SMYSL A CÍLE NÁRODNÍHO OBROZENÍ V ČECHÁCH A NA SLOVENSKU

- celonárodní společenské hnutí, které bylo tvořeno lidovou a měšťanskou vrstvou
- za cíl mělo kulturní, hospodářské a národní osamostatnění
- trvalo od poslední čtvrtiny 18. století do první poloviny 19. století
- u nás nastupuje osvícenský panovník Josef II., jehož reformy odstraňovaly nejkřiklavější feudální přežitky
- vydán Toleranční patent (1781), který povoloval náboženskou svobodu pro některá nekatolická vyznání, zrušení Jezuitského řádu (1773) a především zrušení nevolnictví (1781)
- vydána také všeobecná školská reforma, která uzákonila povinnou školní docházku, odňala církvi školství a umožnila dětem nedávných nevolníků nabývat vzdělání; z těchto dětí začala vyrůstat česká inteligence
- zprvu vkládali obrozenečtí spisovatelé a vědečtí pracovníci mnoho nadějí do osvícenské vlády, ale jak sílila germanizace, měnil se obdivný vztah v kritický a později i odmítavý postoj; a tento odpor probouzel české vlastenectví
- užívání národního jazyka se omezovalo koncem 18. staletí na venkovský lid a drobné měšťanstvo, proto byla jeho situace svízelná; zvýšení úrovně české literatury záviselo na ustálení a obohacení jazykové kultury

1. g e n e r a c e n á r o d n í h o o b r o z e n í

- chtěla vytvořit jazyková pravidla a zkoumala historii

Josef Dobrovský (1753 – 1829)

- žil v Horšovském Týně a česky se naučil až na gymnáziu
- studoval bohosloví, ale knězem nebyl
- byl vychovatelem u hraběte Nostice
- psal německy a latinsky, ale cítil česky
- nevěřil, že se někdy čeština stane uměleckým jazykem

Podrobná mluvnice česká: vyšla německy, nastínil celý systém jazyka a formuloval jeho zákonitosti

Německo – český slovník – 2 díly

Základy prozodie přízvučné

Latinská mluvnice staroslověnštiny: založil stavistiku, velký význam pro NO, protože poznáváním kultury slovanských národů posilovalo se národní sebevědomí

Dějiny českého jazyka a literatury: za vrcholné období považoval dobu veleslavínskou

Gelasius Dobner (1719 – 1790)

- studoval historii
- odhalil nespolehlivost Hájkovy kroniky
- psal latinsky a německy

František Martin Pelcl (1734 – 1801)

- první profesor češtiny na Karlově universitě
- v závěru psal česky

Nová kronika česká: náhrada za Hájkovu kroniku, měla je nahradit pravdivějším vylíčením české minulosti
CJL – Maturitní otázka č. 4

Václav Matěj Kramerius (1753 – 1808)

- novinář
- vydával týdeník

Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny

- založil první české nakladatelství Českou expedici, vydávající hlavně starší české literatury

D i v a d l o

v Kotcích (1771) – špatná čeština

Stavovské divadlo (1783): na Karlínském náměstí; hrálo se jen německy, později povoleny české hry

Bouda (1786) – na Koňském trhu, dnešní Václavské náměstí
- Bouda musela přemáhat velké finanční překážky
- přechodně se hrálo česky i U Hybernů

Václav Thám (1765 – 1816)

- psal vlastenecké hry, nejčastěji čerpal z národních dějin
- byl mezi lidem neobyčejně oblíben
- překládal

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)

- působil ve vlasteneckém duchu jako profesor
- psal hry rytířské a historické, pohádkové i ze současnosti
- zakladatel české veselohry

Divotvorný klobouk
Rohovin čtverrohý
Veselohra na mostě

2. g e n e r a c e n á r o d n í h o o b r o z e n í

- počestění českého umění a vědy
- ocenění husitství, myšlenka slovanské společnosti

Josef Jungman (1773 – 1847)

- narodil se v Hudlicích u Berouna
- studoval filosofii a práva
- působil jako profesor na gymnáziu, snažil se učit česky
- byl rektorem university, psal česky, věřil v budoucnost českého národa
- překladatel: Chateaubriand - Atila
John Milton – Ztracený ráj
J. W. Goethe – Heřman a Dorotka
- uvedl k nám sonety, autor první české romance

Oldřich a Božena

Slovesnost – 1. česká teorie literatury a čítanka

Historie literatury české: pokus o souhrnný obraz vývoje české literatury, obrození chápe jako začátek nové epochy


CJL – Maturitní otázka č. 4

Slovník česko – německý: 5 dílů; pracoval na něm 40 let; 120 000 slov, tvořil je obnovou zapomenutých slov, tvořením odvozených slov a přejímal z ostatních slovanských jazyků, povýšil češtinu hovorového jazyka na jazyk umělecký

František Palacký (1798 – 1871)

- v Praze dosáhl sňatkem hmotného zabezpečení
- chtěl být básníkem
- byl stoupencem austroslavismu – malé státy mají mít svá práva, ale v rámci většího státu

Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě: původně německy, později česky, nejlépe je hodnocena husitská doba, dějiny od počátku do roku 1526

Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861)

- nejdříve působil jako profesor, později jako universitní knihovník v Praze
- blízký přítel Palackého
- proslul ve slavistice – slovanské jazykovědě a dějinách literatury
- začal jako básník

Tatranská můza s lýrou slovanskou

- později se věnoval literární historii

Dějiny slovanských literatur - německy

Slovanské starožitnosti: vylíčení nejstarších dějin slovanských národů až do konce prvního tisíciletí; dokázal, že Slované patří vedle Řeků, Římanů a Germánů ke spolutvůrcům evropských dějin

Rukopisy

- obrozenečtí autoři se nemohli smířit s tím že Čechové nemají žádné starobylé památky krdinského rázu
- rukopisy byly falza, pravděpodobně od Václava Hanky a Josefa Lindy

Rukopis královédvorský: „nalezen“ ve věži zvonice ve Dvoře Králové roku 1817, kladený do 13. století obsahoval 6 epických básní, 2 lyrickoepické a 6 lyrických písní; epické básně čerpají z mýtického období českých dějin a z historie, lyrické písně jsou milostné

Rukopis zelenohorský: „objeveny“ dva malé zlomky v roce 1818, o Libušině soudu a o staročeském sněmu, vznik se kladl do 9. století, je vylíčen tak idealizovaně, že hned vzbudil pochybnosti

- odpůrci pravosti dokazovali, že v obou rukopisech je mnoho názorů, které byly středověku cizí, nejzávažnější byly námitky jazykové
- měly však velký význam, protože posílily národní vědomí a znamenaly i velký inspirační podnět pro literární tvorbu
- nepříznivě ovlivnily názor na nejstarší české dějiny

S l o v e n s k é o b r o z e n í

- o 50 let později než u nás
CJL – Maturitní otázka č. 4

- pokusy o vznik spisovné slovenštin
Bajza I. – neúspěch
A. Bernolák – katolický kněz, západoslovenské nářečí, bernoláčtina
L. Štúr – středoslovenské nářečí

Ludovík Štúr (1815 – 1856)

- vystudoval v Bratislavě
- vůdce spolku Společnost česko-slovanská
- byl zbaven profesury, nemohl přednášet
- vydával Slovenské národní noviny

Nauka řeči slovenské – mluvnice spisovného jazyka

Jan Kollár (1793 – 1852)

- narodil se na středním Slovensku
- dostudoval, pracoval jako profesor v cizině
- zamiloval se do Vilemíny Schmidtové, kterou nazýval Mínou, po 16 letech si ji vzal

Básně – sbírka milostné lyriky, věnována Míně

Slávy dcera: soubor 150 znělek, předzpěv + 3 části
Sála, Labe, Dunaj
po rozšíření předzpěv + 7 částí
Sála, Labe, Dunaj, Rýn, Vltava, Lethe a Acheron
předzpěv: žalozpěv nad zánikem o labských a pobaltských Slovanů, putování básníka po slovanských zemích, nebi a pekle, provází ho Mína – dcera bohyně Slávy

F r a n t i š e k L a d i s l a v Č e l a k o v s k ý (1799 – 1852)

- narodil se ve Strakonicích, syn tesaře
- začal studovat, ale studia nedokončil a stal se vychovatelem
- byl redaktorem Pražských novin
- stal se profesorem slavistiky ve Vratislavy, ke konci života působil v Praze
- sbíral poezii všech slovanských národů, tvořil „ohlasovou poezii“
- nepsal tak, jak by mluvil sám, ale tak, jak by mluvil básník z lidu, původně chtěl vytvořit ohlasy všech slovanských národů

Slovanské národní písně: poezie všech slovanských národů v původním znění i českém překladu

Ohlas písní ruských: látku čerpal z ruských bylin, dílo začíná a končí epickými básněmi, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů, lyrické básně zobrazují život ruského lidu ve šťastných i smutných okamžicích

Ohlas písní českých: zobrazují ráz českého lidového života, obraz českého venkovského lidu, neobsahuje písně hrdinské, častěji to jsou satirické a výsměšné písně a popěvky mířící na vrchnost, zobrazení lidových postav (sedlák), obsahuje první českou umělou baladu – Toman a lesní panna

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=2010