PREROMANTISMUS
- od 18. stol.
- přechod mezi klasicismem a romantismem
- navrací se k přírodě, k lidové slovesnosti, vyjadřuje důraz na cit a obdiv k schopnému, podnikavému jedinci
- vzor – venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý způsob života
- literatura tohoto období zobrazuje ideální svět a ideální prostředí, odlišné od existující přítomnosti, a proto od soudobé civilizace utíká do vzdálené minulosti
- preromantikům je bližší Homér a vůbec celá řecká kultura, v níž spatřují výraz národního ducha
- preromantický básník se často stylizuje do postoje mluvčího národního kolektivu, jindy se opět skrývá do anonymity lidového pěvce, nebo konečně vystupuje v roli věštce a proroka
- témata – láska, čest, záležitosti vztahů, náboženský konflikt, cit
- typické rysy – ich-forma, osobní vyprávění, román (epistolární), novela, lit. druh – poezie, příroda
FRANCOIS RENÉ DE CHATEAUBRIAND (1768-1848)
- francouzský spisovatel uniká ze současnosti do středověku, náboženských mýtů a do exotické
americké přírody
ATALA
- povídka líčí tragický příběh lásky indiána a křesťanské dívky Ataly v prostředí americké přírody
- ukázka - novela, vyprávěcí, popisný postup, ich-forma,
PREROMANTISMUS VE FRANCII
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712-1778)
- ženevský rodák, vzděláním samouk utekl v šestnácti letech z rodného domu a žil skoro do třiceti let bez stálého zaměstnání
- zastánce názoru, že jen příroda zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazí
- závěr Rousseauova života vylíčil německý spisovatel Lion Feuchtwanger v románu Bláznova moudrost
EMIL ČILI O VÝCHOVĚ (1762)
- pedagogický román o přirozeném rozvoji člověka
O SMLOUVĚ SPOLEČENSKÉ (1762)
- rozvíjel myšlenku, že lid je jediným nositelem moci ve státě
NOVÁ HEILOSA (1761)
- hlavní představy a pocity své doby vtělil do tragického příběhu lásky, napsaného dopisovou formou
(epistolární román)
- přízračné prvky – lyrická melancholie, vypjaté citové reakce hrdinů, podmanivá líčení přírody a
kontrast mezi životem v přírodě a životem ve společnosti
- pojmenování tohoto „dopisového románu” odkazuje k dopisům, které si vyměňovali francouzský filozof a teolog Pierre Abélard a Héloisa, násilím přinucená žít v kláštere
VYZNÁNÍ (1782)
- obrana proti anonymnímu pamfletu, zlehčující autorovo dílo a jeho názory; líčí komplexy z mládí i životní prohřešky (např. odložil své děti do nalezince)
ANTOINE FRANCOIS PRÉVOST (1697-1763)
- kněz
PŘÍBĚH RYTÍŘE DES GRIEUXE A MANON LESCAUT (1731)
- rytíř des Grieux se zamiluje do Manon Lescaut, která se má stát jeptiškou; spolu vymyslí plán
na útěk do Paříže, kde se chtějí vzít
- tento román přebásnil a do dramatické podoby převedl Vítězslav Nezval – forma dialogu, báseň
veršovaná
PREROMANTISMUS V NĚMECKU
GOTTHOLD EPHRAIM LESSING (1729-1781)
- kritik, básník a dramatik, zasloužil se o obnovu Shakespearova kultu v Německu
- stal se tvůrcem německého měšťanského dramatu
MÍNA Z BARNHELMU (1767)
EMILIA GALOTTI (1772)
MOUDRÝ NATHAN (1779)
JOHANN GOTTFRIED HERDER (1744-1803)
- zamýšlel se nad otázkami národní individuality, národní kultury a poměru národa k lidstvu
- tvůrce nové preromantické estetiky
MYŠLENKY K FILOZOFII DĚJIN LIDSTVA
- dospěl k názoru, že vývoj lidstva směřuje k humanitě, že na tomto vývoji se každý národ podílí
určitým příspěvkem
- předpokládal, že v budoucnosti se stanou slovanské národy rozhodujícím dějinným činitelem
JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749-1832)
- básník, dramatik, prozaik, vědec
- narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem
- studoval práva a jako právník působil krátce ve Wetzlaru, později studoval přírodní vědy
- brzy se stal přední osobností skupiny spisovatelů, kteří chtěli nově chápat poslání literatury jako vyjádření umělcovy osobnosti, jeho citů a myšlenek
- přitahovala ho anglická literatura, zejména dílo Shakespearovo
- Goethe, označovaný jako „Olympan”, vytvořil spolu se Schillerem středisko pokrokové německé kultury
- literární hnutí – Sturm und Drang (Bouře a vzdor) – proti společenské nespravedlnosti, útlaku, nesvobodě, pokrytectví
- jejím uměleckým vyjádřením jsou díla Goethova mládí, např. báseň Prométheus
GOETZ VON BERLICHINGEN (1773)
- veršované drama s historickým námětem ze selského povstání
UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA (1774)
- psané formou dopisů a deníkových záznamů
- hrdina končí sebevraždou, protože ve světě, který jej zraňuje a odmítá mu možnost žít přirozeně, nenachází své místo
IFIGENIE NA TAURIDĚ (1787)
- veršovaná tragédie s námětem z okruhu starořeckých trojských bájí
TORQUATO TASSO (1789)
- o tragickém osudu italského renesančního básníka, o konfliktu umělce s intrikami panovnického dvoru
VILÉMA MEISTERA LÉTA UČEDNICKÁ (1796)
- hrdinou je kupecký syn, který se během svého kočovného života s hereckou společností seznamuje
s různými lidmi, poznává život a prožívá své milostné osudy
FAUST
- dvoudílná veršovaná tragédie (I.díl 1808, II.díl 1832)
- Faustovo životní úsilí se pohybuje mezi principy dobra a zla, zničení a vykoupení, mezi silami zmaru a mezi ušlechtilostí a dobrem
- Nespokojenému Faustovi, toužícímu stále po novém poznání, nabídne Mefistofeles, zosobňující ďábla, své služby; pokuď bude spokojen, slíbil Faust svoji duši; uvede ho do veselé společnosti, omladí jej a seznámí ho s měšťanskou dívkou Markétkou, do níž se Faust zamiluje; Markéta však zaviní smrt své matky a bratra a ze zoufalství nad svou vinou utopí své a Faustovo dítě a v žaláři očekává popravu; v druhém díle propadá Faust zoufalství z Markétčiny smrti, proto jej Mefistofeles odvede na císařský dvůr, kde má zapomenout; Faust získává císařovu důvěru, když vynálezem papírových peněz zachrání říši; vyvolá z podsvětí nejkrásnější ženu starověku, Helenu, má s ní syna Euforiona a po smrti obou se vrací ke dvoru, aby si vyžádal za odměnu bažinatou krajinu u moře, kterou chce změnit v úrodnou půdu; v uskutečnění této vidiny spatřuje konečný smysl svého života; ačkoli pocítil uspokojení a podle smlouvy s Mefistofelem by měl svou duší propadnout peklu, přece jej zachraňuje ušlechtilý záměr pomáhat lidem
FRIEDRICH SCHILLER (1759-1805)
- dramatik, lyrik (Óda na radost), překladatel
LOUPEŽNÍCI
- drama o mstě šlechtického vůdce Karla Moora za společenské křivdy
ÚKLADY A LÁSKA (1784)
- tragédie
- dcera chudého hudebníka a syn šlechtice, jejichž láska naráží na odpor a intriky
VALDŠTEJN (1800)
- dramatická trilogie o vojevůdci, kterého přivedla ctižádost k tragickému pádu
ADALBERT STIFTER (1805-1868)
- rakouský spisovatel, pocházející z Horní Plané na Šumavě
POZDNÍ LÉTO (1857)
- třídílný výchovný román vypravuje o zrání a vývoji osobnosti mladého muže, vedeného starším
zkušeným otcovským přítelem
ROMANTISMUS
- vznik – v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě)
- romantismus není pouze určitým uměleckým směrem, je také životním pocitem a postojem člověka k společnosti a k světu
- romantismus dostal jméno od románu, moderního slovesného útvaru, v němž obraznost a citovost převládaly nad rozvážnou rozumovostí
- romantismus s e obvykle vyskytuje s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu
- hrdina romantické literatury splývá většinou s autorem; dostává se do sporu s dobou a protože mu nikdo nerozumí, cítí se osamělý; touží po lásce, ale skutečnou lásku nenajde
- z vědních oborů přispěla k literární teorii romantismu nejvíc historie, zejména středověk
- romantičtí spisovatelé položili důraz na národnost a také zdůrazňovali jednotu národa v přítomnosti i v minulosti
- charakteristickým znakem romantismu jako zvláštní umělecké metody je to, že spisovatel tvoří nové estetické hodnoty
- proti požadavku klasické teorie, aby spisovatel zobrazoval svět v harmonickém souladu postavili romantičtí estetikové požadavek „harmonie kontrastů“
- romantický autor nezobrazuje skutečnost celou, vybírá z ní jen určité jevy, které jsou mu blízké, a které chce zdůraznit
- uplatňuje se tedy v romantickém umění autorův osobní přístup ke skutečnosti
- zkušenost jedince se stává zdrojem poznání světa
- romantismus v literatuře odstranil přehrady básnickým druhů, zbořil předpisy spoutávající umění, dal volnost rýmu i próze a obohatil jazyk lidovou mluvou i archaismy
- romantismus začal směšovat různé druhy umění : do poezie uvedl nebývalou měrou hudebnost, ale i novou vnímavost pro barvu, lyrizoval prózu i drama, dramatizoval prózu
- nejrozšířenější žánr je poezie, dále lyrickoepické útvary, veršovaná povídka a epos nebo dramatická báseň, také próza
- romantismus vytvořil literární útvar – historickou povídku a román
- méně významné bylo drama
LUDWIG VAN BEETHOVEN (1770-1827)
- německý skladatel, tvůrce devíti symfonií (nejslavnější IX. obsahuje závěrečnou kantátu Óda na radost, komponovanou na text Friedricha Schillera), opery (Fidelio), koncertních skladeb a komorních písní
CARL MARIA VON WEBER (1786-1826)
- tvůrce německé raně romantické opery Čarostřelec
FRANZ SCHUBERT (1797-1828)
- vídeňský skladatel; vynikl v písňové tvorbě
ROBERT SCHUMANN (1810-1856)
- napsal klavírní cykly, koncertní a symfonické skladby
- díla se vyznačují improvizací a přítomností fantazijních prvků
GAETANO DONIZETTI (1797-1848) , GIOACCHINO ROSSINI (1792-1868)
- italští hudební romantikové; měli význam jako tvůrci operní hudby
FRYDERYK CHOPIN (1810-1849)
- polský hudební skladatel; inspiroval se lidovou písňovou kulturou
- převažují klavírní skladby (polonézy, mazurky, valčíky, nokturna, etudy a sonáty)
EUGENE DELACROIX (1798-1863)
- historické plátna Svoboda vede lid na barikády a Vraždění na ostrově Chiu
FRANCISCO GOYA (1746-1828)
- španělský malíř a grafik; slučuje romantické prvky (portréty Mají) s realistickou snahou o vystižení výrazu tváře ( portréty členů královské španělské rodiny)
- satiricky a kriticky zpodobuje výjevy ze všedního života (cyklus Caprichos)
ROMANTISMUS V ANGLII
GEORGE GORDON BYRON (1788-1824)
- většinu života strávil v cizině, zejména v Itálii
- tvůrce lyrickoepické povídky (byronská povídka) a básnických dramat, napodobovaných v době romantismu ve všech evropských literaturách
CHILDE HAROLDOVA POUŤ (1812)
- epos obsahující autobiografické prvky
- hrdina se rozchází se svou společenskou vrstvou a vydává se na cestu Evropou
- je uchvácen krásou přírody
CHILLONSKÝ VĚZEŇ (1816)
- báseň, jenž byla inspirována Byronovou návštěvou hradu Chillon u Ženevského jezera ve Švýcarsku
- základním tématem je kontrast uvěznění, nesvobody výjimečného jedince a jeho touhy po volnosti
PERCY BYSSHE SHELLEY (1792-1822)
- básník anglického romantismu
- Shelleyho spojoval s Byronem odpor proti společenským předsudkům a pokrytectví, proti státní a náboženské tyranii i proti sociální nespravedlnosti
ODPOUTANÝ PROMETHEUS (1820)
- lyrické drama
- básník ztělesnil své filozofické představy o konečném vítězství dobra nad zlem
WALTER SCOTT (1771-1832)
- sběratel skotských lidových balad; zakladatel historické povídky a historického románu
- nejdříve začal psát veršované rytířské povídky
WAVERLY (1814)
- první historický román, čerpající děj z nepříliš vzdálených skotských dějin, vydal anonymně
- měl neobyčejný ohlas
další romány IVANHOE (ze středověkých anglických dějin, z doby Richarda Lví srdce), KENIL WORTH
(z doby anglické královny Alžběty), PIRÁT, TALISMAN aj.
- jeho obrazotvornost byla schopnost vyvolat atmosféru pestrého života rytířských dob
ROMANTISMUS VE FRANCII
- zpátečnický romantismus – zaměřený k minulosti a oslavě středověkého křesťanství
- revoluční romantismus – obracejíce se s protestem proti současnosti, v níž vláda potlačila všechny ideály revoluce
ALFRED DE MUSSET (1810-1857)
- ústřední téma jeho tvorby je láska; psal romantické romány – osobní lyrika
- v básních Noc květnová, Noc prosincová, Noc srpnová a Noc říjnová vyslovil postoj k světu i názor na umění
ZPOVĚĎ DÍTĚTE SVÉHO VĚKU (1836)
- nejosobnější básníkovo vyznání citového života a myšlenkového dramatu
- hrdina Octave (Musset sám) vyrostl v atmosféře beznaděje a není schopen ani upřímné lásky; pozná vyrovnanou ženu (George Sandovou), která by ho mohla zachránit, ale svými výbuchy žárlivosti ji ztrácí a zůstává opět sám
VICTOR HUGO (1802-1885)
- největší francouzský básník 19. stol.
- literaturu svého národa obohatil o významná díla básnická, prozaická i dramatická
- ve čtyřicátých letech se aktivně zapojil do politického života; odešel do vyhnanství
CROMWELL (1827)
- úvod k tomuto dramatu se stal manifestem romantismu ve Francii
básnické sbírky VÝCHODNÍ ZPĚVY – oslava boje řeckého lidu za svobodu a ZPĚVY SOUMRAKU – oslava
dnů francouzské červencové revoluce
LEGENDA VĚKŮ (1859-1877,1883)
- rozsáhlý trojdílný cyklus básní
- básník v něm zobrazil vývoj lidstva na jeho cestě za pokrokem a humanitou
CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI (1831)
- zachycuje život středověké společnosti
- děj se odehrává v 15. stol. za vlády Ludvíka XI.
- líčí zde pařížský život od králova dvora a prostředí vysokých církevních hodnostářů až po studenty, žebráky a cikány
- téma – nerozlučná láska, obětavost, žárlivost, krutost, kontrast krásy x ošklivosti, utrpení x výsměch
BÍDNÍCI (1862)
- rozsáhlá románová skladba
- ústřední hrdina Jean Valjean, odsouzený pro krádež chleba, stane se laskavou péčí biskupa Myriela vzorným člověkem, ochráncem osiřelé Cosetty a podnikatele, který pomocí svého jmění zmírňuje bídu chudých
- děj románu se sice soustřeďuje kolem Valjeana, ale vlastními hrdiny jsou desítky jiných postav
DĚLNÍCI MOŘE (1866)
- báseň v próze o hrdinství prostého rybáře, samotáře Gilliana v boji o lásku, proti nespravedlnosti a
proti divokým přírodním živlům, které přemáhá, aby zachránil stroj ztroskotaného parníku
DEVADESÁT TŘI (1874)
- historický román o srážce revolučních a konzervativních sil na francouzském venkově v době VFR
STENDHAL (1783-1842)
- vl. jménem Henri Beyle
- romanopisec; stoupenec revoluce
- hrdinové Stendhalových románů prožívají vášnivé lásky a jsou ve sporu s dobou
- byl na přechodu mezi realismem a romantismem
- usiluje o podání co nejvěcnější a neosobní a tím se liší od romantiků
- postavy jsou ovládány láskou a vášněmi
ČERVENÝ A ČERNÝ (1830)
- psychologický román
- červená je symbolem revoluce a černá představuje tmářství a despotismus
- Julien Sorel chce dosáhnout v životě vynikajícího postavení; potlačuje v sobě sympatie k Napoleonovi, dává se bez přesvědčení na kněžskou dráhu; Sorel je pokrytec, který předstírá nebo utajuje city a názory podle toho, jak to vyžaduje jeho vlastní zájem; postupně miluje dvě ženy, nejprve paní de Renal, později, Mathildu de la Mole; Sorel je však stále nespokojen; když postřelí paní de Renal a dostane se před soud, odmítá přijmout milost od společnosti a hyne na popravišti
KARTOUZE PARMSKÉ (v českém překladu také Parmský klášter nebo Kartuziánský klášter, 1839)
- mladý italský šlechtic Fabrizzio del Dongo nemůže dojít naplnění svých ideálů; uctívá Napoleona, zúčastní se bitvy u Waterloo, ale tady začíná jeho rozčarování, které pokračuje ve Francii; vrací se do Itálie, ale zde se musí přetvařovat a nakonec na radu vévodské příznivkyně vstupuje do kláštera
RUSKÝ ROMANTISMUS
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN (1799-1837)
- ruský básník, prozaik, dramatik
- pro své svobodomyslné verše musel odejít do vyhnanství na jih Ruska a později byl vypovězen na své venkovské sídlo v Michajlovském
- dvorské intriky jej dohnaly k souboji, v němž byl zabit
- psal poémy – drobná lyricko-epická skladba
- psal poezii – lyrické básně – přírodní, milostné (věnované milenkám), společenské a revoluční, alegorické, osobní, reflexivní
- typ hrdiny – malý člověk – obyčejní lidé, trpí ve společnosti, tragický život
KAVKAZSKÝ ZAJATEC (1821)
- hrdinou je mladý Rus, který se ocitne v zajetí u Čerkesů, kde se do něho zamiluje mladá dívka; zajatec však její lásku odmítá, protože nemůže zapomenout na svou první lásku; dívka jej přesto pouští na svobodu a sama hyne sebevraždou
BACHČISARAJSKÁ FONTÁNA (1822-1823)
- jde zde o vášnivou lásku v orientálním prostředí, žárlivost, pomstu a vraždu
CIKÁNI (1823)
- hrdina Aleko znamená Puškinovu kritiku byronského hrdiny
- příslušník vznešené společnosti utekl k cikánům, aby mezi nimi našel svobodný život; zamiluje se do cikánské dívky, když ta si však najde jiného muže, zavraždí Aleko oba
EVŽEN ONĚGIN (1833)
- veršovaný román
- ve venkovském sídle poznává Evžen Oněgin ušlechtilou Taťánu, vzbudí v ní lásku, sám však ji neopětuje; lehkomyslně podnítí žárlivost přítele Lenského a v souboji ho zabije; odchází do ciziny, ale ani tam nenajde klid; když se po letech vrací, setkává se s Taťánou , provdanou za staršího generála; vášnivě se do ní zamiluje, ale Taťána ho odmítne; ztrácí naději, že najde smysl života
- romantické prvky – nešťastná láska, souboj, venkov, vztah, smrt, milost. zápletka, žárlivost
- realistické prvky – přátelství v nepřátelství
- typ hrdiny – zbytečný člověk – šlechtic, má nadání ale nevyužije ho, končí nijak, zamotá svůj život, chladný, necitlivý, ztrácí smysl života
- Petr Iljič Čajkovskij
- Oněginská strofa – složení ze 14 veršů ve čtyřstopém jambu, která se uvnitř strofy ještě člení rýmem na 3 čtyřverší a závěrečné dvojverší
- ukázka – Taťána se zamilovala do Oněgina, a tak mu napsala dopis, ale on ještě není připraven na manželství, a tak ji odmítá
PIKOVÁ DÁMA (1833)
- novela ; představuje člověka, který je ochoten zaprodat se nadpřirozeným silám a dopustit se v honbě za osobním štěstím zločinu
KAPITÁNSKÁ DCERKA (1833)
- dobrodružný příběh nižšího šlechtice Griňova a jeho lásky k Marji Mironovové, dceři kapitána z pohraniční pevnosti
BORIS GODUNOV (1825)
- historické drama bojů o moskevský trůn mezi Godunovem a Lžidimitrijem na přelomu 16. a 17. stol.
- Modést Petrovič Musorgskij
MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV (1814-1841)
- básník, prozaik, dramatik
- dvakrát vypovězen na Kavkaz; zahynul předčasně v souboji
DÉMON (1841)
- básnická poéma, vyslovuje základní myšlenku celé Lermontovy tvorby a jeho životní filozofie
- démon symbolizující zlo a zavržený Bohem pro vzpouru, odsouzený k věčné samotě bez lásky, zatouží po štěstí; své prokletí chce zlomit láskou k princezně Tamaře; láskou však Tamaru zabíjí
HRDINA NAŠÍ DOBY (1840)
- hrdina Pečorin je nadaný aristokrat, který odmítá dělat běžnou kariéru; jeho výjimečná povaha se cítí povznesena nad okolní svět; marně hledá smysl života, štěstí nenachází ani v lásce, ani v přátelství; zaujat sebou zabývá se vlastním nitrem a stává se „zbytečným člověkem”
- román tvoří pět samostatných novel (Komtesa Bela, Maxim Maximyč, Tamaň, Mary, Fatalista)
- autor dává čtenářům nahlédnout do hrdinova duševního života -> počátek psychologické literatury
POLSKÝ ROMANTISMUS
- zapojila se do služeb revoluce a národního boje za svobodu
ADAM MICKIEWICZ (1798-1855)
- polský básník; pocházel ze zchudlé zemanské rodiny na Litvě
- poslán do vyhnanství v Rusku
- odjel do západní Evropy, zůstal v Paříži, kde také přednášel na College de France o slovanských literaturách
- onemocněl cholerou a zemřel
BALADY A ROMANCE (1822)
DZIADY (1832)
- starší část – sleduje básník historii své nešťastné lásky
- druhá část – spojuje intimní osud hrdiny Gustava (Mickiewiecz sám) s tragickým osudem národa po povstání a jeho proměnu v básníka a věštce Konráda
- v obou částech bojuje hrdina s Bohem o vládu nad dušemi
KONRÁD WALLENROD (1828)
- básnická povídka má schéma byronské povídky a vypravuje o Litevci, který pod maskou velmistra řádu německých rytířů, obětuje sebe, aby pomstil svůj pokořený národ
PAN TADEÁŠ (1834)
- rozsáhlý epos
- předvádí příběh dvou rodin, Hořešků a Sopliců, znesvářených starým rodovým nepřátelstvím, které usmíří teprve láska mladých příslušníků obou rodů, Tadeáše a Zošky
AMERICKÁ LITERATURA
EDGAR ALAN POE (1809-1849)
- básník a prozaik
HAVRAN (1845)
- báseň; kontrast: krása a láska x úzkost ze života a smrti
VRAŽDY V ULICI MORGUE, JÁMA A KYVADLO
- prózy, hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5078