Balzac, Honoré de - Otec Goriot

Honoré de Balzac:
Robustní mladý venkovan,který přišel do Paříže v době,kdy už zapadala hvězda Napoleonova,nikoli,aby studoval práva,jak si přál otec,ale aby si dobyl slávu spisovatele,stal se románovým kronikářem měšťanstva.

Zprvu,aby měl z čeho žít,píše dobrodružné ,tzv. černé romány,umělecky zcela podprůměrné.Stále jej pronásledují dluhy.Uniká před věřiteli,pouští se do různých výdělečných podniků,které však s neúprosnou pravidelností ztroskotávají.Touží proniknout do aristokratické společnosti a získat finančně nezávislé postavení,ale všechno úsilí je marné.Neustále splácí dluhy,pracuje horečně po nocích.Mnoho nadějí vkládá do sňatku s polskou šlechtičnou,ale brzy po svatbě umírá.

V jeho neobyčejně rozsáhlém díle,které označil jako „lidskou komedii“,vystihl Balzac přelom dvou společenských epoch,aristokratického feudalismu a městského kapitalismu.Svými sympatiemi stál na straně aristokracie,a právě to mu umožnilo vylíčit neobyčejně přesně a kriticky francouzské měšťanstvo v jeho dravém nástupu k moci.Podle vlastních slov chtěl ve svém díle představit život v celém nepřeberném bohatství.tj. všechny lidské typy a společenské vrstvy,zachytit všechny životní situace,charaktery mužské i ženské,způsoby života, povolání, společenské perspektivy, dětství, stáří, dospělost, politiku atd.

Děj Balzakových románů se neodehrává v jednom prostředí,je průřezem společnosti od nejnižších vrstev až k vrcholkům,od bídy a nouze proletářů až k rafinovanému přepychu nejvyšších tříd.

Balzac sám rozdělil svou „Lidskou komedii“ do tří částí:Studie mravů(nepočetnější a nejvýznamnější romány),Studie filozofické a Studie analytické.Toto dělení je však mechanické,neboť některé romány,které na sebe navazují,zařadil spisovatel do různých oddílů.

Ústřední trilogií Lidské komedie tvoří romány OTEC GORIOT,ZTRACENÉ ILUZE a LESK A BÍDA KURTIZÁN

OTEC GORIOT
- rok vydání: 1835
- francouzský encyklopedický realistický román
- Děj se odehrává v Paříži 1. pol. 19. stol. na pozadí měšťanského penzionu Vauquer).
- Autor zobrazil tragiku otcovské lásky schopné největší oběti pro dcery, aby se vmísily do vznešené pařížské společnosti, věrně zachytil dva zdánlivě protichůdné lidské osudy (bohatého obchodníka s nudlemi Goriota a životní cestu mladého studenta práv Evžena Rastignace, kteří se setkali v penzionu vdovy Vauquerové).

Goriot pracoval jako dělník v závodě na výrobu nudlí, ale svou velkou pílí a šetrností se domohl značného majetku a později se stal dokonce i majitelem celého závodu. Velice brzy mu zemřela žena, a tak zůstal sám na výchovu svých dcer Anastázie a Delfiny. Nesmírně je miloval, zahrnoval dary a vyhovoval jejich nákladným rozmarům. Obě dobře provdal, Anastázii za hraběte de Restand a Delfinu za bankéře Nucingena. Přestože o dcery po celý svůj těžký život obětavě pečoval a velký majetek rozdělil mezi ně, dcery se za něho ve společnosti styděly kvůli nuzným poměrům, ze kterých ne vlastní vinou pocházel, a nerady se spolu s ním ukazovaly na veřejnosti. Postupem času ho připravily o všechny peníze a Goriot strávil zbytek života zcela opuštěn a v chudobě, z níž vzešel, v ústraní penzionu paní Vaquerové.
Zde se Goriot setkává se studentem práv Evženem Rastignacem, poctivým a čestným mužem, jehož chování Goriotových nevděčných dcer velmi pobuřovalo. Rastignac však též záhy poznal, že soudobá francouzská společenská smetánka je hustě protkána intrikami a přetvářkou, pramálo si cení poctivosti a ušlechtilosti a uznává jen opojnou moc peněz. V honbě za kariérou zvolna začal opouštět své někdejší pevné morální zásady. Vyhledal vzdálenou sestřenku, paní de Beauséant, jíž se nechal zavést do vyšších kruhů. Seznámil se i s Goriotovými dcerami, pro svůj vzestup příliš neváhal využít tajného, intimního poměru s Delfinou, choval se vypočítově a intrikánsky, což ještě dříve tvrdě odsuzoval. Podíl na pokřivení Rastignacova charakteru nesl zejména uprchlý trestanec Vautrin, bydlící rovněž v penzionu, jenž neustále nabádal Rastignaca ke špatnostem, přiživujíce se částečně na úspěších svého ochotně naslouchajícího pána, v rámci svých nekalých záměrů se dopustil i vraždy.
Rastignacovo srdce se ale úplně nezatvrdilo, staral se o Goriota až do posledních chvil strastiplného života ubohého starce.Otec Goriot těžce onemocněl.Evžen okamžitě uvědomil obě dcery.Ty ale o svého otce nejevily žádný zájem,a tak muž,který svým dětem věnoval vše co měl,zemřel ve strašných bolestech jak fyzických ,tak duševních ve společnosti cizích lidí.Těsně před svou smrtí pronesl hrůznou řeč o nevděčnosti a nedostatku lásky svých dcer,který tušil už dávno.Přetožě by na to měl právo,nemluvil o nich špatně a vzal veškerou vinu za jejich chování na sebe.Jeho dcery mu neposkytly ani rake a nedostavily se na jeho pohřeb.Evžen,jakožto svědek celé této lidské tragedie,byl jí hluboce otřesen a na znamení odporu se rozhodl tento svět ovládnout.
- postavy jsou typické, v jejich charakterech se výrazně projevuje rys silného individulismu, svými činy vystihují dobovou atmosféru, pokleslou morálku měšťácké aristokracie, negativní jevy a poměry ve společnosti, pojí se s prostředím tehdejší Paříže
- zdánlivá rozdílnost osudů, ale typy poznamenané stejným prostředím a mezilidskými vztahy

- Goriot – poctivý, obětavý, citlivý starý člověk; dobrák, ale bezmocný; původně úspěšný obchodník, byl dost zámožný, ale umírá v chudobě; v penzionu pokládán za hlupáka (společenská degradace)
Evžen Rastignac [rastyňak] – mladý muž ”na vzestupu”, zpočátku sympatický, poctivý, pak ctižádostivý (charakter se utváří, vyvíjí), ztrácí iluze, jak poznává realitu, v honbě za kariérou odhazuje všechny morální zásady; vývoj osobnosti opačný než u Goriota
Vautrin [vótrén] – uprchlý zločinec, galejník, zlý, cynický, každého nabádá k špatnostem (objevuje se i v jiných románech Lidské komedie)
- realistický obraz soudobé francouzské společnosti, kde převládají intriky a podvody, kde není místo pro poctivou práci, šlechetnost, lidskou čest a kde se i láska získává pomocí finančních prostředků -autor ironizuje měšťanské prostředí, odhaluje úpadek citů a mravnosti (na jednotlivých osudech postav) – ztráta iluzí a zkáza charakterů
- kritika společnosti, v níž se neuplatňuje cit a poctivost – jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost; mezilidské vztahy i mravní hodnoty se přepočítávají na majetek a peníze; život prostých lidí kontrastuje životu bohatých
- mistrovská kompozice díla: zápletka, konflikt, narůstá dramatičnost děje; podrobné popisy prostředí – důkladnost, smysl pro detail (budovy s okolím, ulice, zařízení bytu); množství postav důkladně propracovaných, prolínání osudů postav románu; výrazné charakteristiky hrdinů
- jazyk: Balzac charakterizuje postavy z různých prostředí (zvláště v dialozích) – jazyk spisovný i výrazy z obecné mluvy, využívá přirovnání, vysoký podíl tvoří přídavná jména

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7129