|
Pokud byste rádi přispěli na tuto stránku,
napište nám. Díky za všechny, kterým pomůžete!
Poznámka: Použijte tyto proslovy
pouze jako inspiraci, v žádném případě ne doslova, ať letos v nezní na všech
plesech stejný proslov... :-)
Přejeme Vám hodně stěstí
Team Maturita.cz
Proslov 1
(poděkujte Petrovi)
Dámy a pánové, milí studenti dobrý večer,
chtěl bych Vás přivítat na maturitním plese .....název školy.......
Úvodem bych chtěl poděkovat profesorům za jejich trpělivost a péči, se
kterou se nám věnovali při , jak pro nás, tak někdy i pro ně, nekonečných
vyučovacích hodinách.
Dále bych chtěl poděkovat všem rodičům, že se dnes zde můžeme před Vámi
všemi předvádět jako matruitní ročník, za jejich podporu v průběhu
studia.
Závěrem děkuji Vám všem, kdo jste dnes přišli, zakoupili si lístek, a tím
přispěli na výlohy s plesem spojené.
Děkuji a přeji všem krásný večer.
Proslov 2
(poděkujte Lucii za sepsání a Evě za zaslání )
Vážený pane řediteli, paní profesorky, páni profesoři,
milí rodiče, dámy a pánové.
Dovolte nám, abychom vás jménem všech letošních maturantů co nejsrdečněji
přivítali na maturitním plese berounského gymnázia.
My všichni, kteří zde za chvíli budeme dekorováni na pódiu, jsme na této
škole strávili celé 4 roky a někteří dokonce dlouhých 7 let. Potýkali
jsme se s jazyky cizími i s tím mateřským, se zákony přírodními i s těmi
společenskými, s našimi profesory i spolužáky.
Ale protože vše jednou končí a každý panující král musí jednoho dne
odejít, předáme za čas i my žezlo našim mladším a stále ještě svěžím
spolužákům.
Ještě než se tak stane, chtěli bychom využít této slavnostní chvíle
k poděkování. Poděkování všem, kteří mají nemalou zásluhu na tom, že
se z malých kluků a holek stali za poměrně krátkou dobu mladí pánové a
elegantní dámy.
Nás, kdo tu v tuto chvíli čekáme na slavnostní dekoraci a jakési oficiální
přijetí do světa dospělých, spojuje jedno velké přání, a to přání
odmaturovat.
Snad ještě více než my se o výsledek našeho dlouhého společného snažení
obávají naši profesoři.Ti se nás celou tu dobu snažili co nejlépe připravit
a my jen doufáme, že se jim to i přes náš odpor podařilo. Jim všem děkujeme
zejména za vytrvalost, se kterou se nám věnovali.
Náš zvláštní dík pak směřuje k paní Daně Benešové, Haně Revinové,
Marii Schröpferové a Petře Veverkové, které si s námi užily nejvíce a k
panu řediteli Stanislavu Lidinskému, který nad námi držel a věříme, že
ještě alespoň do května bude držet ochrannou ruku.
V této slavnostní chvíli se mnozí z nás ve vzpomínkách vracejí do
doby, kdy prvně vstoupili do budovy našeho gymnázia. Málokdo měl tehdy
jasno o své budoucnosti, a tak jsme si při výběru školy rádi nechali
poradit od našich rodičů.
Byli to právě oni, kteří posílali přihlášku a kteří se nejvíce
strachovali o výsledek přijímací zkoušky. Někdy s nadšením, ale často
spíše s obavami pak sledovali naše studijní výsledky. Bez našich rodičů
bychom tu dnes určitě nestáli, a proto jim upřímně děkujeme.
Závěrem nám dovolte, abychom si my, maturanti, popřáli trochu opožděně
mnoho štěstí do nového roku. Věřte, že ho budeme potřebovat víc než
kdy jindy.
V tuto chvíli ale zkusme zapomenout na maturitní předměty a všechny
další starosti. Dnes večer bychom vám chtěli ukázat tu druhou stranu školní
docházky. Stranu nespoutanou řádem a honbou za dobrými nebo alespoň ucházejícími
známkami, stranu odvázanější i veselejší.
Pojďme si tedy společně užít tento ples.
Příjemný večer a dobrou zábavu .
Proslov 3
(poděkujte Mirkovi)
Dobrý večer dámy a pánové,
je mi velikou ctí, že mohu z tohoto místa říci pár slov Vám všem, kteří
jste dnes večer přišli a zvláště pak studentům Soukromé vyšší odborné
školy a střední podnikatelské školy, společnosti s ručením omezeným.
Jsem rád, že jsme se mohli po několika letech dostat až k tomuto aktu, kterým
je právě maturitní ples.
Sešli jsme se tady dnes, na poslední oslavě, před několikaměsíčním
usilovným učením, kterým se budeme snažit dohnat uplynulé školní
roky.
Chtěli bychom poděkovat všem profesorům a zvlášť panu řediteli za finanční
a duševní podporu, která vedla k tomu, že jsme se zde všichni mohli dnes večer
sejít. Dále bychom chtěli poděkovat profesorům a též panu řediteli za
jejich trpělivost a snahu něco nového naučit, a to přesto, že to s námi
mnohdy neměli lehké. Pravidelně se nám věnovali zejména každý čtvrtek
odpoledne.
Po čase studiích zde na škole, můžeme snad všichni říci, že jsme
velmi vděční za zvlášť některé profesory o kterých jsme přesvědčeni,
že svou výukou nám opravdu velmi přispěli do života a naše budoucí úspěchy
budou také v příštích letech i jejich úspěchy.
Snad jen za zmínku stojí některé z dalších termínů, které jsme mohli ve
škole poznat, jsou např.: roltejnerizace
program Excel, Word
syndikát, konglomerát
oblíbený diskriminant, parametrická rovnice
norma ISO 9001, nebo i balada o námořníkovi.
Těch termínů je samozřejmě daleko více, ale já bych Vám je nepřál všechny
slyšet.
Také bychom chtěli poděkovat rodičům a všem blízkým, kteří oželeli náš
společný čas, který jsme strávili studiem, místo abychom jej strávili s
nimi.
Snažili jsme se celé dva roky připravit na pololetní a závěrečné zkoušky.
Nyní - v závěru třetího roku studia - nás očekává zkouška nejtěžší
a to je maturitní zkouška. O ni se říká, že je zkouškou dospělosti. U některých
z nás, doufejme, se konečně podaří dospět a u některých možná trochu
omládnout. Některým z nás se v průběhu studia rozrostla rodina a některé
to čeká v nejbližší době. Hlavně těm bychom chtěli popřát štěstí při
studiu a zvlášť při závěrečných maturitních zkouškách.
Závěrem děkuji Vám všem, kdo jste dnes večer přišli, zakoupili si lístek,
a tím přispěli na výlohy spojené s plesem. Také bychom chtěli všem v sále
popřát příjemnou zábavu a snad nakonec Vás ještě poprosit, abyste s námi
měli trpělivost i v následujícím závěrečném půlroce.
Přeji příjemnou zábavu a dobrý večer !
Proslov 4
(Poděkujte Katce)
Vážené dámy, vážení pánové
nyní bych Vás ráda požádala o trochu pozornosti a
řekla pár slov za
celou naši třídu :
Když jsme se tu před sedmi lety všichni sešli, bylo pro nás
vše nové,
cizí a složité. Nejeden z nás si možná vzpomene na 1.září
1994,kdy si
pomyslel , že se v budově našeho gymnázia nejmíň ztratí. Ale nakonec jsme
to
všichni zvládli - celých těch dlouhých a náročných sedm let.Ta doba ale
nebyla težká jenom pro nás studenty. A proto bych za celou septimu chtěla
poděkovat především našim rodičům. Ti za námi stáli nejen v době
našeho
studia na Gymnázia Pierra de Coubertina , ale nás vždy podporovali ve všech
našich rozhodnutích. Další naše poděkování nepochybně patří našim
učitelům,kteří nám pomohli dostat se tam, kde jsme tedˇ. Za všechny tyto
důležité osoby jmenujme hlavně našeho pana ředitele Pavla
Hrkala a třídní
paní profesorku Ivanu Dvořákovou. Nesmíme a ani nechceme zapomenout na
naše
kamarády a přátele, kteří nás vždy na poslední chvíli dokázali zachránit
od
toho, abychom se z množství učiva nezbláznili. Opomenout nesmíme ani naše
minulé a současné lásky, naše ostatní přátele či nepřátele a vůbec všechny
ty , na které bylo v tomto projevu zapomenuto.
Teď jsme tady - v posledním a rozhodujícím ročníku. V
květnu nás čeká
maturita - zkouška , která znamená vstup do světa dospělých. A právě v
květnu se ukáže, jak jsme si Vaše dobře míněné rady vzali k srdci. Vám
všem
bychom chtěli vyjádřit náš upřímný obdiv a uznání za to, že jste to s
námi,
ale i my s vámi, ve zdraví přežili. Vydržete s námi až do konce, držte nám
palce a vězte , že úspěšně složená maturitní zkouška bude naším největším
díkem Vám všem.
Děkuji za Vaši pozornost a nyní Vám jen za celou
septimu přeji
příjemnou zábavu a večer, na který se nezapomíná .
Proslov 5
(poděkujte Janě)
Právě sledujete 28 párů očí, které dnešním večerem vstoupí
do řad maturantů a vzdálí se tak branám nejhezčího období života, dětství.
Jsme to my, žákyně 4.C., ze kterých se za čtyři roky stal rafinovaný
kolektiv, který věčně uniká povinnostem a zůstává věrný vzpomínkám.
Každá z nás má jistě nespočetně mnoho vzpomínek na své dětství,
ale nejsme to jenom my, ale také rodiče, kteří si jistě pamatují na náš
první krůček, naše první slůvko a právě oni v nás stále vidí tu
malou holčičku, která nemá ponětí, co je to skutečný svět. Čas však
uběhl jako voda a z nás se staly krásné dívky. Do paměti se nám
pomalu vrývají vzpomínky a krásné na těchto vzpomínkách je, že už nám
je nikdo nemůže vzít. Ale žádná z nás není ještě tak dospělá,
aby nemohla mít dětské sny.
Tímto bychom rádi poděkovali právě rodičům, za to, že se o nás
starají a že jsme s jejich pomocí došli až sem. Děkujeme také paním
profesorkám a pánům profesorům, kteří se celé čtyři roky snažili připravit
nás na vstup do života a trpěli naše nezbednosti. Děkujeme všem.
Nyní mi dovolte, abych nejen nám, ale všem letošním maturantům popřála
mnoho štěstí při skládání maturitní zkoušky a snad opravdu každý
najde víc, než ztrácí.
Proslov 6
(poděkujte Tomášovi)
Dobrý večer vážené dámy a vážení pánové,
je mi velkou ctí, že mohu z tohoto místa říct pár slov. Dovolte mi
abych vás jménem všech letošních maturantů přivítal na našem maturitním
plese Bankovní akademie.
Vzhledem k zaměření této školy bych rád použil pár čísel, která
sama o sobě neříkají nic. My všichni, kteří zde za chvíli budeme dekorováni,
se díky této škole známe již 1223 dnů a strávili jsme spolu na 4500 vyučovacích
hodin. Za každou z nich stojí některý z našich profesorů právě jim
nyní směřuje jeden z díků.
Náš zvláštní dík pak směřuje i vedení akademie, zvláště pak paní
ředitelce dr. Bohuslavě Šenkýřové.
V této slavnostní chvíli by bylo neodpustitelným hříchem nepoděkovat
také našim rodičům. Vždyť právě oni nám pomohli dojít až sem a za
pouhých 138 dnů, kdy začne pro nás pekelný týden, nám budou tou největší
oporou, a proto jim upřímně děkujeme.
Zbývají už ta menší čísla, ne však významem. A protože vše jednou
končí, budeme i my muset něčím zakončit působení na této střední škole.
Bude to 60 minut čistého času, kvůli kterým se na nás právě upírají vaše
zraky. Maturita. Odměna za 4 roky snažení a učení.
Zbývají už jen čísla 17 a 1. Právě 17 nás bude dekorováno a hrdě
poneseme nápis maturant 2002 a jen jedna je naše třídní profesorka Ludmila
Charvátová. A to je právě tento člověk co na naše bedra složí oficiálně
tíhu maturity, člověk, který nám pomáhal na poli školním a ulehčoval nám
život v lavicích. - - -
Paní profesorko děkujeme!
V tuto chvíli ale zapomeňme na maturitní zkoušku. Dnes okusme i druhou
stranu studentského života, stranu nespoutanou školním řádem, stranu
veselejší a odvázanější. Užijme si společně tento ples.
Krásný večer a dobrou zábavu.
Proslov 7
(poděkujte Honzovi)
Vážení rodiče, členové profesorského sboru, milý hosté, kolegové a
kolegyně,
Je to jako včera, co se z nás stali středoškoláci. Měli jsme to štěstí
a dostali se na Gymnázium v Českém Krumlově. Již záhy jsme poznali, že
cesta za poznáním a vědomostmi není snadná. Často jsme měli (a někdy ještě
máme) pocit, že se na nás vše valí, že naděje do nás vložené přijdou
vniveč a že úspěšné zakončení středoškolského studia je pro nás
nedosažitelná meta. Avšak díky snaze všech našich profesorek a profesorů
jsme překonali i ty nejtěžší překážky. Děkujeme jim, že svou
vytrvalostí a trpělivostí nám pomohli pochopit, že vzdělání má trpké
kořeny, ale sladké plody. Víme, že často nedáváme studiu tolik, kolik si
zaslouží, že naše docházka má stále ještě rezervy a že jsme naší třídní
profesorce připravili nejednu těžkou chvíli. Jí především patří náš
upřímný dík.
Nesmíme zapomenout na naše rodiče. Neboť oni jsou těmi, kteří za námi
vždy pevně a odhodlaně stáli, kteří pro nás měli pochopení i radu, kteří
s námi cítili.
Není v mých silách děkovat všem, kteří se podíleli na tom, kdo jsme a
kdo budeme. Jedno je však jisté. Čas, který jsme strávili a ještě strávíme
na Gymnáziu v Českém Krumlově v nás všech zanechal jasnou a nesmazatelnou
vzpomínku. Přeji nám všem, abychom úspěšně složili maturitní zkoušku
a vykročili do nového života. Děkuji za pozornost.
Proslov č 8
(poděkujte Romanovi)
(Roman Klčo - Oktáva B Gymnázia v Ostravě-Hrabůvce)
Vážené slečny studentky, vážení páni studenti, vážený profesorský
sbore, vážený světe!
Lidé pracují. Denně pečou čerstvé rohlíky, vydávají noviny, uklízejí
na nádraží nebo hrají v divadle.
My studujeme.
Vybrali jsme si úkol v pravdě nelehký. Již osmý rok zvyšujeme svou
kvalifikaci pro další, mnohem náročnější povolání. Snad je ironií školství,
že jsme se učili, aniž bychom ve většině případů věděli v jakém
oboru naše vědomosti uplatníme. Jinak řečeno, dlouho jsme nevěděli proč
se stále učíme a rozhodně si netroufám tvrdit, že to s určitostí víme
teď.
Zapomeňme však na důvody, které nás přivedly na náš vskutku výjimečný
ústav. Věnujme se společně, třeba jen pro dnešní večer, sami sobě.
Myslím, že nemá smysl dopodrobna rekapitulovat. My všichni jsme během školní
docházky zažili věci dobré i zlé. Ať už to byla první pětka nebo
nenaplněná platonická láska, vždycky jsme problémy související nejen s dospíváním
úspěšně překonali. Možná, že ne s vervou, ale překonali. Byli ale
i tací, kteří se na cestě k vytoužené maturitě na chvíli zastavili
na odpočívadle nebo jednoduše následkem namáhavého pochodu ve studiu
zpomalili, a jako slabé jedince je roztrhali nemilosrdní profesorští vlci.
Také na ně bychom měli, alespoň v myšlenkách, zavzpomínat.
Dnes jsme se tu sešli, abychom slavili. Nabízí se mi otázka, zda vůbec
je co oslavovat. Přijde maturita, zatím nejtěžší zkouška našeho života
a po ní se rozejdeme. Čtyřiadvacet lidí, kteří možná měli problémy
mezi sebou, ale patřili k sobě, se rozprchne do všech koutů republiky.
Nevím jak vám, ale mně je z toho trochu úzko. Je mi líto, že za pár
měsíců už nebudu mít vedle sebe Tomáše, který je za každého počasí,
v každé roční době, každý den v týdnu, ochoten jít na pivo, že už
nikdy Evě nevmetu do tváře pár zbrusu nových invektiv, že Katku znovu nepřesvědčím,
že právě ten můj názor je správný a že už od Petra nikdy nic neopíšu.
Nechtějte po mně vyjmenovat všechna jména, která mi budou v životě
chybět. Čtyřiadvacet je příliš velké číslo. Nicméně doufám, že až
se po několika letech potkáme, tak spolu zajdeme do baru a … prostě pokecáme.
Protože tahle léta, která končí, byla léta šťastná a plodná. Byla to léta
studentská.
Proslov-neproslov č. 9
My 4 třídy, co letos maturujem :o), se chystáme místo nějakých obvyklých
řečiček zazpívat písničku, kterou složili naši talentovaní spolužáci.
Snad to bude mít úspěch... :o) (Ono ty proslovy stejně moc lidí neposlouchá
:o). Barča
Proslov č. 10
(poděkujte ufd) Vážené paní profesorky, páni
profesoři, drazí rodiče a ostatní příbuzenstvo, milý spolužáci, bývalí i nynější,
všichni úmyslně i omylem příchozí, dovolte mi, abych řekla pár slov o třídě
Oktáva B a o jejím studiu na tišnovském Gymnáziu. Musím však začít velkým
poděkováním, které patří všem, kteří nás podporovali po dobu našeho studia a to
především celému pedagogickému sboru v čele s panem ředitelem a samozřejmě našim
rodičům, kteří jsou hlavní příčinou toho, že tu teď stojíme. Děkujeme.
A nyní slíbená chronologie. Začíná datem 1.9. 1996.
PRIMA
Jsme nejmladší. Starší žáci nás vůbec neberou na vědomí.
Učitelé nás mají rádi, nezlobíme, nemluvíme, neodmlouváme.
Učíme se, protože mamka by se za špatnou známku zlobila.
SEKUNDA
Už nejsme nejmladší. Nevšímáme si primánů.
Učitelé nás mají stále rádi.
Učíme se a pořád nevíme proč.
TERCIE
Ještě jeden rok a budeme mazáci na nižším gymplu.
Učitelé nás mají stále rádi. Zvyk je holt železná košile.
Někteří spolužáci se přestávají učit a doufají, že se na to nepřijde. Nepřišlo.
KVARTA
Jsme nejstarší na nižším gymplu. Nechápeme, proč se nám ostatní odmítají klanět.
Učitelé se s námi loučí, dostaneme prý přísné profesory z vyššího gymnázia.
Máme se rozloučit se snadným učením, na vyšším stupni se nám protočí panenky.
KVINTA
Zase jsme nejmladší a starší žáci nás neberou na vědomí.
Profesoři si začínají stěžovat, vinu naštěstí dávají vlivu sousední třídy 4.D.
Měli bychom vědět, jakým směrem se hodláme vydat. Ale nevíme.
SEXTA
Už nejsme nejmladší, nevšímáme si prváků.
I bez špatného vlivu, vlčíme dál. Profesoři si stěžují, že nás učitelé
přechválili.
Volíme volitelné předměty - děláme první osudové chyby.
SEPTIMA
Nejsme sice ještě nejstarší, ale je nás víc, než čtvrťáků. Gympl patří nám!
Zlobíme, mluvíme, odmlouváme, nepřezouváme se, chodíme pozdě a navíc hlavním
vchodem.
Někteří se začínají učit, když prý máme za rok tu maturitu.
OKTÁVA
Právě pozorujete špičku tišnovského Gymnázia.
Snažíme se uklidnit, abychom byli připuštěni k maturitě.
Spoléháme na to, že si učitelé vzpomenou na primu.
Dlouho jsme hledali nějaký pěkný závěr, který by se hodil k našemu tématu.
Nakonec jsme zvolili báseň českého velikána Járy Cimrmana "Školákovo trápení".
Ve třídě máme mistryni pohybu a mistra přednesu, pro dokonalý dojem jsme je
spojili dohromady. Vychutnejme si tandem Bára K. Tomáš Š.
(následovala scénka z hry Vyšetřování ztráty třídní knihy od Smojlaka a Svěráka). Proslov č. 11
(poděkujte Petrovi) Vážení přátelé, dámy a
pánové, drazí studenti! Dovolte abych Vás dnes uvítal na tomto maturitním plese.
Ač se to může leckomu zdát neuvěřitelné, je tomu již takřka čtyři roky od chvíle,
kdy jsme my, studenti 4.A/4, mladí a neklidní, poprvé vstoupili do bran našeho
vřele milovaného ústavu...
Čtyři roky kázal v Palestině Ježíš Kristus, čtyři roky trvala první světová
válka, téměř čtyři roky jsme do dnešního dne strávili neúnavným studiem na
Gymnáziu Václava Hlavatého v Lounech. Netřeba snad zdůrazňovat jakého vpravdě
heroického vypětí bylo třeba, abychom prošli všemi nástrahami této nelehké cesty
a s oprávněnou hrdostí stanuli před poslední metou, maturitní zkouškou.
Není však zásluhou pouze nás samých, že jsme došli až sem. Je nutno vzpomenout
na všechny lidi, kteří nám v nelehkých chvílich podali pomocnou ruku.
Poděkujme našim rodičům. Poděkujme jim za jejich důvěru, kterou v nás vložili,
za jejich nezištnou podporu i za to, že nás nutili do učení i v čase, kdy jsme k
tomu měli pramálo chuti.
Poděkujme našim profesorům. Poděkujme jim za všechno, co nás naučili, za všechno,
co nás naučit chtěli, i za ty drobné konflikty, jimiž jsme okořenili náš
studijní život. Kdysi někdo pravil, že všechny neshody by se řešily mnohem snáze,
kdyby byla chyba pouze na jedné straně. Ano, přátelé, je to pravda. Postavme se
tomu čelem a přiznejme si to konečně: Několikrát byla vina skutečně také na
straně studentů.
V neposlední řadě poděkujme si my, maturanti, navzájem. Poděkujme si za to, že
jsme spolu až do dnešního dne vydrželi, za to, že jsme koexistovali víceméně v
přátelské shodě, za to, že budeme mít na co vzpomínat. Ne všechny okamžiky byly
světlé, ne každý den byl šťastný, ale tak už to prostě v životě chodí.
Nyní nadcházejí naše poslední společné dny a týdny, nadcházejí chvíle loučení –
prožijme je tedy naplno, prožijme je tak, abychom nezapomněli.
Děkuji za Vaši pozornost a přeji Vám vydařený večer. Proslov č. 12
(poděkujte Kateřině) Vážený pane řediteli, vážené paní profesorky a
páni profesoři, vážené dámy a pánové, vážení hosté.
Dovolte mi, abych Vás jménem všech maturantů
třídy 4.C co nejsrdečněji přivítala na maturitním plese Obchodní akademie v Olomouci.
My všichni, kteří zde za chvíli budeme
dekorováni, jsme na této škole strávili celé 4 roky. Potýkali jsme se s jazyky
cizími i s tím mateřským, se zákony právními, účetními a s pojmy
ekonomickými, s našimi profesory i spolužáky.
Nejeden z nás si možná vzpomene na 1. září
roku 2000, kdy si pomyslel, že se v budově našeho ústavu nejméně ztratí a že
následné 4 roky studia budou nekonečnou cestou.
Již záhy jsme poznali, že cesta za poznáním a
vědomostmi není snadná. Často jsme měli (a někdy ještě máme) pocit, že se na
nás vše valí a naděje do nás vložené přijdou vniveč, a že úspěšné zakončení
středoškolského studia je pro nás nedosažitelná meta.
Avšak díky snaze naší a snaze všech našich
profesorek i profesorů jsme překonali i ty nejtěžší překážky. Děkujeme jim,
že svojí vytrvalostí a trpělivostí nám pomohli pochopit, že vzdělání má
trpké kořeny, ale sladké plody. Víme, že studiu nedáváme tolik, kolik si
zaslouží, že naše docházka má stále ještě rezervy a že jsme našemu třídnímu
profesorovi připravili nejednu těžkou chvíli.
Nesmíme a ani nechceme zapomenout na naše
kamarády a přátele, kteří nás vždy na poslední chvíli dokázali zachránit od
toho, abychom se z množství učiva nezbláznili. Opomenout nesmíme ani naše
minulé a současné lásky, naše ostatní přátele či nepřátele a vůbec všechny
ty, na které bylo zapomenuto.
Teď jsme tady - v posledním a rozhodujícím
ročníku. V květnu nás čeká maturita – zkouška, která znamená vstup do světa
dospělých. A právě v květnu se ukáže, jak jsme si Vaše dobře míněné rady
vzali k srdci.
Vám všem bychom chtěli vyjádřit náš upřímný
obdiv a uznání za to, že jste to s námi, ale i my s vámi, ve zdraví přežili.
Vydržte s námi až do konce, držte nám palce a vězte, že úspěšně složená
maturitní zkouška bude našim největším díkem Vám všem.
Kateřina, Olomouc
Proslov č. 13
(poděkujte Petře)
Dobrý večer dámy a pánové, Vítáme Vás na našem maturitním plese. Jsme rádi, že jste si
udělali čas a přijeli se podívat, ať už z blízka či daleka.
Nejdříve bychom chtěli poděkovat rodičům za Vaši vytrvalou
snahu nás každé ráno nakopnout, abychom do školy vůbec dorazili.
Také za Vaše pochopení, že naše výsledky nemohou být vždy stoprocentními
skvosty. ALE HLAVNĚ za Vaši lásku a podporu a taky za to, že jste nás ještě
nepostavili i s kufry za dveře.
Děkujeme Vám vážení učitelé, že ač jak říkáte – neradi a bez
úsměvu vcházíte do naší třídy s představou jen odklopit hlavy, nalít
vědomosti a zase odejít. – že přece jenom přijdete a chcete nás něco naučit.
Za to Vám patří velký dík!
Blíží se maturita a nás prošlo hrubým sítem celkem dost. Z původních
30 je nás 27. Někdy to sice bylo s odřenýma ušima, ale to se taky počítá.
Držte nám palce ať to vyjde i v květnu.
Věříme, že se Vám tu dnes bude líbit.. Bavte se!!!
Děkujeme
Proslov č. 14
(poděkujte Davidovi) Vážené dámy, pánové, profesoři,
rodičové, přátelé, studenti
Vítám vás dnes večer v sále hotelu Dukla a to ku
příležitosti stužkování letošních maturantů Střední odborné školy Podyjí,
Znojmo.
Jménem všech maturantů vám děkujeme za to, že jste dnes
přišli, děkujeme našim rodičům za pevné nervy, profesorům, za jejich snahu něco
nás naučit a uvést nás do další etapy našeho života. Dále bychom chtěli
poděkovat našim sponzorům za věcné i peněžní dary, bez kterých by dnes nemohla
být tombola.
Dnešní program je jasný – stužkování maturantů, po této
ceremonii následuje tombola, od 20.30 do 23.30 nás roztančí skupina Free Band no
a poté až do rána nám bude zpříjemňovat noc DJ Markus.
Přeji vám příjemnou zábavu a pěkně strávený večer v naší
společnosti.
Proslov č. 15
(poděkujte Monice)
My všichni, kteří zde stojíme, budeme za chvíli dekorováni
stužkami.
Ještě než se tak stane, chtěli bychom využít této slavnostní chvíle k poděkování.
Poděkování všem, kteří mají nemalou zásluhu na tom, že se z malých kluků a holek
stali za poměrně krátkou dobu mladí pánové a elegantní dámy.
Čtyři roky kázal v Palestině Ježíš Kristus, jednou za čtyři roky se konají
olympijské hry, čtyři roky trvala první světová válka, čtyři roky neúnavně
studujeme na Střední zdravotnické škole v Ústí nad Orlicí. Právě sledujete
třicet jedna párů očí, které dnešním dnem vstoupí do řad maturantů a vzdálí se
tak branám nejhezčího období života, dětství.
Jsme to my, studenti VS 4.B, ze kterých se za čtyři roky stal rafinovaný
kolektiv, který věčně uniká povinnostem a zůstává věrný vzpomínkám. Když jsme se
tu v prváku všichni sešli, bylo pro nás vše nové, cizí a složité. Nejeden z nás
si možná vzpomene na 1.září 2001, kdy si pomyslel, že se v budově naší zdravky
nejmíň ztratí. Ale nakonec jsme to všichni zvládli. Ta doba ale nebyla těžká
jenom pro studenty.
Víme, že často nedáváme studiu tolik, kolik si zaslouží. Že naše docházka má
stále ještě rezervy a že jsme naší třídní profesorce Janě Caldové připravili
nejednu těžkou chvíli. Jí především patří náš upřímný dík.(stužka)
Při hodinách jazyka českého jsme se věnovali i výuce střeva básnického: „Když
Fíbí (pardon, paní učitelku Medunovou) na češtinu máme, na taháky občas
spoléháme.“(stužka)
Že silážováním vznikají jogurty, nebo že salát je býložravec, jsme se od našich
spolužáků dozvěděli při hodinách biologie s naším playboyem, mužem pro všechno a
hlavně sporťákem Pavlem Svatošem.
Také pan učitel Mikolecký té naší bandě mizerné vpáčil do hlavy vědu, pro nás
často nepochopitelnou, fyziku. Stěžejní předmět na zdravotnických školách je
ošetřovatelství. Paní učitelky Jirásková, Kaplanová, Moravcová, Štěpánková,
Vacková a Podzimková nás od hygieny pacienta přes aplikaci injekcí po převazy
trpělivě učily, jak být správnou empatickou zdravotní sestřičkou.
Děkujeme!Přetrpět jsme museli i společenské vědy s ráznou, ale sympatickou paní
učitelkou Šárkou Novákovou. Potýkali jsme se i s jazyky cizími. Latinskému
jazyku jsme se učili s paní učitelkou Macákovou, která zdokonaluje naše
němčináře. Angličtinu jsme pilovali s paní učitelkou Jurcovou, poté Carbovou a
nyní s Kaucovou. I těm patří dík. Když se paní učitelka Ročková zeptala, jak
zabránit žárlivosti mezi sourozenci, zaznělo ve třídě, že by se měli vychovávat
každý v jiné kleci, čímž se psychologie stala zábavným předmětem, pro některé i
maturitním. Rádi bychom paní učitelku pozvali mezi nás. (stužka)
Při hektických dnech na praxi jsme pečovali o pacienty s odbornými učitelkami
Červinkovou, Podzimkovou, Novákovou, Bucháčkovou a Klementovou. Především jim
vděčíme za to, jak dokážeme zvládnout komplexní péči o pacienta. Děkujeme také
paní ředitelce Marcele Zelenkové, která nad námi držela ochrannou ruku celé
čtyři roky. Tímto ji zveme na pódium. (stužka)Nesmíme, ani nechceme zapomenout
na naše kamarády a přátele, kteří nás vždy na poslední chvíli dokázali zachránit
od toho, abychom se z množství učiva nezbláznili.Opomenout nesmíme ani naše
minulé a současné lásky, naše ostatní přátele či nepřátele, a vůbec všechny ty,
na které bylo zapomenuto. Vám všem bychom chtěli vyjádřit náš upřímný obdiv a
uznání za to, že jste to s námi, ale i my s vámi, ve zdraví přežili. Vydržte s
námi až do konce, držte nám palce a vězte, že úspěšně složená maturitní zkouška
bude naším největším díkem vám všem. V neposlední řadě si poděkujme, my
maturanti, navzájem. Poděkujme si za to, že jsme spolu, až do dnešního dne
vydrželi. Za to, že jsme koexistovali v přátelské shodě, za to, že budeme mít na
co vzpomínat.
Ne všechny okamžiky byly světlé, ne každý den byl šťastný, ale tak už to prostě
v životě chodí. Ale dnes jsme se tu sešli, abychom slavili. Nabízí se mi otázka,
zda je vůbec co oslavovat. Přijde maturita, zatím nejtěžší zkouška našeho života
a po ní se rozejdeme.
Třicet jedna lidí, kteří možná někdy měli problémy mezi sebou, ale patřili k
sobě, se rozprchne do všech koutů republiky. Nevím jak Vám, ale nám dvěma je z
toho trochu ouzko. Je mi líto, že za pár měsíců už nebudu mít vedle sebe Katku,
od které se dozvím všechny nejnovější drby, že už nikdy neřeknu Tomášovi, který
je za každého počasí, v každé roční době, každý den v týdnu ochoten jít zvýšit
rekord navštívených hospod, že mě Milan nerozesměje svými stále novými vtipy a
že už od Pavly nikdy nic neopíšu.
Nicméně doufáme, že až se po několika letech potkáme, tak spolu zajdeme do baru
a ….. prostě pokecáme. Protože tahle léta, která brzy skončí, byla léta úsměvu a
štěstí. Byla to léta studentská.
Teď bychom rádi požádali paní učitelky Caldovou a Medunovou, zda by nás mohly
slavnostně dekorovat!
Proslov č. 16
(poděkujte D D)
Zdravíme všechny na našem plese,
tak už se usaďte a nevrťte se.
Chceme Vám v tuto chvíli, budete-li si přát, pár veršů o našich třídách povídat.
Těch několik let uplynulo jako voda,
až někomu se může zdát, že je to škoda, když dnešní večer pomyslnou bránu zavře
a zas jiný ročník se místo nás tu nadře.
Naše první velké děkujeme
profesorkám třídním poslat chceme.
Obě zaslouží si náš upřímný vděk,
i ony válčí za náš dobrý výsledek.
Český jazyk dědictvím tvé vlasti je,
Měsíc nad řekou se jen tak neskryje.
Díky naší paní Ivaně,
myslíme na to snad i ve vaně.
Ach ta biologie do hlavy nám pořád neleze vždyť ontogeneze je zkrácená
fylogeneze.
Tak říká paní Ivana tuto větu
vycházejíc v plášti z kabinetu.
Též i každému našemu učiteli,
velký odbiv bychom přiznat měli.
Za jejich těžké namáhání,
při vědomostí předávání.
Zlomky, grafy, funkce, logaritmy,
všechno tohle učit se až do tmy.
Matika je zkrátka všude,
k čemu mi to jednou bude?
V chemii v té plavali jsme jenom chvíli, že halt se to nechá jsme však pochopili,
Voda, benzen, kyselina no není to teď všechno psina.
Fyzika, to bylo křiku
koleno dolu, nezbedníku.
Teď optiku i motory,
zvládáme všemu navzdory.
Staré pořekadlo říká, kolik znáš řečí...
dál to znáte že? A o tomto faktu svědčí, že teď, když jsme členy unie, student
cizí jazyk tím víc užije.
Ještě bychom rádi chtěli,
vyslovit díky panu řediteli,
vždyť není-li tu on a celé vedení
často se i rozvrh zcela promění.
Jedno velké děkování posíláme nyní těm,
kdo staral se tu celou dobu, že nejsme malým dítětem.
Byl by hřích kdybychom na své rodiče zapomněli, vždyť bez nich vše co máme,
bychom jen těžko měli.
Řeknu Vám, nebylo vždy lehké to naše studování, a někdy ho i chtě nechtě
provázelo proklínání.
Avšak dnešní večer můžeme si blahopřát
a sem tam trochu porušovat školní řád.
Tímto končí naše díkuvzdání
a dovolte jen poslední přání.
Pijte, jezte, radujte se
ať se vám líbí na našem plese.
Proslov
č 17.
(Poděkujte Janě)
Velevážená paní ředitelko, vážené paní
profesorky, páni profesoři, milí rodiče, drazí sponzoři, spolužáci, přátelé,
kamarádi a vy ostatní.
Dovolte nám, abychom vás jménem všech letošních maturantů co nejsrdečněji
přivítali na maturitním plese Obchodní akademie Dr. Edvarda Beneše ve Slaném.
Nejeden z nás si teď možná vzpomene na 1.
září roku 2002, kdy jsme pouze se svým základním kapitálem v hlavě vstupovali do
budovy naší školy. Naším přáním bylo jej dobře zúročit a značně rozšířit.
Ne všem se to ale podařilo. Schodek ve
čtvrtých ročnících totiž činí 9 studentů, kteří nás museli opustit již dříve.
Během našeho účetního období, které trvá
bezmála 4 roky, jsme se my, kteří jsme vytrvali, museli potýkat s jazyky cizími
i s jazykem mateřským, se zákony právními, účetními a s pojmy ekonomickými.
S tím vším nám pomáhali naše paní
profesorky a dva páni profesoři. Víme, že jste to s námi neměli vždy lehké, ale
jsme vám vděční za to, že jste se nenechali odradit a něco se nás snažili
naučit. Díky tomu snad bude naše hospodaření vykazovat spíše zisk nežli ztrátu.
A doufáme, že budeme moci u maturity naše závazky vůči vám řádně splatit.
Další poděkování patří našim rodičům. Neboť
jste to vy, kteří za námi vždy pevně a odhodlaně stáli, kteří jste pro nás měli
pochopení i radu a cítili jste s námi. A byli jste to vy, kteří jste nás velmi
často navzdory naší nevoli nutili do učení.
Děkujeme si i my maturanti navzájem za to,
že jsme si ty roky studia dokázali společně zpříjemnit, pomáhali jsme si,
radili, dávali jsme si i navzájem opisovat
Nesmíme zapomenout ani na vrcholnou
manažerku – paní ředitelku Zdeňku Voráčkovou, jejíž zásluhou se slánská obchodní
akademie neustále posouvá vzhůru.
V neposlední řadě chceme poděkovat také
našim sponzorům, bez jejichž finančních vkladů bychom brzy přišli k bankrotu,
kdybychom měli zaplatit všechny náklady s plesem spojené.
Všichni nám prosím držte palce, abychom ty
naše účetní knihy uzavřeli již v květnu a ne až v září a abychom se v tom světě
mimo akademii neztratili.
Užijte si dnešní večer, dobře se bavte,
přejeme vám příjemnou zábavu.
(Potěšilo by mě, kdyby mi každý, kdo můj proslov použije
napsal na email:
Neumannovajana@seznam.cz, ať mám přehled, díky.)
Proslov č 18.
(Poděkujte Else)
Vážený pane
řediteli, paní profesorky, páni profesoři, milí rodiče, dámy a pánové,
dovolte mi prosím, abych Vás (ještě jednou) jménem studentů
oktávy co nejsrdečněji přivítala na maturitním plese Benešovského gymnázia. Mou
milou, avšak nesnadnou povinností je teď za své spolužáky poděkovat Vám všem,
kteří tu právě jste, ale i těm, kteří tu z rozličných důvodů nemohou být s námi.
Nejprve bych Vás však chtěla seznámit s hlavními postavami,
které s námi osm dlouhých let hrály divadlo (možná komedii, možná tragédii :o)
na prknech které znamenají dospívání.
Pan ředitel, Zdeněk Zahradníček, je zároveň ředitelem celého
toho vznešeného divadla, které je tolik nesnadné a pracné vést a zdokonalovat.
Jemu se to však s přehledem daří a ještě se při tom stíhá usmívat a přátelsky
nás pozdravit.Vděčíme mu za to, že jsme v tomto prestižním divadle směli dostat
své role, ba dokonce i své učitele herectví.
Třídní profesor, Pavel Mareš, je naše tajná a trpělivá
nápověda ve chvílích, kdy na jevišti zapomeneme svůj text. Jeho dobrotivé a
chápavé srdce tak často zůstává nepostřehnuté a nedoceněné, ikdyž sami dobře
víme, že bez něj bychom byli ztracení. Pane profesore, přijměte prosím naše
veliké díky.
Profesorský sbor, to jsou naši učitelé umění hereckého. Pod
jejich rukama, někdy drsnýma někdy jemnýma, se z tlupy ukřičených a neposlušných
dětí stali mladí, ambiciózní umělci připravení vydat se na vlastní hereckou
dráhu. Za Vaše hrdinské úsilí a neúnavnou touhu do nás propašovat alespoň něco
rozumu Vám patří naše tisíceré díky.
Neopomenutelné poděkování patří také zástupci ředitele, panu
profesorovi Soustružníkovi a Hronkovi, správci divadla, panu školníkovi
(jméno?...jehož jméno se asi nikdy nedozvíme :o)...), maskérce, paní laborantce
Kučerové, pokladním z kanceláře, paní Šímové a Žížalové, naší reklamní
manažerce, paní Vovsíkové, a také celé úklidové četě, které jsme šlapali po
čerstvě vytřených schodech.
A konečně přichází řada i na naše ctěné publikum, na naše
rodiny, přátele a partnery, kteří jakoby přehlíželi, když na jevišti občas
zakolísáme nebo nám přeskočí hlas. Naopak se nás svou stálou přítomností snaží
podporovat, rozptylují naše obavy a trému a nakonec nám spolu s celým
osazenstvem divadla hrdě tleskají. Teď bychom však chtěli zatleskat my Vám.
Děkujeme.(a přejeme Vám dnes večer mnoho příjemných zážitků)
(tleskáme :o))
Zajímavé citáty :o)
Christie Agatha]
Učitelky mají v sobě něco, z čeho mi naskakuje husí kůže.
Werich Jan]
Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti.
Talmud]
Mnohému jsem se naučil u svých učitelů, ještě více u svých druhů, ale nejvíce u
svých žáků.
[Darwin Charles Robert]
Škola a výchova v ní mi nedaly nic.
Twain Mark]
Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.
Seneca Lucius Annaeus]
Non schoale sed vitae discimus.
- Neučíme se pro školu, ale pro život.
Franklin Benjamin]
Investice do vědění nesou nejvyšší úrok.
Proslov č 19.
(Poděkujte Else)
Maturitní
proslov. 2?
(něco vtipnějšího, pro dvojici, je to celé na webu)
Neoficiální verze, která nebyla publikovaná. I s vyseklýma hláškama.
Dobrý večer dámy a pánové, profesoři a profesorky, studenti a studentky, synové
a dcery, babičky a dědečkové. Dnes jsme se zde sešli...
...zapomněl jsi na vnuky a vnoučata. Když si text nepamatuješ, čti ho.
Nebuď puntíčkář. Toho by si nikdo nevšiml. Jsi nějakej chytrej, tak pokračuj.
Dnes jsme se zde sešli, abychom si to užili. Dnes je totiž co?
Maturiťák.
Maturitní ples! Což je co?
Nuda.
Což je vyvrcholení celé plesové sezóny. Událost, na níž jsme se všichni
těšili...
...jak děcko na bonbón...
...těšili moc! A jelikož jsme nechtěli, aby se náš ples zařadil po bok
stereotypním a průměrným plesům, spojili jsme ho s charitativní akcí. Výtěžek
celého dnešního večera poputuje na fond.
Na náš fond. Ale jelikož víme, že bez práce nejsou koláče, připravili jsme pro
vás estrádu plnou zábavných vystoupení, skvělé muziky a v neposlední řadě i nás.
Já a můj kolega vás budeme za vydatné pomoci pana XXX provázet tímto večerem.
Jelikož se trošku stydíme a cítíme se tu na pódiu dost osamělí, velice rádi
bychom si sem přizvali dvě překrásné dívky.
(vcházej dvě holky) Hned je mi lehčeji u srdce. Je mi velkou ctí vám představit
XXX a YYY!
(Lehce mimo mikráč) Budeš mi to držet, jo. Díky.
A ty mi přidrž tohle. Budeš mi dělat stojánek.
Máš krásnej stojánek. Prosím tě XXX, postav se víc přirozeně. A tuhle ruku
trošku... bože můj, to je ruka, né větev. Ještě lístečky na ní.
My bychom na tomto místě, dokud jste neustále pozorní a zatím nevyčerpaní, rádi
poděkovali sponzorům. A že je za co. Nyní bych tedy prosil mohutný potlesk pro
generálního partnera, který nás podporoval po celou dobu našich studií. Děkujeme
RODIČŮM!!!
No jo, jen si zatleskejte. Dále bychom rádi poděkovali všem, kteří nám, zcela
nezištně, pomáhali. Milenkám, milencům, kamarádkám, kamarádům a našim zvířátkům.
Zdálo se mi to, nebo jsem nezaslechl potlesk?!
No tak to je málo! Zvedneme se a jdeme na to! Na tři — 1, 2, 3!
Paráda, jste vážně úžasní!
V tomto okamžiku také bývá zvykem děkovat dalším důležitým sponzorům.
Profesorům!
Což my ovšem v úmyslu rozhodně nemáme!
Nevidíme totiž jediný důvod... ...proč to neříct jinak, tak nějak velkolepěji,
než prostým děkuji. My se totiž nebojíme ani slov těžšího kalibru. Jak se
profesorům líbí třeba: Jsme Vám vděčni...
...nebo jsme Vám toho mnoho dlužni? Pravdou je ovšem také to, že největší podíl
na zatím vykonané práci, máme my. Pokud by vám to tedy nevadilo, zatleskejte
tedy studentům čtvrtých ročníků. Rozhodně si to zasloužíme. (plus to poděkování
:o)
My jsme na začátku neřekli jednu podstatnou věc. My jsme tu měli totiž celou
dobu pana Kaktuse íbn Bodlína. Jeho úkolem bylo měřit sílu Vašeho potlesku v
decibelech. Ale to nevadí, jelikož my můžeme, díky technice, poprosit o záznam z
měření.
Pane Kaktusi, mohl byste? Děkuji, stoupněte si sem, ať je na Vás dobře vidět.
Výborně. Nyní Vás tedy poprosím, abyste ukázal, kolik decibelů měl potlesk,
který věnovali naši diváci RODIČŮM!
Já bych do toho jenom vstoupil. Omlouváme se, ale bohužel ze záznamu nejde
spustit zvuk, nějaké technické problémy, kterými se nebudeme zdržovat. Pane
Kaktusi, nyní je to jen na vás. ukažte nám sílu potlesku pro RODIČE!
To je dost slušné. Rodiče, můžete na sebe být pyšní! Pane Kaktusi! Jaká byla
síla potlesku pro učitele? (Mírně pozvedneme Kaktusovu ruku — jako že nadržujeme
učitelům.)
Senzační. Ani učitelé si nevedli špatně. Jak vidno, stávají se z nich zkušení
mediální harcovníci. A jak jsou na tom naše milenky, milenci atp..?
Pan Kaktus říká, že jsou v tom započítáni i psi a jiní mazlíčci. Nebojte se a
směle do toho!
Jak tak na to koukám, všechny výsledky jsou krásně nadsazené. To jsem sám
zvědav, jak jsme nakonec dopadli my. Studenti čtvrtých ročníků. Ještě, než se to
dozvíme, zeptáme se na něco pana Kaktuse. Máte děti? Mě tak napadlo, že asi
dost, když pořád pích... ...ale kampak jsme se to dostali.
Radši nám tedy ukažte, jak jsme dopadli? (Kaktus opíše rukou dvě velký kola...)
Tak moc jsem si ani ve snu nefandil!!
Proslov č 20.
(Poděkujte Veronce)
SLIBUJEME,
Že budeme pilně studovat,
Ani chvíli nestrávíme bavením se s kamarády či posedáváním v různých kulturních
zařízeních se sklenkou alkoholu v ruce...
VĚŘÍME,
Že nejsme zase tak hloupí, jak si o nás někteří učitelé myslí...
OBÁVÁME SE
Ale, že i přes naše snažení to bude opravdu těžký boj,
A PROTO
SI PŘEJEME,
Složit naši zkoušku dospělosti s těmi nejlepšími výsledky
A
DOUFÁME,
Že VY, milí kantoři, nás podržíte i v nejtěžších chvílích...
A to zuby či nehty nebo všemi možnými prostředky, které vám k tomu budou stačit...
Proslov č 21.
(Poděkujte Andree)
Dobrý večer vážené dámy a pánové, milí učitelé a rodiče,
přátelé, i vy všichni, kteří jste zabloudili na tento ples.
Všichni jste vítáni na maturitním plese veterinární prevence
Ano, jsou už to 4roky...
To je ale doba! Ještě teď si pamatuji na prvák..stáli jsme vytřepaní před školou,
měli respekt z učitelů, studentů vyšších ročníků, no a vlastně, báli jsme se
skoro všeho, snad i samy sebe.
Ale to neznamená, že bychom jsme se nedokázali otrkat. Přišel druhák a naše
sebevědomí stouplo jak teplota při úpalu. Vždyť co, už jsme nebyli ti
prváci-zobáci, ale velevážení druháci, kteří házeli pohrdavé pohledy na všechno,
co bylo jen o rok mladší
A co teprve třeťák, byli jsme skoro největší machři co chodili po škole jako
elita, která bude nastupovat po odcházejících čtvrťácích.
Pravda, že se v té době se začalo nenápadně často objevovat slovíčko
maturita.ale pořád to nebylo tak aktuální, takže proč bychom se tím zbytečně
zatěžovali?
No a tento rok? Maturita už není jen slovo, za nímž se skrývá takzvaná zkouška
dospělosti, ale i to, že se všichni po těch dlouhatánských 4letech rozletíme do
všech koutů světa.
Ano, nikdy jsme sice nebyli ten nejlepší kolektiv,
dokázali jsme se dohádat snad kvůli všemu,
ale stejně mi bude chybět to, že už si nikdy nerejpneme do Moniky,
nikdy se nezasmějeme s Lejou jejím vtipům,
a Adélo, od tebe už nikdo nikdy neopíše žádnou písemku.
A tak jak jsme si zvykli sami na sebe, tak jsme si po nějaké té době zvykli i na
naše školní předměty.
Já si třeba už nedokážu představit život bez kupy papírů do nemocí zvířat nebo
usínání bez sešitu pod hlavou.
Teď to ale vypadá, že 4 roky jsme strávili jen nad učením a že jsme si nic
neužili.
Což ovšem není pravda. Kolikrát jsme se nasmáli při praxi, na lyžáku nebo vodě
ale i při zkoušení a písemkách. Tehdy jsme dokázali, že jako kolektiv můžeme být
dobrý tým.
Ale i to končí, my teď předáváme pomyslné žezlo naším mladším kolegům a
odcházíme s pocitem toho, že škola nás nejen něco naučila ale i obohatila o dost
nových a neobvyklých situací, které bychom stěží zažili někde jinde.
Tak a teď je čas na to, abychom poděkovali. A první poděkování patří
.nám. A to za nezdolnou vůli každé ráno vstát, obléknout se a s chutí vyrazit do
školy. Nejen taková vůle zaslouží váš potlesk.
V děkovačce pokračujeme vyjmenováním sponzorů.
Hlavním generálním sponzorem celých našich 4let se stávají.Ano, jsou to rodiče.
Vždyť kdo nás celý život podporuje a tím teď nemyslím jen finanční stránku.
Podpora je to nepředstavitelná a proto děkujeme a prosíme o obrovský aplaus pro
rodiče!!!
Tak, poděkovali jsme sobě, rodičům ale co učitelé, bez nich by prostě škola
nebyla. Náš zvláštní dík patří paní Pavle Palánové, která si s námi jako naše
třídní učitelka, užila nejvíc. Doufáme, že ji její první třídnictví neodradilo a
příštím prvákům bude dobrou třídní stejně jako nám.
Další speciální poděkování patří paní doktorce Kuběnové, děkujeme tomu že
dokázala dát našemu oboru konečnou a hlavně veterinární podobu, ale také za její
neustále milý přistup ke studentů.
Ovšem nesmíme zapomenout na paní učitelku Petru Biegonovou, která nám pomohla
najít cestu k dříve nenáviděné chemii.
Ano, a je zde další spousta učitelů, někteří po nás chtějí chemické vzorečky,
jiní gramatiku do cizího jazyka nebo plemena skotu
také víme, že o mnoho z nich jsme někdy řekli věci, které by si za rámeček asi
nedali a i přesto, že jsme někdy bývali drzí, opisovali písemky, bavili se
nahlas v lavicích a radili při zkoušení, všichni byli nad námi trpěliví a právě
za tuto trpělivost si zaslouží obrovský potlesk číslo tři!!
Tak, teď už snad stačí jen popřát dobrou zábavu s taneční kapelou K-Band,
přesné oko při volbě té nejsympatičtější maturantky
a šťastnou ruku při výběru lístku do tomboly
Tímto také děkujeme sponzorům (seznam)
četli jsme to napřeskáčku dvě......jinak proslov byl napsán někdy po půlnoci za
podpory dvou Plzní, Nirvany, Ofáčů a podobné muziky;)
Proslov č 22.
(Poděkujte Jitce)
Dámy a pánové, vážení učitelé, milí rodiče.Dovolte nám,
abychom vás dodatečně uvítali na maturitním plese ....název školy....Chtěli
bychom tímto poděkovat všem učitelům, našim rodičům i ostatním, kteří nám v
průběhu studia obětavě pomáhali, a tím se tak podíleli na tom, že nás studenty
nyní čeká poslední a pro nás nejdůležitější zkoušky - maturita. Přejeme vám
příjemný večer
Proslov č 23.
(Poděkujte
Zdence)
Vážení rodiče, pane řediteli, paní třídní profesorko, učitelé a
milí hosté.
Dovolte mi, abych Vás jménem všech maturantů třídy 4. AA co
nejsrdečněji přivítala na maturitním plese Gymnázia na Mikulášském náměstí v
Plzni.
Tento maturitní ples jsme uspořádali, abychom poděkovali
všem, kteří nám v době našeho studia pomáhali a podporovali nás.
Na 1. místě bychom chtěli poděkovat naší třídní profesorce,
paní Zdeňce Šantové, za 4 roky, během kterých nás provázela studijními úspěchy i
neúspěchy. Náš dík také patří všem učitelům za to, že se nás vytrvale snažili
vzdělat ve svých předmětech. Někdy to šlo snadno, ale jindy museli mít pevné
nervy a dostatek shovívavosti.
Nejvíc ze všeho, ale chceme říct díky našim rodičům. Za
pochopení pro naše výstřelky, za trpělivost, za to, co nás naučili. A v
neposlední řadě za peníze, které investovali do nás i našeho plesu.
Děkujeme také všem, kteří nám pomohli s přípravou plesu,
hlavně choreografkám Nikol Berbrové a Máje Holzknechtové a agentuře Tos
production zastoupenou Janou Sladkou.
Přejeme Vám příjemnou zábavu a doufáme, že si večer pořádně
užijete.
Proslov č 24.
(Poděkujte Tomášovi)
Dobrý večer milé dámy, milí pánové, paní profesorky ,páni profesoři, žáci a
kamarádi letošních maturantů, vážení hosté.Byl jsem vybrán jako mluvčí mé třídy
oktávy, abych vám zde řekl pár slov na uvítanou. Tedy vítejte. My všichni jsme
se zde sešli za nějakým účelem. Mnozí čistě jen pro zábavu, ale rodiče maturantů,
babičky, dědečkové i ostatní příbuzní přišli shlédnout, jak jejich syn/dcera
nebo vnuk/vnučka je ošerpován, přišli zavzpomínat na svá mladá léta. Jak oni
prožívali svůj maturitní ples, jak jejich vlastním maminkám a babičkám ukápla
slza, když viděli svého potomka hrdě nosícího šerpu: maturant roku a jak si
připíjí se spolužáky, aby se všichni dnešní večer dobře bavili ale hlavně, aby
všichni úspěšně zvládli maturitu. Páni profesoři a paní profesorky nás celých 7
a půl roku připravují na onu zkoušku. Je to už 8 let, co jsme se pokoušeli
dostat se na gympl-na střední školu. Byl vypsán termín přijímacích zkoušek.
Konkrétně já, jsem byl docela zaskočen skvadrou co se tam sešla. Možná jsem si i
říkal: Panebože, doufám, že TYHLE se nedostanou ke mně do třídy. A co čert
nechtěl, už tam byli. Ale jsem za to neskutečně rád, protože bez nich si mé
studium nedovedu představit. O půl roku později, 2. září roku 2002 jsme se v
celé původní sestavě žáků sešli v naší učebně A122. Bylo nás 28 prcků .A
podívejte se dnes- Jak ten čas letí. Před vámi tu stojí 21 papírově dospělých
lidí, kteří čekají, až budou ošerpováni, dostanou květinu a budou se moci jít
bavit. Na tento večer se mnozí těšili od prvního ročníku, silně pochybuji, že od
primy, protože to jsme ještě nevěděli, že vůbec nějaký maturitní ples je.
Když se nad tím zamyslím, tak jsme
vlastně první třída, která absolvovala celých 8 let studia v nové budově
Gymnázia. Proto jsme zde, jak se říká, pardálové.V několika málo případech
navštěvujeme tento institut i déle než některé profesorky a někteří profesoři.
Ještě pár slov na závěr. Rád bych za
všechny mé spolužačky, spolužáky i jménem svým poděkoval všem, kteří se více či
méně podíleli na tom, abychom byli opravdu elita národa, aby nám zůstalo v hlavě
co možná nejvíc vědomostí a informací a abychom se dostali na naše vytoužené
vysoké školy, potažmo do našich vytoužených zaměstnání. Nesmíme zapomenout na
naší poslední třídní profesorku-profesorku Evu Baštovou za její trpělivost s
námi a v neposlední řadě bychom rádi poděkovali paní profesorce Bohumile Bálkové
za to, jak se snažila aby tento ples, jak se říká, stál za to. Tak tedy pojďme
zjistit, jestli opravdu "stojí za to".
Děkuji vám za pozornost.
|