Od dětství se zajímám o MHD, zejména v Praze. Z tohoto důvodu jsem se také pustil do studia na SPŠD v Motole. Často jsem přemýšlel o čem se tak asi budeme učit a přiznám se že mě náplň výuky poněkud zklamala. Chuť si však vždy spravím právě prováděním průzkumu, ať už je v metru, autobusech nebo tramvajích. Osobně jsem se zúčastnil průzkumu v metru, který se konal minulý rok. Akce se mi celkem zamlouvala, ale v dílčích bodech mohla být promyšlenější. Letos jsem byl při průzkumu autobusů na jižním městě, jako sčítač linky č. 165.
Už od doby co jsem se o akci dozvěděl, tak mě zajímalo, zda bude alespoň tak úspěšná, jako byla ta předešlá. Rovněž mě zajímalo i zajištění naší informovanosti a průpravy na tuto akci. Když mi bylo řečeno, že nás přijde proškolit pracovník DP, zaradoval jsem se, doufajíc, že bude o problému vědět něco víc než jen suchá fakta. To jsem se bohužel zklamal, neboť jeho přístup "teď to řeknu a pak se ptejte" byl velmi nešťastný, protože člověk většinu svých otázek zapomněl. Pracovník svým výkladem navíc zabral skoro celou hodinu a na dotazy o účelnosti, rozsahu nebo principu průzkumu nezbyl vůbec čas. Alespoň jsem od něj rámcově pochopil co se po mě bude vlastně chtít.
Moje poslání spočívalo v tom, že jsem se měl ve středu 18.10. 2000 v určitou dobu dostavit na stanici autobusů, kterou mi přidělil náš proškolovatel a tam si vyzvednout formulář, do kterého jsem zapsal své jméno, pořadí autobusu a typ vozidla. Dále, průběžně během jízdy, jsem pak zaznamenával jízdní dobu autobusu a počet osob ve vozidle. Bylo možno zapsat buď skutečný počet osob nebo ho odhadnout podle klíče obsazenosti (K1 - vozidlo málo obsazeno; K2 - vozidlo středně obsazeno; K3 - vozidlo hodně obsazeno až přeplněno) a to tehdy, když již osoby nebylo možno sečíst. Formulář měl dvě strany, přičemž na jedné byly vyznačeny jízdy tam a na druhé zpět. Počet jízd byl přímo úměrný délce linky a její provozní době. Pokud byla linka krátká, bylo jízd více a pokud dlouhá, méně. Po průzkumu, který tímto způsobem zjišťoval vytíženost vybraných linek, se měl správně vyplněný formulář druhý den odevzdat ve škole.
Byla mi přidělena stanice metra C Háje s nástupem ve 12 : 50 a se čtyřmi autobusovými linkami. Měl jsem představu, že bych rád jezdil nějakou dlouhou linku, abych se při práci nenudil. Tomu svými parametry nejlépe odpovídala linka č. 165. Zajásal jsem a usmyslel si, že pojedu tuhle linku a žádnou jinou. Z obavy, aby mi "mojí" linku nikdo "nevyfouknul", jsem již v půl dvanácté vystupoval z metra a šel hledat dohlížejícího pracovníka s formuláři.
Po té co jsem ho nalezl a úspěšně si vyžádal stošedesátpětku ( byl to mimochodem velmi příjemný a ochotný člověk ) jsem se z papíru dozvěděl, že moje pořadí jede až ve 13 : 55. Proto jsem se sebral a jel se seznámit s okolím, do kterého se zase tak často nedostanu. Při projížďce jsem se trochu zapomněl, ale na stanoviště jsem se stačil vrátit v čas. Nastoupil jsem tedy a dal se do sčítání. Po cestě jsem tak uvažoval, jak průzkumu počasí nepřeje, protože za deště a chladu lidé radši jedou autem než MHD. Také jsem přemýšlel jaký asi bude můj řidič. Bude to sympaťák nebo nějaký nemluva od kterého se nic nedozvím. Po příjezdu na konečnou se naplnily ty nejlepší předpoklady. Řidič byl příjemný a přátelský. Svěřil se mi, že dělat šoféra není žádná hračka a v rozhovoru na toto téma jsme v různých obměnách pokračovali vždy při odpočinku na konečné.
Při poslední - čtvrté jízdě mě docela mrzelo, že toho musím nechat a vrátit se zase zpět do normálního života. Říkal jsem si, že kdyby takové zaměstnání stabilně existovalo, tak bych všeho nechal a šel ho dělat.
Byl to poučný den. Jen by mě zajímalo k čemu je dobré psát toto pojednání. Nespatřuji v tom žádný přínos ani pro nás žáky ani pro vás učitele. Mě osobně psaní zabralo jeden a půl hodiny drahocenného času, který bych jinak využil na školní přípravu. Tímto způsobem jsem o něj přišel a ne ní vyloučeno, že se to projeví v mých výkonech.
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=558