Renesanční muž - Leonardo da Vinci
Renesanční muž
Leonardo da Vinci je považován za geniální osobnost renesančního umění a vědy. Jeho novátorské práce ve Florencii, Miláně a později ve Franciiovlivnily soudobé umělce a přinesly poznatky přesahující rámec jeho doby.
Malíř, sochař, architekt, hudebník, basník, inženýr a vynálezce Leonardo da Vinci je příkladem tvořivého a všestraného „renesančního člověka” , inspirovaného oživením klasické kultury v Itálii 14. a 15. století. „Příroda ho tak štědře obdařila, že ať obrátil svého ducha či myšlenky k čemukoli, výsledky byly vždy dokonalé a geniální,” napsal roku 1550 jeho první životopisec Giorgio Vasari.
Leonardo se narodil roku 1452 v toskánském Vinci (odtud jeho přízvisko) jako nemanželský syn právníka. Od mládí projevoval mimořádné nadání. Podle jedné historky namaloval na štít jednoho z otcových nájemců obraz hlavy Medúzy tak působivě, že si jej otec ponechal. Roku 1470 se Leonardo stal učedníkem malíře Andrey del Verrocchia ve Florencii. Traduje se, že se věnoval nízkému řemeslu malířskému, jelikož mu nemanželský původ bránil v přístupu k váženějšímu povolání. Jeho první dochovanou prací je křehký anděl na Verrocchiově obraze Křest Kristův. Když Verrocchio uviděl, že žák zastínil svého učitele, zapřísahal se, že již nevezme štětec do ruky. Během několika let soupeřila knížata o Leonardova díla.
Počátek Leonardovy tvorby spadá do doby, kdy se v Itálii rozvinula olejomalba a naturalismus, jehož největším představitelem byl on sám. „Je důležité jít přímo do přírody,” napsal, „a nikoli kopírovat ostatní malíře.” Jedním z prvních datovaných Leonardových děl je kresba Toskánská krajina (1474). Vrchol jeho umění v této době představoval nedokončený obraz Klanění tří králů – zakázku na něj obdržel roku 1481.
Následujících osmnáct let žil Leonardo v Miláně pod ochranou vévody Lodovika Sforzy, jehož dvůr patřil k nejskvostnějším v Evropě. Leonardo pro něj navrhl velkolepou
jezdeckou sochu na počest vévodova otce. Od projektu bylo upuštěno, když kov byl použit na výrobu zbraní, ale kresby k pomníku se zachovaly – ostatně Leonardo sám byl vynikající
jezdec. Stal se dvorním umělcem, který vymýšlel velkolepé zábavy, jako byla „Hra planet” roku 1490 (šlo o tzv. masku, původně výpravnou němohru, v níž se později objevily dialogy
a zpěv).
Leonardovým mistrovským dílem v Miláně je freska Poslední večeře pro klášter Santa Maria delle Grazie. Leonardo ji namaloval na stěnu refektáře v letech 1495-98 a použil nové pojetí perspektivy s působivým zobrazením postav Krista a jeho žáků.
Vědecká studia
Leonardo zaznamenal své vědecké myšlenky v řadě pozoruhodných deníků, které obsahují detailní studie o hydraulice včetně systému zavlažování lombardských rovin, optice, astronomii, anatomii, vojenském stavitelství a vodou poháněném budíku. Opakovaně se pokoušel postavit letájící stroj a navrhl obrněné vozidlo podobné tanku, stejně jako překvapivě moderně vypadající bicykl. Leonardo psal zrcadlovým písmem, takže bohatství jeho myšlenek bylo plně doceněno až v 19. století, kdy se ukázalo, že jeho nákresy opatřené poznámkami jsou předobrazem mnoha objevů a vynálezů.
Roku 1499, po pádu Sforzy, se Leonardo vrátil do Florencie a stal se architektem a hlavním inženýrem Cesara Borgii, vévody z Romagne.
Z jeho florentského údobí pochází Mona Lisa (1503). Malba byla obdivována jako nedostižný příklad toho, jak může umění napodobit přírodu. „Když se člověk podívá na jamku na krku, mohl by přísahat, že vidí pulz,” napsal Vasari. Leonardo najal hudebníky, aby bavili jeho model, což možná vysvětluje její legendární úsměv – ačkoli stejně záhadný pohled je možno také spatřit na jeho náboženských postavách. Roku 1503 zadalo město
Florenci jak Leonardovi, tak jeho uměleckému kolegovi Michelagelovi dvě velké nástěnné malby na oslavu bitev Florenťanů. Leonardo maloval Bitvu u Anghiari, ale obraz zůstal – podobně jako mnohá další jeho díla – nedokončen. Originál byl zničen, dnes existují jen kopie.
Ačkoli se dochovalo velké množství kreseb, zůstalo jen málo maleb. O umělcově soukromém životě toho víme nepatrně. Jelikož se nikdy neoženil a v mládí byl vystaven neprokázané obžalobě ze sodomie, dovozuje se z toho, že byl homosexuál.
V polvině života adoptoval chlapce jménem Giacomo, přezdívaného Salai, který byl andělského zjevu a ďábelských sklonů.
Roku 1516 Leonardo opustil Florencii a pracoval pro Ludvíka XII. Francouzského. Dostal rentu a zámek u Ambosie, kde roku 1519 ve věku 67 let zemřel.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát