešetínský kovář – “sociální” epos ve verších (ze současnosti)
Adamité, Žižka – doba husitství
Václav z Michalovic – historický epos ve verších
b) lyrická poesie
- většinou politická, určená k recitaci
Jitřní písně, Nové písně
c) próza
- zpočátku psal fejetony, cestopisné črty; později povídky a rozsáhlejší prózy, kt. spojuje postava pana Broučka
Pravý výlet pana Broučka do měsíce
Nový epochální výlet pana broučka, tentokrát do XV. století
Pan Brouček na výstavišti
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát